Nabity energetycki tyděň
Posledni dni sem jakisyk rozfarany, bo sem se rozhodnul, že to temu pajtašovi z roboty, co zastupuje našeho klepleho šefa, nandam. Vypada to, že ten kurz, do kereho chodim a robim tam ze sebe cypa, je asy fakt duležity pro dalši postup v robotě. Zystil sem to nahodu, bo jak včil furt nadavam v kanclu, do čeho sem se to něchal navlesť a že ty skuški, co budu za chvilu, beztak nězrobim, vlez k nam raz Ladik, pohladil mě po řbetě (fakt pohladil!) a pry, že čemu se ten zavěrečny test nězrobim až na podzym, šak neni kaj spichať. Jaksyk se mi nechtělo mu věřyť, ale ve vnitřku už sem byl přesvěčeny, že to je fajny napad.
Na posledni hodině sem se enem pro istotu mezy dveřami zoptal, kdy nam povja ten podzymni termin. Lektor na mě hleděl tajak kdysyk foter, jak sem se ho zoptal, esli je pravda, co pravily děcka ve škole, že muj foter se měni každy den v permonika, a pry jaki podzym. Ja, stary duvěřyvec sem mu začnul vysvětlovať, jak jejich firma dava terminy a jak sem viděl, jak už se mu oboči dotyka začatku vlasu, kere kdysyk mival, trochu mi zatlo. Pomalu sem mu povykladal, jak sem na to přyšel. Pohladil mě po rameňu (kura, to je tyděň!) a pry, že se ze mě rozverny kolega zrobil srandu, bo jediny termin je včil na začatku červňa a bylo by celkem fajn, abych to absolvoval, jak už za mě fabryka vyhodila tolik chechtaku.
Tuž povim vam, měl sem sto chuti zajet Ladikovi zrobiť z gzychtu zaklad na karbenatki, ale on posledni dobu začnul chodiť do fitka, tuž sem mu chtěl aspoň zavolať, ale něbral tydlifon, tuž jeho škoda. Moh se dozvěděť hafo novych věcy o svojim pysku a motyce.
Než sem dorazyl dom, sklidnil sem se a rozhodnul sem se, že tu skušku zrobim. Doma sem odevřel tu bichlu, keru nam dali na počatku a posčital sem kapitoly a podle kalendařa dni do skuški. Vyšly mi dvě kapitoly na den, tuž to by celkem šlo, no ni? Potem sem se ale všimnul, že každa kapitola se děli na podkapitoly, oddily a jednotlive body. Tuž šlak to tref, to už sme na osumnasti za den. Jak na to? Napadlo mě poradiť se s upřymnym, šak ten ma včil dosť skušenosti s učenim pod tlakem. Ten mi poradi, jak se narvať do paly tu bichlu. Aji v tydlifoně bylo slyšeť, jak se nafuknul – stryk ho prosy o pomoc s učenim, tuž to su věcy! – a začnul mi menovať, že potřebuju tauryn a kofejn a ať se kupim teho červeneho byka, tu tekutu vijagru a podobne sladke srački. A tež ať zajdu do lekarni a kupim se guaranu a gingo bělobu. Tuž či sem velki Vont? Nakoněc mi pravil gizd jeden "stryku uč se, uč se, uč se, ať nejsi uplně blby!" a s řehotem to pověsyl.
Zavolal sem mamě, abych ji vysvětlil, ať mi včil paru dni něvola. Poptala se, čemu ju otravuju, jak sem se na ňu vysmolil na Den matek. Furt mi to eště něodpustila, s tu sklerozu to asy něbudě až take horke. Tuž sem ji pravil, že se včil učim na duležitu skušku, kera suvisy s moju karyjeru. Naraz, jak by ji kdosyk předratoval obvody, přepla na režim "Nejmilejši synek ze všeckich", pry že dycki chtěla měť doma inženyra a že se o mě postara. Než sem ji stačil vysvětliť, že něsutěžim o žaden tytul, zoptala se, esli mi ma na zytra přychistať vruble a nebo řyzki. Polknul sem nasucho, zadumal, jake chutě maju asy buducy inženyřy a vybral se ty vruble.
V robotě sem se vzal paru dni dovolene, nakupil ty povzbuzovaki a v lekarni sem zebral všecko, na čim byla napsana ta guarana. Lekarnik se na mě chapavě podival a pry esli idu zapijať svobodu a nebo se učim na skuški. Potěšilo mě, že vypadam na oboji, tuž sem na ňho enem tak duležitě mrknul. Mrknul na mě tež a přyhodil mi do sačku eště jakisyk reklamni letak.
Potem volala Blanka, že už vi od mamy, že mě nikdo něma rušiť a že už se těši, bo s inženyrem eště nic neměla. Začnul sem ji vysvětlovať, že měť doma inženyra je mamin sen od doby, co segru něvzali na vysoku, ale Blanka mě se smichem přerušila, že mě něbonzně a kdo vi, co ze mě nakoněc budě. Tuž to mě celkem potěšilo a tak sem se přykupil eště paru energopiksel navic.
Doma sem roznytoval tu bichlu a rozložil stranki po cele obyvačce. Odevřel sem se ty energobomby, zapil ty praški, zrobil se guarani čaje a dal se do čitaňa. To co sem něpochopil na tym kurzu, doženu včil, no ni? Deset minut po začatku mě vyrušila mama s tašku nacpanu tymi pruhlednymi pikslami do mikrovlnki, nacpanymi žradlem, tuž sem poděkoval, pojed a vratil se k učeňu. Tuž ale po dobrym jezeňu se mi chtělo chrněť, tuž sem se zrobil turka a přečital se gazetu. Potem sem se dal eště pro istotu jeden energodryjak a začnul se robiť vypiski. Po paru hodinach sem se pravil, že nic se něma přehaňať a šel sem chrněť. Ale asy sem to s tymi povzbuzovakami přehnal, bo po třech hodinach sem furt čuměl do horyzontalniho prymaleksa. Jak sem přepočital každu kudrlinku na každe z te stovki ovcy, co šly přes ten imaginarni most, pravil sem se, že to tak nějdě a šel sem se dať hrnek tepleho mlika. Na přybalovym letaku k te guaraně asy zapoměli napsať, s čim se to něma kombinovať, bo sem potem dvacet minut proseděl na vecku. Sused podemnu se musel diviť, čemu tak pozdě v nocy otviram tolik šampusu.
Byl sem tak nabity energiju, že se mi potem už něchtělo isť do lužka, tuž sem se oblek a šel se projsť nočni Ostravu, že se aspoň utaham. Zašel sem k radnicy, spočital žarovki, kere tam chibja a jak sem se vratil dom, chtěl sem to zavolať ostravskemu Nejvyšimu, akurat že mi jakisyk pazgřyvec přecviknul drat u komputera, či kereho šlaka a jak sem jeho čislo chtěl pohledať ve Zlatych strankach, zbudil sem se nad nimi až okolo poledňa.
Přes ten tyděň sem se tym tak rozhodil režim, že snidam kolem pulnocy, potem chvilu pospim, kolem osme pojim řyzki od Blanki nebo mamy, zas zdřymnu, vylopu paru plechovek s nabijakami, povečeřam a kolem dvuch odpoledně idu chrněť. Mezytym očami kopiruju ty stranki tych skrypt a snažim se to zapamatovať. Nakoněc se aji začnu do te Prahi těšiť. Šak ja im eště ukažu, no ni?
Je tu jakisyk odbornik na energodryjaki? Da se na nich zyskať zavislosť? Ja a co mam robiť s tym telefonim čislem a menem Lukaš, kere sem našel v tym sačku z te lekarni?
Ze sutěžami se roztrhnul pytel - 8 poslanych
Sedim se tak na svojim oblibenym mistě a dumam o někoněčne rozpinavosti vesmira a o delce stupački a naraz napad! Možna to tu čita aji jakisyk zněuznany Pikaso, tuž čemu mu nědať šancu se zviditělniť? Jak možu byť v knižce moje čmaranice, tuž čemu ni aji jakesyk pěknějši obrazki, no ni?
A tak mě napadlo vyhlasyť sutěž o nejpěknějši podobenku teho chlopa, co tu dřysta a dřysta a snaži se baviť ludi. Može to byť enem pysk, nebo cely ostravak. Jak čuči z okna, jak idě na šichtu, jak chrni v lokalce, co vas napadně. Zapojtě celu familiju, stryka, děcka, klidně aji křečka, esli udrži v pazuře tužku.
Posylať možetě na emajl osttravak@gmail.com (ni, neni to chiba, fakt tam ma byť TT, tajak v tych vlačkach) do 8. června. Ja se tym potem prohrabu a vyberu pět nejlepšich Fangogu. Ti dostanu buď tryko, nebo podepsanu bichlu a jako zvlaštni premija – ty jejich obrazki budu na samostatne strance v patym dile mojich dřystu, kery vyjdě na začatku praznin.
Male upozorněni na koněc: kdo pošle cosyk take, budě dyskvalifikovany :-)
Danek ma šesť
Na sobotu sem byl pozvany na Dankove narozki. On ich měl syce v utery, ale vikend je na slaveni lepši, bo se može slezť cela familija a jak se kery přepije, druhi den něhrozy, že by zaspal na šichtu.
Darek sem něchal na posledni chvilu, šak neni kaj spichať, no ni? Naplanoval sem se to na sobotu dopoledně, ale jaksyk sem se přyspal, bo v patek sem po dluhe době zas potkal před barakem Marcela a zašli sme na jedno. Mu se těžko odporuje, bo byva něodbytny jak kontrola z finančaku. Podřystali sme o všeckim možnym, ja sem se postěžoval na mamu, že mi od uterka něbere tydlifony, bo sem zapoměl na Den matek tajak na smrť a v ponděli večer mi přyšla sucha ezemeska "Od vcilejska od tebe uz nic nechcu!!!". Dali sme po jednym (no možna aji jakesyk ty pajdulaki) a v pul dvanaste sme se před barakem dvojhlasně zařvali kusek česke himny na povzbuzeni našich hokejistu před tymi Finami. Kusek temu, že jak sme se dostali k Voda huči, odevřelo se v druhim patře okno, sused zařval "Tu mate tu vodu, prasata!" a vedle Marcela chrstlo tak zepět litru. Eště k temu se na koňcu ulice objevila cajtska felina, tuž sme rači zapadli do vchodu a zbytek dospivali ve vytahu.
Jak sem se v sobotu zbudil v pul desate, trochu mi zatlo. Po turku na resuscytacyju a dvuch deckach šumiveho celaskona sem se jakžtakž zvetil a vyrazyl do Alberta. Šak tam maju tež jakesyk hrački. Už sem mu malem kupil balon za stovku, co tam měli v akcyji, jak sem se spomněl, že ma dostať kolo a že sme se s Blanku domluvali, že mu zeženu helmu a chraniče. To ale v Albertu neměli, tuž sem vyrazyl na Masarykač. V prvnim kramu mi došlo, že kupovať helmu bez hlavy je celkem na guvno, bo roba za pultem mi položila zakeřnu otazku "Jakou velikost?" a jak sem ji odpověděl "Taki věči ananas", nětvařyla se pravě chapavě. Nakoněc sem kupil taku fajnu červenu se spajdermenem a domluvil sem se, že jak mu budě mala, či velka, tuž mi ju vyměňa.
Myslel sem se, že to budě taka mala fajna oslava enem ve třech, ale guvno! Přyšla Blančina mama, ta by mi něvadila, bo s ňu se fajně dřysta o nemocach a o tym, co člověka boli, ale jak na sviňu dorazyl aji ten masny gizd, kvuli kereho sem se malem s Blanku rozešel. Blanka se celu dobu tvařyla tajak by už zapoměla, co ten gizd porobil. Ja sem se snažil byť dycki v inym pokoju jak on, ale ne dycki se mi to podařylo, bo přyklad jak se přypijalo oslaveňcovi, moc se to něhodilo. Tež dorazyla segra od Blančine mamy, kere mluvja tetička Milada, se strykem Jarkem. Tuž to vam byla dvojica! Ona tak kolem pědapadesati, oblečena jak by misto Vlasty odebirala Bravogel, namalovana jak něšikovny klaun, vrstvu pudru na pyščisku, že by se z teho dala zrobiť posmrtna maska. On kolem šedesatki, taki uťapnuty, moc němluvil, enem přykivoval "Ano Miladko, ne Miladko, přesně tak!" Tuž dvojka jak z knižki.
Blanka zrobila Dankovi fajnu dortu. Byla ve tvaru aktovki, aby se už pomaly chistal na to, že za rok povali do školy. Byl z ni nadšeny, akurat že se chudak trochu pobečel, bo jak je na svuj věk taki šikovny, jak sfukaval svički, trochu mu ohořelo leve oboči. No smradu jak na plese svařeču kolem druhe rano. Potem sme mu všecy popřali a každy mu dal darek, co doněs. Tetka se strykem mu kupili stolni kulečnik. Hned ho chtěl skušať, ale to by něbyl Danek, aby cosyk něvymamlasyl. Chtěl vyskušať, co viděl na kabelovce, tuž nabral kulu zespodka, trefil sklenku na stole a domino efekt už zrobil svoje. Miladka se enem smjala, jak je šikovny a pravila, že než pujdě dom, ta sukňa ji uschně. Ja sem mu potem dal tu helmu a chraniče. Z teho spajdermena něbyl moc nadšeny, bo začal mudrovať o tym, že člověk se němože změniť enem tak v pavuka jak v tym filmě, bo pavuči de en a se němože křyžiť s lidsku a eště cosyk dalšiho, čemu sem něrozuměl. Z teho ajnštajna mě raz šlak trefi. Ale helmu sem celkem trefil. Adam mu kupil ferary na vysylačku. Tuž jasne, zbohatlik zasmoleny. Sviticy světla, klakson, čudel na imitacyju turovaňa. To se raz musym pojčať dom. Babka mu kupila tryko a ryfle. Hned čučel na tu cedulu za krkem, esli je to stoprocentni bavlna, bo ine on něnosy, bo z teho pry može mět ekzem. Nakoněc Blanka přyvezla z ložnice kolo, postavila ho pyšně před Danka a pravila mu, ať se ho vyskuša. Něbyl z něho moc překvapeny, bo o tym věděl předem. Ani ho nechtěl skušať, bo doma pry se němože jezdiť, šak tu mame novy tepich. Zdeset minut sme ho museli všecy přemluvať. Šak je kolem banda dospělaku, němože se mu nic stať, no ni? Nakoněc se něchal přemluviť, ale navlek se všecke chraniče a nasadil helmu. Něstalo se mu nic. Akurat do te velke vazy vedle televize už nikdo kvitka něda a to měl štěsti, že sem ho chitnul před obrazovku. To budě sranda, až ho budu učiť jezdiť.
Pojedli sme dortu, chlebički, popili, podřystali o všeckim možnym. Jak se bližila hodina H, dumal sem, že bych se zoptal, esli němožeme zapnuť aspoň obraz, že bysme tych našich synkuv trochu povzbudili. Skusmo sem zaved řeč na hokej, ale po paru minutach mi docvaklo, že něbudě nic, bo všecy krom Blanki (kera to někomentovala) se shodli na tym, že sport je na guvno, bo fanušcy su hovada, enem se vala a rozbijaju stadyjony. Chtěl sem im vysvětliť, že v hokeju je to inač, ale rači sem se to rozmyslel. Blanka se na mě enem omluvně usmjala. Z tetki Miladki se po třeti dvojdecce vina vyklubal druhi Novotny, bo začla vykladať vtipy, ale take ty fusate a řechtala se im jak šemik enem ona sama. Danek se naštěsti hral v pokojiku s tym ferary. Po dalši dvojdecce začla Blance chvaliť vyběr chlopa a jaksyk vyznamně na mě přy tym pomrkavala. Jarek enem přykivoval. Docvaklo mi, že je asy nejvyši čas isť dom, bo skoro šedesatilete roby nejsu pravě muj typ. Kolem pate sem se rozlučil, eště raz popřal Dankovi a valil dom. Dole sem měl sto chuti nakopnuť to gizdove beemve, ale šak nejsem vandal, no ni? Tuž sem se aspoň rozhlednul a položil mu na zadni kufer pul cyhly, co tam ležela na travě.
Hokej skončil fajně aji bez moji podpory. Akurat v nedělu sem se malem uhryz v řyť, jak sme němohli dať ani jeden gol. Ale co, syncy, dik aji za to střybro. Šak nejsme u zubařa, no ni?
Modelařska vystavka?
Skoro sem už vypustil z paly tu ostudu s tu odredovanu mladežnicu, jak mi ju něvědomki přypoměla v ponděli ezemeska od upřymneho synovca. Ten gizd mi napsal, esli pry vim, že maju posledni zvoněni a že je včil nova doba, tuž ať mu pošlu jakisyk přyspěvek na čislo učtu, kere bylo na koňcu spravy, ale kovove pry něbere. Hned sem mu volal zpatki, ale asy tušil, že se něbudu ptať na varyjabilni symbol, tuž to rači něbral.
Odpoledně mě v lokalce odchitil Ladik – novinař. Ludě na mě hleděli zakeřně tajak politycy z předvolebnich plagatku, bo sem zas robil pokusy s vyzvaňanim a jak se ozvalo střylani, roba co visela na madle vedle mě, pustila tesko igelitku na zem a jak ji došlo, že to je enem tydlifon a ni přepadeni lokalki, zbytek cesty na mě hleděla zle jak Hus na seno a pod nosem se cosyk vykladala o jakimsyk magorovi, kery ji rozbil vajca. Ladik mi volal, esli pry s nim něchcu zajsť na jakusyk vystavu modelu. No čemu ni? Měl sem volne odpoledně a jako maly pajtaš sem furt cosyk lepil. Eroplany ze Směru, domki z abecečka a semtam aji kuski balzy ku stolu. To jak mama dycki zystila, prvni mě přetahla vařechu přes řbet a až potem zyšťovala, esli se to da odlepiť.
Dali sme se scuka v Indře. Zbytek cesty sem dumal, kaj to asy budě. No beztak v Domu pijonyru, no ni? Co tam sem se nastaval jako maly gizd s vlajku přy ruznych sjezdach a schromažděňach. V Indře sme s Laďu chvilu podřystali o životě, o robotě, co noveho, co stareho, on furt dřystal o volbach, jak ho furt kandydati nahaňaju jak nadmutu kozu, esli se něchce enem tak podřystať a podobne duperele. Ja sem mu na oplatku pověděl o tym varyjotskim kurze, na kery mě vyslal šef a z kereho asy zhlupnu, bo to je čim dal složitějši a něma to koňca. Ladik potem pravil, že slyšel, že se budu ženiť. Tuž take šoki? Co hlupně, pravil sem mu? Šak je mi s Blanku dobře, tak čemu se dobrovolně hnať do chomuta, no ni? Či sem lumik? Potem se mi eště on pochvalil svojim novym objevem, nadhernu rezatu vysokoškolačku, chitru jak Emdea 2020, skvělu a oryginalni robu. Jak sem slyšel oryginalni roba, něvim čemu mi před očami naskočila ta dredata mladežnica z prestyžni fakulty a němoh sem tu přectavu dostať z paly ven.
Jak sme zaplatili a vyšli, zarazylo mě, že sme nězahli k Domu pijonyru, tuž sem zaplašil myšlenku, jak Ladik vybira bruki z dredu svoji nove robki a začal sem zyšťovať, kaj to vlasně iděme. Enem se tajemně usmjal a pry uvidim. Jak sme zahli na Prokešak, začly mi v pale šrotovať kolca, ale enem tak pomaly. Tušil sem, že papirove letadla asy něbudu.
Na schodach do radnice začnul vykladať, že chista jakusyk reportaž a že by ho zajimal nazor prosteho občana a jakesyk dalši dřysty prdy. Jak sme vlezli do haly, rozhližal sem se a tam pět prosklenych stolku a v každym slibovane modely. Ale žadne letadla, žadne tanki, ale to, co ma vyrosť na te zelene luce, jak kdysyk stala koksovňa Karolina. V duchu sem mu nadal do hovad, bo jak sem nědavno viděl luskať prstami ostravskeho Nejvyšiho v kisni tu mezy tymi modelami, zařek sem se, že tu něvkročim. Chvilu mi eště mazal medovinu kolem pysku, že muj nazor je fakt duležity a tak sem se to šel pořadně prohlednuť.
Tu posledni, oranžovu, něvyraznu, sem hned vylučil z kola, bo to asy kdosyk odevzdal na posledni chvilu. Celkem se mi zalibil ten navrch, na kerym bylo hafo stromku a travy. Hned sem se spoměl na Michala ze zakladki, kery měl doma panel s tetečkami a tež tam měl take male stromki. To se mi dosť pozdavalo, bo jakasyk ta zelenina by tam měla byť. Šak jak kolem teho jezdivam na šichtu a ze šichty, ta zelena plocha se mi libi tajak je. Potem mě eště zaujal ten model, jak vyrobcum doprostředka spadnul kus velkeho dyjamanta a asy se im to zalibilo, tuž to tam něchali. Fajně vyrazne to bylo. Ladik mi pravil, ať se vemu ten kupon a možu hlasovať, tuž ale pro kery? Jak sem tak dumal, všimnul sem se, že u každeho stolka je eště velka televiza, kaj se promitaju ukazki, jak to budě vypadať ve skutečnosti, tuž sem zrobil eště jedno kolco. Ladik už se nudil, tuž začal hučeť jak přetaktovany vysavač do te robki, co rozdavala kupony, ale jak chvilu hrala hluchoněmu, spoměl se asy na svuj novy objev a něchal ju byť.
Někere ty kisně něfungovaly, tuž co to je za burdel? Eště sem se všimnul, že jeden ten model poblikava, tuž sem myslel, že je to zdrbane a trochu sem im tam pošteloval s tym dratkem, co z teho čuhal, ale jak to zhaslo, rači sem to strčil zpatki a šel k inemu stolku. Tuž esli vyhraje ten navrch, tak to tam budě jak v jakimsyk varyjete. Nakoněc sem se vybral ten s tymi stromkami.
Venku mě Ladik trochu nasmolil, bo sem začnul vychvalovať ostravskich Nejvyšich, jak su hodni a jak se važa občanu, jak ich něchaju samych rozhodnuť, jak by to chtěli měť na Karolině oni. Jeden bruslař tam pyskem vyryl brazdu v tych kachlach, jak se zleknul Ladikoveho vybuchu smichu. Ten vul se řechtal jak Šemik eště u byvale Volhi. Jak se sklidnil, pravil mi, že sem skvěly chlop, ale semtam uvažuju jak male děcko. Tuž nězabili bystě ho?
Eště včil mi zvoni v uchu
V patek sem měl pul dňa dovolene, bo sem potřeboval cosyk vylitať po dochtorach. Ladik se syce hral na duležiteho jak vesla u ponorki, že mi to němože dať včil jak je šef ve špitale a že třeba plniť plan a podobne duperele, ale pravil sem mu, že mam všecko hotove a odevzdane, tuž ať něrobi krki a podepiše tajak kdysyk, jak za nim přyšli s tym červenym papirem. Podival se na mě jak krtek na kontaktni čočki a podepsal.
Jak tak bludim centrem a přylehlymi ulicami, naraz vidim proti sobě isť jakehosyk uchila. Cely nahi, dluhe vlasy a na sobě enem pemprsku. Rozhlednu se, nikdě nikdo, tuž to mam smolu, pravil sem se a rači sem přešel na druhi chodnik. Uchil ale už v tym měl jasno, bo přešel tež. Pomaly sem začnul spominať, jak sem se kdysyk učil karate ze seryjalu v Pijonyrske stezce. Tenkrat sem se teho moc něnaučil, bo se spominam, jak sem doněs ze školy poznamku "Poškodil výukovou pomůcku (nástěnka) spolužákem při zkoušení závadného imperialistického sportu! Prosím přísně potrestat.". Mama o mě doma zlomila prvomajove mavatko a Stezku mi na měsyc zakazala. Potem už to jaksyk něnavazovalo.
Počkal sem, až přyjdě bliž a užuž sem se rozmachoval, že bych ho bechnul přes pysk aktovku a tym bych změnil jeho pryjoryty, ale naraz se mě zoptal, esli němam jakusyk tu korunu, bo maju posledni zvoněni. Než mi zecvakly všecke relatka, dorazyl zbytek partyje – asy rytiř a asy eletrykař z te bradavičnate školy. No a ten v te pemprsce – tuž to byl ten gimnasta, co nosy děckam darki. Tuž měl synek namale, bo jak bysem ho chrapnul přes pysk aktovku, v kere sem měl flašu ferneta, tu umělu namalovanu krev by už něpotřeboval.
Hrabnul sem do šrajtofle a dal im paru drobnych, bo se eště pamatuju, jak chodila naša třyda a žebrala po luďach drobne – pry na maturytni večirek – guvno! Zmazali sme se eště to odpoledně jak komiňařova roba Jarynu za štrnasť korun z nědaleke zeleniny. To byl taki mošt pro němajetne (ti nejchudši pili okenu). Rano z teho syce bolela pala tajak by člověk usnul ve zvonicy, ale jak to něpřehnal a včas to ohřate vyhodil na travu nebo chodnik, rano mu bylo fajně.
Tryjo poděkovalo a valilo obirať dalšich spoluobčanu. O dvě ulice dal sem potkal dalši grupu. Mikulaš, dvě strašidla, jeden s baťohem na řbetě, jedno cosyk divneho v maskačach a z jakimsyk chlupatym volkmenem na ušach a k temu synek v drese pijonyra. Tuž jasne, že se tež chtěli odpoledně trochu občerstviť a nědejtě im, jak matě, no ni? Mladi vpřed! Za dalšim rohem dvě fajne mladežnice. Jedna se mi celkem pozdavala, ale segra semtam pravi, že mi se pozdava všecko, co ma sukňu a neni to ze Skocka. Jak se mě ptala, esli něchcu přyspěť, jaksyk na mě pomrkavala pravym okem. Chvilu sem se myslel kdovico, ale jak to robila, aji jak sme se rozlučili, docvaklo mi, že to budě asy přerušeny nerv a ni laska na prvni pohled.
Zbytek dopoledňa sem se fajně bavil tym, že sem na dalku hadal, co za dalši maškary mě poprosa o přyspěvek na opicu. Potkal sem paru fodbalistu, uklizečki, jednu barbinu, Pinokija s frňakem jak by se šňupnul Vijagry, lyžařa a dokoňca aji takeho maleho pajtaša, kery jak by vypadnul z vrchniho patra radnice, ale ten je jediněčny a něnapodobitělny, tuž to možna byl ten oryginal. Za to dopoledně sem uvalil chechtaku jak za dvě flaše meruňki.
U dochtora v čekarni sem něbyl dluho, bo na potvrzeni člověk naštěsti němusy stať frontu s duchodcami, ale aji za tu chvilu sem se vyslechnul tak ze šesť stranek z knižki "Domácí lékař – ordinuj si sám". Jak se ta jedna babka, kera popisovala druhe babce svoje hnisave bolaki na nohach tak živě, že sem se ich dokazal přectaviť, začla vyhrnovať galaty, ani sem něpozdravil a valil na čerstve povětřy.
Cestu od dochtora sem se chtěl zajsť do Rady na smažak a hrancle, bo mi už od rana vyhladlo. Proti mě šla raznym krokem nasmoleneho Predatora, keremu Arnold zebral spinacy skřyňku, mladežnica. Dredy do puli řbeta, lica fajně červene, asy namalovane křydu na asfalt, černe brylki, v jednym licu kus dratu, asy antena na přyjem Impulzu, kvitkovane tryko a rozevlatu batykovanu sukňu jak Marfuša. Chvilu sem dumal, za co asy idě a po chvili dumaňa sem typnul, že se rano němohla rozhodnuť, tuž vzala pro zycher všecko. Pro mě to byl jasny vitěz moji sukrome ankety "Nejlepši posledni zvonik". Než došla ku mě, vytahnul sem ze šrajtofle premiju pro vitěza – papirovu padesatku – a jak byla na krok, natahnul sem ju k ni a pravil, že nešni vitěz je pro mě ona a ať se to užije a ať im vyjdě stužkovak a z kere je školy. Na dalši otazki už nědošlo, bo spustila syrenu jak benga, jak němožu předjeť kolonu aut, a pry ať se něrobim srandu a že sem "šovinystycke prase" a že ona studuje prestyžni filozoficku fakultu, už druhim rokem a že to něma zapotřebi. Chvilu mě skušala nakopnuť, ale mam trenynk z kurzu obkročaku, do kereho sem chodil po tanečnich.
Slyšel sem ju vyřvavať pod oknem, eště jak sem se objednaval, ale robil sem, že to něpatřy mi. Jak sem platil, kelner na mě mrknul a pravil, že ma doma eště horši megeru a něchal mi pět korun navic. Valil sem dom nejkratši možnu cestu, abych ju nahodu eště něpotkal. Měl sem štěsti.
A je to tu!
Hlavni štajger Toplist.cz pravil, že spravny čas byl v 7:27:22. Esli se dobře divam, tak nejpřesnějši ty meluny v typovačce trefil
a esli ni, ať mi zhořy pazura.
Abych nězapoměl, dik moc všeckim, keřy tu choďa pravidelně aji něpravidelně, bo mě to fakt těši a mam z teho radosť.
Natahnuty vikend
Na ten prodluženy vikend sem se celkem těšil, bo s Blanku už to zas bylo v rychtyku.
Na šichtě sme měli ve štvrtek trochu pozdviženi, bo šefa na rani poradě trefil šlak. Škoda, že sem u teho něbyl, bo sem usynal na tym kurzu, kery je asy někoněčny, ale Kamil mi to na druhi den povykladal tajak bysem tam byl. Pry už hned z rana dorazyl jakisyk rudy a hned zkraja začnul všeckich drbať, že plan se něplni, že všecy všecko robja blbě a nebo pozdě a jak se k temu monologu zapojil Pepik, kery se chtěl obhajiť, bo on je celkem poctivy pracant, šef se na ňho rozeřval jak stodvacka ze sytičem naplno. Naraz zustal stať jak stara od Lota, dychal jak Dartvejder a lelo z něho jak z praskle ryny. Banda chvilu myslela, že je přestavka, ale jak zdvihnul telefon, chvilu vykladal cosyk o sanytce, potem zavěsyl a dřystnul sebu do te jeho polstrovane sedački, všecy pochopili, že se bliža perzonalni změny. Za chvilu dovalila banda v červenych hadrach, cosyk mu pichli a vzali se ho sebu na projižďku. Odpoledně volal, že už je mu lepši, ale že se tam asy tyden poleži a že na tu dobu ho budě zatupovať vul Ladik, tajak dycki. No potěš!
Patek celkem uletěl. Odpoledně volala mama, ať se na ten vikend nic něchistam, bo cela familija jedě sadiť kvitka a zkulturňovať naš hektar v Kijovicach a duležitě dodala, aby tam mohli v letě kulturně dovolenkovať ti, co němaju na zahranični dovolenu. Zoptal sem se ji, co tym mysli, že ja sem byl nejdal v Žilině, jak sem se raz přepil cestu ze služebki v jidelňaku Plzně a zbudil mě jakisyk Slovak, co mě bechnul kufrem. Pravila, že segra cosyk vykladala o mojich premijach a Bulharsku. Tuž to už sem vubec něpochopil. Že by se mamě vratil ten alzhajmer? Něchal sem to byť a pravil sem ji, že na zahradu možu leda tak v sobotu, bo na nedělu už cosyk mam. Chvilu do tydlifona funěla jak nadrženy hroch a zas začla o něvděčnych něpodarkach, kere přyvedla na svět v bolesťach a oni se ji na stare kolena tak odvděčuju, ale pravil sem ji, že v deset u nich a zmačknul sem červeny čudel. Tak sobota v dupě, zbyvala neděla a ponděli.
Večer sem zavolal Blance, co zrobime s nedělu, esli bysme něvyrazyli na jakisyk vylet, nebo akcyju. Pravila, že Danek dostal jakesyk sylnějši praški na tu svoju alergiju, ale že se eště něcyti aby chodil ven, jak to všudě kvitně. Pro istotu sem se zoptal, esli mu čitala přybalovy letak a učinki. Pry ja. Tuž to je jasne, že se mu něchce ven. Domluvili sme se, že se stavim v nedělu aspoň na oběd a jakisyk zakusek, podřystame a počumime se na jakisyk film.
V sobotu sem v deset zabrzdil před barakem u našich, tam enem mama a třy igelitki dalšich kvitek. Tuž kura, či sem alegorycki vuz? Zoptal sem se, kaj su ostatni, šak pravila, že jedě cela familija. Foter pry ma cosyk s plotynkami, tuž musy ležeť a segra je objednana po pul roce k holičovi. Ja vul, zas sem se něchal napaliť. Ja něnavidim všecko, co se tyče ryča a hliny, ale jak na potvoru, jasne, že sem to musel přeryť cele eště raz. Mama mi potem enem podavala kvitka a ukazovala, kaj kere zapichnuť a jak označiť. V nedělu rano mě řbet bolel, jak bysem pul dňa sbiral rosypane padesatniki.
Blanka zrobila bravka s knedlami a zelim. Obliznul sem všeckich deset. Danek se plužil bytem jak by misto lentylek zežral pikslu rohipnola a pokažde, jak se všimnul, že se ho prohližam, nasadil vyraz napul přejete srny. Začinal mi byť blizki, pajtaš maly. Po obědě, jak se měl isť lehnuť, se mě zavolal k sobě, esli bysem mu cosyk něpřečital, ale byla to enem zaminka, bo jak sem vlez do pokojiku, začnul mi hlasem hlasatěla na Slezke vykladať, jake to je sviňstvo ta alergija a že ma taku kartku, kaj je nakreslene, co kdy kvitně a pani dochtorka mu pravila, na co všecko je alergicki a že to vypada, že tak pul roku něbudě mocť isť z domu. Pravil sem mu, že mu zeženu taku tu rušku přes pysk, co nosyl ten zpivajicy milovnik děcek. To ho očividně nadchlo, bo se na mě usmjal a pravil mi, že sem fajny stryk. Tuž to celkem potěši, no ni?
S Blanku sme podřystali o všeckim možnym, buchta byla tež dobra, ale ani mě ju něněchala dojesť, bo pry Danek usnul. Stav hromadek: furt tam su.
Segra musy měť na dveřach odposlechi, bo jak sem kolem šeste šel dom, enem se za mnu zavřely dveře, segra byla na schodach a začla mi polohlasem vyčitať, že přecy enem s tu věcu, jak sme byli s Blanku rozhadani, cosyk podnikala a že sem ji za to slibil pomosť a že sem bracha na baterki a že enem jak ja cosyk potřebuju, tak je dobra, ale jak ona... Vypnul sem ušiska a pravil, ať se vymačkně, co potřebuje. Vylezlo z ni, že ma v ponděli sraz ze zakladki. Ze srandy sem se zoptal, esli ma cenu organyzovať sraz pro třech ludi, bo ostatni už su beztak mrtvi, ale zatvařyla se tajak kuřy řyť. Pry něma kaj dať gizdy a že ma pro mě typ – zoo. Tuž čemu ni, esli mi je doveze. Šak jak sem přežil Banik, přežiju aji zoo, no ni?
Koho by napadlo, že ve svatek budě v zoo ludi jak ve frontě na Lenina. U pokladni sem stravil fajnu pulhodinu. Zepředku se na mě lepila spocena stokilova roba a zezadku do mě žduchal jakisyk maly pajtaš s gumovym samopalem, kery cosyk vykladal asy německi, ale to se eště dalo vydržeť. Jak sme prošli branu, gizdi se rozletěli dookola a litali od vyběhu k vyběhu. Kdyby aspoň oba spolu, ale guvno! Jak naschval – jak kopija segry letěla k medvědum, ten věči letěl k opicam. Jak mala valila ku krokodylum, bracha už byl u slonu. Jak už sem myslel, že se mi stratili, dorazyli oba a pry, že maju žizeň a hlad. Každemu sem zdělal ze řbeta jejich minybaťoch, bo co ineho, než jakesyk tatranki by v tym nacpanym kusku latki měli. Zas guvno! Kopija segry tam měla plyšoveho papagaja a ten věči pajtaš štyry tenysaki. Ať mi kdosyk povi, co chtěl robiť v zoo se štyrmi tenysakami! Vystal sem dalši frontu, kupil každemu parek v rohliku, vyslechnul se vyryvani, že "Ja to s kečupem nepapam" a "Ja sem chtěl hořticu", spoměl se na stare školeni asertyvity, nalel do nich kofolu, ať ma segra fajny večer a šli sme dal. Kofola ich povzbudila eště k rychlejšimu poznavani zviřatek a naraz hledim od klece ku klecy – gizdi nikdě. Prolez sem to dvarazy od tych stanku až k velbludam, ale nic. Jak už sem se začnul chistať proslov pro segru, kaj sem chtěl vyzdvihnuť vyhody bezdětne roby, naraz rozhlas a pry, že "...asi pětiletá holčička a osmiletý chlapeček hledají svého tatínka, který se jim schoval při hře na schovávanou...". To vymyslela beztak ta mala bestyja! Přy přebirani ostuda, bo ta roba na informacyjach na mě hleděla jak tybecki mnich na větrak. Jak sme byli z dohledu, chtěl sem im vysvětliť, že take věcy se něrobja, ale rozesmjali se a pravili mi "To byla sranda stryku, co?" Tuž nězabili bystě ich? Ale tak, aby se na to něpřyšlo.
Jak ich odpoledně segra nakladala, kopija mě vystrašila větu "Se strejdou bylo fajně, můžeme přiští tyden třeba na kolotoče, že?"
Enem vic takich prodluženych vikendu...
Svět je hned jakisyk pěknějši
Slunko pěkně sviti, vruble fajně vřyskaju, nebe je tež jakesyk modřejši. Enem v robotě to stoji za tuberkulistovu spluvu.
Blanka se ozvala! V utery rano mi zakikirykal tydlifon (už zas sem robil pokusy s inym vyzvaňanim). Pozdravila tajakby nic a pravila, že bysme se mohli zejsť na jakesyk něutralni pudě a povykladať se, tuž sme se dohodli na jakesyk čajovně u Sykoraku. Jak sem se po šichtě bližil k mostu, bechnul mě do oči napis Knihovna. A do štajgrove řytě! Ja vul sem zas ten vzkaz od bichlobaby, co byl předminuly štvrtek ve schrance, kajsyk založil. Ta roba něšťasna zas tuži po svojich knižkach a mojich chechtakach. Zapsal sem se do nadkrčniho dyjařa vzkaz, že hned dalši den po robotě tam musym zajsť. Tuž ale esli najdu prukazku. A knižki.
Dorazyl sem pro istotu spiš a jak sem byl z teho setkaňa roščileny, objednal sem se turka. Čajoštajger zastřylal obočim tak, že v Areně popadaly rekvizyty z polic. Opravil sem se, že sem eště zhluply z roboty a něchal sem se doněsť idelni listek, či jak se temu nadava v čajovně. Čuměl sem do ňho jak somalec do magazynu o kulturystach, bo to pro mě bylo něprobadane uzemi. Hleděl sem do teho něšťasně deset minut a pravě jak sem dumal nad tym, esli v čaju, kery se menoval Zelena opica budě jakisyk chlast, kdosyk mi zastinil čitani. Chtěl sem se na čajoštajgra zamračiť, že něstiham a ať mi da tak eště štvrhodiny a ona to Blanka.
Vypadala jak obrazek. Vyčesane vlasy, tilko uple jak pysk od Šer, ale hlavně – lechce se usmivala. Tuž to bylo dobre znameni. Lapla se naproti mě a chvilu sme enem tak nězavazně dřystali o počasy, že je konečně pořadne jaro a že už člověk němusy chodiť navlečeny. Potem sme společně počitali v te čajgazetě a jak Blanka zystila, že se v tym guvno vyznam, poradila mi jakisyk zeleny čaj, tuž sme se objednali. Ja na čaje syce moc nejsem, ale raz to vydržim, no ni? Trochu mi poskočil ohryzek, jak sem tu gazetu zaviral a padlo mi oko na čaj, kery se menoval Adamuv vrcholek. Natahlo mě a nuž se mi otevřel v kapse, ale rači sem držel pyščisko.
Konverzacyja pomalu zamrzala jak přecpany mražak a nikomu se něchtělo nahryznuť ten zhnily ananas. A naraz – jak ve špatnym filmě – sme oba začli a potem sme se davali přednosť jak na kruhaču. Něnapadně sem se rozhlidnul, esli tam kajsyk něsedi ta Stylova roba a něrobi se poznamki do zešitu. Blanka trochu naředila povětřy, bo naznačila, že to na te chajdě možna trochu přehnala. Ulevilo se mi tajak po decy gutalaksu, bo sem pochopil, že eště neni nic ztracene. Potem sme se na přeskačku začli všecko vysvětlovať a navzajem se omluvať. Po pulhodině sme se aji pazury pomačkali. Z Blanki potem vylezlo, že je posledni dni jakasyk uhoněna, že v robotě něstiha, všecko ju tam smoli a že hleda inu robotu. A tež, že mě tak trochu na teho prvniho maja čekala, ale že Danka chitnul strašny zachvat, bo kdosyk nahuře zapnul čudel s napisem "Břyzy – kvesť" a že museli na pohotovosť. To kvitko ode mě za dveřami ju celkem potěšilo. Mě zas potěšilo, že ten křak nazvala kvitkem, tuž sem se ji poptal, esli se vubec vlezlo do vazy. Trochu se zarazyla a zamluvila to tym, že ten Dankuv zachvat byl fakt hrozny. Tuž něvim.
Jak sme dopili tu zelenu vodu, doprovodil sem ju na lokalku a pocycmal se s ňu pod každym stromem, co sme potkali, za ten prvni maj. Než nastupila, navrhla, že o vikendu cosyk porobime společně. Skočilo mi na jazyk, esli aji s tym vlasatym gizdem, bo sem se spoměl na ten cejlonski čaj, ale rači sem to polknul, bo mi došlo, že bysme se mohli vratiť tam, kaj sme byli eště před paru dňami.
Jak sem byl v take dobre naladě, stavil sem se k našim. Tam mi sklaplo. Mama, jak měla starosť o ty kvitka, co sme dovezli na chajdu a něchali tam napospas vikendovemu dešťu, hned v sobotu tam zajela a všecko narvala do hliny, dešť nědešť. Hned sem zalitoval, že sem se stavoval a segra, kera tam byla, bo potřebovala pospravovať cychi, tež, bo podle mamy sme měli předpokladať (zas čita jakesyk nove magazyny, bo take slovo nikdy spiš z pysku něvypustila), že potřebuje pomosť a měli sme tam intuityvně (dalši!) zajet tež. Šak paru kapek by nas nězabilo – a demonstratyvně kichla. Pry paru kapek! Šak v sobotu lelo jak z pazury něšikovneho stolařa. Dlabal sem na ňu a narychlo s fotrem probral tych šesť kusku na Baniku a kivnul na segru. Segra nahonem dovykladala mamě, jak byla s makakem a gizdami v ponděli na navštěvě u jakesyk byvale spolužački a jak se tam fajně pobavili a šla se mnu, že mě hodi dom. Už sem se těšil, až se spravim naladu a chuť po tym čaju zbytkem mraženeho ferneta a sačkem arašid.
V kaře mi tvrdila, že na te naši akcyji tvrdě robi, ale že to neni až take jednoduche a že bych měl cosyk přyhodiť do banku. Chvilu sem dumal, že bych ji pověděl o upřymnym v županě, ale pravil sem se, že se to něcham na indy. Podival sem se na ňu jak taksykař na němca a potem ju upozornil, že už ju něpotřebuju, bo už sem se to dal do rychtyku svepomocy. Hleděla na mě jak Jakeš na kliče eště jak sem vystupil a skoro bych přysahal, že sem ji nad hlavu na chvilu viděl taku tu bublinu a v ni přeletělo, co všecko ze mě mohla vydyndať, ale nakoněc se spamatovala, usmjala se a pravila, že nam to přeje.
Tuž aspoň je jasne, po kim ten upřymny gizd je.
Už se to vali - typovačka skončila!!
Čumim jak štajger na zapalovač v rubani. Člověk ani něstačil řeknuť "Mylijon, tuž to je ludi jak pod oknami parlamentu přy defenestracyji" a eště paru ludi a to modre počitadlo vlevo budě ukazovať dva meluny. Tuž to je jak hrudnik Lolo Ferary.
Kereho a v kolik hodin to asy budě? Tuž schvalně, skustě škrabnuť do dřystu co nejpřesnější datum a hodinu, kdy se ten cyfernik přetoči na dvojku a šesť nul. Typovať možetě do za minutu středa 10.5.2006 za minutu sobota 6.5.2006 (pro slabšich na počty – do 23:59 5.5.2006).
Temu z vas, kery budě nejbliž, pošlu tryko s logem (barva podle vyběru, velikosť Ostravak-unyverzal) a Certyfikat věrneho čtenařa vlasnoručně podpisany levu nohu. Tuž fakt nohu! Či sem už kdy cyganil?
Zbytek dřystu najděte tu...
S mamu na nakupach
Jak sem segře slibil, na patek sem se domluvil s mamu, že nakupime jakesyk ty bebechi na zahradu. Foter se tajak každy rok vymluvil na něčekany sraz kolegu z rubani, tuž sme jeli sami dva.
Enem co se mama usadila na přednim sedadle, rozložila se na kolenach složku s vystřyžkami z letačku a popsala trasu. Jak sem zakrutil hlavu, tuž jeden z tych listku odložila stranu. Furt sem krutil hlavu, tuž se začla dohadovať, že všecko nutně potřebuje a že dyť to je enem paru věcy. Nakoněc sme se dohodli enem na dvuch obchodach a naivně sem se myslel, že hned v prvnim nakupime všecko. Přy třetim objezdu ucpaneho parkovišťa mi zecvaklo, jake to asy budě vevnitřku. Mama se malem porvala o posledni vuzek s o hlavu menši babu, kera ji do řbeta přala, ať se ji ulame kolco a ať ju pobodaju včely. Jak sme vjeli na něpřatelsku linyju, mamě se oči potahly jakusyk blanu a zmateně začla do vuzka nakladať kvitka, aby ich po paru metrach vytahovala ven a davala tam ine, pry pěknějši. Za deset minut smě měli vuzek narvany jak když Přemek jedě do televize. Parurazy sem mamě zamaval dlaňu před očami, esli je v rychtyku. Překvapeně zamrkala do plneho vuzka a pravila, že to asy fakt přehnala a vytahla třy kvitka. Potem sme dorazyli k hlině. To sem ju trochu nasmolil, bo sem ty pytle chtěl nahazať na ty kvitka. Tuž sem po jeji vyhružce o nedělnich dršťkach všecko vyskladal ven, třy pytle rašeliny, zeminy, hnojiva a nevim jakeho sviňstva nacpal do vuzka a navrch naložil ty kvitka. Mezytym mama objevila male křaki a hned dva přydala k nakladu. Potem se eště vratila pro kanacke boruvki. A eště dvoje maliny, bo gizdi pry zbožňuju marmeladki. Jak sem viděl na koňcu regala, ku keremu sme jeli skorostromki, povedlo se mi mamu odlakať k zahradnimu nabytku, bo ty ceny u něho zaručovaly, že ho něbuděme brať. To sem se ale přepočital, bo mama se u teho zastavila a važně uvažovala, kaj se to rozestavi. Upozornil sem ju, že naša zahrada je velka, jak jeji kuchiň se špajzku dohromady a že sused asy něbudě suhlasyť, jak mu kvuli paru kuskum dřevěnych stolu, stolku a altanu zbura plot. Tež sem ji přypoměl, že ji před paru rokami jakasyk sviňa ukradla jeji oblibenu konvicu na kropeni hektaru. To ju trochu sklidnilo. Aspoň na chvilu.
Za chvilu zas začla něrvozně švihať očami zleva doprava jak v prvni řadě na tenyse a zatahla mě k dalšimu vybranemu bebechu – eletryckim nožicam. Pry to nutně potřebuje, bo ty křaki su čim dal věči a už přes ně něvidi, esli ma susedka věči tulipany. Přectavil sem se male gizdy, jak se hraju na střyhorukeho Edu a naskakala mi husy skura jak rybiz. Hned vedle byly sekački, to tež chtěla, bo kdo to ma furt sekať tu staru ručni bestyju. To už sem se nasmolil, bo travu dycki sekam ja. O ulicu dal byly ryny a vuzek byl eště ze štvrtiny volny, tuž mě začla přemluvať, že ty naše su už beztak prohnile a nikdo to stejnak něčisti, tuž bysme mohli dvě třy kupiť. Zakrutil sem zas palu a zoptal se, esli zna rozměr a delku. Štěkla po mě, že sem detajlista. Potem zas pry, ať vemem paru kiblu omitki, bo jak se loni gizdi hrali na male Lendly, pul chalupy opadalo. Už sem rači držel pysk a tlačil vuzek. Parurazy sem musel skontrolovať, esli mi něupadly kolca, bo to jelo jaksyk ztuha. Cestu k pokladně eště mama zmizla do jedne ulički a za chvilu přyletěla nadšena jak Opočenski v jeslach a vykladala, že tam maju nadherny přyrodni kameň, akurat na cestičku od vchodu ku plotu. Tlačil sem dal a něvšimal se ji. Kusek před pokladnu sem vylovil z košika slupkove solarni svitidlo a bechnul ho zpatki do regala. Mama se na mě podivala jak Drakula na vymačkane rajske jabka, tuž sem ji ukazal na dno vuzka, kaj byly dvě obyčejne bambusove na petrolej, že to stači, bo su za paru korun. Až jak pokladni zahrala na te svoji klavijatuře, zecvaklo mi, že solarni svitidlo bylo enem na odlakani, bo mama pod kvitka schovala ty nožice, naštěsti enem obyčejne, ni eletrycke. Vitězně s nimi za pokladnu na mě mavala a šermovala jak navaleny Dartaňan, jak sem eště na pas skladal zbytek tych bebechu. Jak se na ňu pokladni obratila s celkovu sumu, naraz se přeměnila v decentni robku a dala ji svoju kredytkartu. Ja sem mezytym stěhoval ty kramy zpatki do vuzka a funěl u teho jak Sysyfos.
Jak sme vyšli ven, vrhly se na nas dva pary a začly se přetahovať o naš vuzek. Než sem všecko vyložil do feliny, jeden par pochopil, co na mamu plati a začnul ji každu položku chvaliť. Mama se enem usmivala a vuzek něchala im. Za deset minut potem v kaře nadavala jak dlaždič, bo tam něchala deset korun. Odvezli sme ten naklad do Kijovic a všecko sem to nahazal do šopy. Mama měla strach o ty kvitka, tuž sem eště napustil do kibla vodu a bechnul ich tam. Jak sme potem zastavovali před barakem, slibil sem ji, že tam o vikendu eště zajeděme dať to do rychtyku.
Ten deštivy vikend mi celkem vyhovoval, bo sem ho cely prochrněl a proučil. Ten kurz z roboty se totiž něbezpečně bliži ku koňcu a ja furt pořadně něvim, o co tam vlasně idě. Včera sem se od rana rozhodoval, co robiť, bo svatek zamilovanych. Volal sem segře, esli už je cosyk nove s Blanku, ale něbrala mi to. Tuž sem odpoledně chvilu zbiral odvahu, dal se třy fernety a vyrazyl na Dubinu. Dvarazy sem obešel barak, než sem se odhodlal zazvoniť. Dole kdosyk nězavřel dveře, tuž sem šel až ku dveřam nahuře. Jak sem pustil zvonek, došlo mi, že mam prazne ruki a že to vyzni na guvno. Jak nikdo něotviral, trochu sem ten čudel podržel. Po paru minutach mi bylo jasne, že nikdo neni doma. Zkusyl sem aji segru. Tež nic. Jak už sem se chistal isť dom, vylez upřymny v županě a čuměl na mě jak labuť na šnuptychel. Potem zakoktal, že nikdo, fakt nikdo neni doma a nervozně přešlapoval z jedne hnaty na druhu. Chvilu sem dumal, že bych ho nasmolil a stavil se na turka, aspoň bych poznal tu jeho odkvetlu slunečnicu, ale potem sem se pravil smol na to.
Před barakem sem dostal fajny napad. Jak sem se vratil, dole už jakisyk chitrak zamknul a tak sem musel eště raz upřymneho vyrušiť. Přyšel eště vic nasmoleny jak předtym, ale jak viděl, čemu sem se vratil, enem se usmjal pod chmyřy.
Než sem dojel dom, viděl sem dvěstapadesatosum dvojic, kere se obimaly a olizovaly pod stromami jak poštovni znamki. Někeřy zhnilejši sebu tahali aji kusy haluzy a co paru metru se zastavovali. Věči křaki sem rači někontroloval. Celkem upřymně sem všeckich něnaviděl. U Helbicha přystupila přypita robka, na tachometru najete okolo padesatki, něomylně zamiřyla ku mě, lapla se vedle a začla do mě hučeť jak navaleny nadražak do tunela. Že sem celkem šikovny mladežnik, ona je sama, je ten prvni maj, a co kdybysme to dali dohromady, aspoň na neska? Tuž možna, kdyby ji něchiběla polovina zubu a použivala iny parfem, jak Bref. Od neska se už nikdy nělapnu na dvojsedlo.
Idu chrněť. Esli se Blanka něozve po včerejši navštěvě, tuž už nikdy.
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.