Olimpijada v dupě
V nedělu sem povysaval ten burdel v obyvačce po tych šesnasti dňach a přepnul se zas na normalni režim. O poslednich zapasach sem měl syce inši přectavy, ale to by člověk musel meškať na pustym ostrově, bez tydlifonu a spojeňa na familiju. A mama by stejnak doplavala aji tam.
Na patek sem planoval, že se na ten třykorunkovy zapas počumime společně s Blanku, ale jaksyk sem ji to zapoměl řeknuť předem. Jak sem ji potem volal se svojim skvělym planem, pověděla, že to je fajne, že nas na to fanděni aspoň budě vic, bo v patek se k ni ma staviť Adam. Tuž to ani zadarmo! Čučeť na taki duležity hokej s tym vlasatym přechitřelym masňakem. Dumal sem, jak se z teho vykrutiť, bo do tydlifonu sem tajak dycki nadšeně suhlasyl, ale přyroda to pořešila za mě. Danek ma zas jakusyk malu zakeřnu bestyju v sobě. Jak tak nad tym dumam, ma to jaksyk často. Je to možne, že by bylo male děcko tak často chore? Esli raz buděme meškať spolu, abych tež cosyk něchitnul.
Jak sem se zaradoval, že sem se zbavil Adama, volal foter. To bylo podezřele, bo on tydlifony a vubec všecku tu moderni technyku něnavidi, bo s tym něumi. Raz mi volal a to bylo omylem, bo daval tydlifon pryč ze stola a zmačknul jakisyk čudel. Řval sem do teho jak šatnařka na plese hluchoněmych, ale něodpovidal. Včil ale začnul dluhim monologem, jak sme zamlada čučeli na mistrovstvi spolu a fandili, tuž sem mu přyzvukoval a ani sem se něuvědomil, že sem mu odkival, že ty Švedy proklejeme spolu. Večer to eště potuplovala mama, že ať určitě přydu, klidně aji s Blanku, bo foter pry je cely naměko jak stary rohlik v mikrovlnce. Pry ma posledni dobu jakesyk depresyje, ale včil je lepši. Tuž čemu ni? Snad to k čemusyk budě.
Jak sem dorazyl, zystil sem, že foter pro istotu pozval aji švagra, kery přyved pajtaški, bo segra měla jakusyk damsku izdu. Mali vypadali natěšeně, bo im pry upřymny dal fiksy, aby se mohli počmarať pyski na fanděni. Akurat im zapoměl vysvětliť, že vlajkami.
Na chvilu se zavřeli v pokojiku a jak vylezli, vypadali, jak by je přepadnul nasmoleny spajdrmen. Mama se hned zhrozyla, že tak němožu jet lokalku dom a esli tam něchcu přespať. Z teho navrhu byl nejvic nadšeny švager, kery vycytil nětušene obzory v dalce. Mali prvni pozyšťovali, co budě na večeřu a snidani a potem se honem poradili a nakoněc suhlasyli.
Ledva začla prvni minuta, foter na nas z obyvački zamaval flašku, že buděme zapijať každy gol. Po prvnich minutach už mi ledviny filtrovaly prvni dvě štamprle a všecy sme měli taku tu fajnu fanuškovsku naladu. Potem se k nam ale lapla mama, bo jak tam něbyla segra, neměla s kim dřystať v kuchini a furt ju vyhaňať robiť obložene chleby tež něšlo. Tajak přy každym zapase se prvni něchala vysvětliť, keřy su naši, kaj je ten jeji Jarda, kaj je puk, esli hraje Poborski a čemu tak všecy řvu.
Prvni třetinu sem jakžtakž vydržel. Slivka byla od fotroveho byvaleho kolegi z Pezinka, s kerym se nachodili po rubaňach jak turysti po Beskidach. Tuž pořadne anystetykum. V přestavce sme dali dalši pulku, mama zdrbala pajtaše, že im nědovolila čmarať vlajki na tryka a mohli sme pokračovať dal.
Druha třetina – to byla tragedyja a ni enem v kisni. Mama se furt roščilovala, jak kerysyk z našich po žduchaňcu sebu bechnul o led, nadavala Švedum, až se v Ikeji pokladni křyžovaly, furt se ptala, čemu ten černy trestaněc furt hvizda na tu pišťalu jak konvica a radila, co ma robiť a kaj ma isť. A to měla enem jednu pulku, bo ju po dvuch boli žlučnik. Žadny odchod našeho hrača na trestnu lavku něuznavala, bo pry to je něspravedlive a každeho Šveda vyprovazala na trestnu mavanim. Na koňcu druhe třetiny se nas po třystadevatnaste ptala, co to vlasně je ten ofsajd. Jak o přestavce honem chistala večeřu, foter honem nalel po pulkach aji jak nas ti žluti pajtaši golama dosť zasobovali v třetině. Jak začla třeti třetina, makak se sčuchnul s mamu. Syce se něptal na ofsajdy, ale všecko svaďal na rozhodčiho a ostatni potvory a že jak by on piskal, tuž by to bylo všecko lepši aji bysme vyhrali. Vul tajak dycki. Tuž ale stejnak bylo všeckim jasne, že naši hraju jak po platu Belasponu zapitym okenu.
Po tym něštěsti sem eště u našich povečeřal, poslechnul sem se kusek fotrove hororove pohadki O ztracenym haviřovi, keru povykladal na dobru noc gizdum a chistal sem se dom. Spolu se mnu se zdvihnul aji švager. Chtěl sem isť o chvilu spiš a zdrhnuť mu na schodach, ale asy mi to bylo vidět na gzychtu, bo se mě držel jak cukrova vata pleteneho svetra. Venku začnul dřystať, kaj zajděme zapařyť, jak ma ten volny večer. Hňup jakisyk, ten ma skoro každy večer volny, bo o male se stara segra a jak je raz za čas dostaně na opatrovani, hned se mu nabidně mama, že u nich možu přespať. Beztak im ty pyski počmaral on.
Nakoněc mě přemluvil, bo mi chtěl řeknuť cosyk duležite o Blance, tuž sme zašli na jedno do Bastyly. Asy se mi rozležela ta slivka, bo sem se s nim aji shodnul, že ten hokej je třeba zapiť. Kolem třeti rano z něho koněčně vypadlo, co mi chtěl povědět o Blance. Pry je to skvěla roba. Tuž fajn. Venku byla zyma jak v ruskim filmu. Aby nam bylo teplejši, cestu k zastavce sme se trochu pořvali našu verzyju Ladovske zymy. Mladežnicy na nas čuměli jak šťur na Veselu kravu.
Druhi den sem se odpoledně zbudil utahany jak karavan. Přyšlo mi paru ezemesek, esli přydu fandiť do knajpy, ale obum sem se vymluvil, že už cosyk mam a Rusaki sem sledoval vleže. Na pozdni oběd sem se dal šumivy aspiryn, ale večer už mi bylo fajně a hokej sem se vychutnal. Jak sem zamaval smutnym Rusakum, zavolal sem Blance a podřystali sme o Dankovi. Pry už mu je lepši, tuž sem se domluvil na kafe na nedělu. Prvni sem ale něnapadně vysondoval, esli tam něbudě ten něuspěšny manekin z reklamy na Hedenšolders. Něbudě, ale Blanka přyšla s fajnu jobovku. Pry ma ze šichty listki na firemni ples a esli pujdu s ňu.
Ja, kery něnavidim plesy. Ja, kery na plesach nětancuju. Ja, kery něnavidim ty plesove kutalki, kere hraju dycki to same a stejnak, bo asy egzystuje jakasyk burza not pro kapely na plesy, kaj se to vyměňuju. Ja, kereho raz vyhodili z kulturaku v Zabřehu, bo mi už nad ranem nechtěli nalet a tak sem šel pomahať chlopovi, kery tam měl na starosť uklid a poklizal sem s nim stoly. Po svojemu.
Suhlasyl sem...
Semtam se mi zdaju aji normalni sny
Předevčerem sem se rano zbudil na šichtu vysmaty jak Hočimin. Ptatě se čemu? Tuž posledni dobu se mi zdavaju same hlupoty. Už mě honili dva tacy mali mimozemštani po celym zabřežskim Kauflandě a chtěli mi odebrať vzorki mozku. Něstihli to, bo ich přejel taki ten pajtaš s tym elektrovuzkem, kery vozy mlika. Nebo raz sem ve snu našel mamuti kosť na mistě byvaleho zymaku u Kotasa. Potem se syce zystilo, že byla ze sadry, ale aspoň sem byl chvilu slavny. Ani nevim, kaj na to ten muj chory komputer v lebce chodi. Ale ve středu to bylo inši.
Zdalo se mi, že sedim v tym partajlamentě a pravě se hlasuje o zakoně na opravu našich dodrbanych cest. Divne na tym bylo, že ta duležita banda v oblekach zasedala ni v Praze, ale v ostravskim Kinestaru v sale čislo sedum. Kdosyk tam vykladal, že po ostravskich cestach už se něda vubec jezdiť, bo to tu je sama ďura jak na pysku po neštovicach. A ten mudrlant hned navrhoval, jak to zrobiť, aby cesty byly tajak kdysyk a volič byl zas vytlemeny a radostně klusal k urně se spravnym listkem v pazuře. Chtěl na pulroku zavřeť celu Ostravu, zrobiť obchvat přes Frydek a mezytym to tu cele pospravovať. Potem se hlasovalo. Pět bylo pro, tře aji se mnu sme byli proti, ostatni žrali v předsali popkorn. Z tych pěti to potem eště jeden změnil, bo jak slyšel Frydek, myslel se, že se hlasuje o sjednoceni s Mistkem.
Ja sem enem seděl v křesle ve druhe řadě, v duchu sem se tlemil, bo sem se těšil, až na mě vyjdě řada a ja jim předněsu svuj genyjalni navrch. Mezytym nastupil na podyjum dalši rozumbrada. Všecy jaksyk znervozněli, bo sebu přytahnul na pultik štos papiru hruby jak činsko-ostravski slovnik a začnul na prvni strance. Jeho navrch byl jednoduchi. Zestaviť specyjalni odbor přy minysterstvu dopravy, kery by vyfasoval kolobki a stare ruske praporki, kere se kdysyk povině věšaly do oken, jak bylo jakesyk to vyroči a kdo neměl vyvěšene včas, dostal dutku od uličniho vyboru a na dalši schuzy měl z ostudy vaťak. Po revolucyji ich zbyly beztak kajsyk plne sklady. Naměstek odboru by rozdal zaměstnaňcum kolobki a banda by měsyc jezdila po Ostravě a do tych ďur by pichala ty něvyužite praporki. Vděčni řydiči by se dycki včas všimli, kaj maju začnuť šlajfovať a nasmoleni pneuservismeni, keřy v nocy choďa po cestach s kladivkami, by utřeli pyski. Jednoduche, levne a fajne aji pro nězaměstnane.
Pro ten navrch hlasovali enem dva a to včetně teho, co ho čital. Ale to už sem se hrnul k pultiku ja. Začnul sem s tym, že muj navrch je nejlepši, bo jednak doopravdy ty ďury zmiznu a tež využiju řešeni kolegi předemnu. Navrhnul sem poslať pět jeřabu a tatrovek do Lipnika. Tam by povytahovali z Bečvy ty kry a dovezli to do Ostravy. Tu by přybrali paru chlopu s motorovymi pilami a objeli by Ostravu podle tych červenych praporku. Do každe ďury by vrazyli přesně obřezanu kru a Ostrava by byla koněčně zas rovna.
Pravě jak sem skončil, vtrhla do salu cela ta banda, bo v bufiku došel popkorn a pro istotu, aby byli něnapadni, začli všecy pleskať. Potem se hlasovalo a samo, že sem měl nejvěči uspěch. Možna to ale bylo aji tym, že večer hrali naši se Slovakami a všecy už chtěli byť doma.
Potem byl v tym snu časovy skok. Než mě zbudila ta bestyja budik, viděl sem se, jak stojim před radnicu, naparuju se jak žehlička, přebiram medajlu za vystavbu města od Nejvyšiho, šek na mylijon od něznameho sponzora a jednosměrny listek na Sejčely od ExitTurs. Potem už se enem pamatuju, jak sem ujižďal do vychazejicyho slunka směr Mošnov po rovne cestě a tlemil sem se a tlemil...
Jak je člověk tym vysokim papalašem v parlamentě, može zrobiť ruzne užitečne věcy a aji se zarobiť, no ni?
S upřymnym na jedno
Skoro cely minuly tyden sem čekal, esli se upřymny synovec ozve na ten sraz s tym pokecem o jeho buducnosti, ale vysmolil se na mě, baraba. Tuž něvadi, šak olimpijada mě zaměstnavala vic jak dosť, ale nakoněc mi to nědalo a ve štvrtek sem mu po šichtě zavolal. Chvilu se krutil jak křeček ve větraku, ale nakoněc sme se domluvili na patek, jak přydu ze šichty. Než sem mu s tym bechnul, pravil mi eště, ať se na sebe vemu cosyk normalniho, bo tam možna budu aji jeho kamoši, tuž ať mu něrobim ostudu. To sem jaksyk něpochopil. Ty ryfle mam syce ze seknhendu, ale maju na dupě značku a su modre. No spiš šedomodre. A koho smoli, že je ten napis v arabštině?
Zešli sme se po šichtě U ptaka. Chtěl sem mu objednať kofolu, ale podival se na mě tajak segra, jak sem kdysyk jeji velke mrkacy panence z Tuzeksa skušal nužkami operovať slepe střevo podle knižki Domacy lekař, keru sem našel na vrchni policy v domacy knihovni a v kere byly same zajimave obrazki (a o někerych se mi eště dluho zdavalo) a tak sem se to rozmyslel. Tuž sem mu nabidnul, esli se něda male pivo, ale zas ten pohled. Dali sme se dvě dospěle. Než sem stačil řeknuť "Tak jak žiješ, co škola a co roby?", měl pulku v sobě. Tuž to je fajne, než mu povim, co mam na aortě, budě ležet pod stolem. Jak sme dopili prvni, hned maval na servirku jak regulovčik, že chce dalši. Tuž buď ma geny po fotrovi, nebo mě chce ožebračiť, bo se eště k temu objednal dva naložene hermeliny. Ja hermelin moc němusym, ale než sem mu to stačil řeknuť, už do sebe valil druhi, bo pry měl hnusny oběd.
Jak měl plnu hubu, spoměl sem se, že se mam vlasně zoptať, co chce robiť dal po škole, ale jaksyk sem to zdrbal, bo ze mě vylezlo "Eště fotiš stare roby?". Zarazyl se v puli hryzu, hermelin mu v krku narost do velikosti tenysaku a bylo vidět, jak mu to šrotuje v pale. Jak to stryk vi? Chvilu byl ticho, ale potem se spoměl, že sem jeho oblibeny stryk a začlo to z něho lezť jak z chlupate deki. O tym, že děvuchi ze školy ho smola, bo su mlade a pohlupave jak předni strana Blesku, že se mu libja starši roby, bo su skušenější, pěknější a vůbec. Tuž se jich paru nafotil, šak to neni zakazane, no ni? Trochu mě tu upřymnosťu zaskočil, tuž sem enem mudře pokival hlavu, jak ten čokel na zadnim okně ve starych škodovkach a potem sem se ho zoptal, esli mu něšibe. Dyť je v tym nejlepšim věku, kolem same fajne mlade děvuchi v minysukňach, s vystřyhem až na břuch, tuž čemu čumi po starych? Začnul mi vysvětlovať, že to něpochopim, bo ony su uplně ine. Ja sem furt ved svoju, že kdybych byl na jeho mistě, prohaňal bych osumnastki. Na to on enem meknul "Šak maš Blanku..."
U ptaka se naraz ochladilo tak o deset stupňu. Chvilu sem dumal, jak se ho opatrně zoptať, esli je do ni zamilovany, ale předběhnul mě, že pry už ho to přešlo, ale že v tym listopadu mě chtěl zabiť. Myslel sem, že sem zle slyšel, a že myslel sebe zabiť, ale bestyja mi to eště raz zopakoval. Tuž sem se zoptal, čemu se to rozmyslel. Beztak se mu v hlavě rozleželo, jaki sem fajny stryk. No rači sem se asy neměl ptať, bo dodal, že něvydumal, jak to zrobiť, aby se na to něpřyšlo. Tež mu pry pomohlo, že se naproti v baraku přystěhovala jakasyk rozvedena bloncka s takim tym kudrnatym čoklem, co vypada jak mamine klubka vlny napichane na jehlicy a už se parurazy dali do řeči, jak byl s kiblem u popelaku.
Potem jaksyk zabava začla drhnuť, tuž sem chtěl obratiť stranku a spoměl sem se znova na rodinu zakazku – naplanovať mlademu život po škole. Mlady se celkem rozvykladal, ale mi furt litaly mozkotrony v pale kolem teho jeho zalaskovani. Tuž nikdy bych něvěřyl, že se s malym gizdem, kereho sem kdysyk učil žluty podpis do sněhu, polezu do kapusty. Jak sme dovykladali, dopil narychlo posledni škopek, rozlučil se a valil za partyju do jakesyk knajpy na Stodolni, bo už ho třykrat prozvaňali.
Jak sem potem zamyšleny platil, eště vletěl do dveřy a daval mi pod pysk jakusyk aštverku a tužku. Škrabnul sem mu tam autogram a zas byl v dupě.
Šel sem potem pěšobusem dom a dumal, jak mamě a segře vysvětlim ten podle přyložniku nalajnovany život upřymneho po škole: studyjum skonči maturytu. Jak se to něpodařy, tuž se nězblazni. Tu přyhlašku na Baňu se poda enem kvuli rodičum, ale na skuški se něbudě nijak zvlašť chistať a možna na nich ani něpujdě. V letě pojedě kajsyk na brygadu. Co zarobi, to prolifruje za vylety. A eště se kupi kitaru se zesykem. A co dal? To se eště uvidi, bo to je daleko. Ale možna s partyju založi jakusyk grupu a budu slavni. Koněc cytatu. Kura, dyť ten vul umi s bidu tak na hřebeň.
Tak to vypada, že mozkove buňki zdědil po svojim šimpanzym fotrovi. Darvin měl pravdu. Ja v jeho rokach sem měl ve všeckim jasno. Je syce fakt, že na Baňu sem šel enem kvuli vojny a na kitaru sem se vydělal na chmelu, ale to je cosyk ine, no ni?
Doma mi potem vnitřni oko konečně zaostřylo na ten papir, co sem mu podepisoval. Ten gizd mi dal podepsať omluvenku na ponděli až středu!
Jak sem se kdysyk hraval
Semtam se mi zasteskně po te době, jak sem byl eště maly pajtašek. Po škole sem bechnul aksňu do kuta, oblek se modre vytahane teplaki a valil před barak. Tam sem buď lozyl po stare třešni a hral se na horolezca, nebo robil v piskovišťu cesty a potem se hral na cestovatěla, kery na Sahaře objevuje tajne jeskině a proliza ich.
Jak se nas zešlo vic takich, kere tata s mamu hned po škole něnutili sedět nad zešitami a drapať našim škrabopisem ty hlupoty, kere nam každe dopoledně leli do hlav ve škole, hrali sme se na policajty a zloděje, nebo v nědaleke polozbořene budě na kosmonauty. Ta buda byla kdysyk na popelaki, ale zakažtě děckam lezť na taku fajnu terovu střechu, no ni? Jak už v ni bylo ďur jak v Čejnyho kolegovi, jedna susedka, kera byla velka partajnica, zorganyzovala dobrovolně-povinu akcyju Zet a za vikend stala nova buda. Tenkrat eště něbyli sprejeřy, tuž ta bledě ružova barva vydržela celkem dluho. Už se něspomenu, jak se ta babka menovala, akurat vim, že po revolucyji se oběsyla na klice od kupelki, bo jaksyk němohla unesť naraz tolik svobody.
Semtam sme aji prolizali sklepy a hrali se na haviře, bo tenkrat se eště věčinu topilo uhlim, nebo koksem a každy neměl gamaty. Stara Kolouškova věčně něchavala odemknuty sklep. Nevim, esli za to moh jeji alzhajmer (tenkrat se temu pravilo skleroza) a nebo věděla, že tam lozyme a bo měla rada děcka, něchavala nam to odevřene schvalně. To sem se dycki vracal dom špinavy jak foter po šesnastce. Mama mě zvalila vařechu a ja sem se dycki nahlas divil, čemu tak aji něvali fotra jak přyjdě ze šichty. Jak přydala paru aji paskem, rači sem držel papulu a enem bečel.
Před barakem byla stara rezava žerď, na kere ludě klepali tepichi. Jak byla volna, semtam sme se hrali na cyrkusaki, keřy visa na hrazdě, nebo sme se na ni huštali jak opice. To něbylo moc bezpečne, bo ten spodek byl na štyrech mistach prožrany od železožrave mandelinki (to mi tenkrat kdosyk navykladal a ja sem temu fakt věřyl – tuž maly vul, no ni?). Parurazy sem přyšel dom s rozervanymi teplakami, s kerych crčela krev a mama mě zas valila vařechu a hrozyla mi jakimsyk tetanusem. Tenkrat sem se myslel, že to je jakisyk řecki buch. V prvnim patře meškal stary Valchař. Staval dycki za zaclonu a špijonoval, esli kdosyk neleze na žerď. Jak sme tam vylezli, začnul na nas řvať z okna, ať valime do dupy, bo to je na tepichi a ni na male gizdy. Věčinu sme na ňho smolili, ale jak vyletěl před barak s nasadu od smetaka, valili sme pryč jak Kocembova.
Male děcka maju taku fajnu vlasnosť, že se každy snaži přeřvať teho druheho, aby bylo vidět, že on je lepši. Jak to něstači, daju se do pysku a hned je jasne. Co sme se nalitali před barakem a naječeli, jak sme se hravali na "Posledni je blbec". Divim se, že z teho susedy nětrefil šlak.
Neska su ludě, aji děcka ini. Paru mladežniku se sleze pod oknami a dřysta o tym, co noveho se kupili, komu dava foter věči kapesne a co včil davaju v kisni. Mluvja jak nasmoleny dlaždič a to někeřy deprem nědavno sfukli deset sviček na dortě. Chlop, keremu robja tu estradu pod oknem, se nasmoli a povi im od plic, co se o nich mysli a potem na nich vytahně gver. Tuž kaj se ten svět vali...
Něchce mi to isť přes pysk, bo sem mamě za tu větu dycki v duchu vyhrožoval, ať ju pohryzu ty jeji masožrave kvitka, ale musym to řeknuť: za našich mladych roku bylo na světě lepši.
Zas byl Valentyn
Ten snih už mě smoli. Rano něbyvam pravě stabilni a než se dostanu od baraku na zastavku v tym čvachtavym marase, stupa mi nalada jak Přemek po tych deseti stupňach. Neska tež. K lokalce sem dorazyl s jednu nohavicu mokru, bo jak sem přelizal ten metrovy sněhovy zataras, kery odděluje každy chodnik od cesty, jaksyk mi šklhla noha a zajel sem tam až po koleno. Nasmoleny na cely svět sem se postavil do teho chumla ludi, keřy se tajak ja nědočkavě mačkali, aby nastupili do vyhřate lokalki a valili zarabjať na duchod. Jak přyjela, zrobil sem rychly unik a k te jedine volne sedačce sem valil prvni. Těsně před cylovu rovinku mě ale předhonil jakisyk mladežnik se sluchatkami na ušiskach. Bestyja zasrana, starych ludi se něvaži. No fajny začatek dňa.
V robotě sem zystil, že mi došla kava. Do kantyny se mi nechtělo, ale nědoved sem se přectaviť, jak bez turka vydržim do oběda. Tuž že bych byl zavisly? Kamilovi mě zabylo lito a odsypal mi trochu svojeho granka s kofeinem. Ja to moc němusym, bo mi to přypada jak sušena hlina a chutna to tež podobně, ale nechtěl sem ho hned poranu nasmoliť, tuž sem se uvařyl tu břečku. Jak sem to srkal a v duchu se přesvěčoval, že je v tym fakt kofejn, dorazyla Jaruna ruku v ruce s Laďu. Vrkali spolu jak na vystavě holubu. Jak sem šel na vecko, nakuknul sem něnapadně do Jarunineho kanclika. Pravě se chvalila robam, co od Ladi dostala k Valentynovi. Jak sem viděl ty ružove bombarďaki, bliklo mi v pale, co sem dostal loni ja a rači sem myslel na cosyk ine.
Laďa to ma včil fajne. Ta jeho mu před měsycem přyšla na to, že se sliza s Jarunu, bo jak byla zvykla mu prolizať tydlifon jak usnul, našla tam raz jakesyk něvymazane spravy o čimsyk velkim a tvrdym a to byl čurbes. Ona je spiš menši šifoner, než roba, tuž ho parurazy přetahla přes pysk tu lopatu, keru ma na koňcu každe ruki a potem ho vyhodila z kvartyra. Ladik sbalil kufer, kery mu bechla před dveře, zajel se na pohotovosť něchať zašit oboči a potem se nakvartyroval k Jaruně. Ta od te doby sviti jak nervozni karviňak v levym pruhu. Dobře mu tak, volovi, jak se něvaži dobreho bydla. Jak se pravi, z dešťa pod okap. Jedine plus na tym je, že Jaruna važi aspoň pod sto.
Do oběda to celkem uletělo, bo šef mi dal specyjalni ukol – diki němu sem se konečně dokopal přetřydiť ten burdel, co mam ve skřyni. Na oběd se v kantyně vytahli. Z masa by se syce nažral tak somalski vrestler, ale mačka k tym knedlum byla aspoň ve valentynske barvě. A zadarmo k temu davali maly marcypanovy bombon ve tvaru srca. Asy na spraveni chuti.
Po obědě to začlo. Prvni se šef spoměl, že sem mu eště nědal na stul tu spravu z minuleho tydňa, tuž sem to musel narychlo do koňca šichty dorobiť. Do teho asy patnasť kecafonu, bo kerysyk vul na ustředni přepichnul draty a naraz sem byl povyšeny na naměstka. Do teho všeckeho chaosu přyšel Karel a chtěl se povykladať o tym, co kupiť robě k temu svatku a něpomahalo ani to, že sem čučel do komputera a robil sem hlucheho. Po štvrhodině monologu nakoněc pochopil a šel vedle. No nevim, esli mu roby cosyk poradily. A nakoněc pulhodiny před koňcem šichty a štvrhodiny před dorobenim te spravy pro šefa volal Tomaš, ten naš macher na komputery, že musy na chvilu vypnuť syť či kereho šlaka. Tuž či sme fabryka na ryby? S chvilki byla pulhodina a ja sem tam musel trčeť přesčas. To mi tež nalady něpřydalo.
Na zastavku sem šel s pyskem zeškňuřenym jak ten, co volal dom. Vystupil sem u Elektry a valil do Delvity kupiť cosyk Blance. Neska to s Turynem fajně vyšlo, tuž sme se domluvili taki minysraz v pět v te kavarni, kaj byval za komanču Tuzeks. Eště že neni hokej, to už by mě ven nědostala. Blanka je na sladke, tuž sem ji kupil fajnu bombonyjeru. Od ni sem dostal takeho maleho plyšoveho zvěřaka, kery se da magnetami přycvaknuť na ledničku. Tuž to je fajne, vracam se do děckich roku. Přy zakusku a kavě sme fajně podřystali o tym, co se porobilo od minula, pomačkali sme se pazury a paru aji tych zubařskich ekskurzyji sme zrobili. Blanka potem tak tajemně špitla, esli nězajděme ku mě, bo Daneček je u babki a čuči tam na jakusyk pohadku na dyvidy (babka je tež moderni tajak ja) a ona ho ma vyzvednuť až v sedum. To mi trochu zatlo, bo s tym sem něpočital a pořadek sem doma robil naposledy před začatkem olimpijady. V obyvačce neni vidět stul a než se člověk po vstupu do kvartyra rozdycha, voni to tam jak v Kauflandě, jak im vyleťa poistki od mražaku. Cestu dom sem vymyšlal plany, od vyhozeni poistek až po zavolani hasyču, ale všecko dopadlo inač. Blance volala mama, že maly jaksyk hicuje. Asy cosyk chitnul ve školce. V takim počasy se neni co diviť. Blanka mě pocalovala, omluvila se za nědokončeny valentynski večer a valila cpať maleho paralenem.
Doma sem preventyvně nacpal a přypravil ty štyry tesko igelitki s marasem ku dveřam, abych je rano vzal do popelaku, až pujdu na šichtu. Tuž vam nevim, esli ten Valentyn letos skončil zle, nebo dobře.
Narušeny program
Muj přesny olimpijski plan mi narušila mama, bo mě pozvala na sobotu na oběd. Chvilu sem dumal, jak se z teho vykrutiť, ale nakoněc sem pochopil, že to ma byť taka oslava fotroveho navratu ze špitala. Honem sem se v pale přehral sobotni program a nakoněc kivnul. Seversku kombinacyju uvidim u našich, co se da robiť. Nikolu s bulami uvidim až v klidu doma.
V sobotu se tam zlezli komplet všecy, aji ten makak švager. Asy začnul brať jakesyk praški, bo mi zpočatku přypadal celkem normalni. Měl sem strach, že zas všecy budu chtět řešiť muj vztah s Blanku, bo už ju všecy znaju, ale přyloha k polivce byla buducnosť upřymneho. Na mě došlo až u kavy.
Mama doněsla na stul a začla vyzvidať, jaku že se to vybral dalši školu, jak letos konči. Segra pod nosem zabručela, že dufa, že to budě letos a švager vyhružně dodal, že to určitě budě letos, bo inač ho vyvali z baraku. Mlady nasmoleně pravil, že može skončiť hned v ponděli, esli oba chcu. Švager se spoměl, že vlasně eště něviděl jeho vysvěčeni, ale upřymny se to snažil zamluviť, že naco školy, že se stejnak budě živiť basketem. Švager se enem uchechtnul, že je zvědavy, jak dluho mu ty oranžove balony budu chutnať. Vul se zas snažil robiť vtipneho, asy mu přestaly pusobiť ty praški. Potem se všecy zapojili do družne debaty o tym, na co su dobre školy a kdo čemu rozumi a kdo čemu něrozumi. Už to vypadalo, že mlady dostaně misto pečene kury přes pysk. Zachranili ho mali gizdi, bo ten starši se navalil do polivki všecke nudle z miski a mala mu ich kradla z taliřa a pobekavala, že na ňu nězbylo. Mezy svojimi taliřami se zrobili polivkovu cestu lemovanu nudlami. No fajne. Eště že mama je na ně zvykla, bo enem utřela igelitovy ubrus a dal se vyptavala na upřymneho buducnosť. Foter enem mavnul ruku, že se o mladeho s prumku popere enhačko s Vitkovicami, šak ať se podiva na mě. Foter jaksyk zustal dvacet roku pozadu. Tym ale inspiroval segru, bo pravila, že bych moh s mladym podřystať, bo na tu prumku šel beztak kvuli mě. Tuž jak kvuli mě? Šak ja sem tam tež něšel dobrovolně, no ni? Všecy na mě hleděli s naděju, že mlademu vysvětlim a nalinkuju dalši drahu. Tuž co, stejnak sem s nim už dluho chtěl podřystať o tych fotkach Blanki. Domluvili sme se, že se přes tyden stavi ku mě.
Jak byla mama hotova s mladym, začla o tym, jak je to hrozne, jak včil furt padaju ty střechi a že tolik sněhu už něpamatuje. Vzadku v pale mi zablikala zelenočervena kontrolka. Po pěti minutach sme se všecy dozvěděli, že beztak už naša chajda na zahradě spadla. Všecy sme ju uklidňovali, že střecha neni uplně plocha a jak by se cosyk vyvrbilo, sused kery tam jezdi aji přes zymu, už by nam tu fajnu novinu zavolal, bo on je taki přejicny gizd. Mama dal mlela svoju, že by se tam pro istotu měl kdosyk podivať. To už sem se začnul trochu usmivať a segra měnila barvu na odstin rozmichaneho Prymaleksu. Pravil sem, že to je vlasně fakt, že jeden nikdy něvi a že kaj bysme se v letě jezdili opalovať a nahlas sem začnul vypočitavať sklon střechi, stupně, centymetry napadaneho sněha, dešť a do teho věter a nic sem se něrobil z teho, že do mě segra rvala něnavistne pohledy a beztak mi přala bolestivu smrť. Švager na mě čuměl jak eskimak na Rubikovu kostku, bo ničemu z teho něrozuměl. Mama mi visela na pysku a užuž chtěla hledať papiry od poišťovni. Svoju odbornu řeč sem skončil tym, že kdybych měl svoje auto, hned zytra bych se tam stavil. Mama se na mě podivala vděčně jak Goro na vyhibkařa, foter spiš něduvěřyvě, bo ma tež zvyrazňovač a počmarane noviny. Potem se všecy obratili na segru, kera ni moc nadšeně pravila, že to tam zajedě skontrolovať, ale zytra ni, bo to jedu na hory. Švager, jednoduchi jak zavit na šrubku, se celkem překvapeně zoptal, že jak to, šak nikdě nechtěla jet a pajtašcy začli skakať od radosti, až taliře litaly jak u mladeho Bugara v děckim pokojiku.
Dusno nad stolem vyvětrala mama, jak nas po obědě pozvala do obyvački na zakusek – kafe a ořechovu babovku. Pajtašcy se šli hrať do děckeho pokojika. Segra už se s tym srovnala a aby mi tež trochu spravila naladu, pravila abych cosyk noveho pověděl o sobě a Blance. Z navštěv špitala ju všecy znaju, tuž se hned začli vyptavať. Ti mali gizdi maju uši jak nětopir, bo začli z pokojika vyřvavať, esli je teta Blanka moja nevěsta a jakesyk přyhluple rymovački. Nacpal sem se do papule kus buchty a cosyk sem zahuhlal. Mama byla něodbytna jak stary vyhazovač v Založně a tak sem se opařyl pysk, bo sem to kafe vyřnul celkem nahonem. Šel sem rači umyť hrnek do kuchině. Tam pravě upřymny luksoval zbytki z hrncu, bo on už je paru roku ve vyvinu, jak dycki pravi. Chvilu sme podřystali a ja sem mu přypoměl ten naš sraz. Potem už sem mrknul na hodinki a byl nejvyši čas. Nakuknul sem do obyvački a rozlučil sem se, že už musym letět, bo Nykola něpočka. Roby na sebe něchapavě hleděly a v hlavach im to šrotovalo jak ve stare ždimačce. Foter se enem usmjal a pry ať pozdravim aji Šarku. Mrkli sme na sebe jak stařy spikleňcy a už sem valil dom.
V nedělu večer, jak sem sledoval rychlu Novotnu, kera postupila, mi volala vysmjata Blanka. Cely den byla s brachu a malym Dankem na Podolankach a užili sy fajně sněhu. Ani mi to něvadilo, bo program v kisni je něuprosny a něpočka. Chvilu sme zdřystli. Prozradila mi, že sem segře nasadil fajneho bruka do paly. Pry celu nedělu zvažovala, esli ji ma řeknuť, že sem měl v sobotu sraz s jakusyk cyzy robu. Potem se uvědomila, že se diki ni musy tahať na zahradu a tak to za tepla nabonzovala a dluho něvěřyla Blančinemu ujištěni, že ji to vubec něvadi, bo tu Nykolu tež zna.
No to zas budě na přyštim obědě o čim vykladať.
Už je to tu! Už je to tu!
Neska rano sem se dobelhal do kuchině, očiska eště zalepene jak obalka z finančaku a rozlamany jak posledni Dysko. Šak se neni co diviť, bo se mi zdalo, že sem se s Kamilem vsadil, že dvacetkrat vyběhnu schody navrh a nadul na socyjalce. Aby teho něbylo malo, celu cestu mě honila vratna, že už je po zaviračce a uřednicy už maju fajront a k temu aji uklizečka, že to po mě dvacetkrat něbudě znova myť.
Mrknu jednym okem na kalendař a naraz ve mě vyšlo slunko. Za deset minut sem byl umyty a oblečeny. V lokalce na mě ludě divně čučeli, bo sem hleděl skrz okno a enem se blbě tlemil. Na šichtě sem moc něvnimal, ale to všecy z našich kancliku, krom pohlupaveho Ladi, kery je spiš na zbirani pivnich tacku.
Skontroloval sem, kolik mam eště loňske dovolene a upozornil šefa, že se jakusyk asy vyberu. Něprotestoval.
S partyju sme se po chutnych zelenych nudlach s bleděfijalovu mačku, co byla na oběd, vyskušali navzajem z historyje. Vyhral Franta, bo věděl, kolik zlatych dostal Clas Thunberg.
Po robotě sem se stavil v centru a kupil jakesyk umělohmotne taliře a lyžki. Šak kdo by se včil smolil s mytim. Tež sem zašel do Delvity a nakupil dvě igelitki teležradla – paru Radku v brněni, smažene kobzole, křupki a jakesyk ty slane tyčki. Potem tež aji cosyk na přežiti.
Jak sem šel na lokalku a viděl naproti Datart, chvilu sem dumal, esli se někupiť novu plazmovu kisňu, ale spoměl sem se, že mi šef zestruhal premije, tuž mi musy stačiť ta štvrťroku stara.
Skontroloval sem otviracy dobu sazkovych kancliku.
Kupil sem se nove zvyrazňovače. Pulhodiny sem zvyrazňoval.
Doma sem přeladil všecke sportovni kanaly, co sem našel, hned na prvni čudle, ať to mam blizko.
Obvolal sem celu familiju a vysvětlil, že mam rozbity tydlifon, tak něma cenu mi paru dni volať. Jak se mě segra zoptala, odkuď včil volam, pravil sem ji, že jak je taka chitra, tuž ať se přyhlasy do jakesyk televizni sutěže a bechnul sem ji s tym. Pro istotu sem přepnul na tichi profil.
Umyl sem dlažku a schody, bo tyden mam syce až za tyden, ale to už něbudě čas.
Dotahnul sem se peřynu na gauč do obyvački, ale eště dumam, že se rači přeněsu kisňu do ložnice.
Naučil sem se naspaměť všecke pajtaše z naši vypravy.
Kupil sem se nove baterki do ovladača a pro istotu eště aji dvoje nahradni.
Skontroloval sem, esli mam furt ve sklepě lyže a brusle, bo co jak by mě to inspirovalo, no ni?
Něbudu ale doma vysedavať furt, bo partyja už zamluvila knajpu na duležite přenosy.
Chvilu sem zvažoval, že se kupim aspoň balik pemprsek na duležite zapasy, ale potem sem zystil, že jak dam zvuk na maksymum, idě to slyšeť aji na vecko.
Skontroloval sem dyjař, esli němam v dalšich dňach cosyk duležite v planu. Naštěsti ni, ale stejnak bych to zrušil.
Blanku sem upozornil, že se paru dni něuvidime. Kdysyk zavodně lyžovala, tuž mě celkem chape.
Myslim, že sem nic nězanedbal. Zymni olimpijske hry 2006 v Turyně možu začnuť!
Naposledy ve špitale
Dni lezu jak drabant s ďuravu nadržu a ja se cytim zbity jak balon na volejbal. Foter aji Blančina mama už su ze špitala doma. Aji se tam parurazy potkali a podřystali u kavostroja v přyzemi. Brzo už zas budě sněžiť na moju Felinu před barakem, bo Adam fakt segře zehnal jakusyk karu. Sem včil trochu zmateny, bo bych mu přal, pajtašovi namachrovanemu, aby ta kara stala za psy štěk, ale jak budě v rychtyku, moja karka už budě furt enem moja.
Parurazy už sem byl u našich skontrolovať fotra. Vymluvil sem se, že mam zdrbanu ledničku a esli se možu dať do jejich mrazycy kisně jakesyk žradlo. Tuž přecy něbudu vykladať, že sem se přyšel podivať, esli je foter zdravy. Trochu mě smoli, že se vubec něstěžuje a něchce mluviť o ničim, co se tyka špitala a jeho. Asy budě jakisyk spomaleny, bo indy by mě poslal do dupy aji s věcami do lednički, šak to možu dať v takim mrazu za okno, no ni?
Dva dni předtym, než fotra pustili dom, sme se ve špitale raz zešli jak Hujerovcy na třydnich schuzkach, bo segře ani Blance neměl kdo hlidať gizdy, tuž ich dotahly sebu. Nevim, jake to bylo u Blančine mamy, ale na fotrovym pokoju bylo za chvilu dusno. Kopija segry očumovala dalši třy chlopy, co tam leželi s fotrem na pokoju a po pěti minutach začla tahať segru za rukav. Ta se ji něvšimala a dal vykladala fotrovi, jak ten jeji makak malem kupil pruhovane auto bez papiru. Maly synovec tež počumoval po ostatnich, ale nětahal za rukavy. Ni, že by byl slušnějši, ale on se hned na plny pysk zoptal, co to tam visy temu panovi z lužka za saček a esli v tym ma čaj. Segra s mamu robily, že něslyša. S hruzu sem sledoval, jak se ten maly pysk natača ku mně. Než se stačil zoptať mě, odpověděl mu přymo ten chlop. Mama se segru zrudly jak nadpis na sobotni Nove svobodě, foter se chechtal a obum malym v hlavach šrotily kolca, jak, proč a kaj. Naraz mě kdosyk zatahal za rukav. Preventyvně sem zrudnul tež, ale byla to enem segra. Zoptala se, esli němam chuť na kafe, že děcka maju hlad a esli bych s nimi nězašel do bufiku cosyk im kupiť. Chtěl sem tam eště chvilu pobyť, bo pravě přyšla taka švarna sestra, ale obě roby vypadaly jak Vujtek minuly patek, tuž sem lapnul pajtaše za ruki a valil ven.
Zavolal sem Blance, že idu s gizdami do bufiku a esli mi něchce přydať Danečka. Šak co? Dvě děcka sem zvladnul, třy zvladnu tež, no ni? Vypadala potěšeně. Nakonec sem byl rad, že spočnu u kavy. Děcka se nacpaly k pultu a začly se dohadovať, co budu chtět. Švorcova za pultem se enem usmivala. Kopija segry nechtěla zakusek, bo pry je v nim moc kaloryji – to vypada, že segra zas viděla svoju řyť ve špiglu a drži dyjetu – a tak se dala dva majonezove chlebički. Maly chtěl punčovy řez, tuž sem vzal dva aji pro Danka, kery nam držel misto u okna. Jak ten zystil, co sem mu to kupil, začnul mě celkem nahlas školiť, že sladkosti s přychuťu chlastu nejsu vhodne pro male děcka a chlast škodi dospělym, natož děckam. Chlop v modrym županu, kery seděl obdva stoly, přestal luštiť křyžovku, čučel na nas a smjal se pod fusy. Sklidnil sem Danka, že to je vlasně pro mě a poslal sem ho, aby se kupil cosyk sam. Mezytym kopija vykidala pul majonezy na sveter, kery dostala od mamy pod stromek, no to mě segra zabije. Začla bečeť jak ovca u holiča, že ten masny flek něpusti, tak sem ju uklidňoval a jednym okem pozoroval Danečka, bo ten stal nešťasně před velku nabidku štyr zakusku a nemoh se vybrať. Chtěl sem mu isť pomosť, ale synovec se začnul dusyť, bo se skušal narvať cely řez do pysku. Valil sem ho po řbetě, ať to z něho vyleti, bo už modral a řval sem na Dana, ať už se cosyk vybere. Přes bekot male neteře mě asy něslyšel. Viděl sem, jak dyskutuje se Švorcovu a ta se tvařy čimdalvic zadumčivějši. Nakoněc dorazyl s taliřkem a nastalo paru minut klidu, bo Danek žvykal, segra posmrkavala a jeji bracha vykuckaval kuski punča.
Usrknul sem zymnu kavu a skusyl vyčistit flek na svetru od druheho chlebičku. Moc to něšlo. Asy sem to měl něchať tak, bo jak se to včil oblekla, měla na každe straně od zypsu světly flek, jak by ju ošahaval pedofilni pekař. Synovec zežral oba řezy a před Danem hral, že je z teho punča navaleny. Jak sebu dřystnul ze stolka na zem a začnul spivať, všimnul sem se, že Švorcove cuka levym okem a pravil sem se, že svačina je u koňca.
Jak sme šli pryč, ten pajtaš v tym županě se zoptal Danečka, esli vi, že ta špička, keru pravě zežral, je s likerem. Lapnul sem šediveho Danka a v duchu popřal temu gizdovi v županě, aby se mu ucpala infuza.
Celkem fajne odpoledně skončilo tak, že sem odevzdaval jedno flekate a ubečene děcko, kere zystilo, že chlebički tež obsahuju kaloryje (dik, Dane!), dalši děcko, kere celkem věrohodně přectiralo, že je navalene (škola jeho fotra se nězapře) a třeti, kere pofňukavalo, že mu cukrařski prumysl usmrtil dvatisyceštyrystatřycetosum mozkovych buněk – koněc cytatu.
Jak ja něnavidim špitaly.
Kaj skončil muj maly Šmejdik
Jak sem byl eště maly pajtaš, chodil sem často do Zverymeksu, bo to bylo bliž jak zoo a tež to vyšlo levnější. Očumoval sem tam andulki, skušal na nich mluviť, esli tež cosyk nědřystnu, ale věčinu enem řvaly, jak by ich na grylovacy tyčku napichoval. Padesat korun tenkrat pro mě byla hromada chechtaku a mama nechtěla o žadne uvřyskane bestyji ani slyšeť. Skušal sem ju přemluvať, ale nic na ňu něplatilo. Dycki mi davala za přyklad tetku Bětku, kera měla tež papagaja a často ho pušťala ven se proletět. Raz něodhadnul přystavacy plochu na tetčinym rameňu a skončil borak maly ve vařycym hrncu mezy hovězym masem v gulašu. Z teho podle mamy plynulo, že mět doma ptaka je něbezpečne.
Časem sem se přeoryjentoval na hryzavce. Chtěl sem takeho teho bileho šťura, co mu tacy ti pajtaši v bilych plašťach přyšivaju třeti ucho na řbet. To tež něprošlo, bo mama se šťuru bala jak čert křyža a foter měl k bilym myšam jakisyk divny vztah, kery sem tenkrat něchapal. Jak už sem otravoval dluho, nakoněc mi povolili křečka. Jasne, že mi nědali chechtaki, aby sem se ho kupil sam, ale mama ho tenkrat zehnala přes kohosyk asy z křeččiho seknhendu.
Jak sem ho poprve viděl, pravil sem se co to je za něpodaru. Menši, než normalni křeček, spiš taki šťur, vypelichany jak by usnul v tatramatce a trochu šmatlal na předni nohu. Zrobil sem mu fajny domek ze zbytku překližki, keru sem omylem přybral v modelařskim kružku. To bylo dilo! Hral sem se s tym tenkrat s lupenkovu pilku a lepidlem šesť hodin. Měl tam okna, aji vchod, vysoku věžičku aji s namalovanym cyfernikem a dokonce sem mu oplotil taki maly vyběh, aby se moh projsť venku a nězdrhnul. Vepředku teho vyběha měl krmitko.
Časem jaksyk spuchnul a bylo na nim vidět, jak dycki vystrčil čumak, že se mu tych deset centymetru k žradlu zda daleko. To sem nemoh něchať enem tak. Třeba zrobiť cosyk pro jeho zdravi. Přerobil sem mu vychod zepředku dozadu chalupki, aby to měl dal a cestu k žradlu trochu zasportoval. Byla to ale zbytečna robota.
Druhi den po moji přestavbě sem našel vpředku chalupki vyhryzanu ďuru. Ta zhnila bestyja, misto aby pocvičila přy cestě k žradlu, se vyhryzala co nejbližší cestu a zničila moju fajnu stavbu. Promluvil sem se s nim ruku v ruce z oči do oči, vysvětlil sem mu, že to robim pro jeho dobro a rozešli sme se plni vzajemneho pochopeňa. Skusyl sem mu to eště přelepiť hrubšim kusem překližki, bo trojka pro ňho byla jak zakusek, ale prožral sviňa aji sedmičku. Bestyja jedna něchapava, nevnimal moje dobre rady a furt myslel enem na sebe. Tak mě nasmolil, že sem chalupku hodil do popelaku a bechnul ho do sklenki od ogurek. Ja sem byl spokojeny, on asy tež, bo včil meškal přymo v krmitku, akurat že ten styl života dluho něvydržel.
Ani vam nevim, kaj sem se včil v zymě na něho spoměl...
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.