Koněc dobry - všecko dobre
Drahe robki, syncy, děcka, partyjo, prostě všecy!
Dva roki je dluha doba. Jak sem před dvuma rokami začinal psať prvni dřyst, ani ve snu by mě něnapadlo, kaj se to až dostaně a jake z teho budě halo. A dik za to vam všeckim! Tuž ale posledni dobu mě to jaksyk zmaha.
Dluho sem važil, zvažoval a prevažoval, až sem se rozhodnul, že idealni pryležitosť, jak zavřeť kram, je dvulete vyroči. Něpravim, že balim kufry a valim za Viktorem a už o mě nikdy něuslyšitě.
Dalši rok se potkame v šestym dile, možna aji na chřestu, potem v kisni a tež v Divadle pajtašku na šňurkach. Enem se to přectavtě – Ostravak na špagatkach, tuž sranda jak cyp, no ni?
Dufam, že kerysyk šikovny šerlok něnajdě, kaj meškam a něhodi mi za to do schranki cosyk třaskaveho v obalce. Tuž ale aji jak by našel, stejnak se nic něstaně, bo naša pohlupava poštačka mi něchava dopisy na pošte, aji jak sem doma.
Tuž tak. Dik za všecko, za ty všecke vaše fajne ohlasy a dřysty, kere sem fakt všecke poctivě čital a za vašu vydrž.
Krasne svatki a fajny Novy rok.
Zdař buch
Ostravak
Štědry večer za vratami
Svět se kula z kopca. Ludě hlupnu rok od roka vic a vic. Na naměsti, kaj kupuju vanočni darki, zrobili zakopy, tuž sem kivnul Blance, že v sobotu zajeděme nakupiť paru darku do šokinparku. Asy sem měl zatměni, že sem suhlasyl. Pravil sem, že esli jet, tuž hned zrana, ať to mame za sebu. Temu sem aji přespal na Dubině, ať mam všecko pod kontrolu. Aji hromadki. Měl sem to fajně promyšlene, no ni?
Zmatek začnul už rano u snidani. Danek se nimral v idle jak nědostudovany ginekolog. Měl potem isť na dopoledně k segře, ale jak poblul přecyň aji ze špiglem, jaksyk nam docvaklo, že to asy něbudě dobry napad. Ja sem syce pravil, že segra je na to zvykla parurazy tydně od makaka, ale něuspěl sem. Blanka znervozněla, bo co pry jak ma v sobě tu bestyju bakanu teryju? Uklidňoval sem ju, že ta leze enem na oslabene jedince a tych, co žeru majonezove salaty a že Danek by se ničeho s tatarku nědotknul ani pohrabačem. Přemluvil sem ju, ať zavola babce, ta ho chvilu pohlida a my mezytym nakupime. Horečku neměl, enem pry ho bolel břuch, tuž sme mu uvařyli protiblucy čaj, kery měla doma segra. Ani mi to něpřyšlo divne, beztak se to vařy makak, jak přyjdě z knajpy po třech. Babka jak na sviňu byla s Miladku v Zabialkově, kaj se tak fajně nakupuje před vanocami, bo ji to tipla a poslala ji ezemesku. Tuž fajne.
Danek nechtěl čaj ani cytěť a ani se mu nědivim, bo to smrdělo jak fusakle vyprane ve stare vodě z kvitka. Nasypal sem tam pět lyžek cukra a med a skušal to před nim a robil, jake to neni fajne. Nakoněc se něchal přemluviť a vypil to. Bylo to tak tak, bo kdybysem skusyl eště jeden hlt, přydal bych na tepich do přecyně aji paru svojich mrkvi.
Dali sme ho potem ležeť a čekali na babku. Ta přyjela po jedne a deset minut nam vykladala, jak vyhodně nakupila a že bysme měli tež vyrazyť, dokavaď je čas. Potem se ptala, co sme to malemu vařyli a furt na mě čučela něduvěřyvě jak pav na vějiř. Jak sem se zoptal, co je, pravila, esli už sem zapoměl, jak sem raz robil pro všeckich večeřu. Tuž nězapoměl, ale ve Vlastě u mamy sem objevil fajny recept, tuž sem im chtěl zrobiť radosť a nědocvaklo mi tenkrat, že ni každy ma rad čili papryki. Danek se potem tyděń bal na sebe vyplaznuť jazyk ve špiglu. Včil sem v tym ale byl něvině.
Nakoněc sme něchali Danka spočivať s babku a vyrazyli kolem třeti. Už na Rudne mi bylo cosyk divne, ale jak sem vjel na ten kruhač, pochopil sem, že ta hlavni sranda deprem začně. Kružili sme s felinu po parkovišťu jak Apolo skoro štvrhodiny, než se našel jeden pajtaš, kery už nakupil a šťasny jak blecha nam zrobil misto. Jak sem viděl ty zastupy ludi, skusmo sem pravil, že zvyk davať se pod stromek darki je přežitek a že včil je v modě enem se potřasť pazuru a že bysme mohli zajet na zahradu a enem tak tam poseděť a počuměť do lesu. Blanka se na mě podivala jak šofer tyraku na drabant, drapla mě za pazuru a tahla ku vchodu.
V šokinparku to vypadalo jak v chamovodě přy odpichu. Ludě se mačkali jeden na druheho tajak by tam davali cosyk zadarmo, ale nic zadarmo tam něbylo. Vlezli sme do hračkařstvi, Blanka chtěla eště dokupiť Dankovi jakesyk auto na vysylačku, kere viděl v jakesyk reklamě v kisni. Fajne. Červene. S otviracymi dveřami. Kurnik šopa, čemu mi mama někupi tež cosyk take? Šak sem byl cely rok hodny, no ni? Hned mě napadlo, že u nich budu častějši přespavať a jak Danek aji Blanka usně, trochu se pojezdim. To vitě, jako maly gizd sem se hraval spiše s uhlim, bo teho bylo dycki dosť a zadarmo.
Jak Blanka zaplatila, položila mi zaludnu otazku za sto bodu: "Tak co potřebuješ koupit ty?". Tuž to bych tež rad věděl. Pravil sem, že to eště němam ujasněne. Enem se tak divně usmjala a pravila, že možeme prolezť všecke kramy. Nakoněc sme fakt prolezli krom lekarni a děckeho kutka všecke. Blanka měla nove zymni buty, dvě fajne mikiny a slunečni brylki. Ja jeden ozdobny hrnek pro mamu, knižku V sedumdesati život začina pro fotra a taku pofiderni vazu pro segru.
Jak sme se vymotali po paru dňach ven, u feliny mě čekal posledni šok. Jakisyk pazgřyvec mi přy parkovani uvalil levy špigel a podřel levy předni blatnik. Ja sem večinu klidny synek, muše bych v mucholapce něubližil, ale jak sem viděl tu ryhu, naskočily mi na očach rude kontaktni fazole a v tu chvilu bych něpoznal brachu, natož segru. Tu seryju lidovych pořekaděl se dom odněs chlop, kery pravě vystupoval ze svoji kary vedle, bo to beztak zavinil on. Deprem jak sme s Blanku nastupili, mi docvaklo, že parkoval u jejich dveřy. Cestu dom sme se eště stavili pro stromek. Kupil sem se fajnu vanočni haluz.
Jak sme dorazyli na Dubinu, Danek už lital kvartyrem aji ze segřynymi gizdami a hrali se na Něvahej a bluj. Tuž to byla rano asy enem přehaňka. Blanka mě pozvala na štědru večeřu. Danek se už pry těši, jak budě vyhližať Ježiška se mnu. Tuž fajne. Celkem sem se těšil. Akurat nevim, jak to vysvětlim mamě.
V nedělu sem ji zavolal a pravil ji, že letos něbudu u rodineho ustředniho topeňa. Chvilu vyryvala, ale jak sem zahral na babkovsku notu, změkla jak želva pod parnim valcem a pravila, ať přydu aspoň na chvilu na cukrove.
Doma sem zabalil ty třy darki pro familiju (rači spiš, ať nězapomenu) a u fajne slivki, keru mi přyvez Kamil z Moravy, sem dumal, že letos to budu take trochu inši vanoce. Trochu sem asy aji zachrapal, bo v obyvačce určitě něbyl kopec sněhu, na vrchu vanočni topol, pod nim halda barevnych piksli, převazanych eště barevnějšimi špagatami a pod tym čivavy na kolečkovych bruslach s žraločimi plutvami na řbetě. U te hromady darku sem viděl chlopa, kery rozbaloval jednu pikslu za druhu a tahal z nich darki jak Koperfild střeva z roby po něuspěšnym kuzle s cirkulu. Z jedne piksli komputer, z druhe jakisyk počmarany papir, ze třeti knižku, z dalši cedečko, dalši knižku, z jedne male jakesyk kukatko, z jedne svazany balik gazet, potem tež jakesyk dřevěne lutki na špagatkach a z dalši staru televizu Merkur. Čim vic teho tahal, tym vysmjatějši byl. Kura, ten teho měl. To mi přypomělo, že mam malo darku.
Jak se znam, stejnak eště v sobotu večer vyrazym kajsyk shaňať zbytek. Ale pry na Masarykaču postavili paru fuseklostanku hned vedle teho plota, tuž sem klidny.
Tuž ať žiju svatki klidu, miru a laski mezy luďami.
Mam doma novu lupu
Eště raz moc dik všeckim za klikaňce. Moc se teho oceněňa važim.
Už se těšim na leto, až s ňu pujdu robiť jakesyk pokusy na luku s brukami.
Mikulašska pohotovosť
Letošni Mikulaš stal za psy šček. Pojčal sem se fajny převlek za Mikulaša, ale doma sem zystil, že mi je jaksyk maly přes břuch. Tuž co, chvilu vydržim nědychať. Domluvil sem se s makakem a Marcelem od nas z baraku. Teho sem němusel moc přemluvať, stačilo mu slibiť segřynu slivku. Nakoněc sem ale v utery misto na Dubinu s berlu valil s fotrem na pohotovosť, bo se čehosyk přežral. Mama volala cela vyplašena, že to s nim kruti jak s gramofonovu desku, tuž sem honem přeplanoval odpoledně, ale naštěsti to celkem vyšlo, bo za mě zaskočil upřymny.
Všecko sem se vynahradil v patek, jak sme šli všecy tře na mikulašsku akcyju, keru pořadala Blančina firma. Někere gzychty mi byly povědome z teho jarniho balu, tuž sem se rači podvědomě upravil motylka, kereho sem stejnak neměl. Sranda začla už u stolka s občerstvenim. Ja s Blanku sme se hned vybrali po dvojdecce červeneho, ale Danek čučel do napojoveho listka jak dykobraz na akupunkturystu a furt něbyl spokojeny. Chtěl brusynkovy džus, bo mu babka vykladala, že pry to je proti zubnimu kameňu, tuž ale ten tam neměli. Tak pry že kakao, bo čokolada v omezenym množstvi prospiva zdravi. Nakoněc se dal mineralku, ale aspoň se zoptal, co to je za značku, bo pry mineralki se musa střydať, aby se tych mineralu moc něukladalo v břuchu. Než se objednal, už sme lopali druhu dvojku. Tuž dufam, že z teho ten synek vyroste.
Blanka potem kajsyk zmizla s robami z roboty. To tež něchapu. Su spolu celu šichtu a stejnak se něstača všecko povykladať. Dal sem se třeti dvojdecku, bo mi jaksyk šmakovalo a začli sme s Dankem dyskutovať o vanočnich darkach. Vrtalo mi palu, jak ten maly ajncvajštajn kontroluje štitki na žradle, esli tam je to, co može jesť, roščiluje se, že eště němože voliť, vybira se školu, kaj raz budě študovať a včil mluvi s iskrami v očach o chlopovi, kereho nikdy nikdo něviděl a přytym každy rok nosy děckam darki. A že mu už napsal dopis a mama mu ho pomohla přylepiť izolepu na řymsu. Jak se mi rozlivalo těplo v břuchu, napadlo mě, že bych mu vysvětlil svoju novu teoryju o tym, že kdyby nosyl darki Ježišek, tuž by ho už kdosyk davno odhalil podle chlistaňcu krve na tepichu v obyvačce, nebo na parapetě, ale potem sem se spoměl, jak sem to malem posmolil loni u segry s tym gimnastu v trenkach a rači sem držel pysk.
Zněuznany dyskovy žokej s Blančine firmy zatuhnul v osumdesatych rokach, bo furt dokola pušťal tehdejši hity a prokladal to hitami od Dady Felixove. Na ty sebu všecke děcka mlely jak epileptyk u zdrbane zařyvki. Po pulhodině koněčně dorazyl ten dluho očekavany navštěvnik. Bachraty chlop omotany bilu cychu, přes to jakisyk přehoz ze spartakijadnich trencli, kolem paly bile chmiřy, tajak by zachrapal ve skelne vatě a navrchu jakisyk divny trychtyř. Děcke oči v tym viděly majestatni postavu Mikulaša. Jak sem ho viděl, trochu sem se v duchu posmjal, bo mi přypoměl děctvi, jak byla na Polaku Viečorynka a v ni taki ten fusaty pajtaš, co mu děcka nakoněc dycki spivaly "Džiadku, drogi džiadku". Asy sem se řechtal aji nahlas, bo se paru ludi předemnu otočilo a hledělo na mě jak Spajdermen na bijolit. Za Mikulašem přyhopsala celkem švarna robka v antyckich hadrach se zlatymi šponami na hlavě a s divnu konstrukcyju na řbetě, tuž cely anděl. Ale musym se pochvaliť, bo čerty sem poznal hned. Byli dva a jeden z nich byl zvlašť dokonaly, bo za kopytem něchaval na zemi fajnu čaru. Ten druhi kolem sebe maval řetazem jak Džeki Čen nunčakami a pořvaval hohohooooo! Tuž nevim, esli něrobil na ine akcyji Santusaka a nebo to bylo tym, že se tymi nunčakami raz uvalil do kolena. Ale nikomu to něvadilo, děcka se mačkaly na mamy jak pysk na erbeg. Mikulaš se potem zval děcka k sobě, aby odvykladaly jakusyk basničku, nebo cosyk zaspivaly. Někere enem tak staly a čučely do parket, ale stejnak všecke dostaly baliček s tatranku, jabkem, lizatkem a malu čokoladku. Daneček byl vyklepany jak tepich před svatkami, furt dokola se přeřykaval, co budě zpivať, ale nakoněc svuj oblibeny song zarecytoval. Nakoněc ten svaty chlop pozval všeckich na čertovsku dyskoteku, kaj hral zas ten stejny žokej to, co pušťal od začatku. Dumal sem, po kolikate dvojdecce se mi začně libiť Jandove Pravil se hurykan, Ni kulu ni, a nebo Chitila sem na pasece žižalu, ale Danek měl jaksyk moc společenskich buněk, bo lital s ostatnimi skoro dvě hoďki. Ku koňcu už nam ani to vino něchutnalo.
Večer fajně zakončilo lizatko-samotař, kere už komusyk něchutnalo a tak se ho něchal položene na mojim stolku. Blanka potem našla eště poloprazny rozmočeny obal od tatranki v kapse kabata. Tuž a ty čerti stopy byly aji u šatni a pozdě sem zystil, že to čertisko asy něplanovalo, bo to bylo od psa. V nejbliši době musym Dankovi vysvětliť, jak to s tymi svatkami je, bo z dalšiho takeho večirka by mě šlak trefil.
Škoda, že sem něstihnul rodineho Mikulaša, bo upřymny pry byl na Oskara. Syce to pry jaksyk podrbal, jak v kostymu Mikulaša děckam vyhrožoval, že ich odtahně do pekla a něcha ich tam vařyť v tlakaču, ale barabčicy vřyskali až v Interšparu rachotily vuzki.
Co se tyka fotra na pohotovosti, hodinu tam sedime v čekarni, až na nas přyjdě řada. Potem ho vemu dovnitřku. Za chvilu je venku a dochtor mi vyklada, že odmitnul iněkcyju. Na to foter na celu čekarňu, že něchce byť dalši oběť šileneho zdravotnika, tuž mu dochtor aspoň vnutil recept na praški. Ten foter venku rozerval, zamrkal na mě, že už mu je lepši a že on se im něda a něchal se ode mě pozvať na fernet, bo to je na břuch nejlepši lek.
Asy se budu muset domluviť s mamu, ať mu trochu reguluje kisňu a noviny.
Něadventni neděla
Kaj se ten rok tak honem stratil? Dyť to je tak tyděň, maksymalně dva, co sem tu spominal na vanoce za starych času. Jak tak hledim na kalendař, tuž mam nejvyši čas začnuť zhaňať familiji darki pod topol. Loni se mi zdalo, že im ty termofusakle moc radosti nězrobily. Nevim, kaj budu letos nakupovať, bo moje oblibene nakupni misto na Masarykaču je rozkopane jak krtinec, bo tam našli jakesyk ty pravěke cesty, či kereho šlaka. Tuž kaj ja včil na posledni chvilu budu bludiť? A jak k temu přydu ty robki z tych dřevěnych stanku? Že by se přestěhovaly na Kuřy rynek? Tuž to těžko, bo tam se zas budě brusliť u Oskaru. Včil to vlasně přemenovali na Vodafon, tuž ale v zymě by to mohli zas změniť na Ledafon, no ni?
Asy se ze mě stava na stare kolena ten rodiny typ, bo sem něuvaženě slibil, že se tež dom pořydim taki ten vanočni věnec. Pry je to romantycke, jak člověk zapaluje tyděň po tydňu svički. Dřysty prdy! Akurat je z teho maras na tepichu.
Tuž sem v sobotu k večeru vyrazyl do Komeňaku s nožem v jedne kapse a s tesko tašku v druhe. Chvilu sem se motal kolem křaku jak klubko polete rumem a čekal, až zmiznu ludě, taženi čoklami. Potem sem narval paru olezlych haluzy hned za Amosovym řbetem a valil dom. Ze sklepa sem dotahnul kus rezaveho dratu a potem sem se s tym v kuchini dratoval a cpal tam haluze. Sem celkem technycki typ, tuž na co navod? Šmigrust-praker sem raz robil podle navodu a vzniklo mi z teho take pokrucene bestyjstvo, kere přypominalo kosmodysk. Tuž ja sem byl dycki manualně zručny – už na zakladce v dilnach mi učitel přezdival Monter Pipla – ale buď byl ten drat moc kratki a nebo ty haluze moc zvadle. Po hodině sem měl na kuchiňskim stole cosyk, co vypadalo, tajak předni kolo od babety, ozdobene na besydku lesni školki. Ale co, aspoň sem ušetřyl paru chechtaku a z vlasnoručně zrobene věcy ma člověk věči radosť. Napichal sem tam štyry kupene svički, ale jaksyk mi něchtěly stať. Potem sem to omotal zbytkem mašle z velikonoc, bo sem doma nic inšiho něnašel. V nedělu sem chtěl zapaliť prvni, ale šlak to tref – v kisni jakisyk pajtaš dřystal o tym, že adventni neděla začina až dalši tyděň. Tuž či mi to vydrži? Smolil sem na kisňu, ať se tam dřystaju, co chcu, zrobil se svařak, zapalil prvni svičku, lapnul do křesla a nasaval tu předvanočni atmosferu.
Jak sem zavřel oči, naraz sem viděl mamu eště v Hrabuvce, v zastěře v kuchini, jak micha v lavoře kobzolovy salat. Fotra, jak zvoni u stareho Koblovskeho s flašu ruma, esli by mu něšel zabiť kapra. Fotra s Koblovskim v kupelce s polopraznu flašu ruma a s furt živym kaprem na dlažce. Segru, jak mě taha do ložnice a prolizame spolu šifoner a dumame, co je v kerym tym najzenym baliku. Jak ze segru užirame cukrove, kere mama schovavala dycki na stejne misto a dycki se divila, že sme ho našli. Mamu, jak něse smaženeho kapra na stul. Fotra a staru babku, jak se tajak dycki přydava jednu porcu kapra, druhu porcu kapra, labužnicki oblizuje všeckich deset a my už mame ze segru odřene řytě, jak se na tych stolkach nědočkavě krutime. Někoněčne pomyvani taliřu po večeřy, u kereho musa všecy pomahať, enem foter nikdy ni. Zvonek v obyvačce, my dva ze segru jak na zavodach, kdo spiš uvidi Ježiška, až porazyme fotra, kery pravě mizně narychlo z obyvački se zvonkem. Stromek. Baňki. Řetazy. Darki. Prskavki. Hafo prskavek. Přysahal bysem, že ich aji po tych rokach cytim. A do dupy!
Čmudicy smradlavy zbytek z advenťaka sem zabalil do teho, co zbylo z te dečki, na kere to stalo na stolku a hodil z okna. Šak stejnak sem chtěl na jaro malovať, no ni?
Tež vam přeju pěkny Advent.
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.