Už je trochu lepši
Minuly tyden sem objevil novu zabavu – navštěvy ve špitale. Povim vam, ma to cosyk do sebe, bo tak často se naša familija už dluho něpotkavala. A k temu Blanka jako bonus. Ale jak na sviňu aji jeji masny bracha. Blanka se totiž domluvila s moju segru, že ju dycki veme moju Felinu na Fifki, každa zajdě za tym svojim sploditělem a zas potem pojedu spolu dom. Ja špitaly moc němusym (bo se eště živě pamatuju na tu bolesť, jak mi kdysyk rvali mandle a jak mi to zarostlo, docvaklo mi, že Zlateho slavika už asy nikdy něulovim), ale každy den sem moh byť aspoň chvilu s Blanku. No a tež sem moh pravidelně kontrolovať Felinu.
Blančina mama je fajna roba. Celkem sme se kapli do noty. Ji tež furt nikdo nevěřy, že je to s ňu važne. Jak ju přyvezli po tym řyťbergru, protahli ju rengenem, zrobili na ni plno testu, jak mladežnicy na přymačkach, ale nic něnašli. Už ju malem vylifrovali dom, ale furt se stěžovala, že ju boli hlava a že se ji mota jak po třyapul becherach, tuž se ju tam něchali na pozorovani. Možna temu pomohlo aji to, že tam robi Blančin bratranec. Blanka ji nosyla vitaminy a ona byla spokojena. Chvilu sem s ňu dycki podřystal a potem valil za fotrem, kaj už seděla mama s řyzkami. Foter nam robi starosti. Tu předminulu sobotu ho mama poslala do sklepa pro kompoty. Jak furt nešel, vyrazyla do přyzemi, bo myslela, že zas uklidňuje teho sebevraha a přydě zas nameteny. Našla ho, jak pravě zamykal sklep, na čele šram jak od Zora, pyščisko od krve, že pry spadnul. Akurat že jak se ho vyptavala, tak nevěděl, čemu. Bylo ji podezřele, že je foter naraz hrdina, bo stači, jak raz kichně a už se plazy kvartyrem a skuhra, že ma určitě zapal plic a ať mu chista pižamo a kartaček na zbytek zubu, bo jedě do špitala. Včil nic. Nestěžoval se, enem vykladal, že to nic neni. Tuž mu rači zavolala sanytku. A eště že tak, bo dochtorum se potem cosyk nězdalo na vnitřni fotce jeho paly. Celkem ho to smoli, bo doma se syce rad enem tak povaluje, ale špital je špital. Beztak tam ma kusek uhla eště z dob, jak faral.
Ve štvrtek, jak sme šli se segru od něho, šel sem ju odprovodiť k Felině (třeba skontrolovať, esli ma furt stejny lak a stejny počet kol). Cosyk se mi na ni zdalki nězdalo. Přydu bliž a fakt – nove dyski! Kurnik, to se segra vytahla. Asy mi chtěla zrobiť radosť a trochu mě odškodniť za to stradani bez moji milovane štyrkolki. Ukazal sem na kola a vyznamně pocvičil obočim. Segra enem mavla pazuru a začla vykladať o tym, jak ten jeji ajnštajn s ikve dvuch kolotočařu domluvil se znamym jeho znameho jeho znameho jeho znameho (šak znatě hňupa, nic němože byť jednoduche) obhlidku nove zahranični kary. Navnadil segru, že to je super kauf, bo to je jakisyk zachovaly ford, deset roku stary, něburany, najete enem stotisyc a chce za to enem štyrycet. Bylo to domluvene na šest večer, tuž segra hodila gizdy k Blance a jeli všecy tře, bo upřymny se tam vnutil jak podomni prodavač vysavaču, bo už ma osumnast a tež to přecy budě řydiť on, jak se zrobi řydičak, no ni? Tak to aspoň pravil.
Domluviť se obhlidku auta v nocy može enem vul. Dojeli kajsyk k jakesyk garaži naproti Ferony. Tam čekali třy vytlemeni mladežnicy ověšani řetazami, nic něbyl problem, všecko bylo okej. Kdyby měli každy na bundě pismeno, mohli robiť reklamu jednemu bazaru. Z garaže vytahli světlemodru karu, kera pry vypadala, jak by ju kdosyk něchal stať uprostředka cesty, jak cestařy malovali dvojitu čaru. Švagrovi se na prvni pohled libila, bo vypadal, že je schopny hned zaplatiť. Upřymny s pohledem tyrakem trefene srny začnul přelešťovať blatnik rukavem. Segra s obuma zatřepala, že pry ať se v tym aspoň projedu. Do teho se mladežnikum moc nechtělo, pry enem kolem garaži. Jak do teho lapli a švager poprve zaturoval, segra něvěřycně vystupila a šla se podivať, esli ta kara fakt něma vyfuk. Upřymny se uchechtnul nad maminu něznalosťu a pry, že u takeho auta je to normalni a že už se těši, jak s tym pojedě do školy.
Nakoněc se projeli po přyjezdove cestě a zpatki. Švager čimdal vic svitil v předtuše fajneho nakupu jak černobylske svatojanske muški, bo on je taki jednoduši, mu stači, jak to ma volant a vrči to. Segra ale byla podezřyvava jak něplodny chlop s kondomem (pro pamětniki – "olačka"), bo se začla zajimať, jak by to bylo s přepisem papiru. Mladežnicy se začli krutiť jak korbačiki a že papiry budu deprem za štrnasť dni a potem zas, že papiry ma sebu majitel, kery je včil v Německu na služebni cestě a že naco hned papiry, že hlavni je mocť hned jezdiť a že to je v oukeji a podobne duperele. Segře docvaklo, že ta kara ma tak akurat papiry v popelniku – od svačiny – a tahla švagra aji s upřymnym pryč, než jim mladežnicy zrobja nědobrovolny odběr organu. Nejověšanějši pajtaš nabidnul slevu na dvacet tisyc. Švager užuž šahal po šrajtofli, ale dostal po pazuře a segra mu šeptem pohrozyla, že se přestěhuje aji s gizdami k mamě a on se budě muset starať o sebe sam. Asy se to přectavil, bo se rozlučili a valili pryč.
Přy odjezdu na sebe řvali jak ty stare cygany na Masarykaču a ani se něvšimli, že upřymny cosyk dřysta. Deprem jak segra chtěla odbočiť na hlavni a přepla ušiska na přyjem, došlo ji, že mlady se ji celu dobu pta, esli nahodu strykova Felina nema mět dyski. Segra zrobila hodiny, zastavila smykem u garaži a zdrbala ty gizdy jak premijer novinaře. Mladi robili, že něvja, o čim je řeč, ale jak vylez z auta aji švager a chlustnul se do rukavic, naraz byly dyski zpatki. Akurat že ine. No něvadi. Take sem už parurazy očumoval na burze a ty moje stare už byly dodřene, jak semtam něodhadnu okraj chodnika.
Segra dovykladala a pry, že nove auto budě hledať sama, že ji s tym ale pomože Adam od Blanki, bo ten se pry vyzna. No nevim, nevim. Ten by měl spiš podumať nad lepšim šamponem a jakusyk tu dyjetu. Musym se poptať chlopu na šichtě, esli kdosyk nevi o jakesyk levne, ale spolehlive kaře.
A čim spiš tym lepši, dokavaď je Felina eště v jednym kuse.
Tyden po špitalach
Jak se dařy, tak se dařy. Vikendovy oběd v dupě, bo Blančina mama sebu dřystla na chodniku, kery jakisyk vul enem tak lehce oškrabal od sněha, aby se dostal ku svojemu autu a zbytek s ledem něchal tak. Včil leži ve špitale, potlučena jak mandarynki z Kauflandu, tuž sme se misto nad řyzkem poprve viděli nad igelitku pomeranču a jablek na Fifkach.
Enem sme vyšli ven z brany, volala mi mama a bečela, jak když střyhaju ovcu tupym strojkem, že pravě fotra odvaža sanytka. Tak cely tyden střydam špital a naše. Esli da Buch, nebo Přyroda, nebo Hlavni marťan, nebo kera bestyja to tam nahuře řydi, snad budě přyšti tyden lepši.
Třeba se inspirovať u polityku
Semtam se mi zda, že mam jakusyk poruchu, bo se něchavam inspirovať našimi politykami. Tuž ni, že bych se fotil, vylepoval po kandelabrach a lhal na potkani, to zas ni, ale sleduju, co dřystaju, jak se chovaju a skušam to vetknuť do mojeho normalniho života. Že bych měl lehce megalomanske sklony?
Šef vi, že mi semtam hrabně a mysli se o tym svoje, ale pry už to fakt přehaňam. Čemu? Před paru dňami sem ho chtěl nasmoliť, tuž sem se inspiroval jednym poslancem a podepsal sem se pod projekt, kery sem pravě dodělal, jako veducy. Šef, jak to potem viděl, zařval jak by ho chitnul soustruh za rukav, co pry to ma byť. Ja, poučeny politycku scenu, sem mu vytlemeny jak Hočimin pravil, že ja za nic němožu, že to euforyja z hotoveho projektu. Naštěsti je v obraze, tuž enem cosyk zamumlal, škrknul napis "veducy" u mena a poslal mě do dupy. Odchazal sem s pocytem premijera a v kancliku sem se namichal vitězne granko. Eště sem dumal, že se něcham zpřystupniť mamin učet ve spořytelni, ale to by mi asy něprošlo, bo ona na polityki smoli a asy by to něpochopila.
Ale včil mě naša politycka scena převezla jak Charon, bo velki šef minystru vydal prohlašeni, že kakaovy magnat odstupuje. Tuž je to možne? To sy chlap? Jak pravil ten vycpany pajtaš z teho muzea v Moskvě – zapirať, zapirať, zapirať.
Druhi den hned rano na šichtě sy mě šef zavolal do štajgerkanclu, ukazal mi tytulni stranku novin a pry, esli tež budu nasledovať jeho přykladu.
Hrklo ve mě jak ve starych pendlovkach, chvilu sem čuměl na pokergzycht šefa a potem sem se začnul hajiť, že to je enem štvava kampaň tych ostatnich gizdu, co se mnu seďa v kancliku, bo ja sem nic špatneho nězrobil. Šef furt čuměl jak na karetnim mistrovsti, tuž sem enem sklopil hlavu a pravil, že začnu brať praški proti euforyji a už nikdy něbudu piť granko. S tym se šef spokojil a propustil mě plnit plan.
V kancliku u turka sem proklel celu polityku a rozhodnul sem se, že se už nikdy něbudu chovať jak polityk. Potem sem se spoměl, že za chvilu mame volby. Všude plno bilbordu, plagatu, letačku, všude samy gulaš... Pomalu mi to všecko kolovalo před očami a ja sem naraz všude viděl svoje meno. Že sem nejchitřejši. Že sem nejčestnějši. Že nejezdim dvěsta v hodině po cestě.
Zas sem se nechal unest! Kurnik šopa, jak z teho ven?
V lokalce mi to zecvaklo. Stanu se politykem a jak budu šikovny, všecko mi projdě! A jak ni, možu aspoň natočiť cedečko.
Taka fajna romantycka sobota
V sobotu sem se od rana chistal do kina, bo Blanka nakoněc v nedělu němohla. Bo mě mama pozvala na oběd a nestihnul bych to, stavil sem se tam ji to řeknuť. Doma byl enem foter, bo mama pry lita kajsyk po vyprodejach. Spoměl sem se na segru a vduchu sem se pravil, že davam vraceni feliny tyden, maksymalně dva. Foter, jak by mě slyšel, se zoptal, esli vim, že švager už dlabe opravu teho žigula a chista se kupiť dalši zahranični karu. To chcu vidět! Esli mu to domluvaju jeho kamoši z hospartyje, tuž to budě jakasyk dačija nebo vytuněny olcyt, za kery ten vul vyvali pulročni plat a za dva měsyce mu odpadnu třy kola.
Podival sem se mezytym na sporak, esli už tam neni hotovy oběd, ale foter deprem škrabal kobzole. Ma na to taki zvlaštni gryf, jak ho někontroluje mama. Během paru vteřyn šesti řezami zrobi z kobzola obdelniček podle hesla "Na odpad nehleďte". Tuž sem aspoň vytahnul a zjed z lednički tlačenku. Pry ju přyvezla mama od tetki Bětki, bo ji už něchutna. To se moh foter něchať pro sebe, bo mi hned zhořkla v pyščisku.
Jak sem se umyl masny pysk, něchal sem pozdravovať mamu a valil na lokalku směr Kinestar. Blanka tam eště něbyla, tuž sem nervozně obkružil jedno kolco po tym obchoďaku a jak sem dokončoval třeti, srazyli sme se u vchodu. Jak slyšela, že sem tam třykrat kružil jak Apolo, zoptala se, co je kaj za vyprodej. Vyprodej? Tu je jakisyk vyprodej? Považovala to za fajnu srandu a chichotala se eště ve frontě na listki. Akurat že ja sem se něbyl fakt schopny uvědomiť, co tam vyprodavaju. Tuž co, šak nejsem ajnštajn, no ni?
Poučeny minulym fijaskem sem ji nabidnul, esli se něchce kupiť cosyk do zubu a břucha. Vylezlo z ni, že pry něnavidi jidlo v kině, bo ji to přypada divne tajak jesť na pořbu a něsnaša ten burdel, co po promitani zustaně na sedadlach. No esli něsnaša burdel, tuž to asy něbuděme fajna dvojka. Potem pravila, že něma rada to vnucovane žradlo a kdyžtak už, tuž rada poji čokoladove bombony. Chtěl sem eště zaletět do Kerfu, ale poplacala se po kapse a zatvařyla se tajak Rath když idě kolem lekarni. Tuž fajna robka, no ni?
Lapli sme na sedadla a čekali na film. Přytym sme podřystali, co je noveho, ja sem se dozvěděl, čemu maly jezdi se segru na tu fakultku, borak maly a potem cosyk o Danečkovi. Než skončily reklamy, stihla eště řeknuť pro ňu smutnu, ale pro mě skvělu spravu. Jeji bracha, kereho sem se po jedne navštěvě oblibil jak osynu v dupě, dostal nabidku robiť kajsyk v Dojčlandě. Zvažuje, esli ma jet, bo tu nechce nechat mamu a segru same. A kurnik šopa, jeden z tych, co přebira otcovsku rolu. Ani sem něpřemyšlal a hned ze mě vypadlo, že kdyby to přyjal, sem tu ja a Blanka se može na mě dycki spolehnuť. Fajně se usmjala a pocalovala mě na lico.
Potem už sme se pohodlně zavrtali do te dvojsedački a vychutnavali se tu maksyopicu. No pohodlně... Celu dobu sem měl ruku kolem jejich ramen a ku koncu mě bolela, tajak bych odtahal vagon uhla a aviju kobzoli. Film celkem ušel. Ta robka se mi celkem pozdavala a ta opica byla jak živa. Kurnik šopa, to su věcy. Ja umim komputer taktak zapnuť, semtam napsať emajl a jakisyk ten dopis a članek a odbornicy na nich dokažu rozhibať ty jednički a nuly tak, že to vypada raz jak nasrany dynosaurus a indy zas jak smutna opica. Sem zvědavy, co budě tak za pět šest roku.
Jak to skončilo, na Blančine přani sme eště prolezli paru obchodu. Vybrala se fajne gaťki a spodek tajak na barbinu, tuž asy mě to chozeni po obchodach začně baviť.
Prošli sme se pěški do picerki Džovany, dali sme se pozdni oběd a Blanka potem volala dom malemu. Dobra zprava byla, že maly chrněl a na mamu se ani nespoměl. Tuž to bysme mohli mět cely večer volny. Jak sme dojidali, Blanka mě překvapila, že pry eště nikdy něbyla na Stodolni. Pochopil sem to jako vyzvu a pozval sem ju na detajlni prohlidku aji s odbornym pruvodcem.
Venku bylo fajně, no ale možna to tak přypadalo enem nam a ni te babce, kere zavřel dveře pajtaš, kery řydil lokalku, těsně před berlu. Šli sme pěšobusem po dvacatehoosmeho řyjna až do centra. Za mostami před depeo sme to švihli doleva a vlezli sme do centra Stodolni. Blanka byla trochu sklamana, bo čekala davy ludi a tam bylo prazno jak v Pendolinu v jidelňaku. Uklidnil sem ju, že je eště čas, bo mladežnice se doma deprem maluju na gzychty pěknějši gzychty a vycpavaju se podprdy a mladežnicy eště doma cpu ježki pod pazury. Vklidu sme prošli celu ulicu. Blance se nejvic libily nazdobene bary, tuž sem ji vysvětlil, že přyklad Bumerang zvenku vypada jak garaž, ale přytym su tam semtam fajne koncerty. Hned sme se domluvili, že raz na jakisyk zajděme spolu. Potem se vybrala Šerloka, že se tam dame štamprlu, tuž sme na chvilu poseděli u baru a podřystali o tych našich fajnych životach. Potem sme se eště poflakovali a ja sem dřystal o tym, kaj sme kdy byli s partyju, kde sme co zažili (no ale to o tym tanečnim čisle sem vynechal...).
Naraz jak když v rubani škrkně zapalku – všude plno mladežniku a nastrojenych štrnastek. Chvilu sme eště dumali, že bysme šli kajsyk zatancovať, ale šak vitě, že se spiš krutim jak tasemnica v guvně, tuž sme to něchali na indy a vyrazyli sme směrem ku Albertu.
Jak sem odemknul, pro istotu sem něrožinal, bo sem se spomněl, že něma rada burdel a aji jak sem v patek večer třy hodiny poklizal (šak co kdyby), s robami člověk nikdy něvi.
Ludě, ona je asy ta prava, bo sme nědošli ani do ložnice. A potem se zem zachvěla. Dvarazy. Ale možna, že to enem susedovi nad nami spadla činka na zem, bo on je taki kulturysta teoretyk, co odebira magazyny o tych svalnatych pajtašach a raz za měsyc zdviha do zemdleni kus železa, co mu zrobil jeho kolega z železarni.
Rano sem naserviroval snidani do lužka. Tuž jasne, že romantyka, ale tež možna temu, aby Blanka sama něodevřela ledničku, bo by se o mě mohla pomysleť, že sem Fleming amater. Aby to bylo eště lepši, vrazyl sem do male sklinki aji kusek kvitka, no vlasně to byl zbytek stromka, co sem něvyhodil po novym roce. Šak co? Vy vyhazujetě stromek spiš, jak v unoru?
Jak sme se lučili, domluvili sme se oběd na dalši vikend. Potem sem ju doprovodil k lokalce a jak sem byl ze všeckeho taki zblbly jak beznohi na rotopedu, odkival sem ji aji posledni větu.
Deprem až doma, jak sem šel spočnuť, sem se uvědomil, že mluvila cosyk o obědě a mamě.
A do štajgrove řytě! Na tym obědě budě aji jeji mama! Tuž pozor, to už vypada skoro jak zasnuby...
Trocha te kultury
Patek třynasteho
Ve středu po robotě sem zlehka omet felinu, minutu nad ňu stal a v duchu se s ňu lučil a potem sem se vydal směr Dubina. Moc sem se tam nězdržoval, enem sem předal klički a technyčak a valil sem dom. Segra mi z vděčnosti dala bombonyjeru a flašu slivovice. Trochu sem se otřepal, bo jak mi to davala, ze srandy řekla, že to pro mě osobně vytahla z Lidlu. Tuž aspoň dufam, že robila srandu, bo ta bombonyjera byla fakt jakasyk pomačkana.
Stavil sem se potem na chvilu k Blance, ale enem mezy dveře, bo maly byl jakisyk chrobalivy. Domluvili sme se na nedělu Kinestar, esli se maly da do te doby do pořadku. Než sem vyrazyl na lokalku, eště sem felinu pohladil po křydle. Tak pro štěsti.
Včil je jakisyk chujovy čas, nic mě něbavi. Na šichtě sem se pojčal paru dyvidyček, ale u všeckich sem usnul a to na jednym skakal a kopal Vandam! Ve štvrtek sem se stavil do bichloteki vratit knižki, bo sem našel v přecyni odloženy vyhružny dopis od hlavni bichlobaby, že co mi všecko zrobi, jak ty pojčane knižki do tydňa něvratim. Kurnik šopa, kdovi jak dluho tam ten listek ležel. Šel sem tam syce ze strachem, ale nakoněc to něbylo take zle. Zaplatil sem enem padesatku, potem eště jakesyk ročni poplatki, ale šak co, stejnak sem chtěl od noveho roku meň jesť. Vybral sem se pět novych knižek a valil sem dom. Hned sem se do jedne začital, šak duchovni žradlo je tež pro tělo duležite, no ni? Po pěti strankach sem to už hlady němoh vydržet, bo v každe druhe větě jakisyk bachraty dedektyv popisoval, co pravě cpe do břucha, tuž sem se dal aspoň chleba se sadlem a zapnul se Papryku. Tam skoro furt enem vařa, tuž sem u teho trochu slintal.
Patek třynasteho začnul fajně. V osum rano mi volala mama. Se divim, že vola dycki tak pozdě, bo ona tvrdi, že celu noc něspi a stava okolo pate. A hned zhurta na mě, kdy pry odvezu tu tašku s kompotami k tetce Alžbětě. Ony maju taku uchilku, že skoro každy měsyc rvu do sklenek jakesyk to ovoce a zalivaju to vodu s cukrem a potem to vařa. Kdyby to aspoň něchaly skvasyť, aby to mělo aspoň jakusyk chuť. Ale to ni, ony se to potem eště vyměňuju a navzajem koštuju, kera to ma lepši a společně nadavaju na ty svoje něvděčne gizdy, keřy to něžeru. Věčinu mě k temu mama něpotřebuje, bo naloži tašku, sedně na lokalku a zajedě štyry zastavki a podruhe zas přyjedě tetka k ni. Ale minuly tyden zrobila na jakimsyk neumetenym chodniku řyťbergra a chrapla se do nohi. Do dochtora s tym něpujdě, ono to pry přejdě, šak ma na to taku fajnu masť od Ruži z baraku, ale tak se mi jaksyk zda, že se to budě pěstovať až do jara, abysme kolem ni skakali jak na klokanich dostihach. Jak sem ji pověděl, že němožu jet, bo sem na jeji přymy rozkaz pojčal felinu na Dubinu, tydlifon na chvilu oněměl, potem se ale spoměla, že sem jeji synek a pozvala mě na vikend na gulaš.
Na šichtě kolovala pozvanka na lyžařski vylet. Chlopi se chvilu štenkrovali, kery ma lepši vybavu a kdo je lepši Janda a nakoněc se napsali všecy. Stejnak hňupi beztak jezďa jak Postranecki. Kerysyk z nich mě tam tež napsal a Kamil o tym začnul na obědě, ale měl sem pravě depresyvni štvrhodinku a ta omeleta s hraškem, co vypadala tajak by ju kdosyk zdvihnul ze země a zlehka oprašil, mi to enem ponasobila, tuž sem to ignoroval. Cestu z roboty sem v lokalce viděl letak pujčovni lyži a spoměl sem se, že sem na lyžach stal poprve a naposledy na lyžaku na zakladce, ale to se asy něpočita, bo tenkrat sem moc něpolyžoval, spiš sem pyskem odhrabaval snih. Zapsal sem se do paly, že to musym hned v ponděli zrušiť.
Doma sem dočital tu dedektyvku, aji jak sem od poloviny věděl, jak to dopadně. Akurat že sem potem zas dostal hlad, tuž sem se skočil do Alberta. Jak sem tahnul plny košik k pokladni, volala mi segra a pry, že su furt eště u tetki Bětki a esli je normalni, že se navzajem posylaju kompoty. A pry ji mama na zytra naplanovala jizdu do šokinparku, pry su tam jakesyk vyprodeje. Pry tam segra stejnak chtěla jet, ale ni s mamu. A enem se to užij, dokavaď možeš. Tak jaksyk tušim, že se mi moja milovana felda vrati brzo zpatki.
Večer mi zrobila radosť Blanka, jak potvrdila ten Kinestar, bo maly už je pry lepši a tak usně aji bez ni, enem s jeji mamu, kera ho přyjdě hlidať.
Od včilejška něvěřym na patek třynasteho, že nosy smulu!
Leden, ten gizd jeden
Zas tu mame leden. Na koncu roka sme tu trochu posrandovali s tu sněhovu kalamitu a včil koněc srandy a hibaj do roboty.
Mirek se na šichtě chlubil, že chtěl využit, jak měl karu zavalenu sněhem, tuž se večer po navratu z knajpy rozhodnul, že se zrobi iglu. Jeho roba už je zvykla na to, že mu semtam hrabně, obzvlašť jak se da vic jak povolene třy piva, tuž mu omotala okolo krku šalek, vnutila mu čapku od synka, taku tu, co nosa ty přepadove komanda, jak idě vidět enem oči a na pysk je teplo a on hodinu přyhazoval na svoju staru stodvacku lopatu snih, na střeše vytvaroval komin, zrobil se aji male pruzory, aby tam měl trochu světla a nakoněc se rozhodnul, že tam přespi, bo chtěl dycki tabořyť v zymě. Akurat jak z kraja zymy něnamazal grafitem, stejně jak ja, němoh se dorvať dovnitřku a něpomahalo ani škubani, ani nadavki "Odevřy dveře, ty sviňo, co sediš vevnitřku!". Druhi den se potem na šichtě litostivě stěžoval, že dalši sen z děctvi zustaně něsplněny. A tež ho nasmolilo, že druhi den bylo to iglu eště věči, bo ho viděl večer sused a pochopil to tak, že se robi garaž a zbantoval potem cely barak, že se tam možu odkladať snih ze svojich kar, aby mu s ňu pomoh. Chudak Mirek, do května asy něvyjedě.
Včil už naštěsti nesněži, akurat mrzně jak v ruskim filmu, chodniki su jak by ich sponzoroval Oskar, duchodcy a ludě s berlami šklhaju zadarmo aji bez brusli, enem na Prokešaku je zametene tak, že uřednicy možu chodiť do roboty přymo z aut v ponožkach.
Na co se člověk vlasně može v lednu těšiť?
Do dalšich vanoc hromski daleko, do praznin jakbysmet, nejbliž su ty vajcove svatki. A vlasně eště ten dovezeny svatek – Valentyn. Ale to se mnu zas tak moc něcviči, bo nejsem mladežnik, abych hlupnul s listkami se srcami. Stejnak je to enem komerčni svatek k tahani chechtaku z kapes. No dobre, dobre, loni mě ty valentynske trencle s napisem "Jsem bejk" od Mileny překvapily a potěšily.
Kdyby aspoň bylo vic slunka. Ale na šichtu se plazym za tmy a jak je nad Ostravu inverzni dekel tajak na krabicy od but, lezu z roboty syce ni za tmy, ale za šera a eště se dusym. A ten smog je posledni dobu tak fajně nastěhovany, šak komu by se u nas nelibilo, jak sme fajně usazeni v kotlině mezy horami, no ni? Na šichtě polovina astmatyku, keřy jak v radyju slyša, že se jim ma zle dychať, zbytek šichty mavaju před pyskem papirovymi složkami a vymluvaju se, že němožu robiť, bo je jim zle.
Lednove vyprodeje v hipersupermegakramach, o kerych všecy tak nadšeně dřystaju a na kere se roby těša vic, jak na sylvestrovski ohňostroj, mě nělakaju, bo teho zhaňaňa bebechu mam dosť eště z před vanoc. A stejnak všecko mam a nic něpotřebuju. Možna by mi zrobil fajně vylet na hory, akurat že přes tyden dřu za astmatyki a o vikendu to vydychavam zas ja.
Leden je pro mě nejhorši měsyc v roce. Depresyja mi visy na řbetě jak hrudnik miss 1940 celych jedenatřycet dni.
Nikomu bych to nahlas něřeknul, ale je mi fakt tak zle, že už aji ta myšlenka na Valentyna, keru sem před chvilu zavrhoval, mi něpřypada taka špatna. A možna se na ňho aji těšim. Šak do konca ledna možu dumať, co kupim jedne šikovne robce.
Ruske auta vydrža všecko - skoro
Ve štvrtek mi volala segra a pry jak se mam v tym novym roce, esli sem zdravy, jak se mi dařy v robotě a co Blanka. Dycki, jak je segra na mě jak na bravka před zabijačku, je to znameni, že cosyk budě chceť. Zoptal sem se ji na rovinu, co potřebuje. Uraženym hlasem pravila, že esli se němože zoptať na zdravi a že dycki přecy němusy volať enem jak cosyk potřebuje. Tuž to je fakt. Začnul sem ji popisovať ten muj fajny Sylvester u Blanki a nevynechal sem žadny detajl. Jak už sem dřystal skoro deset minut, naraz mě přerušila uprostředka věty a mi došlo, že mě zas doběhla.
Pry že maju dodrbane auto. Zoptal sem se jak to, že ho eště maju? Myslel sem, že už ho davno darovali sběrnym surovinam za odvoz. Chvilu robila uraženu, ale dluho to něvydržela. Pry trochu škrkli o smrk, jak se vracali z te Čeladne. Kurnik šopa, z jake Čeladne? Segra jezdi kajsyk po horach a mi se nic něřekně? A čemu mě něvzali sebu? Pomalu z ni vylezlo, že ten jeji pajtaš domluvil oslavu Sylvestra u jeho znamych na chajdě na Čeladne. Jeli ve štvrtek dva dni před Sylvestrem, tuž ani nězažili tu fajnu zafujanu Ostravu. Zoptal sem se ji, esli jeli vlakem. Na to ona, že ni, že žigulem. Zoptal sem se pomalu, esli je ten jeji pajtaš vul a nebo ich chce všeckich pozabijať. Všecy vja, jak každe dva roki domluva technycku a kolik ho to stoji, aby s tym žďorbem, co ma taktak převodovku, moh zas dal sviniť luft v Ostravě. Že by se na ňho kupil zymni gumy? To ať vyklada svojim pohlupavym kamošum v knajpě, s kerymi dohromady ma ikve jak ten plot piv a fernetu na jejich listku. Segra se ho začla zastavať, že cesta tam byla celkem fajna, Sylvester byl tež v rychtyku, pokavaď pomině to, že švager s tym kolegu o pulnocy řvali na celu dědinu rusko-turecku himnu ve svoji verzyji, ale že jak se v nedělu odpoledně vracali, teho sněhu bylo jaksyk vic a kusek za chajdu zrobili hodiny a pravym předkem trochu škrkli o jakisyk vanočni stromek. Naštěsti se nikomu nic něstalo. Auto je pry včil něpojizdne a asy aji delši dobu budě, bo ho nechali tam a jeji chlop domluvil s tym kamošem odtah. Tuž to ho tam mohli zahrabať sněhem a něchať ho tam zhniť, bo švager je organyzačni talent tajak ostravski prymator raper. Aspoň že domluvil, že ich ten jeho kamoš odveze zpatki dom. Syce až po štyrech hodinach čekaňa na mrazu, ale aspoň cosyk.
Tuž to su věcy. Politoval sem ju, ale v duchu mi v lebce cvakaly kolca, bo ona něvola enem tak, aby mi pověděla, že maju naburane auto. Než se mi v pale spojilo jedna a jedna su dvě, segra vytahla pikoveho krala – pry že potřebuje v patek s malym do Poruby k dochtorovi, bo jezďa každy tyden na jakesyk cvičeni se řbetem a esli bych ich tam němoh odvezť. Začnul sem se vykrucať jak kliště, bo v takim počasy, jak je včil se mi nejezdi moc dobře. Ona Felina v take zymě ani moc nětopi a jezdiť dycki štvrhodiny enem s tym pruzorem jak z tanku, to je celkem uměni. Chvilu sem ju přemluval, esli něchce jet lokalku, ale jak začla s lehce histeryckim hlasem spominať, co ona kdy pro mě zrobila, – ide vidět, že v ni eště koluje mliko od mamy – začnul sem měknuť jak pichly kopačak. Skusyl sem eště fintu s něpřystupnym šefem, s patečni duležitu poradu a nakoněc aji fintu se zadřenym motorem. Jak by neslyšela. Chvilu posluchala a potem tasyla eso: "Když nemužeš, nemohl bys mi ho na par dni pujčit?"
Chvilu sem dumal, esli sem se něpřeslechnul a pro istotu sem se zoptal, esli fakt mysli moju Felinu. Tuž fakt, něrobila se srandu! Moju opečovavanu štyrkolovu lasku, kera měla letos sladkich jedenast roku? Kere leštim v letě každy tyden hodinu před barakem pruduchi a křydlo? Keru prolizam po kolenach s vysavačem jak mravenečnik? No dobre, tak ni každy tyden, ale raz za měsyc to robim. Nebo raz za dva... Svoju felinu bych něpojčal ani nejlepšimu kamošovi, kery by měl najete štyry roki reli Pařyž Dakar, natož robě. A tež sem ji to opatrně pověděl. Povzdechla se a jaksyk honem se rozlučila.
Za štvrhodiny tydlifon. Mama! Stačil sem enem řeknuť "Ahoj" a už to z ni valilo jak když gichně stupačka. "Segra s dvumi malymi děckami, starosti nad hlavu, auto rozbite, byt maly, linka rozbita, televiza im dosluhuje, maly nemocny, chlop pohlupavy, co všecko pro tebe zrobila, ty taki gizd něvděčny, šak sme ti na tu karu tež přyspěli..." a dalši halda – enem zmačkany toaleťak tam chiběl. Počkal sem, až budě nabirať dech a zařval sem "Dobre, dobre, ať se ju pojča, ale esli najdu na volantu otiski teho šimpanza v licke podobě, budě jezdiť lokalku!". Naraz byla mama jak milijus. Aji na oběd mě pozvala. Ani sem se neptal na kdy a co budě.
Tak jaksyk tušim, že moje mile autečko asy dluho něuvidim...
Taku hromadu sněhu nikdo nečekal
Povim vam, taku haldu sněhu tajak minuly patek, sem už dluho neviděl. Jak začlo rano sypať, tak sypalo a sypalo cely den a celu noc, jak by tam nahuře chtěli splnit plan za Štědry den aji za minule roki, kere byly spiš na vodě jak na sněhu.
Vločki za oknem u svařaku byly pěkne a romantycke do te doby, než mi zachrochtal tydlifon a v nim mama. Přectavtě se, že v takim nečase mě chtěla hnať autem pro sylvestrovski nakup do Kaufu, bo sem ji to pry na Štědry den slibil. Chvilu sem se snažil vymluvať, ale nakoněc stejnak prosadila svoju, bo jak dycki začně s tym, co sem to za nevděčneho gizda a že ona mě nosyla devět měsycu a potem se o mě starala jak o vlasniho, všecko co sem chtěl mi kupila, tuž se mi ji dycki zželi, aji jak vim, že věčina z tych jejich dřystu neni pravda.
Oblek sem se jak na poznavacy zajezd do gulagu a vyrazyl před barak. Sypalo tak, že nebylo vidět ani na druhu stranu cesty, natož na zaparkovane auta. Chvilu sem dumal, esli sem nězbyl na světě sam, bo po cestě nejelo žadne auto a na chodnikach něbylo ani člověka. Šel sem se projsť ku hlavni cestě, bo meškam na vedlejši. Tam to žilo, ale jaksyk spomaleně. Dokonce sem viděl aji pluh, ale byl moc daleko na to, abych mu skočil do cesty, ulomil mu stěrač, pošermoval mu s nim před pyskem a jak by se zleknul, donutil ho, aby to protahnul na ulicy, kaj meškam. Auta jezdily na dvojku a to aji ty velke, zahranični a paru ludi se prodiralo zavějami. Něuběhlo ani štvrhodiny a hlavni cesta vypadala tajak by po ni žaden pluh něprojel. Došel sem zpatki k baraku. Moje stopy byly tež zavate.
Spominal sem, kaj sem vlasně zaparkoval. Třem autam sem oškrabal espezetki, než sem našel svoju drahu Feldu. Byla tak o pulmetra vyši a o meter delši. Omet sem bok, skusyl odemknuť dveře a v duchu sem se proklel, bo už paru roku mi Kamil z roboty radi, ať se to dycki na podzym nastřykam jakusyk grafitovu sračku, že to potem pujdě lepši otvirať. Zarval sem, že sem malem urval těsnění a nakoněc to šlo. Akurat že tak pulkila sněhu sem měl naraz na sedadle. Bechnul sem dveřami, eště raz se podival na to iglu na kolečkach a šel dom.
Doma sem měl na tydlifonu pět něpřyjatych hovoru od mamy. Volala mi enem temu, aby mi pověděla, že v radyju mluvili o kalamitě a aby ludě nějezdili autami. Tuž šak to vim aji bez ni a vykladal sem ji to už rano, no ni? Eště sem se musel vyslechnuť paru nadavek na cestaře, bo jak se rano brodila tym lavinovym pasmem aspoň pro chleba, musela isť po cestě, kaj ju malem přejel taki maly traktor, kery jel se zdvihnutu radlicu misto teho, aby odhrabaval na chodniku snih.
Včil asy čekatě, že tež ponadavam na cestaře, tajak každy. Je fakt, že věčinu je počasy překvapi, šak kdo by včil v zymě čekal snih, no ni? Ale na druhu stranu je to nevděčna a namahava robota a ja bych to něrobil ani zadarmo.
Tuž hoši, keřy stě nam protahli cesty – dik moc. A ty barabo, co jezdiš se zdvihnutu radlicu, ať přyště sněži enem na tvuj usek!
Sylvester s Blanku - konečně sami?
Už zas dřu jak pisek v motoru. Prvni tyden na šichtě nic moc, do dalšiho Sylvestra daleko, ale co se da robiť. Sylvester je za mnu a zbyva popsať, jaki byl.
V ponděli, na druhi svatek vanočni, mě rano kolem desate zbudil tydlifon. Šak co bych se něpřyspal, jak něbylo kaj spichať, no ni? Volala Blanka, omluvala se za ten včerejši bolebřuch a pry, že to bylo fakt s přežraňa tym salatem a tež pry "...z toho...no však viš...no...čekám to...nooo...tu návštěvu...". Koněc doslovne cytace. Chvilu sem se přypadal jak Zeman v mlečnym baru, bo sem něchapal a chvilu sem se aji myslel, esli to něbyla otrava jidlem a Blance z teho něšiblo a včil mluvi z cesty. Jak sem byl už dluho v tydlifoně ticho, pochopila, že to budě muset řeknuť na plnu hubu a tež to řekla. Aha... Do noveho roku sem ju chtěl přyvitať nětradyčně, esli budě maly spať. Tuž nic, aspoň mrkněme na ohňostroj a potem buděme čučet na kisňu. Z mojeho hlasu asy cosyk vycytila, bo se hned ptala, esli se nehněvam a esli přyjdu a podobne dřysty. Tuž jasne, šak sem vydržel tak dluho, tuž mě něrozhodi tyden navic, no ni?
Tyden uletěl jak mucha před placačku a naraz patek a sněhove naděleni. Eště že sem měl v patek volno, bo nevim, jak bysem se dostal ze šichty. Odpoledně tydlifon! Blanka mi hlasem roby, kera rozvalila svojemu chlopovi zanovniho jaguara oznamovala, že ma maly problem. Pry jeji kamoška, kera meška v Praze, se stavila v Ostravě na jeden den přy cestě na chajdu kajsyk u Čadce, kaj měla se svojim chlopem a dvumi mistnimi oslaviť novy rok. Ten snih jim trochu nabural plany, bo němože ani tam, ani zpatki do Prahi a že je to spolužačka ze školy a fajna kamoška a to a tamto a nakoněc z ni vylezlo, že ji nabidla, ať zustanu u Blanki a oslavja to s nami a s malym. Aha... Tuž to je eště lepši. Kajsyk vzadu v lebce mi začala blikať mala dyjodka, tajak když je vybita bateryja a nad ňu se objevovala bublina s napisem "Eště neni pozdě, pozvi partyju ze šichty a Blance zavolej, že sy chory! Možna přyjdě aji Jaruna! Zatrsatě zas na Stodolni!". Huš, vypojil sem bateryju z dyjody a zaplašil vlezle myšlenki. Jak sem ji to odkival, jak bych slyšel ve sluchatku buchnuť kus kameňa.
Tuž že bych z teho byl dvakrat nadšeny, to zas ni. Celkem sem se těšil, že až maly po pulnocy usně, skontroluju, esli Blanka chodi do solarka a esli se na ni pohodlně leži. To mi narušil pondělni tydlifon. Tuž sem myslel, že aspoň skontroluju hromadki, enem tak, esli mam dobry hmat. To mi narušil patečni tydlifon. V duchu sem se začnul intenzyvně přectavovať oblevu. Myslel sem na to zbytek dňa až do večera, kdy zas zavolala Blanka a cela vysmjata mi pravila, že Kamča (to byla ta vlezla kamoška) se dovolala na tu chajdu a zrušila ten Sylvester kvuli te kalamitě. Tuž fajne – možu se vysmoliť na celu oblevu. Poděkoval sem za zpravu, zoptal se, co všecko mam přyvesť, esli vubec vyjedu a popřal sem ji dobru noc.
V sobotu dopoledně už nesněžilo, ale Felině to nijak zvlašť něubralo na objemu. Tuž sem ju aspoň symbolicki omet a pravil sem se, že přynejhoršim pojedu odpoledně lokalku. Šak do štyrech hodin času dosť. Hrom vem fotra aji s jeho přyhluplymi kamošami, keřy davaju autam ženske mena Kdybych měl Feldu zaparkovanu v garaži tajak kdysyk, snih by mi moh byť ukradeny. Nakoněc to ale dopadlo dobře, bo po obědě protahli aji našu ulicu a s Felinu se dalo vyjet. Tuž sem jel. Cestu sem se eště stavil do Kaufu kupiť paru sačku smaženych kobzoli a paru kofol a už sem brzdil smykem na Dubině. Doslova. Trochu sem škrknul o vedle stojicy Fabiju, ale přes tu haldu sněha to bylo jak od anestezyjologa.
Otevřel mi Danek a hned ve dveřach mě informoval, že přyjela teta Kamila a stryk Viktor z Prahi a že budu slaviť Sylvestra s nami. No slava. Blanka mě přectavila celkem šikovne, fajně stavjane bloncce, kera se na mě tak fajně usmjala a potem mě seznamila s jejim chlopem, kery vypadal jak mladši bracha Harapesa. Zajimave, že člověka, kery se menuje Viktor, sem se přectavoval přesně tak. Během pěti minut z něho vylezlo že "...bydléj v Praze na Smíchově v jedna plus jedná, ale to jym zatím stačí, páč na malý je ještě čás a vobá máme dobréj džób a karyjéra je zatím přednější a dyť sme spolu teprvá pět lét a to je stejně ještě brzó na svatbú a co tý kdy to toho vobá s Bláňou praštíté a...". Esli eště cosyk mluvil, už nevim co, bo sem se ucpal uši zevnitřku a sledoval skrz něho snih za oknem. Tuž ten je ukecanějši, jak Laďa ze šichty. A něpřyjemny jak jebak v nose.
Chvilu sem uvažoval, že se k tym fajnym Blančinym chlebičkum dam jakesyk to anestetykum, bo čim vic ten pajtaš dřystal, tym vic mě sral. Potem sem se spoměl na svuj sylvestrovski předzavazek o tym, že budu meň chlastať a tak sem enem symbolicki cumlal sklinku myslivca jak děcko cumel. Tež mi ale bylo hlupe se navaliť před Dankem, bo co by se o mě moh pomysleť, no ni? Kurnik šopa, uvažuju posledni dobu jaksyk moc rozumně.
Tym dvum ale na jakimsyk děcku guvno zaleželo, bo Viktor do sebe lel jeden fernet za druhim jak by ředil maltu a Kamila tež chlampala, jak by měla vychazku z protialkoholni lečebni. Čim vic byl navalenějši, tym vic sem pozoroval, že se mota kolem Blanki jak kliščě kolem transfuzni stanice. Blanka se jeho dřystum enem chichotala, tuž nevim. Musym se na tebe davať pozor, gizde. V osum Blanka uložila Danečka, bo Sylvester je syce enem raz v roce, ale pětilete děcko zas tak moc něvydrži. Danek usnul jak po vaječnym koňaku a ti dva se začli rozjižďať eště vic. Kamila se lapla ku mě na gauč a začla mi vykladať o tym, jaki je Viktor fajny synek a jak se spolu seznamili na jakesyk skupinove terapiji a že on je ten pravy na cely život. Tuž ni, že by se to zle posluchalo, ale jak sem cytil, že se na mě čimdal vic lepi, šel sem skontrolovať Blanku s Viktorem do kuchině. Blanka chistala jednohubki a on do ni hučel jak Intersyty v tunelu jakesyk dřysty prdy o společnym životě a věčne lasce. To by mi ani něvadilo, enem kdyby ju ten baletni pazgřyvec přy tym nědržel okolo ramen. Blanka se zas enem chichotala, tuž to mě skuša, nebo co, pravil sem se?
Zežrali sme chlebički, zežrali sme jednohubki, pražacy svorně dopili fernet a začli mi upijať myslivca. Kolem desate synkovi už začly vypadavať někere slova z vět a Kamila na mě byla nalepena jak hajzelpapir na but. Jak sme zas lapěli na gauču, začla mi davať take zajimave sugestyvni otazki, jak doktor Uzel. Pry esli mam cosyk proti skupinovemu seksu a vyměně partneru a dřysty o věrnosti a podobne. Chtěl sem se pořadně promysleť odpověď, ale nědařylo se mi, bo se mi snažila prodřet svoju nohu moje fusakle. Pravila, že ona s Viktorem se poznali na take fajne poznavacy party (ja tak, tuž guvno skupinova terapija!) a že to ich sbližilo a ukazalo, že patřa k sobě navěki. Něchcu vypadať jak nětykavka, ale ku koncu už mi to bylo celkem protivne, bo ty fusakle byly nove od mamy, z vanoc a přecy něpujdu dom v ďuravych.
Omluvil sem se, zašel do kuchině zas skontrolovať Viktora a jak sem viděl, že je dotěrny jak Jehovista ve vytahu, pravil sem mu, že z te vyměny nic něbudě, bo mi minuly tyden skončila nemocenska, kera se tykala kožniho. Chvilu mu šrotily kolca v pale, potem jakby se mu přeply vyhibki, obratil o třystadvacetpět stupňu a začnul vykladať o svoji robotě.
Okolo jedenaste už byl tak mimo, že nas začnul všeckich přesvěčovať, že letos je jednatřycateho prosynca zvlaštni den, bo se na jeden den měni zymni čas na letni a tak včil už se vlasně bliži dvanasta a třeba isť nachistať a odpaliť rachejtle, kere se dovez až z Prahi z rynka a kerymi chtěl zpřyjemniť Slovakum pulnoc. Eště že Daneček spal, borak maly. Mama mu syce slibila, že ho zbudi na ohňostroj, ale Viktorovi pravila, že ho rači necha spat.
Ten vul se odplantal do přecyně, fakt se oblek, teda vlasně se enen obul buty, zbalil igelitku, z kere čuhaly ruzne špilki a barevne trubki s napisami fireworks a podobne, pravil že to pujdě nachistať, bechnul dveřami a byl v dupě. S Blanku sme něchapali, čemu je slyšet vytah, bo ona meška v přyzemi. Chvilu sme čekali u okna a vyhližali Viktora. Jak uběhlo deset minut a jeho něbylo, Blanka přykryla chrnicy Kamču deku, tak polosmutně se na mě usmjala a šli sme teho pajtaša hledať.
Pulhodiny sme bludili kolem baraku, aji ho volali, ale nic. Potem sme šli zpatki a prolezli cely vchod odvrchu až nadul. Jak už se bližila pulnoc, navrhnul sem, že ho možeme hledať aji po pulnocy a že bysme se mohli isť aspoň přypiť na šťasny novy rok. Tuž sme se aspoň sami dva přyťukli tym alkosyfonem, novoročně se pocalovali, popřali se všecko nejlepši a ať nam to vydrži, přykryli Kamču, kera sebu mezytym bechla na tepich, deku a šli se podivať na posledni misto, kde moh baleťak eště byť. Tuž jasne, že chrněl ve sklepě, opřeny o vytahove dveře, vedle sebe tu igelitku a v ruce zapalki. Blanka skočila pro druhu deku, bo s nim nešlo hnuť, ja sem mu vzal syrki, bo stačila ta kanonada venku, na krk sem mu pověsyl fiksem napsanu cedulu "Nenič mne, sloužim všem!" a něchali sme ho tam. Předtym, než sme kolem jedne zalehli s Blanku v ložnicy, sem se dal budik na šest, abych tam byl spiš, jak se ten mamlas zbudi. A aji na tu kontrolu hromadek došlo...
Jak sem s nim rano třepal, chvilu nevěděl, kaj je, kdo sem ja a kery je rok. Doma dostal turka a zbytek navštěvy promluvil tak sedum slov. Kamila tež mluvila enem o něutralnich tematach a seděla ode mě meter daleko. Po obědě poděkovali za azyl a omluvili se, že chcu eště před navratem do Prahi stihnuť jednu navštěvu. Blanka se mi po jejich odchodu furt enem omluvala, ale co? Šak člověk ma poznavať nove lidi, no ni?
Jak na novy rok, tak po cely rok.
Tuž měl kdosyk z vas lepši Sylvester?!
Den po Štědrym dňu
Přy tym před a povanočnim litaňu sem se ani moc nědostal ku komputeru, abych tu popsal, co noveho. Den po Štědrym dňu sem byl pozvany k Blance na oběd. Doma sem zabalil ty dva darki pro ňu a pro Danečka a valil k nim.
Navštěva nězačla pravě nejlepši. Otevřel mi Danek a pry, že mamce neni moc dobře. A fakt. Blanka se motala kvartyrem zelena jak turysťak z Hipernovy, omluvala se a pry že to nic neni, že se enem přežrala teho mamineho salatu. Bo jeji mama ji ho dycki zrobi lavor, jak na kupani maleho děcka a ona ho može snidať, obědvať aji večeřať. Zoptal sem se ji, čemu nězavolala, že sme to mohli odložiť. Pry to začlo před dvuma hodinami a ona se myslela, že to přejdě. A navic, jak cosyk slibi, tuž to plati, aji jak by to měla odležet. Tuž fajna robka, no ni? Poprosyla mě, esli bysem němoh dať na taliř sobě a Dankovi ja, bo ona jak vidi ten salat, natahuje ju jak pendlovki. Pravil sem ji, ať se idě klidně lehnuť, že se o maleho postaram jak o vlasniho a ona ať spočně. Vděčně se na mě usmjala a calnula mě na lico. Chtěl sem uhnuť, bo co jak by to bylo cosyk infekčniho, ale něstihnul sem to.
Naložil sem nam salatu, bechnul každemu jeden řyzek z kury a lapli sme se ku stolu. Blanka se zas omluvala, že se s nami něda a že se idě dať dalši hlt Smekty. Tuž co, aspoň podřystame jak chlopi. Salat byl fakt vyborny, ta jeji mama robi lepši salat jak moja. Akurat ty žampijony tam němusely byť, tuž sem je vydlubaval a daval bokem. Danečkovi se jaksyk nědařylo pokrať to maso a bo už vim, jaki je šikovny na take praktycke věcy, pomoh sem mu s tym. Vděčně se na mě podival a s plnu pusu mi začal vykladať, co všecko mu přyněs Ježišek. Eště že Blanka byla pryč, bo inač by byl ticho, bo "při jidle se nemluvi". To tak, kdyby take pravidlo platilo v naši familiji, nevim nevim, bo přy obědě se teho doma dycki nejvic pořešilo.
Pry že byl cely rok moc a moc hodny, bo do dopisu napsal enem lego a autodrahu a Ježišek mu doněs navic velke dřevěne šachi, krabicu jakichsyk lamohlavu, cedečka s pohadkami, jakusyk encyklopedyju. Vic se něpamatuju, bo on eště trochu šišla a s plnym pyskem řyzka už mu ku koncu něbylo rozumět.
Po fajnym obědě sem maleho zahnal do lužka s tym, ať se cosyk přečita a necha mamku spočnuť, bo ji je furt zle a šel sem za Blanku do ložnice. Ležela tam jak lazar a mi ji zabylo tak lito. Dal sem ji balik pro maleho a pravil ji, aby mu to večer něnapadně podstrčila kajsyk za stromek, že to na Štědry den přehlednul. Potem sem ji dal ten baliček, kery se mi zalibil na prvni pohled v tym stanku kusek od Pryjora. Chtěla to hned rozbaliť, ale pravil sem ji, ať se to necha na večer. Zaprve ji už budě určitě lepši a zadruhe se može mysleť, že ji to doněs tež Ježišek. Tuž ja sem taki romantyk. Tež je ale možne, že sem se chtěl vyhnuť přypadnemu dalšimu přenosu bacylu, bo jak by viděla tu darkovu sadu "Naramkove hodinki-prstynek-voňavka", beztak by se něudržela.
Chvilu sem eště podřystal o tym, jak bylo u našich a jaksyk sem se zakecal, bo po pulhodině sem se všimnul, že Blanka vypada eště bledši jak předtym. Napadlo mě, esli to neni žlučnik a chtěl sem ji zavolať sanytku, ale ona nechtěla, že ta Smekta a to černe uhli určitě zaberu a že se enem chvilu prospi a budě dobře. Pochopil sem, že navštěva je u konca a rozlučil sem se s tym, že večer určitě zavolam, esli už ji je lepši. Bo to by bylo naprd, straviť koněc roku na dyjetě ve špitale, no ni? Chtěla mi dať pusu na cestu, ale rači sem stanul a enem ji zamaval. Jak sem se v přecyni obuval buty, přyšel za mnu Danek a pry esli mamka spi, bo ho trochu boli břuch. Pravil sem mu, že to je z teho řyzka a zahnal sem ho do lužka.
Ať se mama tvrdi co chce, ja nejsem hipochonder, šak mě znatě. Ale celu cestu dom sem na sobě pozoroval jasne přyznaki střevni chřypki, kombinovane se žlučnikovym zachvatem a akutnim zapalem slepaka. Tuž fakt! Doma sem se uvařyl černy čaj, lapnul se do křesla ku svoji oblibene knižce – Domacy lekař od A do Zet – , přykryl se svoju oblibenu televizni deku a kontroloval, esli všecko sedi. Jaksyk mě to čitani zmohlo, bo sem se tam zbudil zalomeny jak klikovka akurat na Donutila. Jak skončil, spoměl sem se, že mam eště volať Blance, ale v devět už měla vyply tydlifon, tuž to určitě nejela do špitalu. Než sem usnul, ponadaval sem se v duchu na něvydařenu navštěvu a s duvěru, že to na Sylvestra vyjdě lepši, sem usnul...
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.