Jaryn a sedum trpasliku
V patek sem měl fajne setkani. Ani druheho, ani třetiho, ale sedmeho druhu, bo se nas zešlo sedum.
Potkal sem v centru Radka, staru vojnu, s kerym sem kdysyk hraval v naši školni grupě. Teho sem něviděl už tak zepět roku. Podřystali sme a nakoněc mě pozval k němu dom na jakesyk přectaveni v patek. On je byvaly ochotnik, na škole se zapisal všeckim do paměti svojim podanim Maryše, pod nazvem Vavra a melta. Semtam pořadal domacy akcyje s převlekami a programem. Tuž věčinu se převlikal enem on sam, po pulnocy do ženskich hadru, ale inač to byl fajny synek. Syce sem z něho nědostal, co to budě, ale aji tak sem se celkem těšil na fajnu zabavu. Poptal sem se Blanki, esli něchce isť se mnu, ale už měla cosyk domluvene s robami. To mi celkem zrobila radosť, bo hned jak sem ji to nabidnul, zecvaklo mi, že by se ji tam možna ani němuselo libiť.
Po šichtě sem drapnul pod pazuru jeden fernet a vyrazyl do Vyškovic. Dluho sem nikdě něbyl, tuž sem se těšil jak Ondračkova na novy Blesk. U Radka už byla banda natěšenych chlopu, keřy doražali na hostitěla jak vosy na sytko, co že se to vlasně budě robiť. Zrevidoval sem gzychty, věčina mi ich byla povědoma, akurat dva sem něznal. Radek mi ich potem přectavil – bratraněc Kája s kamošem – podle hlasu Čechačcy, keřy přyjeli na vikend obdivovať krasy Stodolni. Zoptal sem se, kdy se vracaju, tuž pry v nedělu. Enem sem se v duchu zasmjal. Stodolni je bestyja něvypočitatělna, měli stě se zebrať rači do středy dovolenu. Na stole to bylo jak na vystavě chlastu. Vedle mojeho ferneta stal rum, koňak, gin, rum, vino, vino a slivovica. Radek se uculoval jak Mis Kolgejt a vytahnul střybrne kolco. Tuž kura, že by mě pozval na porno? To buděme jak sedum uchilnych trpasliku, enem Sněhurka chibi.
Lapnul sem se do křesla a enem tak preventyvně zaujmul polohu zamyšleneho pornodivaka, levu nohu přes pravu a bradu opřenu loktěm o koleno. Než Radek bechnul ten střybrny rozvalcovany padesatnik do dyvidyčka, eště pravil, že jak buděme chceť, tuž se možeme přydať. Tym mi zrobil eště věči chaos v pale, jak sem měl. Tuž dufal sem, že tu nejsem na jakesyk homolko seancyji.
Všecko bylo ale inač. Z bedni se něozvalo uřvane dychani, ale prvni tony Komety. Uznale sme pokivali palami, ale všimnul sem se, že syncy z Čech se po sobě jaksyk divně počuměli. Dlabal sem na nich a sledoval koncert, bo tu placku sem se chtěl kupiť už tenkrat na Stodolni, jak Jaryn chřestil, ale jaksyk mi to něvyšlo.
U Divokich koni sem v duchu zamačknul slzu, bo u teho songa sem poprve ochmataval svoju velku lasku pod stanem na Lučině. Pisničku znam naspaměť dodněskaj, ale z te robki se pamatuju už enem ten pihaty hrudnik.
Rum zmiznul jak Koperfild z knajpy, tuž kdosyk otevřel fernet. Byla to jakasyk podezřela značka, beztak z Lidlu, bo to chutnalo jak zředěne vodu z akvarka. Nikdo se k němu něhlasyl, ale typnul bych to na Miruna, bo po každe štamprli vykladal, jak je to fajne. Ku koňcu už to pil z decovki.
Nalada fajně stupala a jak Jaryn spustil Ostravo, Ostravo, řvali sme na cele Vyškovice, až se v Jižance třepaly okna. Enem ti dva ze zapadnich kraju se něpřydali. Ani mě něpřekvapilo, že ožili u osmički a hned ju komentovali – helé metró! My zme se mezytym dali po dalšim kališku. Mirun dořnul teho lidloferneta a s krucenim valil na vecko. Koněčně sem moh otevřeť ten svuj normalni.
Jak Jarek spustil Gwiazdu, museli sme překladať, bo ti dva byli pomyleni jak jednonohi na kolobce. Chibějicy pruprava z Jedynki byla znať. Tuž ale aby se trochu aklimatyzovali, na chvilu sme Jaryna stopli a zařvali se parurazy dokola "Poranadobranoc". Jejich pohledy se mi vubec něpozdavaly, ale čimdalvic mi to začinalo byť jedno. Jak Jarka střyhali do hola ti zeleni gizdi, tuž sem zaspominal na roki v zelenych hadrach a řval sem jak o dušu. Něvim čemu Radek přyvřel okno.
Nalada byla tajak bysme byli na te Karolině. Jak se ozvalo "Bijte je pražaky", začli sme valiť tych dvuch zahlavkami po palach. Asy ich to překvapilo, bo enem kvičeli – my jsme středočeši, ni pražaci. A znělo to jak od rodileho ostravaka. Asy mimikry. Nakoněc sme im vysvětlili, že to je enem take normalni ostravske štenkrovani a že nic němame proti luďam, ať su baj z Prahi, z Brna, či Aše, hlavně jak su ostravacy, no ni? Zavěrečnu "Pijte vodu" už sme řvali všecy na verandě jak sedmero grkavcu.
Tuž byl to moc fajny večer a nejpěknějši na tym možna bylo, že sem dokazal pověděť NI, jak mě tahli na vyhlidkovu izdu po všeckich knajpach na Stodolni. Tuž už sem velki synek, no ni?
"V nedělu v pět deset, sraz u Baniku,
desytka vleze se, pak eště jedna."
Čemu sem se ale zbudil na Hranečniku,
vleže za zastavku, jak bila sedma...?!?
Barak v dupě!
Na nedělu mě mama pozvala na oběd. Po dluhe době sem obliznul všeckich deset a kdybych se něstyděl, žeru aji nohami, bo ten pečeny ptak ze zelim byl jak od Něrudy – jedna baseň. Po obědě byl aji zakusek a kafe, tuž sem to do sebe eště naladoval a potem sem na chvilu něvědomki zdřymnul v sedě na gauču. Jak sem se zbudil, utřel sem poslimpanu bradu a košulu, poděkoval a rači sem valil dom, bo mi bylo jasne, že taki oběd cosyk budě stať. Ve dveřach na mě mama eště volala, ať nězapomenu na to zazymovani. Tuž kurnik šopa, že bych ji cosyk slibil v polospanku?
Cestu dom sem byl tak fajně naladěny, že sem se šel na chvilu lapnuť do teho minyparku k deskaču a očumoval ludi. Měl sem taku tu všiobimacy naladu, jak by člověk šel od jedneho k druhemu a třas mu pazuru. Jak sem tak čučel, cosyk se mi něpozdavalo – cosyk něbylo tajak dycki. Dumal sem dumal a potem mi docvaklo, že na rohu za Repronysem chibi ten rohovy barak, kaj roki byl ten nejlepši anty akvaryjat v Ostravě. Šel sem bliž a hledim na bager. Tuž že by havarka? Ale asy ni, bo to tam vypadalo organyzovaně. Pohoda z kury byla fuč a ja sem ze slzu v oku zaspominal, jak sem tam po revolucyji utracal těžko zarobene chechtaki za Foglarovki, abych měl tu sbirku kompletni (a už mam). Tež paru Majovek a Žilovek sem se odtamaď odněs. Taka fajna robka tam robila, dycki se na mě smjala a aji mi semtam jakusyk tu knižku odložila. Tuž povim vam, rad sem tam chodil.
Pozdějši se v centru objevilo paru dalšich akvaryjatu. Všecke sem poctivě prolez, ale bichli doma přybyvalo a času ubyvalo. A od te doby, co se ten muj přestěhoval na Poštovni, už to tam něma taku tu fajnu zaprašenu knihomoli atmosferu. Semtam, jak sem prochazal kolem teho rohoveho baraku, nakukoval sem dovnitřku přes ty nalepene plagaty na ty tanečni akcyje "Tanečni ekstazyja – lentylki zadarmo", esli se tam ta robka něvratila, ale byl tam enem burdel a prach.
Jak sem tam tak stal a spominal jak Maryja na Cylest, spoměl sem se na antyk eště za komanču, kery byval na Masarykaču vedle byvale knajpki Praha (tenkrat se Masarykač menoval Naměsti lidovych milicyji, aby robotnicke třydě a aji inteligencyji bylo jasne, komu to tam patřy). Tam sme se segru s chechtakami, kere nam mama semtam davala na svačinu, jak ju rano něstihla zrobiť, utracali za štyrlistki, kere byly tenkrat skoro jak banany – nědostatkove zboži. Jak člověk něměl zname v trafice, tuž měl smulu.
Jak sem potem došel dom, lapnul sem nostalgicki na gauč a na jeden zatah přečital znovu Chatu v jezerni kotlině. Tuž na jeden zatah to asy něbylo, bo sem měl zedva vypadki, ale ty se do teho hodily, bo sem měl žive sny, jak mě stary Dernet honil s letlampu po Nadražni, na kere rostly oranžove tulipany a mezy tym jezdil bager, kery řydil Rychlonožka a teho honilo stado bizonu, ale ti tež něbyli moc normalni, bo měli misto zadnich noh šipy a na každym lapěla obkročmo jedna pečena kura. Jak sem se kolem druhe v nocy zbudil zymu na zemi, poloslepy sem se napisal na kusek papira, že se mam zoptať mamy, čim to kořenila.
V ponděli sem na šichtu zaspal a vul Laďa, čimdalvic duležitějši, mě sjel jak Tomba kopec. Tuž a za to možu ti gizdi, co to zburali a ja ani něvim čemu!
Vikend ala Fangog
Posledni tydně mam jakisyk utlum. Jak sme se vratili z teho Chorvacka, jak by na mě spadnul hajcman. Rano na šichtu, zyma jak v ruskim filmu, na šichtě osum hodin buchať jak dotěrny Jehovista, potem dom, odpoledně hic, vul aby se v tym počasy včil vyznal. Žaby ve sklinkach od ogurek musa měť uchozene hnaty.
Doma to včil mam jak za Gorbačova – robim přestavbu. Tuž ni, že by mě inspirovala banda s tym, jak zas rozkopali Ostravu, ale semtam jak se stavi Blanka, ma take přypominki, že ten šifoner eště pamatuje Husaka a že stěna v obyvačce přypomina barvu tvarnice a podobne duperele. Tuž ni že bych se z teho cosyk robil, šak to je muj kvartyr a ja už sem zvykly, ale je pravda, že v obyvačce je jaksyk šero aji jak roztahnu žaluzyje a sviti slunko. Tuž sem se rozhodnul, že přes vikend vymaluju cely kvartyr a trochu to tam přestavjam. Už bylo asy načase.
Musym se kupiť novy šifoner do obyvački, bo to něbyl dobry napad, šibovať s nim do přecyně bez teho, abych z něho vybral tych padesat kilo starych bebechu, bedni s fotkami, hadru a dalšich kramu, kere sem tam před každu navštěvu dycki poklidil ze stola. Jak mi upadnul bok, všecko se to vyvalilo ven jak střeva z bravka, a jak byl naraz lechči a ja sem furt tlačil, eště sem rozerval tepich. A to sem deprem začnul stěhovať. Večer sem ho bechnul k popelakum – ať maju bezďacy v zymě čim topiť. Bebechi sem přesunul pod lužko do ložnice. Z druhe strany mi syce vylezly jakesyk zaprašene kisně, plne starych magazynu (kura, ja sem odebiral Ženu a modu?), ale jak sem temu pomoh nohami, vlezlo se tam všecko. S gaučem to bylo eště lepši. Chtěl sem ho tež vyprať ven z obyvački, ale něpřelez mi přes ram futer a jak sem to rval zpatki, potrhal sem potah. Tuž co, stejnak už byl řydki jak poledni chvilka poezyje chvilu po navratu z kantyny, ale budu s tym museť cosyk zrobiť, bo na tym předku opěradla je to celkem jak pěsť na pysk.
Rozervany tepich valil z domu, akurat že ten beton pod tym je dosť zymny na hole nohi. Obyvačku naštěsti něbylo třeba škrabať (krom jedneho mista), tuž sem to dvarazy naličil na bilo a hotove. Akurat by mě zajimalo, od čeho byl ten zeleny flek na stěně skoro u dlažki, co vypadal jak velka kapka. Něpamatuju se, že by mi kdosyk na jakesyk akcyji nablul za šifoner.
Přecyň sem měl hotovu jedna dvě, bo tam to nikdo někontroluje a navštěvy tam su enem chvilu, než se stača zezuť. No a jak by se kdosyk všimnul tych židu, tuž vyšrubuju žarovku.
Kuchiň mi zabrala pul soboty, bo na stropě nad plyňakem bylo masnoty jak na plackach od Vystavišťa. Škrabal sem jak Monte Chrysto. Povim vam, něznam lepši zabavu, jak škrabať strop ze stolka. Braly mě křeče jak plavca v tekutym dusyku a parurazy sem s tym aji nasmoleně bechnul a chvilu aji vstekle skakal jak Kujo na trampolině, ale nakoněc sem se přemluvil, že se němam chovať jak maly harant. Ty prokopnute umakartove dveře od te skřyňki na taliře sem přelepil kuskem papindekla.
Nejhorši byla ložnica, bo ten igelit, kery sem měl na přykryti dlažki, už byl za cely den rozervany jak něšikovny pirotechnyk. Pulhodiny mi trvalo, než sem zdělal ze stěn tych padesat obrazku, keryma mi pruběžně vyzdobila ložnicu mama, aby se mi pry lepši usynalo. Šeřyki ve vaze, roba z profilu, dalši roba čelně, male kvitko v kulatym ramku, cosyk od Muchi vystřyhnute z Vlasty a zalaminovane, pamatečni jeleni u zamrzleho jezera po prababce Anežce, zatiši s lyžku a kelerubem a dalši a dalši. Paru ich něpřežilo pad z metra, ale co – stejnak sem ich chtěl už davno vyhodiť, bo někere mě v nocy strašily, jak sem se zbudil. Tuž sem po vymalovani napsal fiksem na aštverku "Mamu něpušťať do ložnice" a vylepil se to na dveře.
V ponděli mě bolel cely Ostravak tak, že sem malem nědošel k lokalce. Ale aspoň mam včil doma trochu vzdušnějši.
Zas sme o kusek slavnějši
V robotě se před paru dňami roby bavily o jakesyk švarne cerce od kuchařa. Šel sem nahodu kolem na vecko, inač za dveřami něposlucham, ale to mi nědalo a vlez sem dovnitřku. Zoptal sem se, esli mysla teho ružoveho s tym afrem z Euresta, co se dycki pta, esli mi stača dva knedle, bo se nědovedu přectaviť, že ten by měl živu robu, natož tak ceru. Jaruna se na mě podivala jak fakir na vidle a pravila, esli něčitam gazetu, bo jedna naša robka vyhrala Světovu Mis. Tuž to su věcy. Pravda, posledni dobu mam dyjetu v přysunu informacyji, bo kisňu skoro ani nězapinam, gazetu ze schranki položim na stul a jak ju za dva dni najdu ležeť na zemi, už je tam všecko stare jak Magdon. Jak se chcu přečitať čerstve spravy na Internetě, vleti do kancliku Ladik, čumi mi na monytor a vyryva, že něrobim a enem čumim na porno. Pry na porno! Šak to byl Blesk!
Jak sem se potem vratil z vecka, mrknul sem se po Internetě a fakt! Taka šikovna modrooka bloncka se spravnymi hromadkami na spravnych mistach na mě vyskočila ze všeckich tych stranek. A aji budě asi vesela, bo na všeckich fotkach je vysmjata, jak by pojedla koprovku z podezřeleho kopra. Porovnaval sem ju z robami odvedle z kancliku a dumal sem, kera by se mohla přyhlasyť na taku sutěž. Jarunu vylučime, bo ta stava každe rano spiš a spiš (servisni udržba zabira čimdalvic času), ale furt ma do roby daleko. Jana už ma dvakrat měněnu servisni knišku a po štyrech děckach je taka jakasyk vytahana jak stare teplaki. Hana – no ta jedině jak by se něchala cosyk zrobiť z vlasami, trošku zhodila na dupě a oholila se pod nosem. Jedině ta nova – Majka. Ta je tež blond a je celkem švarna. Ale o čim tu dumam? Šak mam Blanku.
Eště chvilu sem klikal jak omrzly telegrafista a našel sem jeden starši članek, kaj se psalo, že na jakimsyk večirku eště před Mis dostala Taňa jakisyk medajlon od polskeho farařa a pry ji poradil jakusyk fintu, jak se dostať do prvni desytki. Pry jak povi jeho životni moto, tuž to ma v kapse. Psali tam přesně totok: "Spěchejme milovat lidi, protože rychle odcházejí. Kdyby tahle slova jednoho polského básníka zazněla z jejích úst, má zaručené místo v první desítce, míní Czendlik." Tuž že by to bylo domluvene s porotu? "Hej, Juzek, ktura kobjeta bendě mjala medalijon a povie to o tych luďach, ta vygrava!" Tuž nejsem ja paranojik?
Jak to člověk veme enem podle fotek, je ta Taňa celkem tuctova roba, jakich potkam cestu z Masarykača k Elektře zepět. Tuž tak něvim, čim tu porotu okuzlila. Divim se, že sem to prošvihnul v kisni, moh sem v tym mět jasnějši. Škoda, že sem ju něslyšel cosyk dřystnuť. Jak sem eště chvilu projižďal ty dřysty o ni, dočital sem se, že ani Čete, ani Nova, ani Pryma to nědavaly. Tuž to se divim. Taka slava a všecke televize na to smola? U Novy temu rozumim, bo ludě by druhi den něpodavali obvykle vykony v robotě, jak by misto te ginekologistycke zahradni ordynacyje museli čučeť na cosyk ineho.
Potem sem ale dostal fajny napad.
Napišeme s našu partyju ze šichty kolektyvni dopis s žadosťu všeckim televizam, aby někupovaly vysylacy čas na žadne zapasy mistrovstvi světa, ani na olimpijadu, ani na nic, kaj se cosyk vyhrava. Jak to něbudě v kisni, tuž naši beztak vyhraju a teho zlata potem ani něuvezu, no ni?
Ostravak radi, patra, informuje
Před paru měsycami mě poprosyl štajger z redakcyje magazyna Ryders Dygest Vyběr, esli bych mu nědřystnul do jeho članku cosyk ostravski duchaplneho. Tuž sem zatlačil a cosyk dřystnul.
Kdo se furt něvi rady ze zrobenim denika, ať se přečita Viveguv rok a muj dřyst. A musy v tym měť jasno, no ni?
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.