Divadelni tragikomedyja
Už sem tu nechtěl psať, ale enem z dalki špehovať, co tu kdo dřystně, ale totok mi nědalo a musym se vas zoptať, esli je to normalni.
Mama odjela před štrnasti dňami do lazni na jakesyk ty obstřyki a tež se trochu ponatřasať před takimi tymi lazňovymi pajtašami. Je to tu enem kusek za rohem, co by kameněm dohodil a zbytek dačiju s ďuravu nadržu dojel. Všecy ji to přejem, chraň buch, ale pravě na tu dobu sme měli s Blanku už dluho kupene listki do divadla. Tuž a kaj s tym malym ajnštajnem. Blančina mama zas ve špitale, moja mama na pul cestě do Darkova, segra s Upřymnym a makakem na dovolene. Všecke zodpovědne osoby v dupě. Jak to slyšel foter, začal hrať uraženeho a pry že on přecy vychoval v potu gzychtu dvě děcka, tuž je tež zodpovědna osoba, no ni? Sem jednym s tych děcek, tuž mam o jeho vychově svoje miněni (bo to byl on, kdo mi dal kdysyk do praku misto gumy s teplaku letecku gumu osum krat osum, kera nauči litať aji dlažebni kostku, šak stary Terlecki by moh vykladať, kdyby už ze třycet roku něrobil naplň do přesypacych hodin). Chvilu sme povyměňovali nazory, ale bo Blanka na to přectaveni moc chtěla a roby jak se cosyk uvezmu, tuž to je potem marne, foter nacpal do Danka dvě čekoladki (jak on pravi) a maly potem enem hikal jak osel na naledi, že chce byť s dědečkem, tuž sme enem pokrčili ramenami a rozhodli se svěřyť našu buducnosť do peče naši minulosti. Foter se rosvitil jak rolada z temelinske kantyny a že pry se spolu budu cely den a noc hrať, tajak kdysyk se mnu (škublo mi v levym oku a v pravym kutku, ale rači sem držel pysk a krok).
Den před odjezdem mamy zme začli pochibovať, esli je to dobry napad, bo volala, co pry ma robiť s fotrem, kery je vynervovany jak Bohdalka v trafice. Pry aby zaplašila depku, že se jedě lazňovať a on tu zustaně sam, vygruntovala cely kvartyr a jak už byla v tym, napadlo ju, že pošle do dupy vodni kameň, šak vitě, to je previt. Odšrubovala všecke take ty minysprchi ze všeckich kohutku, bechla to v kuchini do sklenek a zalela octem. A jak na potvoru, jak to potem šla montovať zpatki do kupelki, přyšel foter, pomyslel se, jak je ta jeho robka na ňho hodna, že nalela na oslavu svojiho odjezda sklenku becherovki, tuž do sebe kopnul puldecku octa. Našla ho na gauču s očami vyvalenymi jak žirafa, kera se omylem lapla na dykobraza. Ty roki na šachtě, či u stryka Jury z Moravy v jeho sklepni amaterske palirně ho přypravily o čuch, či kereho šlaka, bo inač se to něumim vysvětliť.
Mama prvni chtěla zrušiť lazně, bo tu němože něchať take nězodpovědne přerostle děcko, ale jak ju foter zjezdil jak Bludovičak na kolobutach, čemu pokliza před odjezdem a esli je normalni, tuž sme všecy uznali, že už je mu dobře a že mama može klidně vyrazyť.
Včil vim, že to bylo znameni.
V den přectaveni sme se k večeru stavili předať Danečka. Foter byl oholeny, doma nězvykly pořadek, v kuchini na stole řyzki, tuž zme maleho předali, rozlučili se a že se druhi den stavime. Potem eště honem ku mě, trochu se přepudrovať pysk (Blanka, ni ja!) a už zme valili na ten spektakel. Byla to celkem sranda a aji sem se dosť nařechtal, že sem aji zapoměl, že něsnašam chodiť nastrojeny v tych plesovych monterkach. O přestavce sme se šli kupiť po dvojce bileho a obdivovali ten fajny luster s ceček. Blanku potem napadlo, že bysme mohli zkontrolovať, jak syncy doma valča. Zavolala fotrovi, ten to jaksyk dluho něbral, až po chvili se ozval mlady vyděšeny hlasek. Blanka pry, čemu to něvzal dědeček. Maly na to pry, že dědeček je mrtvy. V duchu sem Blanku pochvalil, bo se ji během paru vteřyn podařylo přyspusobiť pysk barvě jejich šatu. Jak tam tak stala, třepala se a koktala do telefona "Jak mrtvy? Co děla?" a cyntala vino po dlažce, docvaklo mi, že druhu pulku přectaveni už asy něuvidim. Jak mě lapla za pazuru a valili sme pryč, až venku sem se všimnul, že držim v ruce svoju, aji jeji sklenku s tym vinem, tuž sem to tym bufetmajstrum položil před vchodem ku dveřam a dodatečně se omluvam.
Valili sme k našim jak Češi z Eura a ja sem se v pale sumiroval, co se vlasně stalo. Co buděme robiť? A co mama? S tu to hvizdně jak na Skipiho. Jak sme vletěli oba v butach do obyvački, foter fakt ležel na zemi. Svět se jaksyk pozastavil. Potem se mi zas rozjel, bo Danek se jaksyk divně škňuřyl. Po gzychtě byl počmarany jak zešit dyzgrafika a foter byl tež jakisyk flekaty po pysku. Blanka se ničeho něvšimla a enem se opirala o futra a dychala jak Tenzyng na Lyse. Sklonil sem se k fotrovi, kery otevřel oči a usmjal se na mě. Jak ho vysmjateho viděla Blanka, aji přes svoju pacyfistylistycku vychovu jebla malemu bekend a forhend a ječela jak kanar ve fryťaku, co keca, že děda umřel a či se s takich važnych věcy robi sranda. Maly bečel jak ovca pod kombajnem, že děda byl fakt mrtvy a že se lhať něma.
Foter pomalu stanul, kečup s pysku mu kipal na tepich (mama ho dobije, až se vrati) a dustojnym hlasem vysvětlil Blance, že ona je enem roba, že temu němože rozuměť, bo jak se syncy hraju na indyjany a jeden z nich scypně u mučednickeho kula, tuž to je vyřyzena věc a je fakt mrtvy.
Danek bečel eště u Šentala, že chce eště k dědečkovi a hrať se na indyjany, bo jediny dědeček mu rozumi. Indyjanske čary zme z Danka drhli eště tyden – šak se skustě smyť centrofix z lic.
Kontrolni otazka: když ocet rozežira vodni kameň, može žrať aji mozkove buňki?!
Pajtaš s masnymi vlasami
Tuž to by jeden něvěřyl, jak někeřy ludě parazytyruju na inych – jak jacysyk brucy. Kdysyk davno jeden pajtaš střapaty našel na Internetě dřyst o jakesyk stare robce, co dodrbala mikrovlnku a tak se mu libil, že se ho naučil spaměti a valil s tym aji do HaBeO. Tam mu ludě pleskali jak molam na přehlidce. Akurat se synek zapoměl zoptať, esli to čisyk neni.
Včil mu to asy stuplo do paly, bo kradě aji pisnički a v rozhovorach pro gazety se enem uchechtava, jak se ho ptaju, esli sem to ja. Jak to něumi povědět na rovinu on, tuž musym ja:
Ja a něvěřyli bystě, co se mi nědavno stalo...
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.