Upřymneho navštěva
Minuly tyděň se jela mama nakvartyrovať na paru dni ku zname do Kopřyvnice. Planuje to pry od praznin, ale mi se všecko řekně na posledni chvilu a nejlepši tydlifonem v den odjezdu. Padlo aji paru milych slov, že esli mi jezdi kara a že ona ma dva kufry, ale než sem to stačil rozvinuť, už kontrovala, že s tym počitala, bo mě zna a tak odvoz už ma zařyzeny. Chtěla mi na tu dobu dom nakvartyrovať fotra, že on je včil jakisyk zadumčivy, ale než sem ji to stačil vymluviť, rozmluvil ji to foter. Tež mohla před tym rozmluvanim zavěsyť, bo sem malem ohluchnul. Asy ma foter tež rad svuj klid.
V ponděli sem byl s Blanku na večeřu. Měli sme take sukrome vyroči, tuž Danka hlidala jeji mama. V kapse mi to vibrovalo jak v nočnim stolku jeptiški-začatečnice, ale smolil sem na to, bo na jezeni potřebuju klid, no ni? Doma sem se na to spoměl skoro až v lužku. Sedum něpřyjatych hovoru od segry a jedna stručna ezemeska: "UZ NEMUSYS!!!!!". Tuž že by se segra něchala zrobiť učet v te Ebaňce? Skušal sem ju prozvoniť, ale dycki mi to tipla, bestyja, tuž sem šel chrněť.
Podle počtu vykřyčniku v ezemesce sem se odvodil, že ze segru budě řeč tak až ve štvrtek a tak sem ji po šichtě zavolal, co se robilo. Chvilu vyryvala, tajak by do ni přešel duch mamy (dokoňca aji "gizde něvděčny" použila), ale nakoněc sme se domluvili na kafe, bo to pry je na delši povykladani.
Lapli sme a segra se rozvykladala. V ponděli odpoledně zvonek u dveřy. Otevře, tam jacysyk dva vlasati barabi, tuž se zlekla, že ich chcu vykrasť a zabuchla im před dredami. Za chvilu zas zvonek. To už se vzala na pomoc upřymneho, bo on včil chodi do posylovni. Tuž typuju, že se tam chodi ohližať roby v tych trykotach, ale rači sem držel pyščisko, bo segra jak se dostavala dal a dal, byla jak varna konvica, enem ta para z uši ji chiběla. Tuž otevřeli dveře oba dva, tam zas ti santusacy, segra užuž vystrkovala upřymneho, aby s nimi vymet dlažku, ale ten zustal vyvaleny jak listove těsto a enem cosyk koktal, že to neni možne, že oni přyjeli a že to neni možne a že oni přyjeli. Segra něchapala, tuž znovu přyvřela dveře a začnul vyslech. Přectavtě se, že jak byl o prazninach s kamošem na te Tur de autostop, rozdaval jak navedeny všeckim, co ich vzali, svoju vizytku s tym, že klidně možu přyjet za nim. Jak se zda, cosyk genu od svojeho fotra podědil, bo to inač neni možne. A jak to tak vypada, někeřy teho hňupa vzali važně. Tuž ich segře přectavil, pozval ich dal ("enem přes moju mrtvolu!") a dokoňca mamu poprosyl, esli by im nězrobila kafe.
Kafe něchtěli, pry rači grynty. Segra rozuměla granko, tuž už chtěla isť pro mliko, ale upřymny hned vysvětlil, že chcu zeleny čaj. Tuž kaj by se u nich vzal zeleny čaj? Bechla im do hrnku po sačku černeho a něchala to tam pořadně vymočiť, ať se navštěva němysli, že su u jakichsyk chudaku. Všecy tře mezytym zapadli k upřymnemu do pokojika, tuž segra pro istotu přetřela dlažku v přecyni savem. Jeden nikdy něvi. Jak už barva čaja přypominala Ostravicu v Hrabuvce pod splavem za starych času, tuž segra migla hrnki na tacek a přyhodila paru oplatku, ať syncy zahranični viďa, jaki sme kulturni stat. Jak vlezla do pokojika, malem im to prostřela na paly, bo v pokojiku už byly na zemi natahnute spacaki a napul vybalene ruksaki. Segra zaspominala na televizni kurzy angličtiny, němčiny, polštiny a kdovičeho eště a začla NO NO NO, najn, nět, ničevo a nakoněc aji nyšta. Upřymny se s ňu začnul hadať, že je přyzemni a něrozumi mladym a chce vyhodiť ubohe poutniki (pry fakt pravil poutniki) na ulicu. Chvilu spolu nězavazně podyskutovali, ale upřymny nakoněc pochopil, že meškani, pravidelne žradlo a kapesne mu je přednějši, jak dobre srce a tak se nakoněc domluvili, že im segra zrobi večeřu a potahnu o dum dal. Šak mlady ma plno kamošu, keřy maju věči kvartyr.
Upřymny se vratil kolem pulnocy, že pry to s nimi vzal přes Stodolni ukazať im krasy Ostravy a tak vubec. Segra byla rada, že se vratil sam, potřeti přetřela dlažku a poslala mi vyhružnu ezemesku.
Přes tyděň se segra chistala za fotrem, aby tam něscypnul sam hlady, bo jak je mama pryč, on se sam něnavařy a večeřa tak akurat tvargle a nebo hermelin v knajpě na rohu. Kisňa hrala na plne pecki, ale to je u fotra normalni, bo potřebuje slyšeť aji na vecku. Jak dolezla dal do kvartyru, tam předvanočni překvapeni. V kuchini u stola seděl foter a ti dva s tymi dredami a hrali Člověče nězlob se. Chvilu se nězmohla na slovo, ale jak ji foter s usměvem pravil, že mu tam upřymny na paru dni doved dva pijonyry, myslela se, že zle slyši. Akurat se eště postěžoval, že pry su asy z Uzbekistanu, nebo Turkmenystanu, či z kereho stanu, bo on jim moc něrozumi, ale inač spolu vychazaju fajně. Segra mrkla na linku, tam plno praznych piksli od mig donalda, od pic, v kutě basa piv a asy poprve v životě stratila řeč. Lapla k nim, něchala se vnutiť štamprlu ferneta a červene figurki. Foter byl šťasny, zařyl jak prskavka v kanystru benzyna, jak komusyk zebral figurku a tym mladym furt dokola vykladal, jake to bylo v rubani. Mladi se tež na něho tlemili, jak by mu rozuměli, ale spiš za to mohly ty zelene nědopalki v popelniku. Do teho přyšel upřymny s plnu tašku žradla. To byl pro segru dalši šok, bo doma po sobě něsklidi ani taliř a tu se stara jak o vlasni děcka.
Segra mlela dal jak šlajfira, ale mi už pomalu vypadavaly poistki, bo posluchať segru v kuse del jak štvrhodiny by nědokazal v klidu ani ten ležak na Rudym naměsťu. Enem se pamatuju, že ti dva studuju včil ve Francusku cosyk kulturniho (ale tež to mohla byť medycyna...) a s mladym už se domluvili na leto, ať přyjedě za nimi aji s fotrem, bo pry je spravně kul, že im tam ukažu ty Šanze Lyže a povoďa ich Aji po te Filovce. Segra mě potem eště zdrbala jak dykobraz nafukovacy panu, že čumim do blba a ona mi tu vyklada duležite věcy. A nakoněc sem to stejnak odněs ja, bo čemu že sem ji nězdvihal tydlifon, bo je chtěla ubytovať u mě a že sem gizd. Tuž eště že tak – to sem se vyhnul fajne šlamastyce. Ja tym robam fakt něrozumim.
Ve štvrtek rano odjeli. Lučeni jak byk. Hlavně s fotrem. Mama se naštěsti vracala až v sobotu odpoledně, tuž upřymny s fotrem stačili zrobiť v kvartyře pořadek a vyvětrať ten smrad, jak když hořy senik, ale stejnak se myslim, že to musela poznať. Aspoň podle tych propalenych zaclon. Fotrovi to ale bylo jedno, bo se řechtal eště v nedělu. A furt mamu tahal na jakisyk Hepymil.
Jak se to veme kolem a kolem, tuž nakoněc segra može byť rada, že upřymneho nabidku něvyužila ta banda železem propichanych technařu v te rezate dodavce, keru sem u něho viděl po prazninach na jedne fotce.
Stara kamoška z loňskeho roka
Už sem myslel, že se letos nědočkam, ale je tu. Vyhližal sem ju už od zařy, ale dorazyla letos ze spožděnim. Moja pravidělna podzymni depresyja, kera se mnu meška semtam aji do unora. Na šichtě posledni dobu skoro přespavam, bo vul Laďa se z dovolene dovez krom krabic škebli aji jakisyk zajimavy cyzokrajny bacyl, kery chce viděť každy druhi dochtor a on je taki hňup, že se s tym fakt chlubi. Chvilu sme dufali, že je to ptači chřypka a už sme se těšili, až odleti do teplych krajin a my buděme měť noveho šefa, ale asy to něbudě až take zle. Z domu nam posyla emajly, jake fajne anty blijotyka nafasoval a pry abysme tam nězakrněli, ukoluje nas na dalku. Semtam se postěžuje, že je doma už třeti tyděň a eště se nikdo něstavil. Tuž to tak, eště cosyk chitnuť a na ten jeho živy šifoner v babskich hadrach tež něsme zvědavi. Kamil ma asy po vanočnich premijach, bo do jedneho stěžovacyho emajla napsal, že za Ladikem nikdo něpoleze, dokavaď nam něukaže dochtorske osvěčeni, že něma mor a že bysme měli jeho kanclik vystřykať preventyvně savem. Misto teho, aby to poslal mi, dal odpověděť, tuž to šlo Laďovi dom. Ma to jednu vyhodu. Od te doby choďa enem emajly s přykazami, co je třeba zrobiť.
Mama zas furt vyryva, že by se mělo už cosyk zrobiť s tym listim na zahradě, bo zas tajak každy rok buděme posledni a co se o nas susedi pomysla a že by tam měl kdosyk zajet. Tuž čemu ni? Šak makak se segru maju celkem novu karu, tuž ať jedu. Posledni mamin hovor mě trochu vylekal, bo mi pohrozyla, že něhodnym synkum Ježišek nic nědoněse pod jedlu. Tuž jak něhodnym? Šak krmim sykorki a třyrazy deně se myju kly. Vytahnul sem fotra na jedno, abych ho něnapadně přesvěčil, že by tam měl zajet švager. Přypoměl sem mu, že kvuli něho fotra malem pokrutilo, jak tam ten goryli bratraněc enem opaskoval vosy hnizdo misto likvidacyje. Foter mi ale posledni dobu robi starosti, bo se na to vubec něpamatoval a furt enem cosyk vykladal o jakesyk zapomenute harmonyce kajsyk na Zarubku, pro keru se chista staviť. On, kery nikdy na nic něhral.
Mam dalši dukaz pro moju teoryju, že všecke roby su stejne, bo ropuchi v robotě se ukazovaly v letačkach, co komu kupja pod topol a Blanka se mě před paru dňami tak mezy řeču ptala, co bysem se nejvic přal. S tym, že mir na celym světě, sem to asy trochu posmolil, bo se na mě podivala jak bubenik na činski přybor. Tuž to vitě, ty roki totalitniho školstvi na mě zaněchaly otisk. Pravil sem ji, že eště něvim, bo fakt něvim a na to ona, že ji to bylo už předem jasne a temu se mě pta s přectihem. Tuž ani něvim, esli sem se měl urazyť a nebo potěšiť, tuž sem to rači někomentoval.
Jak sem doma večer dumal, co bych tak vlasně chtěl, tym sem přyvolal tu svoju podzymni kamošku. Chvilu sem se totiž přesvěčoval, že vlasně nic něpotřebuju, bo mam fajnu robku, mam kaj meškať, mam robotu, co piť a jesť, sem celkem zdravy, tuž sem vlasně celkem spokojeny chlop. Potem sem se ale uvědomil, že pro robku bych měl postaviť barak. Tuž to asy nězvladnu, bo ty hrochoteki su drahe jak byk. Tuž to asy ani nězasadim strom, bo kaj, jak neni barak? V Komeňaku nebo na Dubině se mi zahradničiť něchce. O synkovi ani něpravim, i když to bych eště zvladnuť moh, ale Blance asy stači ten jeden minygizdek. Nikdy Blanku něvemu na cestu kolem globusa, bo to by muselo tym na mzdovce bechnuť v pale a poslať mi na učet vyplatu pro cely podnik. Nikdy se něstanu profesyjonalnim kopalistu, tajak sem chtěl jako maly gizd, jak sem z mosta od radnice čučel na rožnute Bazaly tajak čivava na naklaďak wiskasu. Nikdy něpokecam s babku. Tuž kurnik šopa, čemu na tym světe vlasně sem?
Ta robka, co se ju přectavuju jak kombinacyju nahe babki Tutovki obalene zaclonu s Hajlendrem, jak vyliza po štyrech z kisni a dluhe vlasy ji vlaju až na zem, mě potem přepla do režimu, kdy mě něbavila ani robota, ani psani, ani vyměna zymnich gum na felině, do kere mě nuti už štrnasť dni Blanka, bo pry co jak namrzně a buděme chceť jet kajsyk na vylet, ani nic.
V patek pochopila aji banda na šichtě, že se přypadam jak použity harmasan, tuž mě vytahli na jedno, bo sme museli oslaviť spravu, že Ladik budě na nemocenske nejmeně do koňca listopadu. Něchtěli sme ho pomluvať do te doby, než Pepik přyšel s novinku, že mu pověděla Eva z osobniho, s keru ma trochu bliši vztah od jedne podnikove oslavy, kdy mu držela uši na vecku, že Ladik se požadal o věči odměnu, bo je marod a robi z domu, tuž chce přydať. A jasne, že by se to vzalo z chechtaku nachistanych pro nas. Tuž šlak ho tref. Jak nas ve dvanasť vyprovodili z Dila, lapli sme na Kuřym rynku na lavki a nahlas ho tam pět minut proklinali. Ani něvim, koho napadlo zrobiť na zemi z lisťa Ladikuv pysk a potem ho rytualně upaliť. Eště že tam něbyly benga, bo by nas beztak odvezli na zachitku. Tuž ať mu ten bacyl vydrži až do ledna.
Diki temu patku mě Kaplanova přes vikend opustila, bo mi v sobotu bylo zle jak po kilu smaženych tvargli zapitych kakaem a na jakesyk depresyvni myšlenki nězbylo na vecku misto. Na sobotu mě Blanka pozvala na odpoledni zakusek, ale předběh ju švager, kereho sem potkal na schodach s praznym kiblem a kery mě stahnul k nim na ochutnavku jakesyk super slivki od znameho z ižni Moravy. Seděli sme potem aji s Blanku v kuchini u segry, gizdi se hrali v pokojičku a my sme dřystali a koštovali. Roby potem zeřvaly gizdy, bo skušali zestřeliť umělohmotnym lukem luster v obyvačce. Kopija segry bečela jak přejeta ovca, že se chtěli pohrať na teho Robina a mama jim nic nědovoli.
Na švagruv mily gzycht, kery mu zničehonic narost po tych slivkach, mu potem zas naroloval spravny makači, bo vytahnul meruňkovicu a třešňovicu a nutil mě poznať chuťove rozdily od te slivki a pry esli nejsem chuťovy analfagot, tuž to musym poznať. Něpoznal sem, bo po te atomove slivce už bych něrozeznal vanočku od krocana. Tež se ani něpamatuju, jak sem se dostal dom k Blance a čemu sem spal v pokojiku s Dankem. Rano se mnu krom Danka nikdo němluvil. Na oběd sem dostal za odměnu sojove ryzoto (take ani v kantyně něvařa) a potem sme se s Blanku vyměnili paru slov. No spiš mluvila enem ona. Tuž co, aspoň že se mnu už mluvi, no ni?
Včil, jak už je mi trochu lepši, je depresyja spatki aji s tymi dluhimi masnymi vlasami. A navic aji s pocytem, že od gimnasty v trenkach dostanu letos nasmolene.
Dyňa jak sviňa
Minuly tyděň v nedělu sem se musel staviť na našim hektaře, bo sem se něprozřetelně něchal navlesť do rodine akcyje. Mali gizdi viděli jakisyk amerycki film a cely tyděň hučeli do segry jak meluzyna v komině, že pry chcu tež dlabať dyňu a potem se večer v pokojiku svitiť tym oranžovym vytlemenym gzychtem. Ja ty aportovane svatki moc němusym, za mojich mladych roku nam stačilo paru lampijonu a benzyn do zapalovaču, co nam prodal stary Hajek v trafice s tym, že esli se to dozvja naši, tuž všecko zapře a tež byla sranda, no ni?
Segra nělenila a pověřyla mamu, bo ta pry ma kamošu zahradkařu vic jak Milan ze šichty verbatymek ve svoji domacy dyvidyčkarně. Mama poslala paru ezemesek – furt na tym tydlifoně piše jak na komputeru, obojruč – a potem mě postavila před hotovu věc. Tuž jasne, že mi to něřekla rovnu, ale nakoněc sem se stejnak dostal zas do te jeji pasti a odkival sem ji, že za susedem ze zahrady o vikendu zajedu. Už sem ale celkem otrly, bo jak mama spustila, že jak už tam budu, tuž bych moh zhrabať ten burdel ze stromu, co se tam vala jak když idu mladežnici v nedělu nad ranem ze Stodolni, pravil sem, že už mam cosyk domluvene s Blanku a Dankem. Mama asy dufa, že se koněčně usadim a ona se dočka dalšich malych gizdu, bo to zaklinadlo na ňu plati jak špičaty osykovy kolik na otravneho suseda. Tuž dala pokuj. A abych něměl taki hlupy pocyt, že dřystam vlasni mamě, tuž sem se pozval k Blance na oběd. A abych něměl hlupy pocyt z teho, že se kajsyk sam pozyvam, napojčal sem se haldu děckich dyvidyček, ať se ma maly na co čučet mezytym, co my s Blanku buděme pomyvať nadobi. Jaryn z pujčovni se na mě čučel jak Hanybal na umělu hnatu a pry, esli dětinštim a nebo sem se dal na pedofilozofiju. Pajtaš jakisyk, něrozumi děcke barumce.
Sused už měl přypravenu dyňu jak medycymbal, tuž sem se v duchu uchechtnul segře, jak to budě štyry hodiny dlabať a zoptal sem se ho, esli něma eště jakusyk menši, pro Danka. Jak sem to hodil segře do přecyně, asy cosyk čula, bo zamkla a vytahla klič ze dveřy. Tuž do dupy, co se robi? Pochopil sem, jak mi vrazyla do pazur lyžku na podlivani pečenych kur a nuž. Tuž povim vam, to je pěrunstvo dlabať taku bestyju. Vydlabal sem pul a pravil, že už musym za Blanku, tuž segra s gizdami poděkovala a slibila mi dyňovy kolač.
Přesunul sem se do dalšiho dubinskeho kvartyra s malu dyňu. Blanka ku mě v přecyni podezřyvavo čuchala jak bravek k viskasu, bo ten dyňovy vnitřek něvoni pravě lakavě. Umyl sem se pazury, pojedli sme bravko-knedlo-zelo a potem sem asy na chvilku schrupnul v obyvačce, bo se pamatuju, jak jakisyk kresleny šťur hledal žalud a naraz tam lital synek v brylkach na smetaku. Zetřel sem sliny z brady, rozhlidnul se, esli mě Blanka něviděla, ale asy ni, bo v obyvačce sem byl enem s Dankem, a robil sem dal, že se divam. Maly Danek mi zrobil radosť, bo u koňca schrupnul (ten je cely po mě), tuž sme aji s Blanku trošku prozkumali, esli je eště všecko tajak ma byť. Abych zrobil radosť aji malemu, podlabal sem se v kuchini lyžku v te male dyni a zrobil sem mu tam tež jakisyk ten gzychtek. Něvim, na co sem myslel, bo se mi zdalo, že se to podoba švagrovi.
Jak sem potem k večeru odchazal dom, stavil sem se eště k segře pro ten slibovany kolač. Už u dveřy mi bylo podezřele, že to tam smrdi jak když sem raz jako maly gizd doma vyřezaval betlem z polistyrena pajku. Zazvonil sem, vyslechnul se od segry z deseti centymetru do gzychtu "Ne, nehoří!!!", potem ji docvaklo, že to sem ja, tuž pravila, ať idu dal, že enem musy dopřyzabijať gizdy. Něchal sem segru segru a šel okoštovať kolač. Makak seděl v kuchyni a pry že ji hned pravil, ať něpeče žradlo s takich divnych věcy, že to stejnak žrať něbudě, bo kdo to kdy viděl, dyňove kolače. A že to možna ani neni zdrave, bo on pry cosyk slyšel o dyňovym moru. Z pokojika se ozyval řev male a řev segry. Potem vyšla, ruda jak opařene lytko a zařvala na makaka, že by to tak něsmrdělo, kdyby se dopoledně misto vysedavaňa u kisni pohral s malymi, bo by se možna všimnul, že se hrali na hangar a nacpali dozadku do truby třy umělohmotne letadla. Makak se nasmolil, že všecko enem furt on, oblek se, bechnul dveřami a byl v dupě. Chvilu sem čučel na tu zubatu dyňu na stole a přectavoval sem se v ni jeho gzycht. Nacpany.
Tuž semtam se pravim, že je to fajne, že žiju sam. A taki fajny kolač to moch byť, no ni?
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.