Přectartovni horečka
Blanka je celkem praktycka roba. Měla najitu cestovku, cylove misto, aji termin, měla pozyšťovane počasy, jak tam budě, až tam buděme a ja sem dostal za ukol enem nakupiť paru bebechu. Pry paru – byly teho dvě aštverki. Hustě popsane. Pismem velikosti rosypane ryže. Eště štěsti, že jezdila po tych obchodach se mnu. I když vlasně – kdybych jezdil sam, nakupim v prvni kramě – tak sme projezdili celu Ostravu.
Tuž povim vam, chtěť kupovať bebechi k vodě na koňcu srpna, to je ale hlupy napad. Jak pravila jedna šoproba "Ste se zbáznil né? Téď v srpnú schánět plavký?". Tuž čemu ni? Co je na tym tak divneho? Kdyby bylo po mojim, jedu ve svojich. Akurat že sem se asy v nich neměl ukazovať Blance, bo chvilu po tym letěly do popelaku. Pry vzadku jakesyk vetche. Tuž jak vetche? Šak sem s nimi stravil nejlepši roki na Žermanicach a Hlučině, no ni?
Blanka byla z vyběru plavek pro sebe zněchucena jak Brežněv v jogurtarně, bo pry už byly přebrane. Mi se libily take ty šňurkové, tajak tkanički z kolobut, ale dočkal sem se enem vyhružně zdvihnuteho oboča. Tuž šlak to tref. A dalši obchod. A dalši. A dalši...
Pro sebe sem se kupil nafukovacy madračku, co vypadala jak křeslo, bo sem němoh odolať. Dokoňca měla aji misto na jakusyk flašku, tuž se do teho vlezu, bechnu se tam pivo a z vody budu očumovať ludi, jak se uča plavať a roby jak im vlny beru vrch plavek. A přy tym aji budu dodržovať pitny režim, tuž fajne. Krom teho a plavek to byl cely muj nakup na dovolenu.
Blanka nakupila opalovacy kremy, poopalovacy kremy, balzamy na spalenu kožu, jakesyk vody na kožu, kera eště něbyla na slunku, no muj Mlady chemik hadra. Akurat něvim, na co kupila tolik žradla, bo v tym hotelu pry je polopenzyja. Tuž ale kdovi, esli to něznamena, že tam budě pul hotela penzystu. Drať se do mořa přes berle, to by mě šlak trefil.
Tuž ludě mili, mivajtě se tu fajně. V patek vyražame na okružni izdu po Karadžičovych stopach. A jak mě něspolkně jakisyk ten žralok, či chobotnica, v pulce zařy sem tu jak na Felině.
Maďarka je spatki
Tuž koněčně se mi vratila, robka moja jedina. A hned mě pozvala na sobotu na oběd, že mi musy povykladať zažitki z Uher. Jel sem rači lokalku, bo beztak dovezla jakusyk tu Barač palenku či cosyk ine. Lokalka byla celkem prazna, tuž sem lapnul a pul cesty sem se přectavoval večer přy svičkach a noc bez sviček.
Natěšeny jak pitbul na děckim hřyšťu sem zvonil přesně ve dvanasť na Dubině. Odevřel mi jakisyk maly synek. Chvilu mi trvalo, než kolca našly spravne zuby a až potem mi došlo, že to je Danek. Jaksyk sem ho z tych planu vypustil. Přeladil sem gzycht na Nejmilejši stryk a roztahnul ruki, aby mi moh skočiť kolem krku, bo se na to chistal. Pozdě sem se spoměl, jak je šikovny ve sportu a podobnych hibacych dyscyplinach a v přecyni sem potem v pokleku robil, že se rozvazuju buty a mezytym sem vydychaval jeho čelo do břucha.
Blanka se na mě tež vrhla jak na bale škrtiču, ale od ni sem nědostal čelo, kere sem čekal, ale fajny pocalunek. Z kuchině šel jakisyk fajny ozon, tuž sem začnul slimpať jak Pavlovuv jorkšir, ale Blanka mě zatahla do obyvački, že oběd budě za chvilu a že mi musy povykladať, jake to tam bylo. Vykladali jeden přes druheho. Indyjanski stryk Masny vlas jim pojčal novy dygifoťak, tuž Blanka něvahala a cvakala všecko, co se hibalo aji něhibalo. Po asy dvuch hodinach a asy tisycovce fotek mi docvaklo, že zbohatlikovi asy něstačila obyčejna karta, ale kupil tu nejvěči. Přyroda byla celkem fajna, Daneček byl tež vyfoceny všudě možně, ale tych Blanek bez hlavy, bez noh a hlavy, nebo enem nohi a podobne zpotvořeniny, kere fotil Danek, tych sem se celkem bal. Na někerych fotkach sem ani něpoznal, co to ten maly baraba vlasně fotil. Jak sme doprohližali fotki, břuch už mě něbolel od Danka, ale z hladu. Blanka ale byla pravě v nejlepšim, bo začla hledať kameru a to pry musym viděť. Možna sem se zatvařyl hladně a nebo mi zakručelo v břuchu, nevim, ale Blanka se vratila naraz na zem, začla se omluvať, že už idě chistať na stul, bo na video se možeme podivať u kavy. Ale že mi před obědem musy předať darki. Tuž to chvilu eště vydržim, bo kdo by se nětěšil na darki, no ni?
Prvni darek vytahnul Danek – Rubikovu kostku. Očiska se mi rožly tajak když nacpetě užovku jednym koňcem do zasuvki, bo sem kdysyk byval přebornik ve skladaňu. Nikdo nědokazal pozbirať a složiť rozpadlu kostku spiš jak ja. Jak sem poděkoval a cpal ju do kapsy, všimnul sem se, že Blanka ku mě natahuje jakusyk inu krabicu a Danek tež natahuje.
Chvilu mi trvalo, než mi docvaklo, že kostka byla pro gizda a on se mi enem chvalil. Pravil sem, že sem mu chtěl enem ukazať jeden hokus pokus a vytahnul sem kostku z košule. Danek začnul vyzvidať, jake kuzlo, tuž sem se to snažil zamluviť, že se po obědě možeme dať sutěž ve skladani. Přebral sem od Blanki pikslu pro mě, zoptal sem se pro istotu, esli je to fakt pro mě a zapnul sem režim pirotechnyk. Čuchnul sem k temu, zaštěrkal sem s tym, poklepal na to, ale něnapadalo mě, co by v tym mohlo byť. Cosyk tam zvonilo, tuž že by mi kupila jakesyk sklenki a cestu ich rozvalila? Tuž co, šak střepy přynašaju štěsti a jak raz budě nejhorši, možu se s nimi podřezať, no ni? Pomalu sem to rozbalil, ať se něpořežu hned a čuměl dovnitřku na dvě kule velikosti nězraleho rajčata. Něchtěl sem vypadať něvděčně, ale čemu mi kurnik šopa kupuje Venušine kule? Kaj se to tak asy strčim. Eště než sem to pravil nahlas, Blanka pravila, že to su antystresove kule, bo ji přypadam posledni dobu jakisyk přetaženy a pod tlakem. Tuž to sem ji musel dať zapravdu, bo pod tlakem sem fakt byl, jak byla tak dluho v dupě, ale něchtěl sem to povědět nahlas. Naladil sem nejspokojenějši vyraz, jaki umim a pravil sem, že to je fajne, že to sem potřeboval. Roby su fakt jednoduche jak dřevěna špilka, bo Blanka spokojeně zavrněla a štvrhodiny mi vysvětlovala jak to funguje. Mam dvě železne kule valať v jedne ruce, ty přy tym robja taki zvuk jak jakesyk tybecke vazy, či kereho šlaka a to mě ma sklidniť. Tuž nevim, jak sem to posluchal, znělo mi to, jak když přyjdě na šichtu navaleny jeřabnik. Trochu mě aji smolilo, že němam Rubikovu kostku, ale jakesyk kule, tuž sem ich drapnul a začnul valať. Ty bestyje su ale dosť těžke, bo jak mi jedna chrapla na hnatu, cytil sem, jak se malik snaži dohnať staršiho brachu palca. Že by mi to pomohlo od stresu, to se nědalo povědět. Něnapadně sem ich položil na stolek a zoptal se, co to tu tak fajně voni.
Blanka piskla jak když se robi ražniči ze šťuru a valila do kuchině. Za chvilu už bylo idlo na stole. Daneček s nami něobědval, bo pry se zas cosyk chitreho dočital a včil je pry z něho vegetataryjan a pry už měl nadivanu cukinu. Podezřyvavo sem se podival na taliř, ale vypadalo to spiš jak gulaš. Hlad je sviňa, tuž sem to do sebe začnul ladovať jak polykač hadu. Jak sem polknul štvrte susto, zatmilo se mi před očami a na chvilu sem aji přestal slyšeť. Jak se mi roztmilo, viděl sem Blanku, jak se na mě diva a čeka, jak ji to pochvalim. Fajne, take syte, pravil sem a cpal do sebe dalši. Tuž že by se mě chtěla zbaviť? Tuž ať je to aspoň honem. Naraz slyšim Proboha! a davive kuckani. Potem sem cytil, jak mi kdosyk cpe do ruki jakusyk sklenku, tuž sem to kopnul do sebe. V praksy se ukazalo, že pivo je protijed, bo se mi po nim hned ulevilo a aji sem se moh nadechnuť.
Blanka se potem omluvala a pry že se mě něchtěla zbaviť. Jak kupovala na trhu před odjezdem typicke maďarske kořeni, asy se na teho prodavača usmjala vic, jak je zdrave, bo ji pomyleny prodal misto sladke papryki ekstra palivu. Sukromě sem se ju nazval Zpopelněny lucyfer.
Moc se mi to něpozdavalo, tuž ale co sem moh robiť. Blanka potem začla bečeť, že se chtěla dať zaležeť na idle, bo mi po nim chtěla dať navrch na společnu dovolenku. Tuž ja bysem se spiš dal eště tak ze dva litry piva, ale něchal sem ju, ať vyklada. Pry esli bych s ňu nějel do Chorvacka. Hned sem se spoměl na loňske Chorvacko, kaj byla Zdenka Dokonala beze mě a zas mě začla paleť ta papryka. Ale jak Blanka přyšla eště s tym, že bysme jeli bez Danka, abysme se tež pořadně užili jeden druheho, možna sem aji trochu začnul slimpať.
Tuž ale něvim něvim. Jak mi potem pozdějši večer nadšeně pravila, že by to mohlo byť skoro tajak svadebni cesta, začly mi blikať vzadku v pale zas ty moje červene kontrolki...
V nedělu byl podle magu z hidrometronelogickeho ustavu posledni fajny slunny den, tuž sem vyrazyl provětrať naposledy kolobuty do Komeňaku. Tam se mi to rozleželo v pale a povim vam, že se celkem těšim. V cyzyně sem byl nejdal kdysyk na zajezdě v Lodži a moře sem viděl tak akurat v Čelisťach na Polaku. Tuž co, pojedu.
Hranate kulatiny
Přes tyden sem se jakžtakž spamatoval z teho chemickeho utoku na moje vnitřnosti a už se bližil patek. Minuly rok na mě gizdi v robotě zapoměli a potem to nahonem dohaňali, tuž sem se letos pravil, že na nich smolim s flašku a něcham to prošuměť. A tež ja. Od rana nikdo nic, každy robil, jak bysem byl Jehovuv svědek. Na oběd sem šel sam, bo všecy měli jakusyk robotu a pojed sem zapečene kobzole, v kerych bylo tolik fajnych věcy, že by pokrutilo aji pejska s kočičku. Jak sem dovalil zpatki a odevřel dveře do kanclika, malem sem se zadusyl tatranku, keru sem se dal na spraveni te pachutě, bo na mě bafla banda – "Překvapeni" – a začli mi přať jeden přes druheho. Stal sem tam jak svata dala něvěděla komu, pysk zašpiněny od te čokoladove polevy a hleděl do tych vytlemenych pysku, kere nězapoměly. Tuž ale co im nabidnuť? Naštěsti sem dostal od Kamila flašu ferneta, tuž sem ju hned bechnul do placu. Od Jaruny sem dostal jakisyk pokus o dortu – bylo to zelene a zulcovite – tuž sem to tež bechnul k temu fernetu a občerstveni hotove, no ni? Ale fajně mě letos nachitali na rybizu, enem co je pravda.
Dom sem jel v celkem dobre naladě, bo sem se něs v igelitce jakisyk denik od Vivega, na kery se mi složili. Dumal sem, že eště budu muset zajet do Kaufu nakupiť zas jakesyk to žradlo k našim, tajak každy rok. Šak znatě, jak slavivam narozki s familiju, no ni? Jak sem vystupoval z lokalki, tydlifon. Mama. Tu už sem dluho něslyšel – že by mi chtěla popřať spiš, jak víkend po narozkach? Guvno. Měl mě varovať jeji hlas, tajak když maže parkety lizolem. Pry že každy rok slavim narozki u nich a že musym tahať plno bebechu a zařyzovať a oni enem seďa doma, tuž se s fotrem letos domluvili, že to oslavime u mě doma a že ve třy su u mě a tipla to. Chvilu sem uvažoval, esli mi partyja nědala na šichtě do teho ferneta jakesyk svinstvo, z kereho se hlupně, bo sem to napoprve něpochopil. Potem mi to ale docvaklo s plnu vahu, tajak když dřystně urvany vytah na křečka.
Familija! U mě doma! Druhi den!! Do štajgrove řytě!!!
Aji kdybych poklizal kvartyr měsyc dopředu, aji kdybych vymaloval savem a vapnem, segra s mamu dycki najdu cosyk, o čim budu dřystať celu navštěvu. Povim vam, delši patečni večer spojeny ze sobotni nocu už sem dluho nězažil. Vyněs sem takich deset igelitek bebechu a sviňstva a vyhodil dva plne sački z vysavača. V ložnicy pod lužkem sem našel dvě stracene legitki do biblijoteki. Ta starši byla dva roki stara. Tak pěkně sem v kvartyře měl naposledy, jak měla přysť na navštěvu Zdenka. Skončil sem kolem druhe rano a šel chrněť. Rano sem stanul jak vyorany šťur a valil nakupiť žradlo a piti. Ve třy zvonek!
Nevim, esli měli sraz před barakem, nebo kaj, bo všecy dorazyli naraz. Přyšla dokoňca aji tetka Alžběta s chlopem, tuž bylo iste, že jeden darek budě cosyk zavařeneho. Trochu mě to překvapilo, bo oni choďa enem na vyznamne oslavy, ale pravil sem se, že to je možna v ramcy akcyje "Rodina ma držeť pokupě". Zoptal sem se, kaj je upřymny, ale segra se zatvařyla tajak bysem ji pošlapal tepich v zablacenych butach, tuž sem se rači dal něvyptaval. Pozdějši sem se dozvěděl, že pry už přes měsyc stopuje kajsyk v cyzyně. Tuž teho už asy něuvidim, esli ma oryjentačni smysel po mě.
Enem se mama zezula buty, už začla prolizať kvartyr tajak krtek zahradu. Za ňu druhi taki kontrolor – segra. A čemu tu maš to, a čemu to maš tak postavene, a kaj maš ty moje hačkovane obrazki na stěnu, a čemu se něumyješ okna, a čemu maš v te špajsce taki burdel. Vypnul sem na chvilu uši a sledoval ty dvě špijonki, jak mavaju rukami jak dyrygent-začatečnik a cosyk vykladaju a bylo mi to jedno. Mali gizdi mezytym litali kvartyrem jak urvany drak. Trochu sem zněistěl, jak se ozvalo "Jeee stryk tu ma počitač" a potem zvuki, tajak když navaleny bubenik hraje solo na okraj podyja. Naštěsti sem komputer rano vytahnul z eletryki, bo vim, co ti mali gizdi dokažu, a aji jak by se ho sami dokazali zapnuť, mam ho zaheslovany.
Foter s makakem využili teho, že obyvačka byla prazna a zapli se televizu. Mama se segru mezytym skončily s kontrolu kvartyra a podle jejich gzychtu sem pochopil, že prvni misto v sutěži "Byt měsíce" a ročni předplatne magazynu "Bydlení a vy" mi uniklo enem o vlasek – dva roki něstřyhaneho bezdomovca. Cosyk sem aji zaslechnul o planovane akcyji skulturněňa mojeho kvartyra, na kere se domluvala mama se segru na přyšti tyděň, ale možna se mi to enem zdalo. Jak už byli v obyvačce všecy krom gizdu, tetka Alžběta pravila, že ona začně, drapla tašku a začla mi třepať pazuru. Zdravi, štěsti a podobne capiny a tu maš cosyk k tym kulatinam, pravila a podavala mi cosyk měkeho a skleněnu zavařovačku ("...tu maš vitaminy..."). Tetka tež pletě, tajak mama, tuž to budě beztak cosyk užitečneho na leto, pravil sem se a položil to na stul. Jak mi třepala pazuru segra, docvaklo mi, co to předtym vykladala tetka a pravil sem, že ja přecy němam žadne kulatiny. Tetka se chapavě podivala na mamu, ta enem mrkla, jakože jasne, synek teho ma v robotě moc, tuž ani něvi, kolik mu je. No chvilu sme se tam dohadovali, až sem nakoněc dotahnul občanku a koněčně mi tetka uvěřyla. Mama – ruda jak flek po přejetym ježkovi – valila do kuchině, kaj chvilu cosyk robila.
Po te male kulturni vložce mi koněčně segra předala za sebe a makaka darek. Mam na narozkach zakazane darki rozbalovať hned po převzeti, tuž sem tu malu hranatu pikslu položil vedle tetčineho balika. Potem mi potřas pazuru stryk Bedra a vrazyl mi do ruki liter jakehosyk moldavskeho červeneho vina. Pry se určitě pošmaknu, bo ho měli v Tesku v akcyji. Foter s mamu mi tajak každy rok popřali spolu a mama mi vrazyla do ruk tac s vlasnoručně zrobenu čokoladovu dortu. Dojem trochu kazyla ta šlehačku napsana štyrycytka, keru mama před chvilu v kuchini rozmazala nožem, ale aji tak byla viděť. Foter mi potem dal tež jakusyk pikslu, tuž sem se divil, bo foter darki od iste doby někupuje, ale hned pravil, že to vybirala mama.
Potem sme se přypili na zdravi. Tuž povim vam, stryk Bedra mi zrobil radosť, bo mě vratil o hromadu roku naspatek. Ten jeho tekuty prezent z Teska mi fakt zachutnal. Měl chuť, jak bystě smišali Jarynu s klasyckim jabčakem, kery tenkrat stal deset korun. Na žizeň dobre. Co sme se teho s partyju v době struhadlovych pysku naslopali, škoda mluviť.
Potem už sem začnul rvať papiry z tych darku. Tetka něsklamala. V baliku bylo červene pletene tryko s kratkim rukavem a s šikmym oranžovym pruhem z leveho ramena k pravemu boku. Teta měla pětiminutovy monolog, jak je těžke uplesť dyjagonalu, či kereho šlaka. Musel sem zrobiť aji přehlidku, přy kere ten vul od segry dostal zachvat smichu. Jak sem se prohližal ve špiglu, ani sem se mu moc nědivil, bo jak sem přyvřel oči, vypadal sem jak přežrany Superman. Kdovi na kim to přeměřovala... Eště, že se s tetku tak často něvidim, bo sem planoval, že hned jak ich vyperu po oslavě z kvartyra, nacpu to do dolni šuflady v šifoneře v přecyni a štvrlitrem ferneta to vymažu z hardyska v pale.
Loni sem dostal od segry a opičaka skladacy kolobku, tuž sem byl zvědavy, co to budě letos. Skladacy rybařski prut z uměle hmoty! Tuž to je super, dycki sem chtěl chodiť na Ostravicu chitať pstruhi a včil už by to aji šlo, bo kdysyk tam člověk moh chitnuť tak akurat revma a nebo kuski polistyrena. Syce němam rybařski listek, ale to segra němohla tušiť. Chtěl sem se ji zoptať, co včil stoja v Zabjalkově boruvki, ale vnitřni ostravak mi pravil, abych rači držel blomby u sebe.
Jak sem rozbaloval krabicu od mamy a fotra, přyšla mi potřepať pazuru kopija segry s brachu a dali mi jakisyk maly zešitek – pry na pisani denička. Maly na mě potem spikleněcki mrknul vičkem a zoptal se, kaj mam dyskety. Pravil sem, že na stole a ani sem nědumal, čemu se pta. Mama s fotrem překvapili. V krabicy byly třy darki v jednym. Cestovni žehlička, přenosny vařyč a fen na pačesy. Všecko v jednym kuse, velke jak menši puliter, přepinatělne jednym čudlem. Mama pravila, že se mi to budě hodiť, jak pojedu na dovolenu. Kurnik šopa, pravil sem mamě, co ti japončicy neska všecko nědokažu zrobiť. A ti šikovni syncy z Asoru maju čuch na to, co se budě luďam libiť, pravil sem se v duchu. Spoměl sem se na loňski darek od Zdenki a otřepalo mě.
Potem už sme rozkrali dortu, pojedli, popili, pustili jakesyk to cedečko, familija dřystala o všeckim možnym a ve mě se rozlival fajny pocyt, že to nakoněc ani nědopadlo tak zle, jak sem myslel. Ani sem se moc něroščiloval, jak sem slyšel cvaknuť vypinač komputera a za paru minut vykřyk maleho gizda "Heslo abcd? No strejdo!". Koněc syce něvyšel na sto procent, bo stryk Bedra, kery se mnu prvni popijal muj moldavski teskoliker a potem to prokladal fernetem, se zaspominal, jak za mladych roku taňcoval v jakimsyk klubu u te tancmajstryně Calabkove a chtěl se skočiť. Tetka něchtěla, bo vi, jak on taňcuje, jak se přypije, mama ma posledni pulrok řbet v dupě, tuž to zbylo na segru. Tetka ho musela krotiť, bo skakal jak osel na trampolině. Potem se cosyk popsulo, bo začnul jakisyk slaďak a stryk se začnul na segru lepiť jak fusakla na kachličku. Tuž to vitě, druha miza. Nebo možna štvrta. Makak už měl tež upite, tuž jak viděl, jak stryk segře počita obratle, trochu ho přydusyl no a potem už akcyja jaksyk honem končila.
Ale jak to spruměrujeme, něbyly to zle narozki.
Večer sem eště musel volať segře, bo sem se němoh dostať do komputera.
Na druhi den sem se k večeru stavil k našim vratiť přenosku na dortu, bo jak mama šla po akcyji dom, kladla mi na aortu, ať ji to doněsu, bo by se to u mě mohlo stratiť. Tajak by dorty robila co tyděň. Jak sem odemknul dveře, docvaklo mi, čemu se muselo slaviť u mě. Foter začnul před třemi tydňami malovať kvartyr a idě mu to jak hladnemu smoleni. Obyvačka pod igelitem a mama ma zakaz prosyť mě nebo švagra o pomoc. Foter to zrobi sam a nejlepši.
Tuž jasne, už vim, po kim sem taki samostatny.
Dik všeckim za fajny darek
Včera mi zvlhlo v levym kutku, jak sem se mrknul na stranki žebřa. Ludě zlati, pěknějši darek k narozkam sem eště nědostal.
Dik všeckim. To se ani nězaslužim. Fakt sem dojaty.
Kajoš reloudyd
Posledni dni se nic moc něrobilo, akurat nahuře kdosyk koněčně pochopil, že tu dole z teho hicu scypame a otočil kohutkami naplno. Ku koňcu tydňa mě čekal dalši předčasny darek k narozkam, kery sem něčekal (o jednym od masneho gizda sem už psal). Jak sem dolez ve středu ze šichty zmoženy jak haviř, keremu ujel vytah, ve schrance jakisyk libezbryf. Jak sem to rozerval, něvěřyl sem chvilu vlasnim očam. Pozvanka od Kajoša! Papirova! On je taki stary klasyk, bo jak ma čas a naladu, tuž se s pozvanku dokaže vyhrať. Maluje, opaluje kraje nad svičku, semtam mu ohořy oboči, piše něviditělnym ingustem a podobne srandy. Ale jak ma depresyju, tuž enem přyjdě stručna ezemeska s datumem a jednym slovem "Chlasceme. KAJOS." Dumal sem, co to asy budě za akcyju s nazvem "Zmija v dupě". Tuž to mi jaksyk něštymovalo. Že by se Kajoš dal na hady?
Jak sem včil volny jak galaty anorektyčce, rozhodnul sem se, že bych moch na chvilu zajsť, bo sem byl celkem zvědavy, jak to tym dvum hrličkam klape. Před časem mi kdosyk pravil, že se Kajoš s Helu vzali, tuž sem včil dumal, co jim přyněsť jako opožděny svadebni darek, ať tam nělezu s praznymi rukami. Večer sem potem nostalgenetycki zaspominal na předposledni akcyju a v duchu mě trochu otřepalo.
V sobotu dopoledně sem vyrazyl do centra cosyk jim kupiť. Kurnik šopa, ale co kupiť novomanželum, jak ani něvim, kdy se vzali? Šlak tref moje dobre vychovani, kere mi nědovoli tam přysť enem tak! Co tak dortu? Hlupota! Basu piv? Tuž jak na Helenu spominam, tym bych ju něpotěšil. Co tak hasak s mašlu?
Ve štyry sem zvonil na koněčne v Michalkovicach s igelitku v pazuře, v kere sem měl zabalenu blikacy lampu na dvě tuškove baterki, kera vypadala jak obraceny smetak. Z Asoru za padesatku – tuž někuptě to. Odevřel mi sam Kajoš, kereho sem za ten rok skoro ani němoh poznať. On byval dycki spiš taki baculaty. Včil ni. Lica měl propadle tajak Ramzes, paru vlasu měl už aji šedych a celkově vypadal jak finalistka Miss zdrava vyživa. Ja ja, roby dokažu s člověkem zrobiť divy. Předal sem igelitku a popřal všecko nejlepši novomanželum. Kajoš se zatvařyl jaksyk divně, ale poděkoval. Akcyja začla asy o paru dni spiš, bo v obyvačce už ležel kolem nohi stola omotany jakisyk vlasaty synek. Tuž sem něnapadně Kajošovi šeptnul, esli to něvadi Heleně. Kajoš mě vzal kolem ramen a že mi musy cosyk vysvětliť, bo pry mam vedeni jak ČEZ.
Lapli sme se ve špajzce, bo zbytek kvartyra byl prolezly motajucymi se znamymi aji něznamymi tajak hladka muka husenkami od molu. Kajoš nalel ArŽenyk2006 (nova verzyja Ostramoštu – meň rybiho oleja, dvojnasob pepřa a navic cosyk perleťově zeleneho), kopli sme každy po kališku na nove zytřki a jak mě přestalo paliť v polykacy trubicy a přestalo mi pištěť v levym uchu, Kajoš se rozvykladal. Jake se mu to zdalo prvni s Helu fajne, jak nědbal na rady kamošu, ať tu semetryku vyrazy, jak ho časem dovedla k temu, že vyhazal všecke svoje chemikalije na vyrobu koktejlu a nakoněc aji k temu oltařu. Akurat potem něchapal, jak se za kratku chvilu z te fajne robki stala uplně ina roba. Jak by ji zrobil kdosyk transplantacyju mozku. A nebo mu kdosyk rozbil ty blěděružove brylki. Začli se štěkať jak Šarycy co druhi den, bo čemu pry on robi to a tamto, čemu ona se taha s kamoškami a podobne. Potem už ich natahovalo, enem jeden druheho pozdravil, jak přyšli z roboty. No za tu štvrhodinu jeho monologa sme do sebe naleli zeštyry kališki, tuž mi koněc trochu utěk, ale pamatuju se eště, jak popisoval, jak ju nakoněc vyvalil z kvartyra a vyhazal ji věcy oknem – včetně tych dvuch kapesnich čoklu. Nebo mu ona utěkla? Čučel sem na ty novinki jak Gott na plinku, ale pro istotu sem ho pochvalil, že tak třeba s takimi a povykladal sem mu o Blance a Dankovi. Jak sem skončil, všimnul sem se, že tam lapim sam a vykladam to dveřam. Šlak ho tref, pravil sem se a šel sem pohledať kohosyk znameho, kereho by zajimala moja buducnosť. Nalel sem se ze skumavki eště jednu štamprlu teho fajneho zeleneho piťa, kere se změnilo v oranžove, jak se dotklo teho cytrona na vrchu.
V přecyni stal Luboš – teho sem se pamatoval z jedne starši akcyje, kaj tak dluho michal, až skončil na vecku, kaj prosmolil celu noc – v pazuře měl sklenku s čimsyk modrym, huštal se na nohach jak stary Bruna a čuměl na obraz jakehosyk kvitka. Nastupca Ostramoštu mi zatapjal v břuchu jak Zet Te O a mi bylo tak fajně, že sem se postavil k němu a začnul mu vykladať, jaku mam fajnu robku a jakeho ma chitreho pajtaška a že ten život je včil taki fajny. Jak sem dopočital okvětni listki a domluvil, slyšel sem za sebu buchnuť dveře od vecka a Luboš byl v dupě. Uklonil sem se kvitku a vlez do obyvački.
Na sedačce sem poznal akurat Mirka, nebo Milana, či jak se menoval. Teho znam z předminule akcyje. Tenkrat mě zaujal takim tajemnym usměvem jak Leonardova stara, rozježenymi vlasami a tym, že vykladal enem v holych větach a přy tym popisoval složeni startovacy směsy Čelenžru. Kdosyk mi tenkrat pravil, že ma v sobě liter vodki, tuž sem to bral. Akurat mě překvapilo, jak sem ho potem potkal asy po měsycu v obchodě a on vypadal furt stejně, aji stejnak mluvil a přytym byl střyzlivy. Tuž co, každy je jakisyk, no ni? Pod oknem lapěla jakasyk zamyšlena mladežnica a čuměla do blba, tuž tu by moh zajimať muj buducy život. Lapnul sem k ni s kadinku a rozvykladal sem se. Ani mě něněchala domluviť bestyja, bo jak se mě všimla, začla mi recytovať jakusyk vlasni tvorbu, kaj se to hemžilo skalpelami, střevami a odsuvanim nahrobku na řbitově. Rači sem se zdvihnul a dumal o generačni jamě. U repraku se snažila banda jakichsyk třech taněčniku přeřvať Olimpiki. Zaspominal sem na stare časy, jak sme na akcyjach hulakali u kitary Jasna sprava, Snad sem to podrbal ja, Ubečena mama a ine fajne songi. Ale včil je ina doba, tuž sem se k nim přydal.
Zbytek už mi jaksyk mizně pod zelenu perleťovu oponu s chuťu cytrona. Akurat vim istě, že nad ranem sme slavnostně se všeckimi chlopami, keřy eště mohli stať na nohach, uzavřeli jakesyk bratrstvo svobodnych a navrhli stanovy. Potem sme aji vydali pamflet o robach a inych potvorach.
V nedělu sem se zbudil v jednu a myslel sem, že sem zcypnul. V pysku sem měl jak bysem zežral krysu marynovanu v papagaji žluči a jak sem enem trochu pohnul palu, obraz mi uletěl o štvrťmetra dal. Jak sem zavřel oči, aji to světlo na koňcu tunela sem viděl. Na ruce sem měl jakisyk škrabaněc, tuž dufam, že sme to bratrstvo něstvrzovali vlasnimi krvinkami. A to sem se zapřysahal, že tam něbudu piť nic, co něvyšlo z obchodu. Eště že je Blanka pryč. Cely den sem nic nezjed a eště v ponděli rano sem na šichtě asy něvypadal moc dobře, bo se Kamil ptal, čemu sem taki zeleny. Ale furt lepši, než jak sme kdysyk pili modre, bo kdo měl furt potem posluchať to jejich "Kaj sy, smerfe?".
Ku Kajošovi už něvkročim. Jaksyk tušim, že se Blance moje členstvi v Bratrstvu asy něbudě moc pozdavať...
Předčasny darek
Letos se mam, bo slavim narozki nadvarazy. V předtermině s Blanku a Dankem a den po termině s familiju.
Blanka mi zrobila předčasnu oslavu v nedělu, bo ve středu odjižďa s Dankem na štrnasť dni do jakichsyk maďarskich lazni na rehabilitacyju. Jak je Danek furt nascypany z tych pylu a ineho sviňstva, tuž ji to doporučila dochtorka. Tam ho daju do kupy. Hodny a bohaty stryk Adam (fujtajksl) všecko plati, tuž čemu jezdiť enem do Luhačovic, no ni?
Dorazyl sem chvilu po druhe. V obyvačce to bylo fajně nastrojene a Blanka tež vypadala šumně. Chvilu sem zauvažoval, že navrhnu Dankovi, abysme se zahrali na skovku a něnapadně ho vystrčim ze dveřy a zamknu, bo jak sem viděl Blanku v tych letnich šatach, zničehonic sem v pale viděl dva kokosove ořechi pod igelitovym ubrusem. Potem sem se pravil, že by se moh nasmoliť a něpopřal by mi. Tuž sem lapnul na gauč a čekal, co se budě robiť. Blanka mi zrobila fajnu dortu ve tvaru srca aji se svičkami. Enem aorta chiběla. Svički sem měl naposledy, jak mi byly třy roki – na umělym dortě u fotografa – bo mama svički něuznavala, že by mohlo cosyk chitnuť, tuž sem měl na dortě dycki enem čislo. Tež sem uměl počitať už ve štyrech rokach. Tuž sem zaspominal na svoje davne kuchařske pokusy. Že sem to ale byval vul, co? Něskaj už bych to v tym kastrolu něrobil. Vzal bych se panev.
Sfuknul sem tu frontu sviček a navrhnul Blance, že přyšti rok by mohla ušetřyť za vosk a zapalki, jak by mi tam dala misto každych deseti roku taku tu jednu tlustu svičku, co se dava na všesvatych na nahrobki. Asy to něbyl dobry napad, bo se zatvařyla jaksyk překvapeně.
Potem přyšel Danek s rukami za řbetem a tvařyl se tajak by se pravě dozvěděl, jak je to vlasně s čapem. Prvni mi chlopski potřepal pazuru a potem mi dal do ruk zabalenu pikslu a pomrkaval jak susedka po pulhodině u kličove ďury. Rozervu papir a tam zelena piksla s jakimisyk pismenkami na kostkach. Tuž co to je? Či sem male děcko, abych se stavjal kostki? Poděkoval sem a pravil, že se z teho doma postavim fajny hrad. Danek se na mě podival jak Hery Poter na kontaktni čočki a pry, že to je hra s pismenkami a ať to rozbalim, že mě ju nauči hrať. Pry to nosy aji do školki, akurat že to tam s nim nikdo něchce hrať, bo polovina to něumi, štvrtina to neni schopna pochopiť a zbytek eště něumi čitať. Tuž sem to rozbalil. Vevnitřku byly jakesyk umělohmotne kostki s pismenkami a deska jak na Člověče. Hleděl sem na to jak Baroš na Blesk a hledal kostku a barevne pajdulaki, až mě Danek poplacal po řbetě a pravil, že hned začněme a valil do pokojika pro tužku. Blanka mi mezytym šeptla, že to vybiral Danek sam a že mě musy měť rad, jak mi vybral svoju nejoblibenějši hru. No nevim, mi to přypadalo jak za trest.
Danek mi potem skušal vysvětliť pravidla. Ale buď sem něbyl v ten den inteligentualně ve formě a nebo to vymyšlal jakisyk pazgřyvec. Než sem to koněčně pochopil, hral sem to chvilu jak křyžovku a chvilu jak domino. Potem už sem aji začnul tvořyť slova z tych sedmi pismen, ale skustě se cosyk vymysleť z pismen X, A, A, J, G, Z a Z. Danek mě furt opravoval, prvni že gizd neni slovo. Divam se na Blanku, ta enem omluvně krči ramenami. Tuž jak neni? A co su potem ti mali barabi od segry, no ni? Potem zas že hajcman nic něznamena, tuž sem mu nutil telefon, ať zavola mojemu fotrovi a povi mu, že hajcman nic něznamena. Než to dopovi, foter tu budě pěški aji s hajcmanem přes rameno a přetahně nas všeckich. Tuž ale povim vam, že ten maly gizd měl věči slovni zasobu jak ja. Jak tam začnul tahať dvu a třypismene slova, pravil sem zas ja, že take nic něegzystuje. Na to on pravil, že egzystuje a ukazal mi to v tym navodě. Tuž to ať mi kdosyk povi, co to je přyklad XU, IL a AAK.
Jak sme hrali už asy hodinu, pomalu mi docvakavalo, že přybornik ze mě asy něbudě. Furt sem tam cpal poctatne mena ve všeckich padach, někere slovesa sem zvratil tak, že by aji vyherce sutěže "Kdo zy nejvic špaget s mlikem" zaviděl a o přyčešti činym a trpnym sem se myslel, že je to taki ten vlasovy nastavec na palu pro ludi, kerym vlasy odfuknul věter času. Jedine, co mi šlo, bylo počitani bodu, to sem pochopil hned. Tuž hned – parurazy mě stejnak opravil.
Asy ho to dosť vyčerpalo, bo po druhe hře pravil, že se idě na chvilu spočnuť s knižku a ať mezytym trenuju s mamku. Moc se mi něchtělo, ale jak Blanka začla skladať take zajimave vyzyvave slova, aji sem se začervenal. Tuž sem složil odpověď, na to zas zrudla Blanka a začla skladať dalši odpověď. Na tu sem ji napsal enem KDE. Tlemili sme se na sebe nad tu křyžovku jak na konopnym karnevale a Danek jak se šel pro cosyk na žizeň, byl nadšeny, jak sem ja nadšeny z jejich darku. Tuž jasne, že po tych pismenkovych navrhach sem tam musel přespať.
Doma sem se zařeknul, že než se vraťa z tych lazni, budu chvilu chodiť spať se slovnikem a naučim se všecke dvu a třypismene slova z navodu. Potem ho rozdrtim. Esli se z tych lazni něvrati eště chitřejši.
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.