Sylvester je tu - zas se budě bilancovať
Štědry den je fuč aji s balicymi papirami od darku a zytra už je Sylvester. Zas budu o rok starši. Budu aji o rok chitřejši?
Každy se už těši, jak budě posledni den v roce bilancovať, co dokazal, kolik chechtaku zarobil, co se noveho kupil, kolik novych děcek se mu narodilo a podobne. Ja se do teho moc něpohrnu, bo co se tyka přecevzeti, z loňska mi jich moc něvyšlo.
Už před Štědrym dněm sem se loni vzal aštverku, sednul se ku stolu, nadepsal to "Plan přecevzeti na rok 2005", na hodinu se zadumal a dal do kupy take sedmero:
- meň pit
- nejest tolik
- vybirať se slušne roby a na del jak dva dni
- brať tydlifon pokažde, jak vola mama
- byť častějši se segru a jejimi barabčikami
- doma konečně po deseti rokach vymalovať
- najsť se robu a založiť se vlasni familiju
Papir sem se potem nalepil na ledničku, ať to mam na očach. Jak u mě loni slavila Sylvestra partyja ze šichty, kerysyk vul to použil na cosyk ine, než sem planoval ja, bo došel Harmasan, ale bo mam celkem dobru paměť, možu se včil řeknuť, že mi tak vyšlo akurat to s tym jezenim a co se tyka piťa, už nelezu na každu akcyju.
Na roby mam smulu. Jaruna byla slušna roba a nebyt teho, že sem ju polel tenkrat v Kinestaru tym pivem, možna sme to mohli dotahnuť dal. Jak sem potkal Zdenku Dokonalu, myslel sem se, že to je ta prava. Nebyt teho jejiho čokla a divneho vkusu. Možna Blanka je ta prava. Zname se necele dva měsyce, ale vypada na fajn robku.
S tym tydlifonem sem to myslel dobře, ale dycki jak vidim na dyspleju "Mama", cosyk se ve mě šprajcně, začnu mě boleť pazury a spomenu se, že dycki vola buď, aby mi cosyk vyčitala a nebo jak potřebuje zryť zahradu a nebo inu duležitu ručni robotu. Kurnik šopa, šak ma aji ceru, no ni? A než se to rozmyslim, věčinu tydlifon přestaně vyzvaňať. Tuž či za to možu ja, že ma mama taku malu vydrž?
Co se tyka segry, sem s ňu a s malymi skoro na každe rodine akcyji. Tuž to by se tež dalo počitať za splněne.
Malovať sem se chistal už celkem třykrat. Poprve, jak měla přysť na prvni navštěvu Zdenka, podruhe, jak sem planoval oslavu svojich narozek a potřeti, jak mi v obyvačce za televizu spadnul kus omitky velikosti maleho zešitu. Nakoněc sem to ale zas odložil a ten obraz posunul o pulmetra niže.
A to posledni přecevzeti? To se lehko napiše, ale těžko zrobi. Ale už na tym robim.
Tuž to viditě, člověk planuje a přyroda měni. Letos to zrobim inač. Misto abych se ničil ledviny s partyju a ryskoval, že zas kerysyk z nich malem zapali rachejtlami protějši barak, pobudu s fajnu robku a jejim malym pajtaškem, bo mě Blanka pozvala na Sylvestra k nim dom. Podřystame, pojime chlebički, pohrajem se s malym pekseso a esli něusně, zajděme se mrknuť na ohňostroj ven. A jak usně, kdovi...
A vymalovať možu aji napřesrok, no ni?
Štědry den s celu familiju
Jak sem v sobotu po kratke melancholicke prochazce po Komeňaku dorazyl k našim, byla tam ve vzduchu cytiť taka ta vanočni atmosfera. Mama něnapadně, ale tak, aby ju každy slyšel, vyryvala v kuchini, fotra něbylo vidět, v obyvačce seděla nasmolena segra s tym svojim, kisňa vyřvavala naplno, před ňu seděla mala kopija segry a čuměla na ňu jak kralik na zmyju, mezytym jeji bracha obhližal stromek, esli už tam cosyk neni kajsyk schovane. Pod oknem seděl upřymny synovec, jak vztekly cosyk mačkal na tydlifoně a něreagoval na moje dotazy, jak se ma a esli už ma jakusyk děvuchu. Zoptal sem se segry, co je noveho a to sem neměl, bo začla mleť bantem jak šlajfira a mlela a mlela...
Jak skončila, chvilu sem to odmocňoval a vyšlo mi, že se asy cestu s tym jejim chitrolinem pohadali, kdo je lepši šofer a kdo by neměl vubec šahať na volant. Šel sem rači za mamu, kera pravě mluvila o fotrovi, co je to za něspolehliveho gizda, kery před hodinu šel do sklepa pro ogurki a furt ho neni. Blisklo mi hlavu, esli se mu cosyk něstalo, bo roki už na to ma, ale mama pravila, že jak dluho nešel, prošmejdila cele přyzemi a od Kovalskeho se ozyval hlasyty zpěv. On žije sam, bo za cely život něnašel tu pravu a dycki kolem vanoc ma deprese a zahaňa je s každym, kdo je pravě po ruce. Tuž to foter robi dobry skutek, pravil sem, ale měl sem se to nechat pro sebe, bo mama pravila, že sme oba stejni gizdi a ja ho eště v tym chlastu podporuju. Tuž cela mama.
Potem přyšla do kuchině segra a zas spustila o tym jejim, že jak tu jeli, ten vul projel všecke křyžovatki na červenu a že se nikdy od ni něda řeknuť. Mama ji začla přyzvukovať, že take gizdy něsnaša, bo nědavno ju jeden malem přejel na přechodu. Rači sem se vratil do obyvački. Švager se ku mě spiklenecki lapnul a pry, že chape, že je to moja segra a esli bysem ji nemoh vysvětliť, že v ramcy urychleňa provozu je třeba využit světel, co to da a že se podle vyhlaški može jet na posledni problik oranžove. Tuž tos uhadnul, ja se tak necham zatahnuť do vašich hadek. Cosyk sem zabručel a převed řeč na to, co koštujem neska. Každe svatki jeden z nas chlopu přyněse cosyk fajneho. Loni sem investoval vanočni premije a kupil visku za pětset, ale rači sem ju měl vychlastať doma sam, bo s fotrem sme byli jaksyk rozhadani a on celu dobu vyryval, že to je divne a že to chutna jak voda s mydlem a podobne duperele. Předloni švager dotahnul jakusyk frndžalicu ze Slovenska, bo tam ma familiju. Koněc večeře mam jakisyk mlhavy, mama nam třem tenkrat odmitla dať kapra, že ledva vidime jeden druheho, natož tak vidět na kosti a dostali sme řyzek.
Letos to bylo na fotrovi, akurat že furt byl kajsyk v dupě. Tež už se pomalu začinalo tmiť a děcka už začaly otravovať s tym, že už maju strašny hlad. Segra pravila, že pro něho zajdě ku Kovalskemu. Za chvilu ho dotahla. Tata měl oči jak by kral kilo cybule a začnul mamě vysvětlovať, že sused už se skoro věšal a že ho foter zachranil na posledni chvilu. Mama chvilu vahala, potem k němu čuchla, ale mavla ruku a poslala ho smažiť kapra. Foter se oddechnul, počkal až mama zapadně do obyvački a začnul na nas mavať jak vodni mlyn přy povodňach, abysme my chlopi šli za nim. Nevim, kaj zehnal taku fajnu slivku, ale byla zaroveň jemna aji ostra jak břytva. Hazali sme kapra a řyzki na panev, dali se do druhe nohi a probirali rozdily v řyzeni rob a chlopu. Mama se segru rovnaly cukrove na taliře, vyměňovaly užrane kuski a ze srandy se předhaňaly, kera se horši vdala. Tuž aspoň doufam, že ze srandy. Kolem pobihali dva mali pajtašcy, kere už omrzely pohadki v kisni a co dvě minuty se ptali, kdy už budě večeřa, že už umiraju hlady.
Jak bylo nasmažene, foter nas slavnostně pozval k štědrovečernimu stolu, my sme se namačkali lokeť na lokeť a začlo se jesť. Mama nalela rybi polivku a maly bracha začnul hned kopiji segry popisovať do detajlu, co všecko plave v tym hrncu, jak se to vařy. Mala začla natahovať, že ty rozpuštěne oči jesť nebude. Švager se nasmolil, bo na polivki on se potrpi, dal malemu baňu a male pravil, že tu bude tak dluho, dokavaď nezy cely taliř. Ta se v tym začla nimrať a upřymny se ji zastal, že ať ju aspoň o štědrym dňu tata nenuti. Švager se po nim enem ohnal, ale mama ho zdrbala jak financ kozu, že esli tu budě eště chvilu mavať rukami jak ožraly regulovčik, vyhodi ho aji s taliřem na mraz. Asy se mamy zleknul, bo zbytek večeře už držel pysk a krok. Mali se na upřymneho vděčně podivali a začli robiť v polivce kruhi. Ostatni sme robili, že nic nevidime, ale mama, jak ostatnim zbirala taliře, vzala něnapadně aji jejich nědojezene zbytki. Jak sme se davali druhe, mali už ani němohli sedět, jak to s nimi šilo. Dali se třy male kuski z ryby, dvě lyžki bramboroveho salatu a už chtěli ku stromku. Včil ale začlo oblibene varyjetni čislo fotra, kere sem v děctvi něnaviděl. Zjed jeden kusek kapra. Přydal se salatu. Dojed salat. Přydal se řyzka. Potem eště trochu salatu. Jak by vubec něvnimal ty nasupene male gzychty, kere mu v duchu přaly dvacet kosti v krku a jednu v oku. Nakoněc odsunul taliř, že už je dost najezeny. Mali se celi žhavi vrhli ku stromku, ale za chvilu byli zpatki, že tam nic neni. Upřymny zesmutněl, že určitě Ježiška vyplašili a včil buděme mět pod stromkem všecy akurat kulove s přehazovačku. Malym zatlo, trochu se sklidnili a zatahli upřymneho do ložnice vyhližat z okna Ježiška. Roby mezytym pomyly nadobi a ja s chlopami sem nahazal zabalene krabice pod stromek.
Než sme zavolali zvonkem male, chtěl sem eště zapaliť prskavki, ale mama s gzychtem nasrane Marfuše ukazala na velki vypaleny flek v knihovně a mi cuklo v kutkach, bo sem se spoměl na prvni vanoce s umělym stromkem. Segra potem zazvonila na zvonek a do obyvački se nahrnuly všecke třy děcka. Bo ať se hraje upřymny na dospěleho jak chce, rozzařene oči měl tež.
Hromada rozervanych vanočnich papiru rostla, děcka nadšeně vřyskaly nad každym darkem, ja sem se dočkal od upřymneho potěšeneho povytahnuťa oboči, jak rozbalil ten empetrojkovač. Ja sem dostal zas hromadu tych tekutych sraček na pysk po holeňu, jakesyk knižki, pleteny sveter, šalek a čapku (od koho asy...), od kohosyk v obalce tisycovku (typuju švagra, to je taki vul bez napadu) a od malych dvě prupiski. Jak už byl zas stromek vidět cely, mali se šli hrat do přecyně s novymi hračkami, mama vytahla vanočni zakusek a čuměli sme na pohadku. Moc sme z ni ale neměli, bo švager semtam nahlas zachrapal.
Jak sme kolem desate konečně dokoštovali ten puliter slivki, segra s rodinu se pomalu chistala dom, tuž sme ich šli vyprovodiť ven. Před autem ich eště upřymny zkusmo vytočil, bo se zoptal, esli ho hoďa na Stodolni. Oba ho doštěkali jak ryntyntyni (švagrovi ale už moc něbylo rozumět, bo nas s tatu předtym předběhnul o paru kol) a pry že o vanocach ma byť s rodinu. Enem na mě mrknul a pry, že se robil srandu.
Pozoroval sem segru, jak všeckich nacpala do žigula a došlo mi, že jak bych se měl vybrat, esli jet s ňu, nebo se švagrem, vybral bych se ju, bo ona je prostě lepši šofer. Akurat sem ji to nikdy neřek. Jak sem potem dorazyl dom, eště sem ji po jedenaste zavolal a řeknul ji to s tym, že to je muj posledni darek k vanocam pro ňu.
Měla z teho věči radosť, jak z tych termofusakli.
Konečně štědry den
Eště chibi paru dřystu o tym pondělku. V ponděli sme jeli s mamu do teho Kaufu, jak sem slibil. Na to, že do svatku bylo eště celkem daleko, tam bylo ludi jak na te pamatne akcyji v Kerfu Tlačil sem vuzek a sledoval mamu, jak do něho haza same žradlo jak basketbalista amater. Dumal sem, jak to ten foter robi, že se z teho předvanočniho nakupu dycki vykruti. Kdysyk se rači braval předvanočni šichty, potem se zas vymluval na bolavy řbet, hlavu, ruki, nohi a pozdějši, jak mi ledva doschnul řydičak, raz za rok mi milostivě pojčal auto, abych zařydil tu duležitu chlopsku robotu a odvez mamu do obchoda. A ja, mlady a hlupy nadšeně suhlasyl a to ježděni mi zustalo do včil.
Po dvuch hodinach vuzkoveho slaloma bylo nakupene pro cely barak aji s přylehlym okolim a ja sem skladal narvane přepravki do Feliny. Na posledni chvilu sem mamu odtahnul od te klece ze stromkami, bo užuž tam miřyla. Totak, eště stromek povezu! Raz sem to dopustil a jehliči sem měl ve Feldě eště v letě. Žaden stromek, šak matě ten uměly, ten vyhodny kup z Polska! Mama se na mě podivala tajak bysem vysal urnu s babku, bo furt tuži po živym, ale jak už raz kupili ten uměly, přecy něbudě utracať za živy, no ni? Navic ju v tym foter vydatně podporuje, bo je mu jasne, že z uměleho je meň marasu, kery on dycki musel sklizať. Tuž se aspoň nakupila paru haluzy, ja sem je obalil igelitkami a valili sme dom.
Ryby naštěsti němusym kupovať, bo to je jedina vanočni povinosť fotra. Ma kamoša rybařa, vlasně spiš ryboprodejca, byvaleho ryboprodejca a choďa kupovať dycki spolu. On dycki kontroluje ryby, bo zna všecke ty finty přy važeni a ma přy tym kupovaňu dycki pindy jak čojka. S fotrem každy rok doněsu male hejno ryb za vyhodnu cenu. Moc ale něušetřa, bo doma potem slavja vyhodny nakup. Něpamatuju se rok, kdy by foter zabijal kapra střyzlivy.
Tym pondělnim nakupem to ale něskončilo, bo sem eště musel zajet s mamu včera na "doplněni špajzki", tuž sem se pro istotu rači vzal dovolenu, abysme to zvladli dopoledně vklidu, dokavaď budu prazne obchody. Akurat že stejny napad mělo třyštvrtě Ostravy, bo na parkovišťu bylo volnych akurat asy osum mist pro invalidy. Kružil sem jak rogalista ve vichřycy a naraz vidim rožnute světla spatečki, tuž sem hned smykem zastavil vedle a hazal vyhružne pohledy na ty dva gizdy, co tam byli o pulvteřyny spiše, aby pochopili, že to je moje misto. Chlop v kožene bundě za volantem se daval načas, vul jeden, tuž sem parurazy vyhružně zaturoval a mama na ňho robila něslušne posunki. Kaj se totok naučila??? Asy ji zakažu ty amerycke filmy.
V obchodě bylo tak štyryrazy vic ludi jak počet aut na parkovišťu krat počet sedadel a na mě začla padať klaustrofobija. Mama zas plnila vuzek, jak by čekala hladomor a jak bysme v ponděli nikde něbyli. Tuž nema ona Alzhajmra? Pry ni a berem enem čerstve potraviny. Jak sem viděl tu frontu u salamu, snažil sem se ji vysvětliť, že sem vegetaryjan a že by to cela familija měla tež zkusyť. Asy sem něbyl moc durazny, bo mě postavila na koněc te řady jak maleho synka, vepředu zkontrolovala, co tam všecko maju, potem na mě vychrlila, co mam kupiť a šla pro dalši věcy indě. Eště byla na dohled a ja už sem nevěděl, co to vlasně mam kupiť. Ale co, beztak za chvilu přyjdě a než se dostanu na řadu, zahraju se na mobilu. Jak sem se za štvrhodiny dostal konečně na řadu, salamova roba se mě zoptala, co chcu a ja, zblbly z teho mobila na ňu – hada! Asy už teho měla tež moc, bo mi s klidem odpověděla, že už němaju. Tuž sem ukazoval na salamy a že teho dvacet a teho třycet, podle teho, kery se mi libil. Jak na bestyju, jak sem se odrazyl spokojeně od pulta, dorazyla mama, zkontrolovala co sem kupil, zle se na mě podivala a tlačila mě zas na koněc řady. Pro změnu sem se zle zatvařyl ja a asy pochopila, že ji musa stačit ty salamy, co sem kupil.
Spoměl sem se, že nemam nic pro gizdy a tež sem chtěl eště cosyk kupiť Blance a Danečkovi, bo mě pozvala na prvni svatek vanočni na oběd, tuž sem v hračkařstvi nahazal do vuzka jakesyk autička a panenku. V duchu sem se usmjal, ludě blazňa tak dluho s nakupovanim a ja to mam hotove za paru minut.
U pokladni byla řada jak na listki na Pendolino. Začnul sem nahlas vyryvať, čemu su někere pokladni prazne a asy to slyšel kerysyk ten manažer s tym sluchatkem v uchu, bo za chvilu pomalym krokem došla odpočnuta pokladni. Akurat že mama už vytahala pul vuzka na pas u te, kaj sme stali, tuž přecy to něbudu davať zpatki.
O tym, jak dluho sem vyjižďal z parkovišťa ani nema cenu psat. Jak sem jel krokem, aspoň sem se moh prohlednuť ostatni auta. Moja Felda je stejnak nejkrasnějši.
U mamy sem pojed, domluvil detajly na Štědry den a jel pomaly dom. Potem sem zrychlil, bo sem se spoměl, že mam darki akurat pro gizdy. Hodil sem auto před barak a valil na Masarykač. Dal sem se jedno včeli žihadlo, nakupil všeckim prověřene termofusakle, pro Blanku sem kupil jeden taki darek, kery se mi libil na prvni pohled a valil sem k Sykoraku kupiť upřymnemu taki ten maly bazmek, co se da na krk, nahraje se tam cedečko a poslucha se to. Tuž furt lepši, jak to loňske autičko, na kere se tvařyl jaksyk divně. On upřymny se mnu moc němluvi od te doby, co se kamaradim s Blanku, tuž to beru trochu jako uplatek. Vlasně se mi spiš vyhiba a ja sem eště něnašel čas se s nim chlopski promluviť. V tym kramu daval osobně šef ku každemu bebechu, co kdo kupil, tašku darku (mi dal nejvěči – fajne – zas mam cosyk navic pro gizdy), tuž sem slušně poděkoval, popřal fajne svatki a valil dom.
Neska od rana čučim na pohadki v kisni, misto oběda sem se dal jakesyk cukrove, bo chcu vidět zlatu sviňu a včil už valim za familiju. Přyjedě tajak každy rok aji segra s malymi, ale jak na sviňu aji se švagrem, tuž to budě tajak dycki – rodina pohoda...
Tolik litaňa kvuli jednemu dňu v roce
Zytra to vypukně. Z radyja budu cely den vyhravať koledy a cela Ostrava budě taka inši – taka melancholicka. Možna aji trochu sněhu napadně a jak se zadařy, večer budu vzduchem litať vločki jak vši s padakami. Rano děcka stanu, věčina budě strojiť stromek, někere už ho maju nastrojeny, dopoledně budu čučet na pohadki v kisni, fotřy budu mezytym zabijať a porcovať kapra, mamy budu chistať cukrove na stul a v někerych rodinach aji děcka skusa vydržet bez jidla, aby viděly to zlate prase. Večer zazvoni zvonek, děckam se rozzařa oči jak vrany nad Černobylem a potem enem budu brať jeden balik za druhim, rvať balicy papir a za dveřami člověk uslyši "Je, Nokija, supr!" nebo "Mami, ty sy zlata, skvěle hadry!" a nebo tež "Třeti papuče? To sy snad ani nezasloužim".
Ale včil je eště patek a ja sem tajak každy rok zas v dupě. Cely rok se dycki přemluvam, abych darki pod stromek pro familiju nakupoval pruběžně, ale nakoněc to dycki dopadně tak, že eště třyadvacateho večer litam po Masarykaču a zhaňam cosyk na posledni chvilu. Tuž jakesyk ty bebechi už mam, ale eště třeba cosyk kupiť mamě, aby něvyryvala, co za něpodarka nevděčneho to přyvedla na svět a aji cosyk pro segru, bo ta je schopna mi každy rok přypominať ten kopačak, za kery dala kdysyk štvrťročni kapesne.
Spominam, jak to bylo kdysyk, jak sem byl maly pajtaš. Ludě tolik něhlupli, bo něbylo tolik peněz a tež děcka něbyly tak rozežrane. Přyklad u nas. Mi stačilo, jak sem pod stromkem našel Merkur a nebo jakusyk stavebnicu letadla. Pozdějši mi tata zrobil radosť Malym chemikem. To byl tenkrat velki hit. To byla taka velka černa kisňa, plna sklenek, v kerych byly ruzne praški a ruznobarevne vody. Duležity byl u teho navod. Pamatuju se, že mi ta krabica vydržela enem do druheho svatku vanočniho, bo den předtym sem kajsyk založil navod a něnapadlo mě nic ine, jak slet paru tych vod a prašku do jedne sklenki. Rana jak z Aurory, zaclony modrozelene, tepich červenooranžovy a mama modrofijalova. Mama sprdla fotra a ten to musel isť hodiť do popelaku. Eště, že tenkrat něbyli bezďacy, co šňupaju včil v popelakach, bo to eště ze štvrhodiny iskřylo.
Tež sem zažil haldu srandy s Mladym elektronykem. Piksla plna dratku a žarovek a odporu a kondenzatoru a baterek. Jak se to pospojovalo, fajně to blikalo. Jak sem raz mezy ty draty skusyl zapojiť našu andulku, esli se ji postavi peřy, tež mi zablikalo a dva dni mě bolela hlava od te mamine facki. Ja ja, tenkrat mi stačilo malo.
Neska su děcka inši. Jak ide vidět pod darkami stromek, hned se mysla, že tatu vyhodili z roboty a mamu přeřadili do skladu. Ve škole se chlubja, kdo dostal lepši gejmboj a dražši mobil. A nejlepši je, jak su v rodině dva barabčicy, keřy už umja počitať a navzajem se trumfuju, kdo dostal darki za vic peněz. Hamba mluviť. Ale co, taka už je doba.
Až pujdětě neska večer na svatečni prochazku, nahodu zabluditě na Masarykač a uviditě tam jakehosyk něšťasnika v modre bundě, jak lita od jedneho zavřeneho stanku ku druhemu a zkuša aji dratem otevřet Pryjor, rači se ho něvšimejtě, bo ten šileny vyraz v oku a ta slina u pysku, to neni enem tak.
Na Sylvestra se dam zavazek. Přyšti rok začnu nakupovať darki už v lednu.
Dankuv svatek
V sobotu mi eště něbylo moc dobře, aji sem uvažoval, že v ponděli zajdu do dochtora. Ale chtěl sem Blanku aji s malym překvapiť. Pozvala mě syce na nedělu, ale beztak to byla skuška, esli sleduju kalendař. Do obchodu se mi moc nechtělo, ale přecy něpřyjdu na svatek bez darku, no ni?
Dav ludi směrem na Masarykač mě varoval, že cosyk neni tajak ma byť. Posledni dobu moc nesleduju televizu. Že bych ja vul prošvihnul jakisyk převrat? Že by jakasyk demonstracyja? Rozhližal sem se po luďach, esli nenesu jakesyk transparenty, ale krom divnych uštvanych vyrazu v očach na nich něbylo nic divneho. Spoměl sem se na jeden stary film o patku třynasteho. Stahnul sem hlavu mezy ramena, bo byla zyma jak v ruske ledničce a ja sem jaksyk po te podzymni probirce hader němoh doma najsť šalek.
Jak sem dorazyl do Pryjora, došlo mi co se robi a v duchu sem se nadal do hovad, co se cpu o Zlate sobotě do obchodu. Ludě lezli dovnitřku aji ven, tlačili se jak sardynki, hračkařstvi narvane jak parlamentni bufik přy hlasovani. U stanku ze zlatem bylo celkem volno, ale zas tak dobře se s Danečkem eště nězname. Motal sem se tam asy deset minut jak po štyrech jizdach na husenkove draze, až mi zabylo horko. Šel sem rači ven trochu se schladiť na naměsti. Dav se mnu obkružil všecke stanki. Prvni kolo sem moc něvnimal, bo se na mě zezadu tlačila taka vyvinuta roba. Chvilu sem myslel, že ju přytahuju a už sem se chtěl na ňu mile usmjať, ale jak sem se otočil, cukla sebu a vytahla svoju ruku z moji kapsy. Rači sem se přendal šrajtoflu do naprsni kapsy. Druhe kolo už sem čučel na nabidku tych stanku, bo roba se ode mě s nadavkami v cyzym jazyce odpojila. Možna sem ji neměl řykať, co se o ni myslim.
U jedneho stanku sem potkal Dušana. Byl na vychazce s malym. Tež už měl paru koleček za sebu, podle praznych kelimku od svařaku, s kerymi se hral v kočarku jeho maly, bych řek tak sedum. Dušan mi poradil stanek, kaj pry maju nejlepši medovinu, tuž sme se dali po jedne spolu. Potem mě eště zlakal na punč, ale vymluvil sem se, že odpoledně jedu autem. Darki třeba nakupovať s čistu palu. Chvilu sme eště podřystali, dali se placek a Dušan potem už musel dom. Maly mu usnul a typnul bych, že to bylo z olizovani tych kališku. Stara ho zabije.
Ta medovina mě fajně zahřala, tuž sem eště raz obešel naměsti a furt žaden napad, tuž šup zpatki do Pryjora. Ludi tam bylo eště vic jak před chvilu, tuž sem se pomotal v přyzemi, zauvažoval, že mu kupim jakusyk knižku, ale tam byla tež řada jak na Lenina a tak sem se nechal davem zas vyvaliť ven, bo ten placek v břuchu vypadal, že tež za chvilu pujdě. Ja nevim, že se dycki přemluvim kupiť se ty stankove placki. Kdo vi, na čim to smaža, dycki mi je po tym zle, ale hlad je hlad. Vybral sem cosyk u prvniho stanku a šel dom do tepla.
Po te medovině mi bylo celkově lepši. Doma sem porobil trochu vanočni uklid – utřel sem flek na lince, kery už mě dluho sral. Chvilu sem dumal, esli se něstaviť na oběd k našim, ale došlo mi, že mama asy budě eště furt robiť pořadek a tak sem se ohřal cosyk z mrazaku. Po obědě sem se oblek a valil na Dubinu. Jel sem Felinu, bo na zastavce a ve zmrzle lokalce by se mi ten bacyl moh vratiť. Před barakem u segry sem se zahral oblibenu hru všeckich řydiču "Najdi volny meter a vlez se tam". Jakisyk vul v beemve stal tak, že zabiral dvě mista. Měl sem sto chuti ho odtlačiť, ale přecy se něbudu ničiť svoju krasotinku a stejnak sem se tam nakoněc vlez. Naknap ale vlez.
U Blanki mi otevřel jakisyk vlasaty špinavy blonďak s vypulenymi očami jak žaba s hadicu v dupě a s postavu zapasnika pět roku po ukončene karyjeře. Chvilu sme se měřyli a on potem procedil skrz zuby, že je Blančin bracha. Chtěl sem mu povědět, že sem tež bracha, ale z kvartyra odvedle, ale něvypadal na to, že by měl pro podobne srandy smysel. Spiš vypadal, že nema žadny smysel. Blanka se prvni divila, co tu robim, ale jak sem předal Danečkovi svuj nakup, enem se usmjala, přectavila nas s brachu (Adam, kura aji menem mi byl něsympatycki) a pozvala mě dal. Bracha na mě čuměl jak by mě rači viděl za dveřami a Daneček nevěřycně čuměl na ten balik, co sem mu doněs – termofusakle, česka vyroba za skvěle ceny! Pravil sem, že aspoň mu něbudě zyma, až pojeděme spolu na hory. Danek zdvihnul jedno oboči, Blanka se nervozně zachichotala a ten vlasaty gizd se enem ušklibnul – šak sem to moc dobře viděl kutkem oka. Honem sem mu rači vysvětlil, že to su zdravotni ponožki s povzbuzujicym učinkem aloe vera. To ho zaujalo, zoptal se, esli mam listek se složenim a začal se je skušať. Vlasatec se na mě dival podezřyvavě jak indyjan na huštacyho koňa a ja sem mu to oplacal. Přypadal sem se jak druhi kohut na smeťaku. Blanka pomahala malemu genyjovi, kery měl velke, ale fakt velke problemy se ty fusakle nazuť. Adam do mě začal ryť otazkami, kere sem se dobře pamatoval z doby, jak sem ja deptal segřyne napadniki. Za štvrhodiny sme se myslim ujasnili, co se o sobě my dva myslime. Za chvilu, jak dopil zbytek kofoly, řek že už pojedě (jeď, gizde!), rozlučil se srdečně s Blanku aji s malym, mi řek enem nonazdar a konečně vypadnul. Jak sme mu mavali z okna, ani mě moc něpřekvapilo, že lapnul do teho beemve, ale tym, že mi drcnul do Feliny, tym mě fakt nasral. Jak chceš gizde valku, maš ju mět. Uvažoval sem, že se stavim cestu od Blanki do jakesyk drogeryje pro paru sviček a špendliku, ať ma synek fajny večer.
Potem sme se s malym zahrali paru kol pexesa a bylo to celkem vyrovnane, tuž sem asy stupnul v jeho očach. Akurat mě trochu sral, jak furt dřystal o fajnym strykovi Adamovi, kery mu kupil k svatku fajny dřevěny hlavolam a k narozkam auto na vysylačku a k loňskim narozkam autodrahu a k předloňskim... Už tu něbyl a zas mě nasral.
Blanka mi eště uvařyla čaj, tuž sme lapli a ja sem vyzvidal, jake maju spolu vztahi, i když sem to tušil. Pry moc dobre, tuž kdybych to nahodu s Blanku myslel važnější, asy bych měl problemy s tym, že Adam k nam něsmi. Blanka eště chvilu vykladala, že ju podržel v době, jak se Dankuv bijofoter zachoval jak hovado. Jak popisovala, jak mu Adam ručně a stručně vysvětloval, že totok se segram něrobi, aji sem se chvilu myslel, že bysme se mohli spolu rozuměť.
Jak sem jel dom, už zas sem ho něnaviděl. Na narazniku byl dvumilimetrovy šram! Ty bestyjo, v drogeryji v Tesku maju nonstop!
Předvanočni uklid
Minuly tyden sem měl paru dni dovolene, bo sem se cytil jakisyk nascypany. Asy sem cosyk chitnul jak sem řezal ty zasrane haluze na zahradě. Byl sem na tym tak zle, že sem se aji zašel k našim na oběd, i když mi bylo jasne, jak to tam budě před svatkami vypadať. A tež ja! Mama litala kvartyrem s kiblem a hadru jak kometa a nasrany foter věšal vyprane zaclony. Všecko naleštěne, všude pořadek, enem v obyvačce eště bebechi vytahane z šuflad.
Pomalu sem v kuchini srkal nudlovu polivku. Mama vytirala otevřene šuflady a chvilu nědavala pozor na fotra, tuž se ku mě sednul a pry jak to idě. Bylo mi jasne, co budě nasledovať. Ani nečekal, co mu odpovim a pry, že tak mama hlupně už skoro měsyc. Včera pry dokonce myla okna a na ňho pry fukalo, tuž se šel zehřať do knajpy. Co je na tym pry špatneho? Tuž ale vysvětlujtě to mamě. Za trest ho neska schvalně nechala věšat zaclony, bo věděla, že mu to nězrobi dobře. A pry bestyja aji kajsyk schovala napečene cukrove a on ani němože skusyť. A tež ho pry nutila vysavať, aji jak vi, že on něsnaša hukot te sacy bestyje. Vymluva se, že to je od teho zavalu, ale cela familija vi, že to byl guvno zaval. Šak co je to za zaval, jak spadnu tak zeštyry kible uhla, no ni?
Ani sem ho moc něposluchal, bo za ty roki je to furt stejne. Navic to ani něstihnul dovykladať, bo naraz do kuchině vlezly nadavki – "Tuž ja se tam dřu jak šmirgelpapir a ten gizd šmatlavy tu sedi na řyti a vyklada!" – a hned za nimi mama. Položila před tatu seznam (podle mě tak roboty na pulroku) a prstem ukazovala, co eště neni zrobene. Bylo mi ho chudaka skoro lito, bo "Novu přyčku do přecyně" němohla mysleť važně. Ale mohla.
Na fotrovi bylo vidět, že kdyby měl před sebu hromadu pisku, narve tam hlavu a zbaběle se odšmatlal robiť. Ja sem ku gulašu přykusoval dalši vyčitki. Ni enem, že ji ten baraba s ničim něpomože, navic eště zdrhně do te zasrane putyki, napere se tam jak hovado a v nocy ji pošlape vydrhnuty tepich a ona to musy rano čistiť eště raz. Došlo mi, čemu sem měl vlchke fusakle. Potem spustila dalši vodopad, že všecko musy zrobiť enem ona, peče, vařy, smaži, pere, žehli, na všecko je sama, nikdo to něoceni, tuž se aspoň těšila, že na svatki budě vymalovane. Něrozvažně sem pravil, že dyť ten malbyt deprem zloňska doschnul. To něbyla dobra poznamka, bo mi za chvilu bylo jasne, že cukrove jako zakusek nědostanu. Než sem dojed zbytek gulaša, dozvěděl sem se, že sem něvděčny gizd, cukrove enem žrať, ale že bych pomoh s přypravu, to ni. Patnasť kilo muki, cukru a dalšich sraček musela odtahnuť v rukach a mlady pan se vozy řyť autem a ji ani něnakupi. Tuž a že by mi tak cosyk řekla? Sam od sebe sem se nabidnul, že ju zavezu na vanočni nakup do Kaufu. Něduvěřyvě se na mě podivala, trochu roztala jak Maryjanskohorska po posypu a naraz byl přede mnu tacek s cukrovym. Zas sem oblibeny synek. A ty jeji rohlički, to je jedna baseň.
Mama potem zapalila svičku a to přylakalo fotra, kery ju sfuknul, bo pry je to něbezpečne a přypoměl ji, že často nechava puštěny plyn. Mama zaječela jak syrena, že se to stalo enem raz a už je to osumnast roku, tuž čemu to furt přypomina. Foter cosyk zabručel a schoval zapalki na linku, kaj mama nědošahně, bo ona neni zrovna Tošenovski. Mama zrudla jak stranicka knižka a hlasem nasraneho Terminatora pravila, ať ji okamžitě da ty zapalki a co je to za něcytlive hovado, že ona chce zapaliť svičku za něboheho stryka Danyjela a on ji v tym brani. Foter se zarazyl jak vrtak v panelu, bo nevěděl jak reagovať, ale už bylo pozdě. Mama byla jak rychlovarna konvica. Pravila, že nevi, čemu žije s takim barbarem, kery ji ani nědovoli zasvitiť za mrtveho brachu a že je načase už to pořešiť. Foter začnul koktať, že to tak němyslel a že zapoměl, že je už zas vyroči a že... Mama enem mavla ruku, vzala stolek, zebrala zapalki a krom svički zapalila aji malu umělohmotnu haluz, kera byla ve vaze – asy omylem. Potem prošla kvartyr a pozapalovala všecke svički, co našla. Foter za ňu nešťasně šmatlal a daval pryč všecke hořlave bebechi, bo mama ve svoji nasratosti něvnimala. A nebo vnimala a enem tak fotra draždila. Kurnik šopa, za ty roki, co su svoji, sem se v nich něnaučil vyznať. Furt su na sebe tajak kočka s myšu a stejnak su furt spolu.
Dojed sem cukrove a mrknul do obyvački, esli tam cosyk něhořy. Tam na gauču dvě hrlički, kere se mačkaly pazury a spominaly na stryka. Pravil sem, že už pujdu a přypoměl sem mamě ten pondělni nakup. Přykivla vodnatymi očami, foter se vysmrkal, takže bylo všecko tajak dycki a moh sem valiť dom. Cestu sem se přečital ezemesku od Blanki, že včil před svatkami moc něstiha, ale esli něchcu přysť v nedělu aspoň na kafe. Tuž snad do te doby vyzdravim, pravil sem se.
Doma sem potem tež zaspominal na stryka. Spoměl sem se, jak mě raz na Ostravicy učil plavať, malem mě utopil, potem mě malem nechal vykrvacať, bo se něvšimnul, že sem šlapnul na dně na kus rozbite flaški a on furt ať šlapu vodu. Raz mě s nim naši pustili do Vitkovic, jak tam eště bylo kupaliště. Nechal mě sameho na dece, bo tam oblboval jakusyk robku a šel ju odprovodit na chvilu na jeji deku. Jaksyk se tam zdržel a ja, maly pajtaš sem ho šel hledať, ale něnašel sem ani stryka, ani potem už našu deku. Tuž sem šel dom v plavkach a s brekem. Stryka potem policajti dusyli paru hodin jak hovězy, než se vyjasnilo, kaj sem. Potem už sme spolu dluho plavať něšli. Vlasně už nikdy. Akurat nevim, čemu mama zapaluje svičku včil, bo vyroči teho jeho neštěsťa je přecy v letě, no ni?
Asy bych měl napsat, že mi to zecvaklo v pale okamžitě, ale to bych kecal. Deprem večer sem se uvědomil, čemu ty svički. Před vanocami přecy mival stryk svatek! Vyhrabal sem se z lužka a v kalendařu se ujistil, že mi zeply spravne kolca. V sobotu je Danyjela. A kurnik šopa...
Jak měl svatek stryk, tuž to budě mět asy aji Daneček, no ni?
Něbyl by život lepši bez televizni kisně a novin?
Ve středu sem dolez ze šichty zmordovany jak momentovy klič, tuž misto teho abysem vyrazyl zhaňať cosyk pod ten vanočni jehličnan, bo už je nejvyši čas, lapnul sem se na řyť, otevřel se Radka v brněni a včerejši noviny. Šak co, nemusym každy den čučet enem na bednu. Furt se cosyk robi.
V Praze na letišťu chitli jakehosyk duležiteho terorystu, tuž to budě Usama s fusama nasrany, bo to byl pry jakisyk jeho poskok. Škoda, že neletěl z Mošnova. Tam ho moh srazyť ředitel letišťa, kery se semtam prohaňa po přystavacy draze svojim autem a hraje se na letadlo. A nebo ho moh chitnuť za fliger ostravski policejni ředitel a zas sme mohli byť slavni. Od te doby, co dostal do budki od tych mladežniku, už ma beztak furt oči na šťopkach.
Běžcovi na dluhe tratě, teho času sejšelskemu turystovi pry vyšel denik, kaj popisuje, jak su ti naši pajtaši ve vladě skrznaskrz podplaceni. Tuž a neni to škoda papiru? Šak to stejnak všecy vja.
Kerysyk pajtaš z vlady se převlek za Santu. Ani nešlo poznať, kdo to je, bo sy pysk polepil fusami skoro až k očam. Tuž děcka pozor – letos asy něbudě nadělovať Ježišek. Nevim, co všecy furt hlupnu s tym Santu. Jak tu vladli komanči, musel darki nosyť Děda Mraz. Včil zas Santa. Kdo budě symbolem vanoc, až vyhraje za paru roku volby přyklad Strana zelenych? Vanočni krokodyl?
Na polach v Nošovicach budě dal rostnuť zeli, bo hejtman pravil tym vydřyduchum, co měli malo, že na nich dlabe a že ti japončicy postavja tu svoju fabryku na auta v Mošnově, esli to pujdě. Tuž to je fajne. Třytisyce ludi mohlo mět robotu a včil utřu pysk. Kraj moh byť světovy. Mohly se tu robiť fajne japonske auta a možna, že bysem na stare kolena aji svoju Felinu prodal a kupil se jakisyk ten Hjundaj. A včil nic. Tež sem byl paru roku pravidelnym navštěvnikem na uřadě prace, tuž vim, jake to je žit enem z podpory. A to tenkrat byla eště daleko menši jak včil.
Na druhu stranu ale – jak bysem měl kajsyk barak, kaj sem se narodil, prožil děctvi a meškal tam cely život a naraz přyšel jakisyk pajtaš s dyplomatku a razytkem, vrazyl mi pod nos papir a řeknul mi "Tu maš deset tisyc a val, bo statni zajem", obul bysem se pohorki a kopnul ho do dupy, že by se zastavil až u vytahu na radnicy.
Neni to lehke. Každa dvacka ma dvě strany. Rači sem se otevřel stranku o chechtakach, bo tam snad něbudě nic k vynervovani. Sto typu, co kupiť pod stromek, tuž to je fajne, to ušetřy něrozhodnym luďam nervy. Už nětřeba dumať, co komu kupiť, stači se vystřyhnuť dvojstranku a vyrazyť na nakupy. A nebo eště lepši – vystřyhnuť obrazki a dať ich pod stromek. Aspoň člověk ušetřy.
Pomalu mě to čitani přestavalo baviť a tak už sem se nedozvěděl, co Vladko zrobi s tymi mylijonami. Aspoň se to přečitaju přypadni obyvatele stupački.
Tuž nevim – mam čitať dal noviny? Jak je čitam, roščiluju se nad každu stranku. Jak je něčitam, přypadam se v robotě před ostatnimi jak vul, bo nevim, co se kaj robi a němožu nadavať s nimi. To se člověk něvybere...
Čemu nejsem Prastravak
Znam paru ludi, keřy se narodili tu v Ostravě, zrobili školy tu v Ostravě, paru roku robili tu v Ostravě a – naraz chitli pražsku chřypku, v Ostravě scypla Lajka, hup na Manažer a valime do hlavniho města. Tam na nas čekaju s otevřenu naruču a hned nam daju šestinasobny plat, co sme měli tu, mobil a mercedes a konečně se buděme žiť jak pambuh v raju.
Taki cestovatel se potem vrati na rodnu hrudu umyt tatovi a mamě okna na vanoce, vybrakovať špajzku, potem podřystať s kamošami v knajpě a po sedmym pivu z něho naraz leze, že jak odečte životni naklady a hipoteki a podobne duperele, tak ma o chlup vic, jak měl předtym tu. Akurat že rano se može přyspať, žadne pichački na šestu a dom se vraca večer na zpravy. Jak se zadařy a v robotě něhořy plan. Šikovna asystentka v minysukni mu raz za čas měni fotki děcek na komputeru. Vlasni robu naštěsti eště poznava, bo ta už neroste. Po devatym pivu konečně přestava spivat a mluvi, tajak mu zobak narost. Akurat že to už mu věčinu neni moc rozumět.
Dalši zas odchod z Ostravy obeči, bo jak mu zrušili misto ve firmě, nic ine, kaj by se uchitil, tu něnašel. Chvilu se zkuša přeoryjentovať na jakehosyk ineho manažera, ale nakoněc mu nězbydě nic ine, jak se slzami v očach zbaliť kufry a kupiť se mistenku na hlavnim nadru. Časem se uchiti a včil chodi s celu familiju brusliť misto do Komeňaku na Letnu. Eště furt mluvi tajak mu zobak narost a fandi Baniku, tuž eště by se dal považovať za Ostravaka.
Potem su tacy, co enem vypravči ve Svinově mavně zelenym praporkem, už v občance škrkaju lihovym fixem misto narozeňa a začinaju mluviť tajak moderator v radyju. V žadnym přypadku něchcu byť spojovani s tym divnym městem u polskoslovenskich hranic, nebo kaj to vlasně leži. Jak slyša slovo uhli, tvařa se tajak Kavan u Ružoveho pantera a dumaju, esli to neni to, co se bere na boleni břucha. Vitkovice, Enhačko, radnica, Banik, Stodolni, Černa luka, Kuřy rynek, halda, nic – vubec nic, ticho po pěšině, jak by im kdosyk přeoral paměť, žadna reakcyja.
Co s takimi, keřy se něchcu pamatovať, kaj hrali jako mali gizdi kulički? Jak to zhrnu, někeřy chcu, ale je im potem smutno, někeřy musa a tež je im smutno a někeřy spichaju, už aby byli pryč, a su radi. Co se da robiť. Člověk je tvor stěhovavy, ale tež jak je kajsyk zvykly, nechce se mu indě. Deprem jak cosyk opustime, uvědomime se to.
Sam nevim, co bych robil, jak bych dostal jakusyk lakavu nabidku. Mam v Ostravě rodinu, partyju, robki, mista s paměťu, kere jak vidim, hned spominam, co sem tam zažil, ale na druhu stranu, co jak mě indě čeka cosyk zajimaveho? Šak to znatě – nikdy něprav nikdy.
Ale jedno vim istě. Ať už mě ten věter z Beskid odfukně kaj chce, na Ostravu nikdy nězapomenu, bo to se neda.
Nedělni řyzek u Blanki
Minuly tyden mi celkem uletěl, bo sem furt myslel na ten nedělni oběd, kery mě čekal. Což o to, nebyl sem ani tak nervozni z teho, že u ni budu poprve jest, jak spiš z teho, že tam budě aji ten jeji barabčik. Co jak se spomeně, jak se mě zleknul tenkrat s tymi haluzami? Nebo co jak nebude chcet jesť, jak tam budu ja? A nebo pozna, že sem byl člen te svate trojice?
Se stolovanim s cyzymi pajtašami němam moc skušenosti, krom segřynych gizdu. Dumal sem, čim se ho tak zyskať a napadlo mě kupiť mu jakusyk hračku. Vyrazyl sem do Pryjora, prolez hračkařstvi, ale nic se mi tam něpozdavalo. Jak sem šel kolem regalu s autami, spoměl sem se, jak kdysyk syncy ve škole nosyli angličaki, aby se pochvalili, kdo ma lepši a poštenkrovali nas, kerym mama s tatu nic take někupili. Semtam se mi zadařylo přesvěčiť někerych poťapanějšich na vyměnu angličaku za rozbity budik a nebo inu capinu. Chvilu sem uvažoval, že bych se sobě kupil paru tych malych piksel s tymi Buragami a doma se vynahradil děcke roki, ale potem sem to odložil. Šak tu nejsem naposledy. Vlasně už to planuju roki.
Už sem chtěl šahnuť po jakimsyk autě, ale potem mě napadlo, co jak se s autami něhraje? A co tak jakusyk stavebnicu letadla? Byl sem něrozhodny jak cygan před uřadem prace, ale nakoněc mě napadlo, že každe děcko ma rado sladke, tuž nic nězdrbu, jak mu kupim jakusyk čokoladu, no ni? V tym kramku vedle lazeňskich oplatku, jak tam maju ty ruzne žďorby z čokolady, sem vybral take fajne auto a měl sem aji hračku, aji žradlo. Hotove. Jak už sem byl v Pryjoru, vlez sem aji do drogeryje kupiť se jakisyk ten pitralon, ať na navštěvě něsmrdim jak břydok, bo stary mi už zas došel. Ja nevim, mi to snad kdosyk tajně upija, či kereho šlaka. Než sem vylez z Pryjora, kupil sem eště kvitko. Ja mam syce alergiju, tuž sem to držel co nejdal od pysku, ale roby to maju rady a co bych nězrobil pro to, abych se stal oblibenym.
V nedělu sem prolez šifoner a navlek na sebe to nejlepši, co sem našel. Tuž jasne, že se mi to nězadařylo hned napoprve, ale po půlhodině stravene před špiglem sem se aji sam sobě libil. Prohrabani te kisně mělo aji svoje plusy. Našel sem hadry, o kerych sem se myslel, že sem ich už davno vyhodil. Přyklad, take fajne tesylki, v kerych sem chodil eště do tanečnich. A nebo ten sveter, v kerym sem byl na prvnim a poslednim lyžaku v životě a po navratu sem se zařeknul, že ho nikdy něvyhodim, bo voněl po te robce, keru sem tenkrat popusoval na chodbě, jak vypli tu eletryku. Ta bestyja to syce druhi den před všeckimi zapřela a eště se mi vysmjala, že se vymyšlam, ale ja sem věděl svoje. Ten sveter syce včil smrděl jak by ho nosyl ze dva roki bezďak, ale co, spominki su spominki.
Po jedenaste sem se zebral a vyrazyl. Pro istotu sem se vzal aji dešnik, bo co kdybych zas zmoknul? To už by ten maly asy něudychal a možna by se vratil do plinkovych roku. Cesta fajně ubihala, lokalka byla poloprazna a za chvilu sem vystupoval na Dubině. Před dveřami sem se pět minut kontroloval, esli vypadam normalně a nakoněc sem zazvonil. Blanka otevřela fajně nastrojena a usmjata. Ani nevim, co mi vonělo lepši, esli ty řyzki, nebo ten jeji pitralon. Ve dveřach sem ji dal to kvitko a pravil sem ji, že mam cosyk pro maleho. Akurat že mi ten puget v tym kvitkokramu jaksyk blbě zabalili proti mrazu, bo kvitko po rozbaleňu vypadalo scyple a jaksyk ho to tahlo k zemi. Blanka se tvařyla, že to něvidi a vazu postavila šikovně ku stěně a kvitko opřela o zeď. Šikovna robka, no ni?
Potem přyšel maly a prohližal sy mě jak sazkař listek ze štasnych deset. Snažil sem se nětvařyť jak zmokly nosyč haluzy, ani jak Mikulaš, abysme měli dobry začatek. Jak se zdalo, že se chce na cosyk zoptať, vrazyl sem mu do ruk to čokoladove auto. Poděkoval a valil pryč. To by moh byť začatek pěkneho přatelstvi.
Než Blanka přyněsla na stul, pomahal sem ji trochu v kuchini. No, možna sem se tam trochu motal, ale pravila, že ta sklinka už stejnak byla nakřapla. Jak sme lapli k polivce, přyšel Daneček s tu čokoladu a pry, že sy neni isty, esli to može jesť, bo emulgator, lecytyn a barvivo E 160 C nejsu jeho oblibene přysady. Blanka ho utěšila, že se može rozděliť s kamaradami ve školce. Zapnul sem radar a v duchu uvažoval, esli taki maly chlop už može umět čitať a nebo mu to složeni přečitala mama. Blanka mi pravila, že mlady už čita skoro rok a že nevi, kaj se to naučil. A vida, genyjalni děcko, tuž to je fajne. Už sem viděl v magazynach ty tytulki – "Vymyslel sem lek proti rakovině a za to všecko vděčim svemu nevlasnimu tatovi, kereho mam rad jako vlasniho". Daneček to ale trochu zdrbal přednašku, jak su ty barviva něbezpečne v žradle pro děcka. Kurnik šopa, co tych malych barabčiku ve školce uča?! Asy sem to řeknul nahlas, bo sem dostal odpověď, že Daneček dostal od babički zajimavu knižku "Zdravá výživa malých dětí". Trochu sem se spotil na krku.
Jak Blanka doněsla řyzek, Daneček zas nahlas komentoval učinki E160 na vyvoj plodu. Po řbetě mi už tekly čurki jak z třy dni stare pemprski. Povim vam, že mě potem potěšilo, jak sem viděl, jak temu malemu Ajnštajnovi musy mama pokrať řyzek. Potem se chvilu cpal a bylo ticho, bo nesmi dřystať přy jidle, tuž sem se chvilu věnoval řyzku a Blance. Vypadala moc fajně. A navic, řyzek s bramborovu kašu je moje nejoblibenější žradlo, tuž sem byl spokojeny.
Jak sme dojedli, chtěl sem umyt taliře, abych se ukazal ve fajnym světle. Guvno! Maly začal s přednašku, jak je myti v dřezu neekonomicke, jak maju myčku. Zatnul sem zuby a uklidňoval se pohledem na Blančinu bluzku (fajny vystřyh), kera enem krčila ramenami a pry, že to ho naučil jeji tata. Po jidle šel maly naštěsti do lužka, tuž to mi zas přypomělo, že je to děcko a ni maly veděc a zas sem ho měl chvilu rad.
Dvě hodiny sme v klidu dřystali o hlupotach přy kavě. Maly syce nespal, ale byl zalezly v jakimsyk domku z dek a čital tam jakusyk bichlu. Po svačině sem se chistal pomalu dom, ale umluvili mě na pekseso. V tym sem byval přebornik, bo mam paměť na obrazki. Ten maly žgol mě ale rozněs na kopytach jak šemik guvno. Jak potem dotahnul eště šachi, honem sem se vymyslel vymluvu, že už musym dom, bo se ma eště staviť mama s baňkami na stromek. Prohru v peksesu eště vydržim, bo to je děcka hra, ale kdyby mě zetřel aji v šachach, tuž to bych se aji pobečel jak Vladko na hajzlu. A navic šachi ani neumim hrat.
Večer potem volala nadšena Blanka, že sem se malemu celkem libil, bo se ptal, kdy zas přyjde stryk prohrať. Tak nevim – dycki sem se snažil intelektualně držet krok s robu a včil abysem dohaňal děcko...
Tež bysem chtěl byť politykem
Nedavno sem se nastavil raniho kohuta, kery mě budi na šichtu, jaksyk zle. Zakokrhal inač než měl a jak sem už němoh usnuť, tuž co? Vyrazyl sem na šichtu spiš. Taka cesta do roboty ma vyhodu v tym, že lokalka neni ucpana jak syfon u vany a člověk se može v klidu lapnuť kaj chce a aji se přečitať noviny.
Roztahnul sem se na dvojlavce a začital se do přylohi pro Moravu a Slesko a co něvidim. Ostravski prymator měl minulu středu jakesyk vystupeni. Pry se ho na jakesyk schuzy zoptal synek od novin, co je na tym pravdy, že bral uplatki, jak se jednalo o Karolině. Prymator chvilu dumal, potem se nasral, žadal omluvu a jak se ji nědočkal, bez řeči odešel pryč. Tuž temu pravim chlopske řešeni problemu. Dumal sem o tym cely zbytek cesty a rozhodnul sem se, že sy z něho vemu přyklad, bo on je taki progresyvni a zkusym to v robotě. Přyležitosť přyšla eště ten den.
Kolem desate k nam do kancliku vrazyl šef jak snih do Třynca a zařval na mě, kaj mam ten projekt, co mu slibuju už od minuleho uterka a esli to nebude mět na stole do deseti minut, tuž mi zrobi liposukcyju mozku. To je cely on, dycki enem naslibuje a skutek utek. Chvilu tam nademnu stal jak svata dala nevěděla komu a potem se eště raz zoptal, jak to teda budě. Demonstratyvně sem se zdvihnul a zoptal sem se ho, esli se mi omluvi. Šef na mě něvěřycně čuměl jak letuška na listek na vlak, tuž sem bez řeči prošel kolem něho směr kantyna. Snažil sem se přy tym tvařyť tajak prymator. Tam sem chvilu pobyl, vypil kafe, dal se zakusek na sklidněni nervu a po jakesyk době sem se vratil do kancliku. Partyja na mě čuměla jak na hrdinu. Aspoň mi to tak v prvni chvili přypadalo.
Třeba dodať, že ten projekt už je tyden hotovy a leži zavaleny v te haldě papiru a svinstva na šefovym stole.
Cytil sem se jak vyherce prvni ve sportce, akurat mi kazylo naladu, že se zbytek dňa někeřy enem tak pod fusy pochechtavali a ini se zas na mě tak litostivě divali. Na konec šichty se mě šef pozval, řval po mě jak Brykner přy zapase a nakoněc pravil cosyk o karnym řyzeni. Teho němam zapotřebi, tuž sem očami propatral barevny nětřyděny sběr na jeho stole, vytahnul povědomu barvu a na třeti pokus sem z ni vylovil ten slavny projekt. Šef zas čuměl jak Frodo na pistni kroužek a potem mě propustil s tym, že se to eště ohledně teho karneho řyzeňa rozmysli.
Tuž nevim, jak to dopadně, bo od te doby misto pozdravu enem huhla. Nevim, esli sem zrobil dobře, jak sem se bral přyklad z polityka. Zapoměl sem, že to su přecy nadludě, kerym projdě všecko, pravidla něpravidla. A obyčejni ludě zas utřu pysk.
Mikulašske tryjo
Přes vikend se mi to rozleželo v pale a v ponděli na šichtě už sem se něbyl taki isty, že se mi na tu Mikulašsku chce isť. Vrtalo mi to v obvodach a vnitřni gizd-introvert už mi zas radil, ať se na to vyseru, idu dom a na štrnast dni vypnu kecafony, než se na to zapomene. Ale co, jak sem to slibil tym fajnym usměvavym očam, neda se nic robiť.
V osum zvonil tydlifon. Blanka. Myslel sem, že se chce přesvěčiť, esli večer přydu, a už sem ji chtěl vytknuť, že mi nevěřy, ale bylo to horši. Už němaju ani Mikulaša. Ten vul byl v nedělu s děckami kajsyk na horach a robil tam hlupoty a včil leži doma nascypany s anginu. Tuž to je fajne. Sem zvědavy, jak dokažu naraz robiť aji čerta, aji Mikulaša. Blanka asy tušila, na co myslim, bo mě uklidnila, že nic takeho němusym robiť a že stači enem, jak zeženu u nas na šichtě kohosyk. Jasne, to neni problem, v pět sme tam, slyšel sem se, než sem zavěsyl. No nejsem ja vul? Koho tak asy přemluvim?!
Prvni sem se zoptal Kamila. Ten je rad, že to němusy robiť doma, bo jeden rok ho donutila stara, aby pry děcka měly radosť, ale jak se před akcyju zvěčoval sebevědomi vodku, jaksyk to nězvladnul a stara s nim potem skoro měsyc něpromluvila inač, než "Žer!" a "Skliď po sobě ten bordel!". Co tak Pepik? Od te doby, co je jeho roba u tych Jehovistu, nechce o ničim, co se tyka svatych ani slyšet. Jaruna? Ta nema k Mikulašum dobry vztah, bo ji raz jeden anděl zbalil chlopa, s kerym pravě chodila.
Zkusyl sem se zoptať aji šefa, ale ten se mnu od minuleho tydňa něpromluvi inač než "Kde je ten projekt?" nebo "Nehrab se mi na stole!" a enem cosyk odfrknul. Zbyval akurat Laďa. Celu dobu mě sledoval a jak sem k němu zamiřyl do kancliku, uchechtnul se enem jak Ransdorf a pry "Zhaniš Mikulaša, co?". Tuž přecy nevemu Laďu, teho ichtyla, k segře dom, aby mi tam robil ostudu, no ni? Vul se potem budě myslet, že sme kamaradi a než Laďu za kamoša, to se rači nastěhuju na měsyc do kvartyra tu našu přyhluplu uklizečku. Ten gizd byl asy na jakimsyk psychologickim rychlokurzu, bo na mě vychrlil haldu duvodu, čemu on je na to ten pravy a jak skončil, aji sem temu věřyl. Tuž jak na školeni herbalajfu. Akurat to potem trošku podrbal, jak pravil, že pujdě, ale budě robiť anděla. No neni to hňup? Chceš isť za anděla s tymi deset centymetru dluhimi fusami?, zoptal sem se ho. Chvilu sme potem dyskutovali o tradycach, chvilu o domacych zviřatach, ale Laďa furt trval na svym a že jak něpujdě za anděla, tuž že možu isť za oba sam. Že bysem se moh dat dopředu na pysk masku Mikulaša a zezadu masku čerta a byl bych jak ten zly gizd na koncu prvniho dilu o tym malym brylatým eletrykařovi s bleskem na čele.
Nakonec sme se dohodli. Byl sem zvědavy, co na mě s taku zbyde za kostym.
Ve třyštvrtě na pět sme zvonili u Blanki, kaj sme se měli převlesť do tych hadru a kaj nas měl čekať anděl, kery eště nětušil, že budě hrať cosyk ine. Anděl byla Blančina kolegiňa z roboty Marta, taka srandovni roba ("Říkejte mi Martička, chachachacha..."), ni moc štihla, no spiš spuchla, kera se všeckemu chichotala jak mladežnica, ale na taksametru už měla najete tajak dvakrat do Bohumina a zpatki a eště kusek. Jak se od Ladi dozvěděla tu novinu, zařechtala se jak Šemik a pry, že to budě sranda a že to bere, ale v tym přypadku ona chce robiť čerta, ať je jakasyk změna. Tuž to je fajne, nakonec budu robiť teho svateho ja, ale čemu ni? Aspoň mě pod tymi fusyskami upřymny něpozna.
Narvali sme se do tych hader. Laďa měl trochu problem, bo ten andělski dres na nim visel jak župan od Ružičkove a Martička zas v tym čertovskim vypadala jak když se zasekně stroj na plněni parku. Tuž taka fajna komicka trojka. Už včil sem litoval, že sem tu lez, ale co, hlavně jak děcka a Blanka budu rady, uklidňoval sem se v duchu. Jak sme byli jakžtakž hotovi, poslali sme Blanku napřed, dali se po štamprli na uspěch akcyje a vyrazyli k segře, kaj už byl přypraveny aji Blančin Daneček. Laďa se cpal dopředku k Martičce, bo to od prvni chvile vypadalo, že ti dva se budu rozumět. Marně sem jim zezadku vysvětloval, že Mikulaš by měl isť prvni, že on je hlavni štajger a oni enem poskocy. Nědali se řeknuť.
Zazvonili sme. Přyšla otevřeť segra, chvilu nevěřycně čuměla na tu trojku a potem nas pozvala divnym hlasem dal. Martička začla na cele kolo robiť zvuk, o kerym se myslela, že tak robi čert a tlukla přy tym řetazem o dlažku. To se moc nelibilo segře, bo jak byl ten řetaz asy čerstvě natřeny jakusyk barvu, nechaval na dlažce a linoleu fajne čary. Tuž aspoň trefime zpatki, no ni? Vlezli sme do obyvački, kaj byly zhromažděne děcka a ja sem se ich chtěl zoptať, esli byly cely rok hodne, ale ani sem se nědostal ku slovu. Kopija segry, jak viděla teho spuchleho čerta s tym řetazem, začla bečet jak když vražďa ovcu. Jeji bracha, taki maly zkumavy gizd, začal ryť do Ladi, že anděla s fusami eště neviděl a esli je to vubec pravy anděl a ať zkusy zamavať tymi křydlami a že pravy anděl ma křydla o pulmetra delši a podobne pindy. Sebeisty Ladik mu pravil, že jasne, že s nimi umi mavať, ale že to mezy normalnimi luďami něsmi robiť, bo jak by se to dozvěděl pambuch, měl by z teho opletački. Jak mu maly parurazy zatahal za perutě, Ladik jaksyk ztratil sebeistotu aji s rovnovahu. Ja sem mezytym zašel k Danečkovi a konečně sem se zoptal, esli byl cely rok hodny a esli umi jakusyk pisničku. To by bylo fajne, kdybych přy tym nětrefil berlu luster. Jak jebla jedna žarovka, kopija segry zvyšila frekvencyju řevu o šedesatpět hercu a segra se na mě podivala tajak mama, jak sem ji raz rozsednul hrnek ze svadebni vybavy. Daneček enem stal v rohu a vypadal, že by nejrači skočil mamě do naruči, akurat že mezy nim a mamu stala naša svata překažka. Klepal se, borak maly, jak čivava na severnim polu. Martička chtěla napraviť sytuacyju a zoptala se male, esli ji ona povi jakusyk basničku. Akurat že zapoměla, že neni hodny anděl, ale čertisko a mala začla po jejim pohlazeni vřyskať eště vic, až sme se začli bať, že na nas jakisyk sused zavola socyjalku. U dveřy stal upřymny synovec, usmival se pod nos, hral sy ze zapalovačem a jaksyk divně se dival Laďovi na křydla.
Nakonec sme dostali kusek basnički aspoň z Danečka (esli se da za basničku považovať "Mikuláš, Mikuláš, Mikuláši náš"). Nechali sme jim tam baliki na zkaženi zubu, co nam přypravila Blanka a valili zpatki k ni. Eště ve dveřach sem slyšel teho maleho chitrolina, jak vyklada segře, že se vubec nebal a že Mikulaša v ryflach tež eště neviděl.
No nakonec to neskončilo až tak zle. Aspoň pro mě, bo vděčna Blanka mě pozvala na nedělu na svatečni oběd. Kdovi ale, jak skončil Laďa, bo odchazali s Martičku, kera se chichotala jeho vtipum a druhi den na šichtě byl taki jakisyk divně zamlkly. Ale možna to bylo aji tym, že na čele měl eště obrys andělske hvězdy, bo sme včera něnašli nic lepšiho na lepeni jak Herkules.
Blančin plan
V patek měla Blanka svatek. Asy tych paru posezeni a podřystani s ňu začinam brať jaksyk važně, bo sem cele dopoledně na šichtě dumal, co ji kupiť a esli ju kajsyk pozvať. Něrad bych to zdrbal, tajak tenkrat se Zdenku, bo včil už vim, že pozvať robu na jeji svatek na bouling s ožralu partyju neni ten pravy darek, kery by ocenila. Nakoněc sem se rozhodnul, že ji kupim bombonyjeru a pozvu ju kajsyk na večeřu, esli eště nic něbudě mět domluvene s kimsyk inym. Bombonyjera něurazy – jak člověk neni cukrovkař a nebo nědrži pravě dyjetu.
Přy druhim turku sem vymyšlal, kaj Blanku vzať. Na Dubině něznam žadnu restauracyju a v Hrabuvce akurat Venušu, ale tam sem byl naposledy tak před patnasti rokami a to byla knajpa, kaj bych něvzal ani kolegu s šedym zakalem, kery po uraze ztratil čuch. Potem sem se spoměl eště na tu picerku Fontana, co je vedle byvaleho Buďaku, kaj sem jako maly harant chodil na pohary, jak mi zbylo kapesne. Tam ju pozvu, pravil sem se, tam je fajne přytmi, možeme vklidu dřystať a možna se aji pomačkať pazury.
Po svačině sem ji zavolal a měl sem štěsti, bo pry nic něma a pry mi chtěla tež zavolať, bo cosyk potřebuje. Tuž že by ji zas kapal kohutek u vany? Domluvili sme se na pět před picerku. Chtěl sem jet feldu, bo je to rychlejši a lokalka mi stači cestu na šichtu a zpatki, ale vnitřni hlavni planovač mi pravil, že co kdyby... Byl sem tam o pulhoďki spiš, abych kupil eště tu bombonyjeru. Cukalo mi kupiť aji jakesyk kvitko, ale nakoněc sem se na to vybodnul, abych něvypadal, že moc tlačim na řezny kotuč.
Blanka přyšla přesně, fajně nastrojena, fajně navoňana, radosť na ňu bylo čučet. Lapli sme do picerki, objednali se každy po jednym tym slanym kolcu a dvojdecku vina. Dlabali sme, semtam cosyk zdřystli a jak sme měli druhu dvojdecku a pokoj se rozlival vnitřnosťami jak měsyčni svit nad Zarubkem, Blanka mě začla opatrně načinat s tu svoju prosbu. Pry esli bysem neměl chuť zrobiť cosyk fajneho pro děcka. Tuž čemu ni, pravil sem, šak ja mam děcka celkem rad. V duchu sem se spoměl, jak se ti segřyni gizdi raz na navštěvě u našich trenovali uzlovani, co se naučili z jakehosyk mladežnickeho magazyna a jak sem sebu potem dřystnul v přecyni, jak sem se obul a zrobil krok na chodbu. Ale to už je davno. Blanka kula, dokavaď byl ingot vařycy. Pry že by to zrobilo radosť jejimu malemu, kery je trochu nascypany a aji segřynym děckam a všecy by určitě byli radi. Pobidnul sem ju, ať už to něnatahuje jak gumu v trenclach a vybali to na mě cele. Tuž ja! Pry že ma na ponděli pozvaneho Mikulaša, ale chibi jim čert, bo ten kolega z jeji roboty, co ho měl robiť, sebu dřystnul na jezdicych schodach na hlavnim nadru a včil maju syce dres pro čerta, ale němaju do něho vyplň. A cholera! Tuž co to je za pajtaša, co něumi jezdiť na schodach? Beztak byl navaleny a takeho čerta šlak tref.
Chvilu sem polykal v duchu naprazno, bo nikdy sem nic takeho něrobil a ani nejsem dobry herec. Kdysyk sem u dochtora symuloval chřypku, ale ani sem se nědostal do ordynacyje, bo mě vyrazyla hned sestra. Blanka mě začla povzbuzovať, že to neni rola na Oskara a že stači, jak budu chřestiť řetězami, robiť nahlas blebleble, semtam zatočim ocasem a budu kulať očami jak přy padoucnicy. Tuž pověztě mi, co sem měl robiť? Furt se na mě tak pěkně divala, tuž nakoněc sem ji kivnul. Šak co? Jak se dam předtym jednu dvě štamprle, pujdě mi to samo, tajak dycki. Ale gizdi – a upřymny zvlašť – mě nesmja poznať, bo to by bylo řeči jak v parlamentě přy hlasovani o platach. Jak sem ji to odkival, zbytek večera svitila jak černobylski jetel a aji na to pomačkani pazur došlo. Doprovodil sem ju před barak, ale na navštěvu už bylo pozdě a maleho stejnak hlidala jeji mama a tak sem valil na lokalku.
Kura, asy sem zamilovany. Jak sem s ňu mluvil a večer na ňu myslel, zas sem cytil take to zname šimrani v břuchu. Enem aby to ale něbylo z teho fazoloveho gulaša, co byl v patek na oběd.
Fusaty chlop s berlu, roba s křydlami na řbetě a čertisko
Rok utek jak mliko na pecu a už je tu zas ten čas, kery maju tak rady male hodne děcka. Zlobive už meň, bo tym doněse Mikulaš s čertem tak akurat uhli, ale nevim, esli to aji neni lepši přy včilejšich cenach eletryki. I když eště němam male pajtaški, každy rok přesně vim, kdy je Mikulaša, bo segra mě dycki milu ezemesku upozorni, že se synovcy a mala neteř těša na nadilku. Maju Mikulaša radi tež tak, jak sme měli my, jak sme byli mali. Akurat že tenkrat sme chodili na haviřskeho Mikulaša.
To se dycki foter s partyju z rubani natahali do kulturaku svoje gizdy a rozdali jim kolekce od eroha. Mezytym, co nam kulturni referent pušťal na promitačce Nu pagadi, fotřy se narvali jak jabka v sadu, bo tam bylo aji občerstveni. Pro děcka žluta sodovka a zakusek a pro dospěle chlebiček a štamprla za symbolicku cenu. My sme potem litali po celym sale, hazali sme po sobě čokoladove baňki a oni se na nas enem blbě tlemili. Věčinu sme odchazali dom až posledni, bo foter byl zodpovědny za vyučtovani a dycki se divil, že mu cosyk chibi, nebo nadbyva. Jeden rok sme tahli dom osum kolekcy, plato chlebičku a aji paru zakusku a na druhi rok sme tahli dom bečicy segru, bo na ňu ani kolekcyja nězbyla. Foter ju chtěl podplatiť pulku, ale potem mu došlo, že v sedmi rokach eště něpije a po ni by mohla vyryvať eště vic. Tuž ji aspoň ve večerce kupil druhu kolekcyju a zbytek cesty sem prořval ja.
Jak sme byli trochu věči, byli sme raz u znamych, kerym robili Mikulaša jejich znami. Ten kvartyr byl celkem maly, tuž se nas tam pět harantu nemohlo skoro ani hnuť, bo pokojik byl zamknuty a nesmělo se tam. Mamy do nas furt hučely, ať se opakujem basničku, inač valime do pekla. Měl sem z teho předněsu věči strach jak z čerta. Jak se odemkly dveře do pokojika a vylez Mikulaš, mamy obdivně zalapaly po dechu, bo měl fusyska z vaty, keru bylo tenkrat dost těžke zehnať. My děcka sme spiš čuměli na čertoanděla, bo třeti, co měl přysť, nědorazyl tuž ti dva zaimprovizovali a vyrobili takeho dvojmutanta. Pravoplatna roba od Mikulaša měla zlate třasně z vanočniho stromka přes vlasy, kaj ji vyčuhovaly rohi. Na sobě jakusyk cychu, kera byla na paru mistach špinava, jak by na ni usnul haviř ve faračkach a vzadu čuhal ocas. Chvilama na nas byla jak anděl a chvilama jak čert. Tuž zažitek na cely život. Eště dluho sem se potem v nocy budil hruzu. Ostatni děcka tež ani někvakly a enem sledovaly to divne monstrum.
Potem jedna aktyvni mama postrčila svoje děcko k Mikulašovi a pravila mu "Zpivej!". Gizd hleděl na Mikulaša, snažil se nevnimať tu dvojitu bestyju vedle něho a třaslavym hlasem spustil, že vanoce přychazaju. Druhe děcko ten čertoanděl před vykonem pohladil po hlavě a tak sme ho už do konca navštěvy neviděli, bo se zamklo na vecku a jeho tata potem zlomil v zamku šrubovak s vanočnimi nadavkami. Třeti děcko asy poznalo svoje rodiče, bo celkem neochvějnym hlasem cosyk odvažně mumlalo a my sme enem něnavistně sledovali, jak rozbaluje baliček a ma tam dva banany a ostatni enem jeden. My se segru sme potem zrobili duo a zmiksovali do kupy dvě pisnički, kere sme omylem odrecytovali, ale balik sme tež nakoněc dostali. Mama s fotrem se dalši rok divili, jak sme jim tvrdili, že sme už na take akcyje stařy a že tu čokoladu a ovoce nam možu předať doma.
Večer se projdu centrem a podivam se, esli zas budu chodiť Mikulaši, anděli a čertiska a obdarovavať děcka tajak každy rok. Snad zas něpotkam, tajak před dvuma rokami, čerta, kery se opiral o Mikulašovu berlu a z druhe strany ho podpiral ten s tymi křydlami na řbetě. Tenkrat sem chvilu myslel, že ma cosyk s nohu, než sem přyšel bliž a ten chlupaty gizd na mě dychnul.
Chřest je mrtvy. Ať žije chřest! (fotki!)
Chřest se vydařyl. V tym salku v Atlantyku se zešlo odhadem tak šedesat ludi.
Na začatku pani Repronysova rozdala všeckim listki s otazkami na hadacy sutěž a dalši listek tajak ze šatni – chvilu sem myslel, že budě tombola. Potem pověděla, o co pujdě a dal zahrala ta švitorka s tymi spocenymi očami. Rene Šmotek potem přečital jeden dřyst. Ludě se celkem řechtali a aji Renemu to semtam ujelo. Dorazyl aji Pepik Štrajchel, bo sem ho poprosyl, esli by mi nešel za kmotra. Jak už tam byl, tak aji zabrnkal – jednu pro Reneho a druhu pro mě. Potem se křtilo. To byla celkem sranda, bo Pepik misto teho, aby to vino pluvnul na knižku a cedečko, ho polknul a pravil, že je to na to škoda a enem na ně dychnul. Byla aji sutěž o knižki a cedečka, taka sportka. Otazki a u nich se měla zakřyžkovať spravna odpověď. Tež sem se ze srandy zasutěžil. Šak sem v životě nic něvyhral, no ni? A ani včil, no nevadi. Ti co vyhrali, byli spokojeni.
Byla tam aji banda od novin, bo tam bliskaly foťaki tajak když maju v Temelině odpich. Aji kolega Baďura dorazyl, tuž beztak včil cosyk spisuje, aby se to zytra mohli přečitať ve Frontě ti, keřy nědorazyli anebo se něvlezli.
V te tombole prvniho vytahli vrchniho štajgra Repronysu, tuž celkem fajne. Ale nenechal se knižku a nechal losovat dalšiho. Pani Repronysova nechala tahnuť z klobuka, vlasně z take bedni, takeho maleho barabčika, co moh mět tak ze třy roki. Jak se rozdaly ceny, hrala už enem ta grupa a všecy se bavili.
Dik všeckim, keřy stě tam byli. Byla to moc fajna akcyja. A to vino aji zakuski tež.
Neska je ten spravny den na chřest
Křtit budě Pepik Štrajchlu. A možna aji cosyk zabrnka na kitaru. Přyďte, určitě budě sranda.
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.