Penycylin došel - koněc valaňa
Včera sem byl koněčně na šichtě. Tuž ni, že bysem se tam těšil, ale furt lepši, jak čučet do tych pěti prymaleksu doma. Celkem to uletělo, šak znatě to – čas tak leti, jak se člověk fajně bavi. Za ten tyden se mi nakupila robota na stole, že něbyly vidět fleki od kavy na desce, tuž sem celu směnu dřel jak šmirgelpapir.
Kamil přyšel po obědě s novinku. Pry esli vim, že se Jaruna budě vdavať. Tuž že by se Ladik koněčně odvažil řeknuť te svoji sumorobě z podhledu z oči do podhrli, že už ma plne zuby teho valaňa sudu a idě za volanim divočiny? Tomu se mi něchtělo věřyť, bo to by byl na nemocenske tak ze dva měsyce. Pry ni, pry se bere jakehosyk mladeho pajtaša, s kerym se zeznamila na jakesyk dysce, jak ju baby ze šichty raz vytahly na Stodolni zapařyť a zaspominať na mlade roki, jak eště hrudniki byly jak naply pauzak na rysovacym prkně a šupa z pomeranča něbylo sproste slovo. Pry je to na cely život, bo on je taki fajny, mlaďučki, fajně tancuje a chodi pěkně oblikany. A kurnik, Jaruně na stare kolena z nědostatku přyležitosti hrablo. Spoměl sem se, jak byla kdysyk hotova z Kokotka a zoptal sem se Kamila, esli ma tež jeho plagat v kancliku na stěně. Pry ni, bo to chtěla zatajiť, ale jeji nejlepši kamoška Věra to roztrubila po podniku. A tuž čemu bych ji to něpřal, no ni? Posledni dobu na sebe jaksyk vic dba. Kupuje se od sekretařki naměstka, kera se přyvydělava jako Avonroba, take ty barevne srački na gzycht, co mi přypominaju mojeho Mladeho chemika a maže se s tym obličej aji pysk. Do holiča chodi co štrnasť dni. Nakupuje enem značkove hadry v byvalym Fenyksu. Syce to furt eště neni žadna Klaudyja Šofer, ale do Nahlovskeho už ma daleko. Jak ji to něvyšlo se mnu, tuž ať ma štěsti s mladežnikem.
Chuť po boruvkovych knedlach, kere chutnaly jak když tyden zapomenu rohlik v hrnku se zbytkem ovocne sodovki, vystřydala ina pachuť. Cosyk mi začlo blikať na pozadi paly a ni a ni se teho zbaviť. Dralo se to na povrch jak zbludily haviř, až naraz gich!
Jaruna...
Mladežnik...
Svadba...
Kolače...
Radnica...
Kura, kaj to sem?
Upřymny!!!
Ni, to neni možne! Oblelo mě jak susedku v přyzemi po jedne starši oslavě. Jaruna. Mladežnik. Dyska. Upřymny je ten mladežnik! Jaruna ale přecy něma děcko. Šak ale kdo mluvil o robě s děckem? Mama. Ta teho nadřysta. Přy moji smule budě Jaruna v naši familiji. A za paru roku budě s Dankem litať po Dubině vyplod jejich laski – chitry po dědovi a pěkny po mamě. Tuž na zdravi!
Zbytek šichty sem něvychazal z bezpeča svoji paly. Jak to zystiť? Koho se zoptať? Jaruny ni, bo posledni pulrok se spolu moc něbavime a přecy to něpřerušim otazku "Ty Jaruna, něbereš se nahodu takeho kudrnateho gizda, co meška na Dubině a mysli se eště, že hadica je stara od hada?" Upřymny mi beztak tež nic něpovi, bo raz už mě obvinil, jak sem se vyptaval na jednu robu, že mu ju zas chcu přebrať jak Blanku. Kurnik šopa, to je sytuacyja.
Cestu dom sem v lokalce dumal o vajcovych svatkach, kere se bliža, abych přyšel na ine myšlenki. Každy rok to je stejne. Zvaliť karabačem mamu, segru, letos aji Blanku, trochu se přypiť a tyden potem žrať vajca. Co tak letos vyrazyť na jakisyk vylet s Blanku a Dankem? Jeden den kajsyk v přyrodě, šak už se robi aji teplo. A co jeden den, jak vyjeděme v patek odpoledně, vratime se v ponděli večer a štyry fajne dni nam zrobja všeckim fajně. Před očami se mi začnul rysovať plan. Hotel s bazenem. Vyjižďki po okoli. Naučim Danka motať karabač, beztak to něumi. Naučim ho, jak vybrať tu nejsmradlavějši voňavku. Naučim ho plavať, ale doopravdy, ni tajak mě kdysyk učil stryk Dan. Budě to taki fajny prodluženy vikend, kery nas sbliži.
Jak sem se dostal do take fajne pohodove nalady, u Ostravice mi to zdrbal ten chlop s tym hlašenim pro děcka a mladežniki, kery mluvi, jak by se z teho robil srandu a ja sem se spomněl na teho Jarunineho mladežnika a cely zblbly sem se v poloprazne lokalce postavil, abych pustil lapnuť starši cestujicy, keřy tam něbyli. Taka rezata pědadvacytka na sedadle nědaleko od mojeho se enem mlsně usmjala, jak to viděla, bo kera roba by nechtěla chlopa, kery poslucha na slovo, no ni?
Večer sem volal mamě, abych zystil, jak se menuje ta buducy nevěsta, ale jak mi to posedmy raz tipla, pochopil sem, že se mnu asy eště něchce mluviť po tym fijasku u nich.
No nic, pujdu chrněť. Třeba mysleť pozytyvně. Enem ni Jaruna. Enem ni Jaruna...
Upřymnemu šiblo
V ponděli rano sem byl na kontrole a vypada to, že už sem zdravy. Beztak k temu přyspěla šokova terapija ze soboty.
To se tak vyvaluju v sobotu dopoledně v lužku a uvažuju, esli ma cenu psať tu zavěť, jak už mi klesla horečka pod sedumatřycet a jak ni, tuž co s tym ozdobnym papirem a naraz tydlifon. Mama. Pry se musa okamžitě staviť aji se segru na poradu, bo se robi cosyk strašneho. Dumal sem, co tak strašneho se može robiť, že mě tahaju choreho z lužka v devět rano. Foter je zas ve špitale? Zahradu napadli dřevožravi šťuřy? Švager se přyhlasyl na Baňu? Pry ni, tyka se to upřymneho a že do tydlifona to něchce vykladať. Tuž dobre. Převlek sem se, propocene pižamo sem zahrabal hluboko do kibla na pradlo, polel se pitralonem (a pro istotu aji ten kibel), bo se mi nechtělo sprchovať a enem sem vylez z kupelki, zvonek.
Malem mě v tych dveřach porazyly. Začly jedna přes druhu dřystať, že upřymnemu asy hrablo, bo se pry chce ženiť a že mu to musym jako jediny chlop v rodině zarazyť. Moc chitry sem z teho něbyl, bo někere věty mi v tym duetu splyvaly, tuž sem se poptal, co je zleho na tym, jak se dospěly synek chce oženiť. Kdyby pohled zabijal, měl bych vytapetovanu přecyň. Svojimi vnitřnosťami. Pry to je pědatřycetileta megera s děckem, kera ho chce uhnať, bo němože zehnať normalniho chlopa. Ten vul uplně zhlupnul, bo jak je zamilovany jak ježek do ryžaku, robi same capiny. Prvni se k ni nastěhoval, potem aji prodal jakesyk kramy z domu, aby to něvypadalo, že je chudy. Segra se to dozvěděla nahodu od jeho kamoša, kery mu volal dom. Hned zrobila burdel, ale upřymny ji pravil, že je dospěly a može se robiť co chce. Pohrozyla mu švagrem, ale marne, bo ten zehnal jakusyk chvilkovu robotu a je zas kajsyk na montaži.
Jak mi to všecko vypověděly, mama pravila, že ho nalakala na odpoledně k nim, že ma zbytečnu pětistovku a potřebuje umyť okna a že tam musym byť a rozmluviť mu to jak chlop chlopovi. Na mě on da. Zoptal sem se, čemu to tak spicha, šak se možeme domluviť přyšti tyden, jak už budu zdravy, no ni? Jak mama dotapetovala druhu stěnu, pravila, že pry mu segra našla na komputeru v takim tym programě na psani dopisu a řetězovych emajlu rozepsane svadebni oznameni. Tuž tak to asy fakt spicha. Pravil sem, že beru antybijotyka a že mam nemocensku a jak mě doma něnajdě kontrola, dostanu misto chechtaku tak akurat nasmolene, ale to na ňu něplatilo. Chvilu sem se eště snažil vymluviť, že je doma foter, tuž ať mu on promluvi do duše – šak ma na to pořadnu haviřsku pazuru, ale ten jak pry slyšel, že mlady se chce ženiť, staral se enem, esli mu budě na svadbu dobry jeho stary oblek a že už se těši na svadebni dortu. Tuž to je jasne. Jak se mama cosyk uveme, može byť člověk na vuzku a stejnak to musy zrobiť po jejim. Nakoněc sem suhlasyl, ale enem proto, že se prořekla, že ma napečenu makovu babovku.
Odpoledně sem se navlek jak na lyže, přes pysk sem se omotal šalek, ať bacyly němožu ven ani dovnitřku a přyskokami sem se přesunul tych paru ulic k našim. Cestu sem se rozhližal, esli něpotkam kontrolora, ale nevim, esli choďa po ulicy s cedulu na krku "kontrolor chorych".
Mlady dorazyl kolem dvuch a jak viděl v obyvačce segru a mě, pochopil že tych pětset se nězarobi a chtěl hned valiť pryč, ale mama stihla zamknuť a bo je viditelně sylnějši, lapnul upřymny v obyvačce na řyť a robil, tajak by se něchumelilo. Chvilu do ňho obě duly jak do ucpane tuby, ale všecko marne. Začnul mleť, že ona je ta prava a jedina a že se ju veme kdyby hrom na hromě jezdil. Mama potem duležitě pravila, že pujdu se segru zrobiť kafe a že nas něchaju se strykem samych a mrkala přy tym na mě, jak by ji do leveho oka vletěl kolibřyk. Tuž kurnik šopa, či sem jakisyk seksuzoolog?
Chvilu sme enem tak mlčeli, chvilu podřystali o fotbale a o škole, potem sem se zoptal, jak vypada a on začnul basniť. Že je švarna jak obrazek, že ma vlasni kvartyr, že to děcko vubec něvadi, bo aspoň něbudě muset čekať až budě jeho vlasni velke a možu spolu robiť ruzne capiny, no dřysty prdy stara babo. Jednym uchem mi to šlo dovnitřku a druhim ven a myslel sem se o tym svoje. Nakoněc sem to asy podrbal, bo sem spiš enem tak do vzduchu, jak jemu, pravil, že ať se rozhodně jak chce, mama ani babka mu to stejnak něschvala. Asy slyšel enem to, ať se rozhodně jak chce, bo naraz byl v přecyni, zahulakal do kuchině, že stryk ho v tym podporuje a než mama vybrala zatačku, vytahnul ji klič z kabatu na věšaku a byl v dupě.
Mama se roščilila, že za všecko možu ja, že ani rozmluviť synkovi capinu něumim, eště ho podporuju, a neni se co diviť, jak mě němože mět za vzor, bo žiju tež jak něpodara a že za jeho zkaženy život budu mocť tež ja a co to zplodila za gizda a kaj ma ty praški na srce. S děckeho pokojika sem slyšel pochechtavať se fotra. Segra enem přyzvukovala. Kdyby to šlo, aji by mi přyšily, že sem ho s tu robu zeznamil ja. Pomaly to vypadalo na koněc navštěvy. Jak sem šel dom, dumal sem, že vyhodim tydlifon a přelepim se dole na vchodě vizytku.
A tu slibenu makovu babovku sem ani nězkusyl.
Jak to asy včera chřestilo
Dopoledně sem stanul a po dyjetni snidani se přeměřyl, bo mi bylo ni moc nadvarazy. Ty praški, co mi předepsala dochtorka, to je take bestyjstvo uspavacy, po kerym sem dycki po obuzeni tajak bysem pravě vylez z hliny. Třycetosum dva mi trochu zdrbalo plan, bo sem se chtěl něnapadně vpližiť do te Fiducyje, špehovať a robiť potem chitreho. Pravil sem se, že uvidim po obědě.
Mama byla taka hodna, že mi zkraja tydňa doněsla jakesyk zbytki v kastrolach, tuž sem měl včera hovězy roladu s mačku a kobzolami (dršťki sem ji rozmluvil ten den, jak sme s fotrem skušali tu slivkovu medycynu). Moc sem teho nězjed, bo se furt eště něcytim. Odpoledně sem trochu počuměl na kisňu, ale nic tam něbylo, tuž sem přečital paru stranek z gazety, než mě ty duperele o volbach uspaly. O pate mě zbudil tydlifon na prašek. Změřyl sem se a už sem syce něvařyl tajak rano, ale furt to eště něbylo na vychazki ven. To mě celkem nasmolilo. Uvařyl sem se dalši kotel čaja, zežral prašek a dumal o tym, jake to tam asy budě.
Asy sem se zadumal jaksyk vic, bo sem se zbudil po devate a v pale mi eště letěly obrazy z jakesyk těsne misnosti, kaj bylo ludi jak ryže v ryzotu. Vpředku stala pani Repronysova a vykladala o čimsyk, ale v tym snu sem ju něslyšel. Asy to bylo cosyk srandovniho, bo ludě se řechtali jak Šemicy. Naraz se mnu škublo, bo tam od dveřy vplul vzduchem ružovy klokan, keremu z kapsy vyčuhoval Rene Šmotek s jakimsyk papirem v pazuře. Zaparkoval vedle pani Repronysove, visel tam enem tak v luftě a Rene asy začnul čitať. Zas sem guvno slyšel. Take sny bez zvuku su na prd. Potem skončil a odplul do zadniho roha, kaj byl jakisyk chlop s dalekohledem, z kereho mu čuhal drat.
Dal to bylo čim dal vic jak od avandgardniho filmařa. Odkuďsy přycvalala taka flekata Lajka a v pysku držela cedulu, na kere bylo napsane "Včil budě dřystať Jana Křtitělnica". Přeblik a všecy naraz stali pod ostravskim muzeem a čuměli navrch tajak na Remka na rogale. Nahuře na věži stal hlavni štajger ostravskeho muzea v sukni, pani Iřynka a cosyk vykladala. Naraz zapli zvuk, ale jaksyk se zamlžil obraz. Rozuměl sem enem, že vykladala o jakichsy sokolach. Naraz sme všecy seděli ve vuzku, kery tahli dva měššti poliši a valili jak sud z Bludovičaku zpatki do Fiducyje. Ludě zas posedali na dupy, zas přyletěl ten Skipi s nadivku, ale včil byl zeleny a Rene zas začnul cosyk vykladať – zas bez zvuku, jak moja stara Orava. Jak sem se zaměřyl na ludi, zdalo se mi, že někeřy buď zpivaju jakusyk pisničku a nebo lapaju po dechu.
Rene skončil, klokan se změnil v lučniho koňa a odskakal sam do dupy. Potem zas stanula Iřynka, dva polonazy svalnati chlopi odkuďsy přyvalili obrovski sud, vyrvali zvrchu špunt a Iřka dovnitřku strčila pazuru s jednym kuskem noveho Denika. Akurat že se cosyk zdrbalo, bo potem němohla vytahnuť tu ruku ven, tuž až do koňca musela stať, ale asy ji to něvadilo, bo se enem pěkně smjala. Vypadalo to, že už budě koněc, bo pani Repronysova odkaďsyk doněsla hromadu knižek a začla ich všeckim v tym salku rozdavať. Ludě byli radi, že maju jakusyk pamatku a vysmati valili dom a nebo na dalši akcyju. U vychodu stali ti dva tažni cajti a jak ludě chodili pryč, kontrolovali im občanki, esli kery něma adresu kajsyk u Alberta a esli to nejsem ja. V tym snu mě oblelo horkem a kapesnim nožikem sem se rači proškrabal skrz zeď ven.
Zbudila mě zyma, bo jak sem dopoledně větral, jaksyk blbě sem zavřel okno a včil se otevřelo a fukalo mi na odkryty řbet.
Tuž povim vam, asy se kupim normalni aspiryn, bo take sny – na tym by se vylamal zuby tym psychoanalityku, no ni?
A včil mi kdosyk pověztě, jake to tam vlasně bylo doopravdy.
Chřest je zdrava zelenina
Esli budětě mět čas, stavtě se na chvilu. Určitě budě sranda, bo čitať budě Rene a křtitěl budě tež fajny.
Jaro, kaj sy?
Chvilami se cytim lepši a mlady, tuž sem se neska zadřystal pro Frontu.
Letošni zyma už mě fakt smoli, bo je dluha jak rozmotane tluste střevo. To sem fakt eště nězažil a mama s fotrem tež ni a ti už cosyk pamatuju. Už se ani něspominam, jaku barvu ma chodnik před barakem.
Prvni jarni den je tu a na chodnikach furt zmrzly snich, na střechach kusy ledu, kere zakeřně čekaju, až mě dřystnu po pale, rano zyma okolo nuly, nebe furt podezřele šede, pomaly z teho luďam začina šibať. A ni enem tym v parlamentě.
Moja felina už vzdycha po letnich gumach a karoseryja se stěžuje svičkam, že už ma te Wieličky plny lak. Za chvilu tu su vajcove svatki, o kerych sme se dycki jako mali gizdi předhaňali, kery budě věči frajer a pujdě v kratkich galatach, než nam mamy vařechu a dochtořy antybijotykami domluvili. Letos to vypada, že jak se pujdě na šmigrust, budě třeba obuť sněžnice na ty sněhove barykady na chodnikach, bo než to staje, budě čas na prvomajovy pruvod.
Budě eště kdy slunko, nebo nas ten Nejvyši štajger chista na novu dobu ledovu?
Sem na tym tak bidně, že se už němožu dočkať, jak mě mama vyženě poprve na zahradu. Celkem rad po zymě zešesťrazy přeryju naš hektar. Mama to omrkně zkušenym okem, tajak dycki to budě zle a tuž to zryju eště zetřyrazy. Pohrabu se v hlině, aji prvnim brukum ometu krovki. Sklep budě beztak zatopeny, tuž vykibluju tajak loni všecku tu smradlavu vodu a budu se u teho vesele pohvizdovať, že už je tu voňave jaro.
Tež se těšim, až nacpu zrnka travy a kvitek do hliny jedno po druhim. Jak budě chvilu volno, vyněsu všecek nabytek před chatku, aby segra s mamu mohly všecko otřeť vlchku hadru a než se mama všimně, že nic něrobim, něcham chvilu vystaveny pysk slunku, kere se budě opatrně drať zarostlymi stromami. To ale němožu něchať enem tak a hned vemu křaki motorovu pilu.
Už se němožu dočkať jarnich slev v hipermarketach, jak buděme s mamu a segru objižďať všecke, abysme nakupili nejlevnějši sazenički a jak se budu přetahovať o zlevněne zahradni bebechi s tymi, keřy byli rychlejši.
A tajak každy rok potem tyděň budu chodiť zhrbeny z teho radostneho vitaňa jara robotu.
Kurnik šopa, a je se vubec na co těšiť?
Usmrkany Vilem
Mame v robotě krom Ladi jedneho takeho cypa. Vilem. Nastupil před štvrťrokem a asy chce nahradiť na stolku našeho šefa, bo robi jak stary Sakmar, všude se snaži byť prvni a jak je kajsyk shluk šefu, už se ometa kolem. Snaži se každeho poučovať, co je třeba zrobiť, jak može, robi přesčas a už aji naš šef nam ho dava za vzor. Taki oblibeny pajtaš.
Cely tyden mu teklo z rypaku jak z ďuraveho kastrola, chrchlal jak tuberak, kaj přyšel, enem se stěžoval, jak mu je zle a všude kolem sebe trusyl bacyly. Už aji šef ho poslal do dochtora, bo na poradě předved pětiminutovy zachvat kašla pravě jak šef rozdaval ukoly. Ledva se vul zas rozdychal, zakrutil palu a pry, že to je dobre, že on može robiť do rozervaňa těla. Sotva šef zmiznul, lozyl po kanclikach a škemral, esli mu kdosyk pomože, bo je na tym strašně zle. Tuž jak pravim – cyp jak lampa.
Akurat že z tych jeho chrchlu, kere něchal v každym kancliku na pamatku, pulka patra snoplila a kuckala. Ti, keřy horečku rozehřyvali umělohmotne sedaki na svojich stolkach, se zašli do dochtora, vyfasovali antybijotyka a maju klid. Ja sem se celu dobu snažil držeť a jezdiť slalom mezy tymi letajicymi bacylami, tuž sem kus chlopa a jakisyk ten virus mě něrozhodi, no ni?
Ve štvrtek sem začnul jaksyk vic kuckať a začlo mě boleť v krku, ale kupil sem se v Albertu třy pakly holsek a mineralku na kloktani. Roby z Jarunineho kancliku mi poradily, že se mam do ondrašovki nasypať štyry vrchovate lyžki soli a robiť se oplach mandli, to mi určitě pomože. Jak už sem měl z tych bombonu rozedřeny krk jak bravek, co zežral šmirgelpapir, a ze soli mě natahovalo, enem sem prošel kolem kuchiňske linki, rozhodnul sem se to vyhnať inač. Slivku doma němam, tuž sem se stavil za fotrem. Byl celkem rad, že se može s kimsyk podřystať o plejof a rad se se mnu rozdělil. Jak sme byli tak v polovině lečebneho procesu, dorazyla mama z obchoda a pry, čemu zas chlaščeme. Vysvětlil sem ji, že u mě je to ze zdravotnich duvodu a u fotra z preventyvnich. Hned mi začla hmatať na čelo a pry, že sem jakisyk horki. Dokoňca mi aji nacpala pod pazuru teploměr. Jak po pěti minutach mrkla na rtuť, jaksyk divně se zatvařyla a chtěla mě rvať hned do lužka, bo dom pry určitě nědojdu.
Jak sem viděl třycetosum pět, zrobilo se mi zle. Naraz sem měl vyschle v krku, němoh sem polykať, motala se mi pala a chvilu sem zauvažoval, že tam fakt zalehnu. Foter zahnal mamu, kera se přehrabovala v domacy lekarni, na kere byl přeškrkany napis Baťa a fixem tam byl načmarany červeny křyž. Foter pravil, že na co praški, šak sem po nim a to chce chlopske řešeni a začnul ve spižce shaňať med, že ho svařy s tu slivku. Přy přectavě takeho dryjaku sem mu rači pravil, ať mi oboje odleje, že se to vemu a zrobim doma. Mama mi nabalila jakesyk žradlo a paru plat s aspirynem a eště se raz přeptala, esli něchcu zustať u nich. Tuž či sem maly harant? Do druheho dňa se vyležim a budě dobře, no ni?
Dom sem se doplazyl utahany jak chřestyš s pětikilovym zavažim na chřestidle. Rači sem se hned přeměřyl. Třycetdevět jedna! Kura, umiram! Mrknul sem do te mamine igelitki na ty praški. Nejčerstvějši byly z roku devadesat sedum. No ja, mamine pravidlo, že praški se němožu skazyť, bo su lečive. Tuž rači scypnu přyrozenu smrťu.
Převlek sem se, zabalil se do peřyn a snažil se ovlivniť horečku pozytyvnim myšlenim. Tuž to něbyl pravě nejlepši napad, bo pod tu duchnu bylo horko jak na Enhačku přy odpichu. Jak sem se odkopal, zas mi byla za chvilu zyma. Tuž to je na guvno, střydal sem to a dufal sem, že to zaspim. Po hodině sem se probral z polobezvědomja a bylo mi horši jak před začatkem moji samolečby. Ani hlad sem neměl, tuž to je co povědět.
Chvilu sem dumal, co by mi asy zrobily ty mamine leki. V tym polospanku sem se sam sebe přectavil, jak se to ve mě genetycki pomicha a ja pojedu na šichtu se štyrmi pazurami, jednu nohu a tykadlem a nikdo mě něpusti lapnuť. Kura, neměl bych zajsť do dochtora? Vlez sem se pod zymnu sprchu, to mě trochu ochladilo a zalez sem zpatki do lužka – s domacym lekařem. Tuž co, to je dědictvi po prababce a přecy nejsem inkvizytor, abych se zbavoval starych bichli palenim, no ni?
Přeskočil sem ohmatane kapitoly, kere se mnu dospivaly a zastavil se na horečnatych chorobach. Rači sem přeskočil, co mi všecko može byť a přečital sem se enem lečbu. Dočital sem až k babskim radam. Pryznicove zabaly, to je moc složite a na to mam malo ruk. Ale posledni recept mě zaujal – tvarohovy zabal na nohi. V te bichli fakt radili navaliť se na nohi tvaroch, že ten horečku vytahně. Bylo to celkem jednoduche a dole v ledničce sem aji našel zbytek tvaroha, bo se semtam robim domacy pomazanki. Vlez sem do lužka, hodil pod sebe stare rozervane tryko, kere už němožu nosyť ven, navalil se ten tvaroch na hnaty a omotal tesko tašku. Hned mi bylo lepši a beztak ni enem tym, že ten tvaroch fajně chladil. Tuž to su věcy, fakt to učinkuje! Valal sem se spokojeně v lužku skoro pulhodiny, než mi došlo, jak asy ten bily zabal dostanu dolu. Jak mi bylo lepši, něrozpakoval sem se a odhopsal jak Skipi do kupelki splachnuť to do stupački.
Asy sem měl zehnať cely tvaroch a ni enem nizkotučny, bo nad ranem se ta sviňa horečnata vratila a v pul osme sem už lapěl u dochtorki (ten pajtaš, co mi chtěl loni kontrolovať hemerojdy, už tam něrobi, bo měl jakisyk pruser s špatnym receptem). Asy sem vypadal fak chory, bo jak mě viděla ve dveřach, už hmatala po něschopence. Cestu do lekarni a dom sem zavolal do roboty, akurat že tam byl enem Vilem. Stěžoval se mi do tydlifona, že je tam skoro na smrť chory a musy robiť za všeckich, bo zustal sam s šefem. Tipnul sem mu to uprostředka jeho dřystu a zavolal eště Blance. Starostliva robka. Slibila, že se večer stavi zrobiť mi kontrolu.
Večer mě přeměřyla, zrobila mi novy čaj a dokoňca mi aji uvěřyla, že ty bile stopy na tym šedym tepichu přes celu obyvačku aji přecyň su eště z doby, jak sem maloval (eště že něnašla ten zbytek obalu s tvarohem – kopnul sem ho pod lužko).
Tuž dufam, že budě zytra lepši.
Na Stodolni budě všecko lepši. Hepši!
Rano, jak jezdim lokalku na šichtu, se věčinu snažim chrněť. Jak mam pravě štěsti a něpředběhně mě jakisyk mladežnik s baťohem na řbetě, lapnu na stolek, zavřu oči a přectavuju se sam sebe v lužku. Spať se něda, bo jak prorvu cylovu pasku prvni, ten gizd, co to něstihnul, se věčinu postavi tak, že do mě celu cestu vali tu krosnu a jak se na ňho zle podivam, vymluva se na naval.
Zkraja tydňa sem se všimnul, že na Stodolni stoja jakesyk minybagry. Už sem cosyk čital v gazetě, že pry budě jakasyk přestavba, či kereho šlaka. Jak sem dojel do roboty, podřystali sme s partyju, esli to je k čemusyk dobre.
Maju tam pry byť nove a sylnějši lampy. Tuž to je fajne, aji v nocy budě světla jak ve dně a jak mi zas jakasyk sviňa budě chceť ukrasť šrajtoflu, tajak před pul rokem, chrapnu ho po pazuře a odvleču ho za pysk na Masnu k bengam. Esli budu měť otevřene.
Tež maju spraviť kanaly. To se tež hodi. Mladežnice, kere tam vyražaju v takich tych zdravotnich butach na vysokim kramfleku, už se něbudu museť brodiť v kalužach, jak trochu zaprši.
Aji pry lavki vybuduju. Pro ty hlasuju všeckima dvaceti. Raz sem s partyju slavil emdežet v Bastyle a jak sme šli kolem pulnocy na lokalku a skončili u Bumerangu, tak nas bolely hnaty, že bysme aji na chvilu radi poseděli, ale něbylo kaj. Kamil přyšel dom špinavy jak bravek, bo lapnul na zem a šak vitě, jak březen. Vlhko, snich, špina. Enem, esli se možu přymluviť, ať ich zrobja pohodlne aji na spani. A bezďacy tež uvitaju nove lavki. Raz sem tam viděl u byvaleho Pavuka lapět na zemi orvaneho chlopa. Ludě chodili kolem a semtam se aji kdosyk kopnul.
Franta kajsyk čital, že pry se to budě v určity čas automatycki měniť v pěši zonu. Pry tam budu jakesyk vysuvne slupki, kere samy vyjedu a auta budu měť utrum. Tuž fajne, jak kdosyk něcha zaparkovane auto na tym slupku. Buď ho najdě pulmetra vysoko a nebo s propichnutymi gumami.
Časem pry tam maju něchať postaviť aji jakesyk srandovni sochy, či kereho šlaka. Tuž dufam, že se pouča u autora te srandy, co stoji před Domem uměni. Enem aby se teho děcka něbali.
A nove parkovacy mista? Tuž to je to nejlepši, co možu zrobiť. Člověk semtam zajdě a uhibať po pěti pivach tym karam, co tam zmateně bluďa a marně hledaju volne misto, to je o život. Akurat se bojim, že čim vic aut tam budě jezdiť a parkovať, tym spiš se ta cesta zas dodrbe a možeme začnuť znova, no ni?
Škoda enem, že něprošla ta vstupni brana, keru kdosyk navrhoval. Kdyby byla veřejna sutěž o nejlepši napis, skusyl bych se zučastniť: "Stodolní – vaše děcka už su tam"
Akurat nevim, esli ti, keřy vymysleli tu rekonstrukcyju, to pořadně domysleli. Bo věčina tych, co tam choďa, stejnak eště něma volebni pravo...
Na bale s Blanku
Den před tym balem mě eště bolel cely člověk, ale už sem se s tym naučil žiť. Šak za paru roku to budě normalni. Do lokalki na šichtu sem se dycki vbelhal jak jelen s přejetu hnatu a ludě mě sami pušťali lapnuť.
Blanka se mnu přes tyden zašla vybrať jakisyk ten hopsafrak. Vyvalil sem za to syce chechtaku tajak za ojetu babetu, ale sednul mi jak přykryvka na kastrol, bo sem koněčně ve špigle něvypadal jak přestarly maturant. Akurat sem doma zalitoval, že sem se někupil aji jakusyk novu fajnu košulu, bo ty stare se k temu obleku jaksyk něhodily. A šlajfki jakbysmet. Tuž sem se rozhodnul pro klasycku bilu a pro motylka. Tym přecy němožu nic pokaňhať, no ni?
V sobotu sem se dal enem maly oběd, bo Blanka pravila, že na tym bale budě žradla v pysk. Ten pulkila hrancli mě jaksyk zmoh, bo sem se na chvilu lehnul a zbudil sem se v pul štvrte. Kdybysem byl roba, už bysem měl šedivy přeliv, bo bal začinal v sedum a za třyapulhodiny aji s cestu se žadna normalni roba něstihně přychistať, no ni? V klidu sem se sprchnul, oholil, polel vanočnim sviňstvem od segry a potem sem se deset minut očuchaval, esli sem to něpřehnal. Semtam segru podezřyvam, že ty žive květy, kere dycki zabavi komusyk na šmigrust, mi potem dava pod stromek. Potem už sem se oblek, parurazy zapozoval před špiglem a valil na lokalku směr Dubina.
Všecy už byli přychistani, enem segra byla nervozni, esli ji ty nove šaty seďa a esli ji neni vidět bombarďaki a esli ji něvyčuhuje podprsenka a dvarazy se eště šla převlesť – raz punčochače a podruhi raz sveter, bo ten prvni se k tym šatum pry něhodil. Švager jak mě viděl, se zoptal, esli tam idu tancovať, a nebo prodavať chlast, bo vypadam pry jak kelner a začnul se řechtať jak by dostal dvěstadvacet do paly. Vul jakisyk. Blanka byla jak vymalovana, ale ji by to pasovalo aji jak by šla enem v plavkach. Švager cestu do kulturaku dřystal o svojich podnikatělskich planach, jak se stať Rokefelerem za třy tydně, tuž sem vypnul ušiska a enem sledoval cestu. V šatni, jak ze sebe Blanka zhodila ten kabat, byla eště pěknějši. Fajne modre šaty, kere držely enem na takich tenkich špagatkach tajak Hurvajz. Cely večer sem měl strach, aby ji nědřystly na zem.
Stul sme měli enem pro nas štyrech. Celkem sem se oddychnul, bo sem se bal, že tam budu lapět Blančine rozjuchane kolegině z roboty. Švager hned začnul zyšťovať, co buděme lopať, ale roby se tvařyly něrozhodně, tuž chtěl kupiť flašu vodki, pry podle jeho pravidla "Čiste piju – čiste bluju". Řechtal se temu enem sam, cyp. To se robam moc něpozdavalo, tuž hned že by chtěly cosyk michaneho a sladkeho. Vyrazyli sme k baru a tež se poručili cosyk michaneho – bavoraka. Ženskim sme něchali namichať jakusyk sladku sračku, co se menovala Romance v modrém. Kdo ty nazvy vymyšla? Pingel bez zajmu nalel do sklenki jakusyk okenu, zalel to sodu, přylel cosyk červeneho a bileho, zamichal slamku a přysunul k nam. Jeden stal jak ty dva bavoraki, tuž sme zaplatili, vzali ten zazrak a vracali se ku stolu.
Tam seděla moja obživla nočni mura. Asy stoštrnasť rob od Blanki ze šichty. Poznal sem to celkem snadno, bo jak nas viděly, rozřechtaly se jak pohlupave a podle těkavych pohledu ze švagra na mě tajak přy turnaju v rychlotenysu něbylo těžke poznať, že skumaju, kery sem ja. Segra zrobila pod krkem ležatu osmičku, roby zaměřyly na mě a naraz sem cytil rengenove pohledy až na visačce od trencli. Postavil sem před Blanku ten modry chlast, slušně sem pozdravil a něchal se všecke roby přectaviť, ale pyski ani mena sem něvnimal. Byl sem vynervovany jak haviř v paternosteru a ruki se mi potily až na lopatkach, ale přesto sem se slyšel, jak cosyk vtipně vykladam. Tuž asy moc vtipne to něbylo, bo potem jaksyk ztichly a ani už se nětlemily. Omluvil sem se a šel se vydychať na vecko. Cestu zpatki sem minul tombolu a něvypadala zle. Darkovy koš, foťak, grylovacy sada, dyvidyčko, šumka. Rozhlidnul sem se, kaj se zhasyna a dumal, co bych zebral prvni, kdyby nahodu bechly poistki.
V sale mezytym začla grupa ladiť inštrumenty. Jakisyk polohluchoněmy par to něpochopil a začnul na to tancovať. Malem šel aji švager, bo obřadně požadal segru o taněc, ale ta se na ňho zamračila, že ať se něrobi srandu. On se nasmolil, bo to myslel važně. Na to zas segra, co hlupně, šak dycki tancuje akurat navaleny, tuž že ona eště chvilu počka. Tuž tak po sobě eště chvilu polohlasem poštěkavali jak dva mopslicy a ja sem dumal, esli poznam, jak přestanu ladiť, bo to fakt vypadalo, že už hraju.
Segra nakoněc kopla svoju okenu a aji s Blanku vyrazyly na obchuzku a kontrolu hadru, co na sobě maju ostatni roby. Blanka na mě hodila omluvne očko a pokrčila ramenami, tuž sem ji ho poslal zpatki, že jasne, že to je v rychtyku, ale to už mě švager tahnul k druhemu baru. Kura, ten dodržuje pitny režim jak zajezd na Saharu. Esli tak budě pokračovať celu dobu, možna sem se teho taňca bal zbytečně. U baru poručil dva fernety bez ředěňa a spustil vyčitki na roby jak stara šlajfira. Že jak jim chce člověk zrobiť radosť, im se to něpozdava a šak kdo za to može, že jak byl maly, že se omylem nacpal fazol do ucha a kvuli temu včil něma hudebni sluch. Kopnul to do sebe jak Kukavuz popelak a dalši se vzal ku stolu. Jak sme dorazyli zpatki, furt eště něhrali a roby měly dalši barevny sajrajt. Včil už se dal ale barštajger zaležeť, bo tam měly michatka, napichane ovoce a aji jakusyk pažitku a vrch sklenek oslimpany cukrem. Asy se daly už jeden u baru, bo segra už měla taki mily pohled. Chlop s tu zlatu zahnutu trubu do ni naraz začnul fukať jaksyk sylnějši, tuž podle teho sem poznal, že už asy hraju k taňcu, tuž sem pod stolem nakopnul švagra a ten hned pochopil a vzal segru na parket. Koněčně sem měl Blanku enem pro sebe. Ale ni na dluho, bo na mě tež jaksyk pomrkavala tajak se zanětem vička a mi docvaklo, že chce tež tancovať. V tym rachotě, co robila ta grupa, bych ji asy něvysvětlil, že nejsem pravě Aster, tuž sem kopnul teho ferneta a šel.
Povim vam, jak se mi ten lih z Božkova rozležel v břuchu, zdalo se mi aji to moje tancovani take elegantni. Parurazy sem syce Blance dupnul na buty, ale ta se tvařyla jakby nic. Prvni seryja nětrvala dluho a potem byla večeřa. Že sem se tych hrancli nězrobil vic. Gulaš byl jak od nas z kantyny. Kdybych psal idelni listek, dam mu meno Gulaš konstruktera. Maso tvrde jak tuha třy Ha a chuť jak guma z pentylki. Šel sem to potem zajesť sačkem kobzoli.
Švager potem dostal ten fajny napad, že temu fernetu budě v břuchu lepši, jak se zaleje červenym vinem, tuž kupil na stul sedmičku. Zbytek večera potem vyryval, že za stopadesat by měl z Interšpara štyry kvalitni v piksli. Ja sem rači moc němichal, bo vim, co to se mnu kdysyk robilo a ty Blančine modre šaty se mi libily tajak byly. Koněčně tež došlo na dechovkovu seryju, tuž sem zaspominal, co sem se učil jako mladežnik, jak mě mama nutila chodiť do tanečnich ("...val tam, gizde, maš to zaplacene a raz se ti to budě hodiť..."). Přy polce sme litali salem jak Ďžindžer s Fredem. Akurat mě nasmolil jeden starši pajtaš, asy inteligent, kery mi pravil, že jak tancuju, ať němavam tymi rukami jak Emanuel, bo jak ho eště raz uvalim zezadku do hlavy, pozve mě na vecko zepsať smluvu na darovani organu. Vul jakisyk, šak tango, no ni?
Před začatkem tomboly před pulnocu se kajsyk ztratil švager. Posledni seryju ani nědotancoval a šel se vyvětrať, bo to vino, kere vylopal skoro sam, se začlo domahať hlasovacyho prava. Segra ho prvni chtěla isť pohledať, ale nakoněc se na ňho vysmolila a kontrolovala listki. Vyhravali všecy kolem nas, my enem kulove s přehazovačku. Ja na baly něchodim, tuž mi to mohlo byť jedno, ale podle segry to bylo tajak každy rok. Jak se bližila hlavni cena, domotal se švager. V pysku byl bily jak lyžařski vosk a jak promluvil, ucytil sem svoju ledničku s měsyc starym cytronem a zelim. Lapnul na řyť a na stul přyhodil eště štyry listki do tomboly, kere měl sebu v saku. Jak segra viděla čislo, kere před chvilu vyřvaval třyrazy ten vyvolavač a potem vytahnul ine a jak se promitla, že ten ščaslivec se odnašal dom kisňu s dyvidyčkem, dvaapulrazy nakopla pod stolem švagra do kostki (vim to přesně, bo tu pulku sem chitnul ja odrazem) a potem mu eště nadala do ožralych hovad, kere musa enem lopať a lopať a nic z teho. Švager enem něchapavě čučel a marně čekal, že mu to kdosyk vysvětli.
Nasmolena segra chtěla isť po tombole hned dom, ale Blanka ju vzala k baru sklidniť. Mezytym zas začla hrať ta grupa. Švager dopil ten zbytek vina a začnul se litovať, že to ma se segru trapeni a že se ju musy jaksyk udobřyť a dostal napad, jak na to. Dotahnul mě k baru, dal se eště fernet (to ti zrobi dobře po tym vině...) a pry, že se zajdě domluviť s kapelmajstrem, esli by se němoh jednu pisničku zabrnkať na kitaru. Že to segru určitě dojme a ona na ňho budě zas hodna. Kapelmajster nechtěl slyšeť ani za liter ferneta, kery mu švager sliboval. Potem na ňho zavolal jakehosyk chlopa s o čislo menšim oblekem, asy ochranku, bo švager začnul byť dotěrny jak komar po vijagře a vypadalo to, že mu chce tu kitaru ukrasť. Něchal sem ich povykladať a šel zpatki ku stolu. Potem sem ich eště viděl, jak spolu idu jak dva kolezy ven ze salu, asy na cygaro. Makak s makakem se dycki domluvja.
Do druhe, jak bal končil, sme eště s Blanku fajně potaňcovali a ku koňcu se aji pocycmali. Dom sme šli sami dva, bo segra němohla prvni najsť chlopa a potem ho našla, ale zas ho němohla vytahnuť z kabinki, bo se tam jaksyk šprajcnul a usnul a něšlo otevřeť dveře. Segra s nim beztak štrnasť dni něpromluvi. Kura, ten se ma.
Na zbytek nocy a nedělu sem šel k Blance, bo Danek spal u Blančine hodne mamy. Fajny bal to byl. Krom teho, že sme se s Blanku fajně potaňcovali, sem se aji rozhibal dodrbane kosti z tych lyži. Semtam je třeba te kultury.
Sobota na dupě
V patek mi segra podle domluvy dovezla Felinu na šichtu a ja sem misto oběda oblitaval, hladil, leštil a kontroloval. Segra poděkovala a pravila mi, že v kufru mam odměnu. Zoptal sem se, esli už maju tu novu karu, co slibil Adam, ale na to se jaksyk divně zatvařyla a valila do města. Pry na nakupy. V kufru byla velka bombonyjera (pravy nugat, ten mam rad) a pravy venkovni špigel. V duchu sem proklel šimpanza, bo to by mi segra nězrobila a trochu sem poproklinal aji ju, že mu to pojčala aji jak mi slibila, že ho k moji Feldě něněcha přybližiť vic jak na dva metry.
Jak sem se s tym vnitřně srovnal, šel sem eště chvilu robiť, že robim, bo do koňca šichty daleko. Partyja na mě nězapoměla a svezli mi skoro všecke bebechi na sobotni vylet. Akurat hulki chiběly, bo Lumir nejezdi na šichtu autem a nechtěl ryskovať, že zrobi z kerehosyk duchodca, kery jel lokalku na kontrolu do dochtora, ražniči. Slibil sem mu, že ho za odměnu v sobotu vemu Felinu z domu.
Rano sem se navlek do tych šponovek, svetra a bundy a chvilu sem se prohližal ve špiglu. Zauvažoval sem, že zavolam, že sem nascypany, ale Blanka byla den předtym natěšena jak děcko na nanuk a to bysem ji němoh zrobiť. Tuž co, jeden den ze sebe budu robiť cypa, šak mě něubydě. Do baťoha sem nacpal paru tatranek a čaj s rumem a něnapadně se vypližil z baraku. Jak na sviňu se vracal Marcel s čerstvymi rohlikami z pekarni na Zborovske, bo ta jeho mu před měsycem přyšla na jakisyk šolich ze sekretařku u nich v robotě a od te doby on lita a toka jak hrlička v řyji a robi ji, co ji na tych třech dyjoptryjach vidi. Jak mě viděl, začnul se tlemiť a pry, odkdy su maškarni dopoledně. Vul jakisyk.
Nasmoleny sem bechnul baťoch, buty a lyže do Feliny a zajel pro Lumira a pro Blanku. Byla nastrojena jak obrazek, jak ty lyžařki z tych katalogu. Lumir jak ju viděl, začnul dřystať ty svoje pindy o kvitkach, bo on je taki amaterski Přemek a chtěl se asy skamaradiť. Něnapadně sem mu naznačil do leve ledviny, že Blanka už kohosyk ma. Asy dostal strach, bo zbytek cesty něpromluvil. Ale tež to možna bylo tym, že ty troje lyže ho řezaly do pazury.
Odjezd byl v osum od roboty. Přyjeli sme skoro přesně. V osum pět. Segra asy cosyk porobila s karburatorem, či s kerym tym torem, bo zničehonic se Felda zastavila za rondlem v Hrabuvce a robila, jak by neměla motor. Přyručku "Oprava Felicie svépomocí" mam naštudovanu aji pozpatku, tuž sem se nězaleknul. Štvrhodiny sem skušal tahať za ruzne kabliki v motoru a jak už sem chtěl zavolať odtahovku, naraz to chitlo. Zničehonic. Budu museť se segru večer trochu podřystať.
Před robotu už stala Karosa s nastartovanym motorem. Banda už seděla vevnitřku a šofer na mě hleděl jak buch pomsty. Honem sme naložili naše bebechi a nastupili. Jak sem nastupoval ja, zamumlal cosyk o tym, že tu naftu mu proplatim. Tuž či sem šejk, či co? Cesta celkem uletěla, zvlašť tym, keřy se posylňovali Kamilovu domacy slivku od jeho bratraňca z Moravy. Ja sem se enem srknul, bo sem před Blanku nechtěl vypadať jak ožralec. Dumal sem, jak budě lyžovať taki Lešek z reklamniho, kery pil jak Olvejs Ultra a v polovině cesty začnul usynať.
Na Bilu sme dorazyli za štyry hodiny, bo jak člověk pije, tuž to musy isť ven a jak člověk moc pije, tuž to musy isť ven vickrat. Na to je jednoduchi vzorec: počet ludi v autobuse krat počet štamprli minus počet kilometru dělene celkovu vahu ludi a počtem kol aji s rezervu. Jak sme zastavovali už asy popate, šofer nahlas pravil, že to je horši, jak když vez před štrnasti dňami štyry druhe třydy na školu v přyrodě. A to tam měli dvě děcka s chorymi ledvinami.
Na parkovišťu se někeřy vymotali jak motyl z kokonu. Leška musel řydič vyvaliť z autobusa nasylim, bo ležel na zadnim štyrsedle a chrapal. Venku se divil, kaj to je. Lapli sme věcy a vyrazyli k vleku. Blanka se enem usmivala a ja sem se snažil tvařyť omluvně. Štajger zajezdu nam kupil karty na vlek, upozornil, že kdo něbudě v pět v Karose, idě dom na lyžach a šel se postaviť do řady. Blanka se obula lyže a divila se, že ja sem eště v butach. Pravil sem, že se musym eště skočiť na vecko a ať jedě beze mě, že ju potem dohonim. Dumal sem, jak to zařydiť, abysme se viděli až na spatečni cestě. Napadlo mě, že podplatim fernetem Fanuša, kery měl nejpěknějši kombinezu a podle obdivnych pohledu okolostojicych rob asy nejdraši lyže, aby mě naučil paru tych fint, jak sjet tu kadvojku aspoň tak, abych jel do špitala přy vědomi. Přyznal sem se mu, že sem na lyžach stal asy patnasť minut na lyžaku kdysyk na zakladce, než mě přeřadili do družstva na udržbu svahu. Pravil, že každy jaksyk začinal a že to určitě jaksyk zrobime. Enem ať klidně vyjedu navrch, on přyjedě hned za mnu a proškoli mě.
Tuž to se lehko povi, vyjeď navrch, ale jak? Ze svojich začatku na kolobutach sem zvykly, že tělo jedě indě jak nohi, ale to se da aspoň ovladať. Ty dvuapulmetrove lyže, na kerych se asy učil mlady Janda skakať, jely enem rovno a skustě brzdiť hulkami proti sněhu. Než sem se dostal ku vleku, bolel mě břuch tajak by mě přepadla banda ťamanu tymi hulkami na ryžu. Jak sem viděl na tym malym laně ty male pajtaški, napadlo mě, že bych to moh zkusyť rači tam, bo ten vlek něvypadal moc bezpečně, ale s tymi Jandovkami se něšlo z te řady otočiť a ludě za mnu začli brblať, esli mi něšibe. Něbylo zbyťa, musel sem se zakotviť. Prvni pokus nědopadnul moc slavně, bo sem myslel, že ta kotva je enem pro jedneho. Chlop, co se dral vedle mě, se tvařyl jak Jaruna po Kinestaru, jak sem drapnul kotvu a snažil se jednu špicu strčiť mezy nohi. Cele štyry metry, co mě to posmykalo, se tlemil. Eště že Blanka už ma Danečka, bo po tym něvim, esli eště raz cosyk splodim. Vkleče sem se skusyl vratiť zpatki a podrazyl sem lyže temu vysmjatemu chlopovi, kery mezytym nasednul na dalši kotvu s jakusyk nastrojenu robu. Jak dlaždič. No něbudu to prodlužovať, napoštvrty raz sem lapnul vedle jakesyk Polki, kera celu cestu dřystala cosyk o svojich děckach. Moc sem ju něvnimal, bo sem měl co robiť, abych to ustal.
Nahuře sme se trochu povalali, bo vystupovani je tež fajna sranda. Enem sem se doplahočil na kraj te kolme stěny a začnul se v duchu modliť, zastavila u mě smykem Blanka. Chtěla to sjet se mnu, ale pustil sem ju napřed, bo mi naštěsti vypla lyža. Jak sem se posbiral ze země, projel kolem Kamil, ale naštěsti se mě něvšimnul, bo sem splyval s okolim. Chvilu sem vyhližal Frantu, kery mě měl proškoliť, ale nikdě něbyl. V duchu sem se převykladal štyrykrat otčenaš a jak sem viděl zas skoro vystupovať Blanku, odžduchnul sem se. Šak co se mi može stať, no ni? Jak se to rozjelo a udržovalo to aji směr, uklidnil sem se a aji se mi to začlo libiť. Nakoněc aji budu lyžovať pravidelně. Tuž ale vydrželo mi to do prvni muldy, takže asy deset metru, potem sem asy deset metru letěl a skončil sem pyskem ve sněhu. Lyže aji s nohami eště kusek jely. Fajny pocyt. Tajak když se vam kdosyk snaži zlomiť hnatu. Jak sem se zas otřepal, bo ja sem nězmar, projela kolem Blanka, tuž sem chvilu robil něviditělneho.
Ani nevim, jak sem se vlasně dostal dolu, ale parurazy mi proběhnul před očami cely život. Byl sem dolamany jak tatranka v michačce. Blanka projela tak zešesťrazy a Fanuš furt nikdě. Jak sem se doplahočil ku vleku, viděl sem ho stať kusek vedle a oblbovať jakesyk třy mladežnice. Vypadalo to, že eště nejel. Vysvětloval im cosyk na svojim vazaňu. Chtěl sem se kajsyk schovať, ale jak na potvoru mě odchitla Blanka a dotahla mě na kotvu. Něchapu, jak se ji podařylo mě na tym napoprvykrat udržet. Druhi a posledni sjezd byl eště horši jak prvni. Ten svah, kaj sem jel poprve, se mi zdal jakisyk přeplněny, tuž sem skusyl ten druhi od vleku. Tam mě aspoň nikdo něuvidi. Po prvnim skoku mi docvaklo, čemu tam neni žadny lyžař. Tež tam mohli dať cedulu "Enem pro snouborďaki", gizdi jacysyk, no ni? Dole sem poděkoval překvapenemu Frantovi, kery se eště od tych rob něhnul, za školeni, zezul Jandovki a odšmatlal do restaurački na svařak. Jak sem viděl sjižďať fajne oblučki teho navaleneho Leška, docvaklo mi, že lyžař ze mě asy něbudě.
Cestu zpatki sem enem posluchal Blanku, jak se fajně zalyžovala a jeji otazki o mojim lyžovani sem se snažil zamluvať. U ni doma sem bechnul lyže a buty do kuta, osprchoval se, ale byl sem tak dobity, že než Blanka nachistala večeřu, už se mi o tym fajnym večeru enem zdalo. No co, aspoň sem měl fajnu snidaňu.
V ponděli bylo eště fajně, ale včera se mi ta sobota rozležela v dupě a ve řbetě a rano sem zauvažoval, že bych zašel do dochtora pro jakusyk masť. Prvni sem nechtěl, ale rozhodlo to, jak sem zystil, že se asy nědostanu z lužka do kupelki po dvuch. Eště že meškam sam, bo jak by mě viděla Blanka, jak se prvni převracam na břuch, potem po štyrech opatrně zlizam ze svojeho lužka a jak medvěd po zymě lezu kvartyrem do kupelki, abych se dal horku sprchu, řechtala by se jak Šemik. Dochtor mi napsal jakusyk brufenovu masť, ale už mi něporadil, jak se tam mam došahnuť, když skoro nězdvihnu pazuru.
Jak budu tancovať na tym bale, to mi fakt neni jasne...
Ples nebo lyže?
Paru dni sem byl z teho pozvaňa na ples nervozni jak vrana u krčniho. Prolez sem šifoner a povytahoval veškere hadry na take akcyje a celkem sem znervozněl. Galaty se mi jaksyk samy od sebe v pase zmenšily. Divne bylo, že na delku zustaly stejne. Jak sem se na sebe navlek sako a skusyl sem roztahnuť ruki, zařeknul sem se, že musym přestať posylovať, esli raz začnu, bo to v ramenach jaksyk divně zapraštělo. A dopnuť to tež něšlo. V leve naprsni kapse sem našel prazny obal od olački. Chvilu sem dumal, co sem to na tym maturyťaku vlasně robil, ale potem sem se spomněl, že sem to musel mět oblečene eště na segřyne svadbě. Mam syce paru vypadku z pruběhu cele akcyje, ale jasně se uvědomuju, že tam něbyl žadny objekt, kvuli kereho by stalo za to vyhodiť do luftu osumnasť korun (no vlasně tenkrat byly lacnějši). Jak sem ten zmenšeny oblek svlikal, enem sem něchapavě krutil hlavu. Potem sem eště pohledal košulu, tuž z tych třech se snad kerusyk vyberu. Než sem večer usnul, depresyju ze sobotniho plesa zahnalo přemyšlani o tym, co sem to tenkrat vymamlasyl na te svadbě.
Na druhi den sem se po šichtě vydal k mojim oblibenym dodavatělum hadru. Na mistě sem zystil, že ani jeden Kato něprodava obleki. Tuž co to je za burdel? Obešel sem eště raz cely Asor a aji byvalu Hrušku, ale nic. Zufaly sem zavolal segře, kaj se vlasně prodavaju obleki. Chvilu sem dumal, že bych se zoptal, co sem to robil, jak se ona vdavala, ale zavčasu sem se zarazyl. Jasne, že jak by to věděla, měl bysem to každy den na stole. Nebo aspoň v tydlifoně.
Segra měla celkem fajnu naladu, tuž mi poradila, ať skočim do Lasa a nebo do Prostějovske na Kuřym rynku, ale nejlepši budě zajet do Polska. Tuž to asy do soboty do plesa něstihnu, uvažoval sem nahlas. Enem se usmjala, co sem naraz taki hrr do plesaňa, včil v sobotu a přyšti tyden s Blanku. To už sem začnul tušiť jakusyk zradu. Rozlučil sem se a zavolal Blance. Kura, asy na mě leze Al-Zhajmer, bo sem se fakt dupnul o tyden. Blanka eště pravila, že přecy by po mě nechtěla ples tak nahonem. Šak je třeba se přypraviť, no ni? Od radosti sem se kupil na večeřu třy větrniki.
Na druhi den sem na šichtě s bandu probiral, kaj se mam kupiť oblek a všecy se shodli na tym Polsku. Zas sem uvažoval nahlas, že bych tam moh v sobotu zajet, bo segra mi konečně v patek vrati moju drahu Felinu. Chlopi na mě čuměli tajak Eskimak na sněžny pluh a pry kaj chcu cestovať v sobotu, jak se jede na ty lyže, dokavaď je eště snih. Jake lyže zas?! Ledva sem se spamatoval z přypravy na ples, tak zas jakesyk lyže?
Přypoměli mi debatu před sto rokami, na kere sem pry odsuhlasyl učasť na podnikove lyžovačce. Za boha sem se na to němoh spoměť. Tuž to budě asy fakt ten Alzhajmer. Pomalu by sem se měl chistať do domova duchodcu. Chvilu sem se skušal vymluvať, že mam cosyk domluvene s jednu robku, ale to enem přyvitali, že pry ať ju vemu sebu, bo jedno misto je volne a je třeba ho zaplniť, bo inač budě odborařski štajger pyskovať jak šlajfira, že do nas furt vala tolik chechtaku a my se teho něvažime. Krutil sem se jak Hadamčik na tiskove konferencyji, že nejsem přypraveny, že němam vybavu a podobne dřysty. Během oběda bylo všecko zařyzene. Partyja naraz byla kolegijalni, bo ten mi pojčal stare lyžaki, druhi zas lyže, třeti mi pojča hulki, jedna je syce nalomena, ale ani se teho něvšimnu. Skušal sem eště, že němam ani bryle, ani šponovki a to už se začli čučet trochu něochotně, ale nakoněc se kdosyk našel, kdo ma kolegu stejnak velkeho, jak ja. Nakoněc sem eště vyrukoval s tym, že na svačinu chcu třy řyzki, ale to už mě poslali do dupy aji s řyzkami. Na pul pysku sem eště dodal, esli to všecko maju aji v damskim, ale vypadalo to na defenestracyju přes zavřene okno, tuž sem pravil, že robce rači zavolam, aby to nězhaňali zbytečně.
Jak sem tušil, Blanka byla lyžovačku nadšena a uklidnila mě, že s vybavu se němam robiť starosti. Nabizal sem ji, ať se přeje cokoliv, že všecko zařydim, ale jak sem viděl Pepika, jak šaha po te těžke knižce, rači sem to zamluvil. Blanka se enem smjala, že sem hodny, ale že fakt všecko ma.
Večer sem se stavil domluviť detajly a mezy řeču a kafem sem se postěžoval, že sem jaksyk vyrost z obleka. Blanka pravila, že esli je to ten, v kerym sem maturoval, tuž se ani nědivi, ale esli chcu, že se mnu přes tyden zajdě do obchodu. Zkušeně sem navrhnul, že co kdybysme zajeli do Polska, ale potem sme se shodli, že co jak tam něbudě žaden na mě a skušať se to venku v take zymě tež něbudě to prave. Potem mě napadlo, jak vlasně vi, v čim sem maturoval. Pry viděla jakesyk fotki u segry. V te chvili mě zas bechla do paly zevnitřku ta spominka na ten prazny obal v saku.
Jak sem šel dom, pravil sem, že se eště mrknu na chvilu za segru a Blanka šla se mnu. Segra potvrdila, že mi auto hodi v patek na šichtu, bo jejich nova kara už skoro stoji za rohem. Ten Adam je zlatičko, pravila eště. Trochu sem se osypal a jaksyk se mi nědařylo zavesť řeč na ty fotki ze svadby. Potem eště přyšel švager, bechnul mě po ramenach a mrkal jak by měl v oku opar, pry esli zapařyme na plese tajak na Stodolni. Asy sem ty oči vyvalil moc, bo obě roby se na ňho zle zamračily, že to mělo byť překvapeni. To sem vubec něpochopil, co na tym mělo byť za překvapeni. Blanka mi potem na schodach vysvětlovala, že měla strach, abych se tam sam něnudil a tak pozvala aji segru s šimpanzem. Tuž třyrazy slava! Jak se tam cosyk vymamlasy, budě o tym vědět cela familija eště spiš, než se dostanu lokalku dom. Spomněl sem se na Jarunu a skusyl sem se zatvařyť tajak kuřy řyť a asy se mi to povedlo, bo mě pohladila po vlasach a šeptla mi, že v sobotu možu přespať u ni, bo Danečka se bere na vikend Adam, jak ona ma ty lyže. Nalada se mi trochu zlepšila a aji ty pupinki splaskly.
Než sem zachrapal, přectavoval sem se, jak už se druhi den povezu dom svoju milu karku a těšil sem se jak kdysyk na Bolka a Lolka. Jak už sem byl skoro v Chrňakově, bliklo mi, že mam jakesyk fotki ze segřyne svadby doma. Něchapu, kaj sem vzal sylu vyhrabať se z vyhřateho lužka a vytahať všecke krabice. Naraz sem byl zas zbuzeny. Probral sem cele svoje děctvi (tych fotek něbylo moc, bo foťak byl tenkrat drahi...), všecke pajtaški, jak byli mali a segru eště bavilo zasobovať celu familiju jejich vyvojem, potem aji paru fotek mamy s fotrem, jak se brali a jasne, že až na dně paru fotek ze segřyne svadby.
Spať sem šel klidny, bo kolca docvakly na spravne mista. Na jedne fotce sem byl enem v košuli a moje sako, kere bych poznal na sto metru, měl na sobě švager. Eště na tym nejsem tak zle, bo sem se na všecko spomněl – jak segře byla furt zyma, tuž ji jeji paru minut čerstvy chlop – otužilec – nutil svoje sako. Ji to přypadalo take romantycke, tuž ho furt nosyla, akurat že gizdovi byla asy potem zyma, tuž se vzal bez dovoleni moje, jak ju jel hledať, jak ju uněsli.
Kurnik šopa, co ten všecko něstihnul...
Dluha zyma je na prd
Němožu se pomosť, ale letošni zyma už mě fakt smoli. Už se přypadam jak ty srnki, kere su tak utahane, že němožu dojsť ani ku krmelcu. Předevčerem sem se na šichtě zahral na novinařa a zrobil sem taku malu anketu, jak ludě řeša tu zymni depresyju.
Baby vedle v kancliku začly dřystať jedna přes druhu, že na to je jediny lek a to zajsť do nejblišiho obchoda a kupiť se cosyk noveho na sebe. Jaruna hned stanula od stola a ukazovala mi novu bluzku, keru se kupila v ponděli a hned ji pry bylo lepši. Pomyslel sem se, že kdybych se cosyk takeho kupil ja, tuž by se mi přytižilo. Potem sem rači valil pryč, bo se to jaksyk zvrhlo a roby se začly chvaliť, co se kera kupila pěknějšiho a lacnějšiho. Na chodbě sem zaslechnul, že se Božena kupila novu podprsenku, ale než sem se ju vratil skontrolovať, spoměl sem se na stav jejiho hrudnika a valil sem zpatki do svojeho kancliku. Šak němusym vidět všecko.
Cestu do kantyny sem potkal sekretařku od řydi (tu chitru bloncku). Ta mi natěšeně odšvitořyla jak přyhřata sykorka, že nejlepši lek na dluhu zymu je novy chlop a zalibně se zahleděla na svuj novy tydlifon zavěšeny na krku. Tuž nevim, esli by mě chlop dostal z depresyje. A nova roba? Sem spokojeny s dosavadnim modelem.
Jak sem potem volal segře, zdrbala mě, co ju otravuju, jak čuči na duležity dil seryjala a že mojich zymnich depresyji už ma plnu přepravku a ať idu robiť na zahradu, že je třeba pomaly přypravovať na letni provoz a robota leči a kdovico eště... Rači sem to zavčasu tipnul. Našim sem ani něvolal, bo na moju depresyju by navalili aji tu svoju.
Na oběd bylo cosyk divne barvy, tuž sem se rači moc nedival do taliřa a pokračoval v reportaži s chlopama u stolu a v okoli. Mirek se mi vychlamal, že on žadne take pocyty něma, ale u něho to je jasne. On něma skoro žadne pocyty, ani emocyje, bo všecke každy den splachuje pěti dvanastkami a dvumi štamprlami ferneta. O vikendu ma změnu, to se dava deset piv a pět štamprli. Ma to tak kdosyk pěkně nalajnovany život.
Michal to řeši tak, že jak je mu zle, napusti se vanu bublinkami, kolem postavi svički, pusti fajnu muzyku a relaksuje. Všecy sme se na něho divně podivali, jak bysme ho viděli poprvy raz a ja sem položil doplňujicy otazku, esli tam leži enem tak bez roby. Kamil se ho zoptal, esli mu fakt ku štěsti stači tolik vody. Zdenek pravil na celu kantynu, že to je jakesyk divne. Michal něchal taliř nědojezeny, pravil že sme hňupi a rudy jak zaniceny beďar valil pryč. Tuž fajn, že vime, co mu kupiť na narozki. Zbytek už potem moc nechtěl dyskutovať. Pry jim ta zyma ani něvadi a podobne dřysty prdy.
Jak sem šel večer na jedno, po třetim sem se poptal eště bandy u okolnich stolu. Jeden to řeši žradlem. Jak to na ňho přyjdě, vali do nejbliši cukrarni a vykupi ju. Akurat že už se něvidi ani na buty. Dalši se zavře do obyvački, naleje se viski a vrhně se s Holmesem do patraňa. Třeti, taki mlaďoch, kery tam moc často něchodi, take problemy něma, ale kdyby měl, zašel by se zahrať fotbal. A posledni znamy enem poklepal na vnitřni kapsu saka, že tam ma male chemicke kolegi, keřy dycki pomožu.
Moc mudry sem z teho něbyl. Jak sem se motal dom, potkal sem znameho z vedlejši ulice. Ten se prvni přeptal na moju otazku, bo mi asy napoprve něrozuměl, ale potem pravil, že se ho nic take nětyka, bo ma na starosti bandu mladych gizdu, kere každy tyděň navleče do turystyckeho a lezu po lesach a horach. Pravil sem mu, že jak to něvadi jeho robce, tuž to je fajne. Ale to sem asy zdrbal, bo zamumlal, že už je patnasť roku šťasně rozvedeny a spichal pryč.
Večer, než sem usnul, sem dumal, esli s tym mam otravovať aji svoju Blanku. Moc se mi nechtělo, ale nakoněc sem ju vytočil. Cele sem ji to pomalu převykladal. Chvilu bylo ticho a potem mi navrhla, ať se stavim, že se dame společnu vanu s bublinkami, vedle sviček budě stať šampus a jakesyk ty sladkosti, večer se cosyk přečitame, na druhi den se s malym Dankem možu dať fotbal a potem ji zajděme cosyk kupiť.
Tuž ty roby maju dycki jakesyk řešeni po pazuře.
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.