Haluze na věnec
Přes tyden sem se parurazy zešel s Blanku. Kurnik šopa, s tu robku se tak fajně dřysta, tajak bysme se znali už davno. Jak sem s ňu, přypadam sy taki jakisyk pomyleny. Tuž že by to byla ta prava? Na tych srazach sem čekal, že sebu veme ten živy přyvěšek, ale ani raz. Dycki přyšla sama. Ani sme o nim moc němluvili, enem paru vět a to věčinu, jak sem se na cosyk zoptal ja. Možna na ňho aji začinam byť zvědavy. Musym podumať, kaj bych ich tak moh pozvať oba dva, bo navštěvu Indry by Blanka asy něocenila. Že by zoo? Ale tam maju na zymu beztak zavřene. Na Zednikovu rozhlednu? Na to nejsu dobre povětrnosni podminki. Tuž je to možne? Zyšťuju, že s malym děckem neni kaj isť.
Všimnul sem se, že už tu je prvni adventni neděla, bo mi volala v patek mama, esli přyjdu na oběd. Už se jakisyk ten patek zname, tuž sem se hned přeptal, co budě a co mam přyněsť. Pry pečena kura na zeli, tuž to mě čeka beztak cosyk namahaveho. Ale co – zahrada je zasněžena, chajda zazymovana, všecke bebechi sem odvez tam aji zpatki, tuž snad to něbudě nic tak hrozneho. Že sem se ptal! Pry mam doněsť hrsť chvoji. Mama zas chitla (tajak poslednich paru roku) vanočni bacyl, co do nas obchodnicy rvu už od zařy. Jak sme byli mali haranti, žadny advent, žadne věnce, enem bronzova, střybrna a zlata neděla. A jak mama šupla v obchodě veducymu do kapsy stovku, tuž sme dostali aji čokoladovy kalendař. Jeden ze segru napul. A včil na stare kolena budě plesť adventni věnce! Tuž eště tak betlem ze špuntu od piva podle navodu ve Vlastě, no ni?
Co se tyče haluzy – v centru sem ich rval enem raz a už by mě nikdo něpřemluvil. Kdysyk na mě jakasyk stara harpyja s divnym čoklem, co vypadal tajak by ho protahli dvarazy skartovačku, zavolala v Komeňaku měscke cajty, bo se ji nězdalo, jak se ty křaki divně třepu. Cajtum sem chtěl prvni namluviť, že sem aktyvni měscki zahradnik, kery sy po večerach nadrabja směny, ale něvypadali, že by se řechtali Novotneho vtipum. Tuž sem jim po pravdě řeknul, že mam krutu mamu a že esli nědoněsu chvoji na věnec, něbudě večeřa. Syce mě politovali, ale od teho křaka mě hnali s napomenutim. Od te doby rači uvalim paru chechtaku navic za benzyn a jezdim to rvať do lesyka pobliž zahrady.
V sobotu sem se stavil na Dubině. Nahodu byla u segry Blanka, ale stejnak bysem se za ňu stavil. Jak sem im prozradil, kaj jedu, hned mě zaukolovaly, že chcu tež jakesyk ty haluze. Kdyby tam byla enem segra, tuž se z teho vymluvim a nědostaně nic, ale Blančinemu pohledu srny přejete tatrovku sem neuměl odolať. Jaksyk sem se tam zdržel, tuž se mi už potem nikdě nechtělo a stejnak lelo jak z prasklych Žermanic.
V nedělu rano, jak sem zahnal ty sny o stare od premijera, kera mě honila na skladacy kolobce po haldě v Hrabuvce a řvala, že esli nězastavim, tuž mam na svědomi jak dopadnu volby, sem proklel cely hidrometeorologicki ustav aji s vratnu. Venku bylo šero a hnusně a dešťova clona. Dufal sem, že to po snidani přejdě, ale guvno, tuž sem navlek neopren a svoje stare coretexy, kere sem se už parurazy chistal hodiť do popelaku před barakem po tym fijasku na akcyji v Jesenikach, ale je mi lito teho bezďaka, kery by ich vyhrabal a raz se v nich prošel v dešťu. Než sem lapnul za kormidlo, byl sem navlhly jak štrnastka na prvnim rande, ale v duchu sem se přesvěčoval, že to nic neni. Cestu tam sem potkaval same řydičske nědouki, tuž sem každeho jednotlivě aji jako skupinu proklel do sedmeho menyskusa a hned se mi aji ulevilo.
V kolonyji to vypadalo prazně, tuž sem nešel až do lesyka, ale fiknul sem paru větvi ze smrčka susedě, kere nevonělo moje listi. Šak nema mět ty větve přes naš plot, no ni? Na guvno bylo, že sem doma zapoměl svuj superostry nožik a tak sem to musel pižlať tatovym přyborakem upravenym na brusce, kery sem vyhrabal v šopě. Tych haluzy ale něbylo moc, tuž sem se stejnak musel vypraviť do lesyka, ale to už mi bylo celkem jedno, bo sem byl za tu chvilu komplet promočeny. Po pulhodině sem narval kufer od feliny polovinu lesa a bo mi byla celkem kosa, uvažoval sem, že zatopim a trochu se zhřeju, ale potem sem se pravil, že budu tvrdy jak zubni šuter a valil sem dom. Po paru minutach v zymne feldě mi mě zabylo sameho lito a pustil sem pec na plny kotel. Už vim, čemu sem to nechtěl robiť. V letě mi asy do trubek musel vlezť šťur a potem tam scypnuť, bo to tam po zatopeni zasmrdělo tajak v činske vyvařovně pro bezďaki.
Zajel sem to prvni hodiť segře na Dubinu, ale něbyla doma, tuž sem mokry, s haluzami v pazurach a zabahněny jak ten Jožin zazvonil u Blanki. Otevřel mi jakisyk povědomy pajtašek, kery na mě chvilu čučel, potem zařval, že už budě hodny a s brekem zmiznul v kvartyře. Tuž to asy něbylo nejlepši zeznameni. Potem přyšla Blanka, vzala haluze a lakala mě na buchty. Chvilu sem aji chtěl, ale jak sem se přectavil, že bych se musel zezuť buty, isť tam v mokrych zapařenych fusaklach a potem se lapnuť v tych mokrych ryflach na sedačku, vymluvil sem se na to, že parkuju v zakazu zastaveni a valil do centra.
U našich sem se zevlek hned za dveřami. Jak sem tam tak pochodoval enem v trenclach, naraz přyletěli ti dva segřyni gizdi a začli mě očumovať a cosyk pindať o tym, že jejich foter cviči a ma břuch jak stul a ni jak plavacy kruh, tajak ja. No super! To budě fajny oběd. Nahazal sem hadry na topeni a v tatovych teplakach znački Vietdydas sem sednul k obědu.
Zažitek z dobreho žradla mi kazyla mama se svojimi otazkami, komu sem něchal ty haluze od segry a esli je aspoň pěkna a umi vařyť dršťki. Podle teho, jak se se segru na sebe uchichtavaly, mi docvaklo, že mě propiraly cele dopoledně jak pokažena tatramatka. Jak sem pojed, navlek sem na sebe polosuche hadry, sednul do mokre feliny, před barakem zkusyl vyklepať jehliči z kufra (kura, paru haluzy a větvi jak v Tatrach?!) a šel se schrupnuť, bo sem byl utahany jak kuň.
Večer mi volala Blanka, že děkuje za haluze a věnec už ma hotovy. Pry ať se přyjdu podivať, bo maly už nebeči, jak se řekně moje meno. No fajne. Tuž to se tam hned těšim vic.
Aby se člověk bal vyjsť večer z baraku
Minuly tyden se věštcy z hidrometeorologickeho ustavu zahleděli do skleněne kule a zahlasyli, že brzo přyjdě snich, tuž to se člověk može byť isty, že tu budě cobydup. Možna aji v prosyňcu. Ale tentokrat se aji trefili. A bo sem se po jedne zymni krasobruslařske přyhodě s moju felinu zařeknul, že bez zymnich gum na namrzlu cestu už něvyjedu, rozhodnul sem se přezuť včas.
Kolega ze zakladki robi v gumoservise, tuž sem mu zavolal a pravil mu, že se stavim domluviť se na vyměnu but pro felinu a aji trochu podřystať. Byl rad, bo se vidime enem dvarazy do roka. Jaksyk se to protahlo, bo sme se trochu zakecali po zaviračce u štamprle nad kalendařem, co jim tam visel. Tuž kdyby tam měli jakesyk krajinki, to bysme dluho něhodnotili a ja bysem moh byť doma na zpravy. Ale tak sem šel o dosť pozdějši. Šak co, sem zvykly chodiť po centru pěški aji nad ranem a jak ma člověk v sobě paru fernetu, tuž hned se cyti tajak mladši bracha od teho steroidoveho měcha z Tyrol.
Jak sem se potem dočital o tych mladežnikach, co se rozhodli pocvičiť se v karate na luďach venku a zystil sem se paru detajlu od Ladika – novinařa, zacvakalo mi u dupy. Parta holohlavych hajleru tahla centrem a enem tak ze srandy semtam kohosyk kopla do řbeta, nebo zhodila na zem a zkopala. Dokonce aji jakasyk mlada děvucha mezy nimi byla. A tež sy parurazy kopla. Tuž co to je?
Jak sem se přectavil, že ti gizdi šli po podobne trase, jak ja a že sem moh dostať tež do budki, spoměl sem se na jedneho svojeho znameho. Venca. Taki vyrazny typ, hrudnik jak kus hovězyho, v hlavě syce tež cosyk podobneho, ale rovny a hodny synek. Před paru rokami se vracal odkuďsy přes Přyvoz pěški dom a zapamatoval se akurat prvni ranu do hlavy. Z teho hodneho synka, kery chodil do posylovni enem temu, aby se vlez do hadru, kere mu roba kupovala schvalně věči, se stal paranoik, kery bez boksera a kesru nězajdě ani vynesť kibel ze smetim. Chtěl se aji zrobiť papiry na gver, ale naštěsti nězrobil psychotesty, bo kdovico by s ňu porobil.
Tenkrat ho zvalili jak na masochistyckim šmigrustě, že měl dva měsyce nemocensku. Aji z roboty ho potem vyvalili, ale vysvětlili mu, že pry to s tu dluhodobu nemocensku vubec nesuviselo. Škoda, že sebu tenkrat neměl osobniho policajta. Ale nevim, esli by mu to bylo k čemu, bo podle otisku but na gzychtě, břuchu a řbetě jich muselo byť tak deset.
Po te středečni mladežnicke mlatičce sem se rozhodnul, že začnu šetřyť chechtaki a na nočni pochuzki Ostravu se budu pronajimať policejniho ředitela. Tuž přecy neni možne, jak ho sem tam aji se mnu přepadnu a daju nam po čuni, aby jaksyk nězařydil, aby byl v Ostravě pořadek, no ni?
Tuž tak je to
Ten maly pajtaš, s kerym sem viděl Blanku, mi celkem vrtal hlavu. Tuž nižebych neměl rad male děcka, ale beztak ani něbudě jeji. Možna sy přyvydělava hlidanim děcek, nebo bere opuštěne pajtaški na vikend dom.... Sam sem temu něvěřyl, tuž sem dumal, esli zavolať segře a vytahnuť z ni, do čeho mě to chtěla navlesť, ale co jak to byl fakt enem jakisyk přybuzny na navštěvě? Vypadal bych jak Herodes. V pale mi blikaly vystražne světla tajak na přejezdě u Šentala. Roby s děckami zrobenymi kimsyk inym něbrať. Rači se uplacať vlasniho Golemka.
Spoměl sem se na Borysa z abituryjenckeho srazu ze zakladki. To byl už na zakladce taki rodiny typ. V osmičce planoval, jak se veme jakusyk fajnu robku a budu spolu mět tak zepět zešest děcek. Na tym srazu vytahnul fotku celkem pěkne bloncki a jedne šikovne cerki. Jak sme se ho ptali, kaj je tych dalšich pět planovanych děcek, krutil se jak vrtak v panelu. Stalo nas to hromadu chechtaku za fernet, než sme ho navalili tak, až začal na tu svoju bestyju a na to poděděne děcko nadavať. Než se ho vzala, naslibovala mu, že budě rodiť tajak stara od šťura, bo jeji minuly stary pry nechtěl vic děcek. Ale enem ju Borys přeněs přes prah, naraz z ni začlo lezť, že v robotě dostala lepši misto a že karyjera a že dalši gizdy možna pozdějši no a nakoněc mu zustala na krku akurat ta rozmazlena Izabelka, kera mu ve třynasti rokach neřekla inač, než "Borysy". Ma to tak kdosyk smulu.
V utery sem se šel projsť po obchodach v centru, bo pry už mělo začnuť valiť sněhem a moje zymni buty pamatuju eště federacyju. Ostrava je mala, to tvrdim furt. Jak sem bez novych but lez z Bati, koho něvidim? Blanka. Vykračovala sy tajak na špacyru, tuž sem se pravil, že se zahraju na špijona a chvilu sem ju sledoval. U byvaleho Esa sem to ale v tym davu ludi, co pravě lezli z Pryjora, jaksyk zdrbal, bo sem se zahleděl na teho Gota, co se tam pravidelně producyruje s krabicu na chechtaki v ruce a zpiva evergryny aji nejnovějši hity ve svoji štyrtonove verzyji a skončil sem Blance na řbetě, bo tam zrovna stala frontu na baňkomat. Tuž ni, že by to něbylo přyjemne, ale slyšet suche "Co děláš?" z teho roztomileho pyšťku mi moc něsedlo. Jak poznala, že sem to ja, omluvala se a ja sem chvilu hral překvapeneho, kaj se tam bere. Nakoněc sme skončili v Atlantyku, že se dame kafe a trochu podřystame.
Pokecali sme o všeckim možnym, od jeji šefki až po vanočni nakupy. Jak už na to přyšla řeč, tuž sem se rozhodnul kuť podkovu, dokavaď je eště žhava. Vykladal sem o darkach pro segřyne gizdy, že tajak každy rok nevim, co jim kupiť, bo tych bebechu je včil tolik, že člověk nevi co spiš. Minuly rok sem jim kupil jakesyk nařadi, z kereho segra něbyla moc nadšena, a jak se nakoněc hodilo, no ni? Na to ona, že pro Danečka už ma darki nakupene, bo on je taki skromny synek, že napsal Ježiškovi enem o autodrahu a nove lego. A vida, Daneček. Nasadil sem kameny gzycht tajak ten haviř za byvalu unyjon baňku. Po tych rokach už to umim a dal sem ze sebe robil vola, ale nakoněc to z ni vylezlo. Daneček je fakt jeji pětilety synek.
Tych kaf nakoněc bylo vic, bo Blanka začla vykladať o tym seladonovi, kery ju pry před šesti rokami opil na jakesyk akcyji kecami a potem aji jakimsyk sviňstvem a tak dluho do ni hučel, že ona je ta prava, až mu uvěřyla... Tenkrat byla mlada a hlupa – včil už by se něněchala ukecať. Kurnik šopa, to su věcy. Teho gizda sem v životě něviděl, ale z jejiho vykladani mi byl tak protivny, že bych mu objednal nastěny kalendař "Ja, prymator z Prokešaku 2006".
Potem sem ju doprovodil k Elektře na lokalku, aby jakisyk baraba nězrobil Danečkovi brachu. Jak sem šel dom pěški, dumal sem, esli Daneček něnapsal na ten dopis pro Ježocha eště jedno přani – noveho tatu.
O vikendu sypalo, jak by nahuře neměli chechtaki na Hedenšolders. To asy moc něnadchlo mamu, bo mě pozvala na oběd, schvalně zrobila dršťki (pry vnitřnosti po pekinsku – cha, šak poznam dršťki, no ni?) a celu dobu, co sem ten gumovy hnus žvykal, mi přypominala, že sem něpohrabal to listi a co včil budě, jak je to cele zasněžene. Bylo mi to celkem ukradene, bo sem cely vikend dumal nad tu maminu z Dubiny.
Cestu dom sem se něnapadně zrobil paru kuli a značkoval sem auta, stromy a stěny v okoli. Šlo to fajně, bo ten snih byl akurat tak na kule a sněhulaki. Zkušal sem se přectaviť, jak se kuluju s malym pajtaškem a zaspominal sem, jak měl semtam tata fajnu naladu, vyvez mě v Hrabuvce na haldu na saňach a sjižďal se mnu. Cestu dom sme se dycki kulovali. Tuž taki maly chlopek doma – to by možna němuselo byť špatne. Aspoň bych měl s kim zajsť na jedno, až budě mět občanku, no ni?
Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho...
Pověz mi, cos robil tenkrat sedumnasteho listopadu a ja ti povim, cos byl zač. I když tu v Ostravě je to celkem jedno, co kdo robil, bo tenkrat to byl patek, tuž to je jasne, že všecy enem čekali, až na dygitalkach odkuka druha, no ni? Lepši by bylo se asy zoptať, co kdo robil předtym, ale včil už je to na nic, bo věčina prodělala autolobotomiju, pulka zbytku se rači nic z minula něpamatuje, bo pry začli svobodně žiť a dychať od teho pamatneho dňa, no a zbytek? Ten by se rad cosyk pamatoval, ale tenkrat měli okno a maju ho aji včil.
Jak už tak vyzvidam, co kdo tenkrat robil, asy bych měl začnuť tym, co sem robil ja. Teho dňa sem lapěl ve Slovanu a lel do sebe jedno za druhim na žal, bo mě vyleli ze skuški z fizyki. Na ty elektrony a protony a pozytrony a buhvijake gizdotrony sem nikdy neměl palu. Včil by bylo fajne tvrdiť, že to bylo z emdeha (šak pamatujetě, no ni?), bo bysem moh ze sebe robiť politycku trosku a cosyk na tym vytřyskať. Ale co bych se vymyšlal, ty dřysty o dyktatuře proletaryjatu z te bachrate zelene bichle sem syce něchapal, ale jak se to člověk naučil naspaměť a odvykladal to s iskru v oku, dostal za jedna a měl pokoj.
Neska už bych se po osmi pivach plazyl dom jak Meresjev. Tenkrat sem proležel celu sobotu a nedělu a v depresyji dumal o buducnosti, bo mi bylo jasne, že dalši učinkovani na Bani něbudě snadne, bo to byl posledni opravny termin a foter se zařek, že s flašku nikdě něpoleze. To tak, robiť ze sebe hňupa kvuli hňupa.
Paru přednašek sem potem asy aji vynechal – jasne, že abych se pomstil režimu a deprem, až sem potkal u Lva přecedu esesem, kery pravě robil naborařa na stavku, začnul sem se zajimať, co se robi. Jak už sem byl celkem nachistany na odchod ze školy, moh sem ostatnich pozorovať z odstupu. Bylo fajne sledovať, jak se ludě vybarvuju jak oko po raně dveřami. Zaryty stranik vykladal detajly o Havlovi a o tym, jak trpěl, profak, co s nami chodil slopať do Slovanu, naraz těžce onemocněl, šprti byli celi nešťasni, že přydu o semester a ostatni normalni se vrhli do teho viru udalosti nadšeni z teho, že se robi cosyk duležiteho.
Furt mam před očami tu zezačatku rozpačitu demonstracyju na naměsti Lidovych milicyji, jak se všecy prohližali tajak poprve na nudaplaži. Byl sem rad, že sem tam potkal aji fotra, kery doma vyryval, že tam ho rozhodně nikdo nědostaně a co to ti mladi gizdi robja a ine dřysty prdy. Potem sme na sebe enem v davu mavli, on s partyju, ja s partyju, tajak bysme se na demonstracyjach potkavali každy den.
Potem už to valilo se starym režimem z kopca tajak sob na skibobu. Akurat škoda, že spadnul deset branek před cylem. Moh se aspoň polamať hnaty. Dnešni mladi už taktak vja, že tu bylo cosyk inač, než mělo byť. Eště paru roku a nikdo už nespomeně, jak zavirali něpohodlnych ludi do kryminalu za nazor; že estebacy něbyli policajti, co řydili dopravu na křyžovatkach; že jak chtěl člověk do cyzyny, nestačil mu kufer a auto, ale potřeboval doložku a nakoněc ho stejnak ulični vybor něpustil, bo neměl zaplacene znamki na štvrleti. O praznych obchodach už ani nemluvim.
Ludě holt zapominaju na všecko zle, co se jim kdysyk stalo. Akurat nevim, esli je to v tu tym přypadku dobre, bo by u dalšich voleb mohli ledasco pokaňhať...
Prvni upřymne foceni
V patek sem zas rano provětral felinu, bo sem slibil odpoledně se staviť upřymnemu pomosť nahrať ty fotki z teho dygiťaka. Povim vam, že cesta lokalku je bestyjstvo, bo někeřy ludě se moc němyju a jak člověk chitně misto vedle chlopa, kery do třech do rana chlastal, tuž to je jak by tam byl s nim, ale furt je to lepši, jak jezdiť do roboty rano autem. Věčinu stihnu předběhnuť jakehosyk unaveneho mladežnika a jak už sedim, aji chvilu zdřymnu. Ale zkustě pospať jak musytě řydiť auto. Stači na chvilu zavřeť na křyžovatce oči a už jakisyk uspichany pajtaš ve vytuněnym golfu za vami trubi jak kuň hajneho Robatka. Ale co, dospal sem v robotě na wecku přy novinach.
Šichta celkem uběhla a aji oběd ušel. Tuž že by změnili firmu, co nam vařy? Vypadalo to na pěkny den. Guvno! U segry mi otevřel švager. Jak sem ho dluho něviděl, tuž sem zapoměl, že ten gizd tam eště meška. Pozdravil sem se se segru a s pajtaškami, poprosyl o kafe a lapnul ku komputeru, abych se v praksy vyzkušal, co sem se naučil u Tomaša v rychlokurzu. Ten vul ale, misto aby v obyvačce lapěl u Eurosportu a nebo aby hledal v novinach jakisyk inzerat, jak snadno zbohatnuť, stal mi za řbetem a furt radil, ať zmačknu efjedna, bo to pry pomože. Že mu kolega pojčal posledni ročnik magazyna Počitač pro každeho a tam psali, že to funguje v každym programě. Jak sem byl z něho nervozni, pomačkal sem cosyk ine a misto obrazku z dygiťaku se mi rozjel internet. Ten vul do mě začnul ryť, že se hraju na inteligenta a ani fotki něumim vyvolať. Eště pindal cosyk o tym, že včil su to same novoty a jemu stačil Lubitěl, jak byl maly a jaki byl spokojeny. A jak už byl v tym, začal vyryvať na režim a že kdysyk bylo všecko lepši. Tuž jasne, vydřystej se, šak se ti ulevi. Eště do teho začni montovať polityku, pravil sem se v duchu, jak sem vypinal jakisyk program na psani tekstu, kery se mi zas omylem rozjel. A tež ja. Chvilu vyryval na modre ptaki, chvilu vyryval na červene kvitka, až sem se nasral a zoptal sem se ho, esli rači něchce chvilu držeť pysk, že se snažim přemyšlať. A čemu nadava na polityku, jak něbyl schopny se udržet jednu robotu dele ani za komunystu. To sem asy neměl, bo sem to moh tušiť, šak se zname už jakisyk ten rok. Doštěkali sme se jak dva ryntyntyni. Nakoněc se zebral a pry, že tu němusy byť a že se idě sklidniť do knajpy. Eště na chodbě ho bylo slyšeť, že enem mezy kamošami uznavaju jeho kvality.
Konečně sem měl klid na robotu. Segra v kuchini chistala buchtu, či co, maleho pajtaška sem poslal zrobiť domek z lega, kopiju segry sem prvni přesvěčil, že tata určitě někdy přyjdě a ať mi nakresli mezytym obrazek. Upřymny se kajsyk flakal s kamošami, tuž sem klidny zasednul ku komputeru. Zaspominal sem, co mi radil Tomaš, v duchu sem se řeknul, šak nejsi velblud, no ni? A tak po pulhodině konečně začly lezť fotki z foťaku do komputera.
Zvědavy jak opica sem čučel na prvni umělecke pokusy teho mladeho Saudka. Hm, kusek oka od segry, rozmazana mama, mylijon rozmazanych sklenek na stole, Maruška jak žere ogurku, kohosyk noha, asy upřymneho. Potem seryja poskakujicych pajtašku, nasrany gzycht švagra a rozmazana dlaň přes celu fotku. Tuž to by mohly byť ty narozki. Dal tam měl jakesyk plagaty na stěně nad lužkem, fotka zaclony, jakesyk postavy venku. A vida, tu upřymny objevil bzum. Začlo mě to baviť, bo to byla taka mala rodina reality šou.
Včil jakasyk brunetka, celkem pěkna, ale to něvypadalo na spolužačku, asy učitelka. Paru mladežnic vytlemenych do objektyva. Jacysyk kamoši. Kura, čemu se někeřy ludě tvařa přy foceni tajak cyglista, keremu přy sjezdu haldy upadlo sedlo? Potem zas ta brunetka, jakasyk tmavovlaska, starši bloncka, tu sem se zvěčil, ale to fakt něvypadalo na spolužački. Všecke fotki tych robek vypadaly, jak by byly focene zdalki, nebo zpoza okna. V duchu sem se zařechtal, že by byl mlady na stare roby? Tuž to by měla segra radosť. Dalši a dalši obrazki fajnych robek, ale ty by spiš byly pro mě jak pro mladeho. Potem sem se jednu fotku vratil. A kura...
Malem mi gichla klavesnica na zem, bo se mi naraz za řbetem ozvala segra, jak mi to idě. Jak sem se zleknul, přehmatnul sem paru klapek, abych zrušil tu fotku z te televize přede mnu a naraz tam byl internet a fotki jak z ordynace od dochtora Uzla. Segra něhla ani okem, bo je asy zvykla. Zamumlal sem, rudy jak kladenski usvit za komanču, že se dam eště kafe. Segra mrkla po nědopitym turku, tuž sem ho eksnul a podal ji hrnek. Jakžtakž sem se spamatoval, tuž sem eště posrandoval, že doufam, že mi to vymyje a nězrobi mi druhaka. Podle jejiho gzychtu sem se zapisal za uši, že to dalši kafe pit němam.
Jak zmizla, znova sem otevřel ty posledni fotki. Kdybysem měl dysketu, aji bych se je nahral, bo na nich byla Blanka fakt švarna. Kura, ale čemu se ju ten gizd maly fotil? Zmateny jak jeptiška ve veřejnym domě sem segře nahlasyl, že fotki su nahrane, dalši kafe se kvuli žlučniku nědam, nakvap sem se rozlučil a valil dom. Dole u schranek sem potkal jakusyk znamu robku, v zamyšleňu sem ju automatycki pozdravil a pokračoval dal, bo v hlavě mi to jaksyk divně šrotilo. Deprem ve felině mi došlo, že to byla Blanka. Celu cestu sem se nadaval do hovad, že sem se něstavil na kus řeči a jak včil musym před ňu vypadať.
Večer u bedni, jak sem rozvažoval, jak dať řeč s upřymnym, mi zecvaklo posledni kolco dňa: co to bylo za maleho gizda s ňu?!
Jak pomosť jednym vrzem Francuzum aji Čechum
Nalada na šichtě byla ten tyden tajak to počasy. Všecy zamračeni, jak kdo co po kim chtěl, ten na ňho vyjel a už se štěkali jak v psym utulku přy navštěvach. Bliži se koněc roku, tuž nas šef honi jak nadmute kozy a jak je chvilu klid, přyjdě Jaruna a začně otravovať s Pařyžu. Abystě rozuměli, asy před měsycem Jaruna vyhrala v jakimsyk radyju zajezd k Ajfelovce. Byla z teho tak hotova, že štvrhodiny litala z kancliku do kancliku a vyřvavala "Vyhrala sem pařyž, vyhrala sem pařyž".
Chvilu sme mysleli, že v kantyně byla sutěž o pulkila salatu, ale jak se sklidnila, vysvětlila nam, že to je zajezd pro dva ludě na vikend. Od te doby pravidelně skoro každy den přyleze a dřysta, jake to budě fajne, akurat eště nevi, s kim tam pojedě. Roby už se naučily ju něposluchať a tak poslednich paru dni sy zvykla lezť k nam. Dycki se přyjdě cosyk pojčat a jak už tam je, začně o tym svojim itynerařu, kery den kdě budě. Už to zname naspaměť. Bastyla, Ruryvoli, Luvr, Konkord, Šanzelyze, Vitězny obluk, Ajfelovka, Monmartr, Pigal, Sorbona, Versaj a eště halda dalšich, ale to už se dycki zacpeme uši zevnitřku a robime, že robime. To věčinu zabere, bo jak ji pět minut nikdo něodpovida, nasraně odejdě pryč a do druheho dňa da pokoj.
V utery zas začla, že už němože dospať a kdesyk cosyk, bo přyšti tyden už vali. Kamil se ji zoptal, esli sebu bere hasyčak. Jaruna čita akurat tak Ženu a život a v bedni čuči enem na Navalene, tuž nas ani něpřekvapilo, že odpověděla, že jasne, bo to pry budě fičak. Kamil enem litostivě zakrutil hlavu a popřal ji šťasnu cestu. Zbytek kanclu ji povykladal, kaj to vlasně jedě a co se tam včil robi. Jak sme skončili, přypadal sem se, jak bych děcku zebral plyšoveho medvěda, bo to vypadalo, že už se netěši tajak předtym. Počet spalenych aut a nočnich bitek ju viditelně šoknul. Kurnik šopa, kaj ta roba žije? Do oběda sme kecali o tym, čemu se to tam tak zvrtlo. Bylo nam Jaruny lito, tuž sme ju uklidňovali, že se to časem može stať aji u nas.
Po obědě nam přyšly robki z Jarunineho kanclika poděkovať za napad. Od te chvile robja každe rano po přychodu na šichtu desetiminutovku aktualit, co kaj zhořelo a kde co kdo rozvalil. Obzvlašť na turystyckich autobusach se davaju zaležeť. Cosyk mi pravi, že Jaruna asy něpojedě.
Zkusym ji navrhnuť, esli by tu vyhru nechtěla nechat někerym našim politykum. Že by tam mohli zajet a zrobiť tam pořadek, tajak před časem na te polni dyskotece. Francuzy by jim byli vděčni za vyřešeni kryze a možna by dostali aji jakisyk ten metal, nebo funkcyju.
No a jak už by tam byli, tuž by tam aji mohli zustat, no ni?
Že by nova roba na horyzontě?
V ponděli po šichtě sem bechnul doma s brašnu a šel enem tak na jedno do Indry, bo sem tam už dluho něbyl. Tydlifon sem něchal ležet doma a tajak dycki, jak ho němam sebu, kdosyk mě zhaňa. Ale byla to enem mama, segra a upřymny synovec, tuž nic duležiteho. Od mamy třy něpřyjate hovory a potem enem ezemeska, z kere i když měla enem jedno slovo, sem cytil nasranosť: "LISTI!". No ja, na zahradě už asy opadaly všecke ty buki. To tam asy budu muset eště letos zajet. Smazal sem ju a zapoměl. Segra psala, esli se němožu staviť, bo potřebuje s čimsyk pomosť. No a upřymny enem prozvaňal. Gizd! Šetřy! Stryka by ožebračil. Už sem nechtěl volat zpatki, bo bylo pul desate, tak sem enem napsal, že se k nim stavim v utery po robotě.
Rano sem se přyspal, bo sem jel felinu, bo přecy něpojedu po šichtě přes pul Ostravy lokalku. Karel mě jaksyk nahlodal, bo pravil, že na koncu Dubiny jak se jede na Bělu, cosyk robja s cestu a pry se tam něda odbočiť. Ale tak daleko ja vlasně nejedu, tuž snad se tam jaksyk domotam.
Se segru sem se dal kafe a potem z ni vylezlo, že susedce kape kohoutek. Chvilu sem dumal, co za bestyju chova v panelaku kohuta a čim ho krmi, že ji scypa, ale segra mě dostala zpatki do reality. Šel sem se prohlednuť ve špigle, esli vypadam jak instalater a jak sem zystil, že ni, tuž sem razně odmitnul. Před časem sem se něchal ukecať, abych u nich jedne stare babce vyklepal tepichi (něchapu, jak mě tenkrat segra ukecala) a ježibaba potem na celu Dubinu ječela, že do teho něsmim tak valiť, bo to je ručni arabska robota. Jak sem ubral, zas poučovala, že čemu to tak hladim a esli němam sylu, tuž že zavola svojeho maleho vnuka. To už mě nasrala a přectavil sem se ju misto teho tepicha. Přy pate raně sem zlamal klepač. Od te doby mě babka pokažde zdravila už zdalki a nic po mě nechtěla. Až zas včil.
Chtěl sem se z teho vykrutiť, tuž sem vymyšlal, čemu musym honem dom, ale nic mě něnapadlo. Segra mě drapla za rukav, tahla mě do přyzemi a už zvonila u tych prokletych dveřy. Čemu ja nědokažu segře nic odřeknuť? Dveře se furt něotviraly, tuž sem už chtěl isť pryč, ale naraz z dalki taki sladki hlas – už běžím. Divne. Jak se dveře otevřely, něchapal sem. To že člověk starně, to mi je jasne, bo každy mame doma špigel a holiť se se zavřenymi očami moc nejdě, no ni? Ale aby člověk tak omladnul? To sem naposled viděl u Hermanove – dej ji buch věčny klid a šalek kolem krku. Jak sem pořadně zaostřyl, všimnul sem se, že to asy něbudě ta stara harpyja, kere sem před sto rokami klepal tepichi, ale možna jeji pravnučka. Jak nas segra přectavovala, konečně mi docvakly kolca v pale na spravne mista, bo to byl kdosyk iny, kdo se nastěhoval po te babce, jak ju před časem odvolali k vrchnimu tepichmajstrovi.
Segra mě vychvalila jako odbornika na vodovody a domacy opravy všeckeho druhu a Blanka (tak se menovala) mě zavedla do kupelki. Asy sem byl z teho trochu mimo, bo jak se mě ptala, esli by něbylo dobre zastaviť vodu, enem sem kivnul hlavu, že ni. Jak mě potem obchlistlo tak ze pět litru vody a jebnul sem se hasakem do kolena, změnil sem nazor. Blanka se enem smjala. A docela pěkně. Tuž chlope, něhlupni, šak ju vidiš poprve, no ni? Přepnul sem do režimu ostravak-normal a dokončil tu instalatersku robotu. Segra nas tam potem něchala u kafe s tym, ať se potem eště zastavim. Tuž jasne, šak tam mam bundu, kliče od feliny a musym se usušiť tryko.
Dřystali sme o všeckim možnym a ja sem v duchu spominal na byvalu Dokonalu. Jak sme se lučili, zoptala se, esli se na mě može semtam obratiť, jak by se ji zas cosyk doma zdrbalo. Dal sem ji čislo na tydlifon a snažil se tvařyť tajakby nic, jak se ho přycvakla na viditelne misto na ledničku. Dumal sem, že bych se zašel na zachod a cosyk tam polamal, aby mě shaňala co nejspiš, ale potem sem se řeknul, že to by bylo moc napadne. Rozlučili sme se a ja sem s vysmatym pyskem šel zpatki k segře.
U segry už byl aji upřymny synovec, tuž sem se ho v dobrym rozmaru zoptal, čemu po nocach otravuje svojeho oblibeneho stryka. Vylezlo z něho, že sy nevi rady s tym foťakem, bo mu jaksyk nejdu ty fotki do komputera. Kurnik šopa, že by byl zdrbany? S tym moc zkušenosti němam a něchcu ze sebe robiť hňupa před přybuznymi – stači že ho semtam robja oni ze mě – tuž sem se vymluvil, že dněskaj už spicham dom, ale že se do konca tydňa eště stavim a dame to do kupy.
Segra mě šla vyprovodiť až k autu. To nikdy něrobi a tušil sem, čemu, tak sem ju předběhnul a pravil ji, že ja, že susedka je celkem šikovna robka. Na to mi pravila, že jasne že je a že ju ma pro mě vyhlidnutu už davno a že ji budu eště děkovať, že nas seznamila. Viditě ju bestyju? Už je to tu! Šak sem to tušil, že ji budu muset děkovať. Vidim robu poprve a segra už mě vidi s kulu na noze. Cosyk sem zamručel a valil rači dom.
Na šichtě sem se druhi den po obědě (ať mi nikdo nětvrdi, že mačka na buchtički s kremem može byť žlutozelena) něchal od komputeroveho machra Tomaša za krabicu pralinek, bo on je na sladke, zrobiť rychlokurz "Aji debil s transplantovanym mozkem z velbluda dokaže vytahnuť fotki z dygiťaku do komputera". Cestu dom sem plny sebeduvěry poslal synovcovi ezemesku, že v patek určitě přyjdu.
A možna se Blance do te doby doma cosyk posere, no ni?
Mikrovlnka v bedni
Kolega mi nahral z bedni jedneho barabčika, kery vystupil na habeo s dodrbanu mikrovlnku. Tuž povim vam, neni to zas tak špatne. Synek mě syce trochu nasral, že se předem nezoptal a ani tam nic nepověděl o tym, odkuď to opajcoval, ale už sme se to jaksyk vyjasnili. Šak se na to mrknitě. Chvilu to tu zas necham. Je to o paru chlupu věči jak dysketa.
Prohlednuť se to možetě klepnutim potkana na jeho gzycht.
Co bylo ve Frontě
Tuž ni, že by něbylo o čim psat, ale myslim se, že ne všecy ludě čitaju Mladu Frontu a nebo Idnes a tak sem se domluvil se štajgrem z ostravske redakcyje MF, že to tu přepišu pro tych, kerych by to mohlo zajimat.
Vaše knihy Deniky Ostravaka jsou nejprodávanějšími knižními tituly v České republice. Dokázal je porazit jen světový hit: Šifra mistra Leonarda, což je dílo, které boří knižní hitparády po celém světě. Udivil vás takový zájem o vaše "dřysty"?
Udiv neni to spravne slovo. Jak se to poprve objevilo v te desytce, byl sem z teho trochu vedle, ale potem sem se pravil, šak co, jak tam možu byť take kidy, jak ten Zeman, tuž čemu ni moje?
Ano, prodávají se hrozné "kraviny", ale vaše knihy lidi i čtou. A je vidět, že nejen "našinci". Deniky Ostravaka leží hned u vchodu jednoho obřího knihkupectví v Praze. Myslíte, že máte co říci pražskému čtenáři? Že se vůbec může pročíst přes dialekt, ve kterém se vyjadřujete?
Tuž jasne že ja. Šak všecy vime, že polovina Ostravy šla do Prahi za lepši robotu, no ni? A temu zbytku, kery tomu něrozumi, to kdyžtak ti Prastravacy vysvětla.
Taky mne napadlo, jestli to nečtou bývalí Ostraváci z nostalgie. Myslíte, že "nás" už je v Praze fakt tak moc?
Podle teho, co semtam čitam v dřystach, to ale čitaju aji pravověrni Pražacy a němaju s tym problem.
Jak vás vůbec napadlo začít se vyjadřovat k dění ve městě a ještě ostravským dialektem?
Co to je za otazku? To je jak bystě se zoptal přyklad premijera, jak ho napadlo byť premijerem.
No, to bych se klidně premiéra zeptal, co ho to napadlo stát se premiérem. Ale zkusím se zeptat jinak – dneska už ostravština není tak slyšet, jako ještě před pár lety, kdy v televizi, když promluvil někdo z Ostravy, byl hned slyšet "kratky zobak". Proč je podle vás ostravský dialekt slyšet čím dál méně?
Ja bych neřeknul, že je slyšet meně, šak se projditě po Masarykaču a posluchejtě. Enem v medyjach se preferuje čista čeština a hlavně jeji odnož – čista přažština.
To s vámi souhlasím. Docela mi vadí, když pražsky mluví moderátoři, kteří by měli přece jen mluvit spisovnou češtinou. Celou dobu jste v anonymitě. Proč to?
Bo sy myslim, že pro moje dřysty neni duležite, esli se menuju Kamil Hovorka a nebo Juraj Pištěk.
Jasně, ale takto si lidi myslí, že jste kdoví kdo. Slyšel jsem už několik zaručených zpráv, kdo asi ve skutečnosti jste. Vystoupíte někdy z anonymity?
Tuž řeknitě mi, co se pravi. Kdo vlasně sem?
No říká se, že by se pod Ostravakem mohl skrývat Jarek Nohavica nebo dokonce, že by to bylo podobné primátoru Zedníkovi... Co vy na to?
No to o tym Jarynovi to aji zahřeje pod vaťakem. Ale k temu druhemu – to je třeba dement, dementovať honem a zavčasu, než se teho kdosyk chitně. A s tu anonymitu. Jak mi povitě jeden rozumny duvod, čemu vystupiť, tuž vystupim. A dyť ja už sem vystupil. Každy den vystupuju. Z lokalki. Krom soboty a neděle.
Řekněte aspoň něco málo ke své osobě tak, abychom vás více znali, ale přitom nepřišli na to, kdo jste.
Tuž lovim v paměti cosyk, co by potěšilo čtenařu, zvyklych na ty dřysty prdy, co maju každy den v tych svojich bliskavych a šipovitych gazetach, ale nic němožu najsť. Tuž snad, že piju rad červene vino. A meškam v Ostravě. Už sto roku.
Ale no tak! Kolik vám je let?
Jak rano stavam na šichtu, to je mi šedesat, ale jak potkam na ulicy dvě mlade robki v uplych trykach, hned je mi třyadvacet. Ale nejrači bych byl, jak by mi bylo zas tak šesnast sedumnast. S takimi zkušenosťami, co mam včil.
Pracujete manuálně nebo duševně?
Nědavno sem na zahradě ryl hektar a to bylo fest manualně, ale přytym sem dosť dumal, jak teho zrobiť co nejvic přy nejmenšim použiti syly. Ale stejnak mě řbet bolel eště dva dni potym.
Co děláte, když zrovna nepracujete ani neblogujete? Jaké máte zájmy?
Tuž ja sem taki něnapadny pajtaš, kery přyjdě z roboty, kukně na zpravy, semtam na jakisyk ten film na dyvidyčku, raz za čas zajdě s partyju na jedno dvě, vymete kdejaku kulturni akcyju, stavi se k našim, pojezdi na kolobutach Komeňakem. No ale včil už začina byť zyma, tuž asy se budu muset mrknuť po běžkach, ať sem tež moderni jak ti pajtaši, co tam každu zymu brusa travu.
Když jsme u těch filmů na DVD – kam dnes člověk přijde, slyší o Vyvolených a Velkém bratrovi? Jaký je Váš názor na reality show, kde jinak neznámí lidi se najednou stávají skoro "celebritami", aniž by cokoliv dokázali.
Tuž co, každy chce měť tych svojich patnast minut slavy. Aji tacy ludě, keřy pomalu nejsu schopni dat dohromady větu, no ni? Šak ono to raz skonči a ludě na ně zapomenu. Temu humbuku kolem moc pomohly gazety a magazyny. Člověk se na to ani němusy divať a stejnak se druhi den dovi, co se robilo a kdo s kim. Až to skonči, ludě zas zasednu ku knižkam, či spiš k čemusyk inemu v bedni misto teho, aby čučeli každy večer na bandu, kera je schopna se za hromadu chechtaku aji pozabijať.
Na jednu stranu je to fajne, bo každe utery, štvrtek a sobotu su někere hospody prazne. Ale nevim nevim. Přes tyden se partyja na šichtě bavila o tym, že už se chista druhe kolo.
Co se vám nejvíce líbí na Ostravě?
Jak řeknul klasyk – to, že je to regijon razovity.
Co se vám naopak nelíbí? Měli bychom se nad něčím zamyslet?
Posledni dobu se mi nelibi ten burdel, co je ho cele centrum, ale to asy každemu. Člověk jak idě po obchodach, tuž aby se na to vzal monterki, bo to je jak na taksysu. Samy vykop, sama překažka. Škoda, že tam něskaču šemicy od měsckich cajtu, to by bylo dokonale. Tež dufam, že chitřy pajtaši na radnicy přemluvja ty hlupe a na Karolině postavja cosyk smysluplneho, přyklad jakesyk zabavni centrum misto dalšiho šokinparku.
Jak hodnotíte současnou politiku? Co byste těch chlapíkům nahoře poradil?
Poradiť? Vy sy myslitě, že oni by se něchali poradiť od kohosyk takeho, jak ja? Šak oni su tam přecy temu, že su nejchitřejši a žadnu radu něpotřebuju, no ni? A k te sytuacyji – on to neni včil pravě život na zamku, ale furt lepši, jak poslednich padesat roku. Enem dufam, že se to jaksyk nězmrvi a ja něbudu museť na stare kolena kupovať velki kufer a zhaňať kajsyk vizum...
Ještě k ostravštině – jak víte, že některé výrazy jsou přesně podle ostravského dialektu. Používáte nějaký slovník nebo jste dostal od někoho "nalívárnu", co se jak říká nebo dokonce píše? Když vidím, jak používáte tvrdé y po ř, říkám si, jestli to tak v ostravštině fakt má být.
Slovnik něpotřebuju, pišu jak mi zobak narost. Co se tyka tvrdeho i po ř, tuž skustě se keresyk slova řeknuť nahlas a potem sy to přectaviť napsane.
Přyklad:
"Tuž to je řyť" a "Tuž to je řiť".
"Měl sem přysť v devět hodin" a "Měl sem přisť v devět hodin".
Nebo: "Jakisyk pajtaš mi ukrad kolo" a "Jakysik pajtaš mi ukrad kolo".
Tak ja k temu přystupuju.
Kurnik šopa, to včil bylo jak v bedni, jak byvaju take ty vyukove lekcyje angličtiny. Tak mě napada, to by mohla byť celkem sranda, taki "Televizni kurz Ostravštiny", no ni?
Zdař buch
S Ostravakem mailoval Petr Žižka
Jak to bylo v tym radyju
Pro tych, co něbyli na tym radyjovym nahravani a němožu se dočkať, až uslyša pana Šmotka na cedečku, tu je mala ukazka – Jak mama dodrbala mikrovlnku. Budě to tu enem do pondělka, ať mě syncy z radyja nězdrbu, bo autorske prava a tak.
Spominki na Vše svatych
Jak sem eště lital po Hrabuvce na kolobce, byvalo všecko ine jak včil. Trava byla zelenši, jabka věči, Ostravica špinavši, ludě ini. Aji ten svatek Dušiček.
Babka temu pravila Vše svatych a ja sem temu dycki něrozuměl. Jake vše? Tuž či svati měli vši? Mama mě dycki chrapla po hlavě, ať se z babki něrobim srandu, bo ja sem se ptal v taku něvhodnu dobu, jako přyklad v plne stare bedni, co eště tenkrat jezdila. Jak sme potem dorazyli na řbitov, přypadal sem se dycki jak v bludišťu. Nikdy sem něchapal, jak ten rodiny podzemni kvartyr možu naši najsť hned napoprve. Raz mi hned za branu tata pravil, že vyhlašuje děcku sutěž o žvykačku Pedro a že ju vyhraju, jak je dovedu k našemu hrobu. Jak sme po štvrhodině byli zpatki u brany, cela familija pochopila, že ze mě oryjentačni běžec asy něbudě.
Naši se dycki mysleli, že mi zrobja radosť, jak pujděme zasvitiť co nejpozdějši večer, jak už budě tma. Tuž ono to ma cosyk do sebe, ty blikacy male světla sviček, co se kruťa ve větru. Děcka na to čuča jak na vanočni stromek a oči jim sviťa. Akurat bystě něsměli mět mamu, kera za burdel v obyvaku, nebo rozhazanu aktovku vyhrožovala "Nezlob mě bestyjo, bo tě necham sameho na řbitově!". Eště že ty navštěvy byly enem jedenkrat za rok.
Semtam sme tam aji potkali synki od nas ze třydy. Spominam, jak sme se raz ve štyrech hrali na schovku mezy tymi mramorovymi deskami. Mama mě tenkrat zvalila jak obili cepem, bo jednu staru babku malem šlak trefil, jak davala kvitka na hrob svojeho chlopa a ja sem naraz vyskočil a zařval směrem k synkam "Piki piki za sebe".
Tež spominam na Michala, s kerym sem seděl v lavicy, kery zabludil do te budovy, kaj se vystavuju mrtvi. Tenkrat tu schovku vyhral, bo sme ho našli až za hodinu sedět vedle teho vchodu v křaku, zeleneho jak Sevak. Mistni udržbař byl asy velki srandysta, bo na ňho bafnul až se synek ucvrnknul. Řek nam to ale až druhi den ve škole, bo zbytek dňa němoh mluvit.
Jak sme tam pozdějši pochovali babku, chodil sem semtam za ňu povykladať, co noveho, jak mi idě škola, jak mi nějdu roby a ine pindy. Pobyl sem tam dycki tak pulhodiny a bylo mi fajně, jak by babka eště žila. Ani mi němusela odpovidať. Babka byla dycki fajna.
Včil je to ine. Ludě přyjedu autami až před řbitov a kdyby mohli, zajedu až k rodine hrobce, nakupja u stanku jakesyk to kvitko, čim věči tym lepši, aby ich zbyla časť familije, kera přyjdě indy, něpomluvila, smetu stare svički, zapala nove a vala pryč. Na rok pokoj. Letos sem tam potkal dokonce paru něšťasniku aji s čoklami.
Ale tym, co tam spočivaju, to stejnak može byť jedno, no ni? Tuž klidne spani, babi...
Zmazany OstravaBlog
Štajger z Ostravablogu se nasral, bo sem mu dluho nic něposlal a stare članki vymazal. Nic se něda robiť. Naštěsti mi jich poslal, takže kdo stě jich něčitali tenkrat a matě chuť, možetě se ich přečitať včil v kupě.
Naša pyšna Ostravjenka – 22.3.2005
Sedim se tak na svojim nejoblibenějším mistě a přemyšlam o něsmrtelnosti bruka. Jak sem šahal po hajzelpapiru, spomněl sem sy, jak sem kdysyk jak maly harant byl na družebnim pijonyrskim taboře, kaj sem se branil jet, ale musel sem, bo tata hornik to dostal přidělene v robotě a to se něodmitalo. Jak tam partyja zystila, odkaď sem, hned mi dali přezdivku "Ostravska klobasa". Celkem mě to sralo, tuž sem ostatnim začal řykať tež podle žradel, napřyklad "Pardubicki pernik", či "Znojemska ogurka". Ale přyznam se, nemělo to taki zvuk, jak ostravska klobasa, na keru sem už ke koňcu pobyta celkem slyšel. Přypadal sem se jak mantak temu, že sem z Ostravy.
Tež se spominam, jak sem jedneho gizda musel pořadně zbuchať, bo tvrdil, že Ostrava smrdi a ja tež. Jak sem potem s pijonyrami vyražal do Beskid, v duchu sem se mu omluval, bo ty navraty vlakem staly za to. U okna zme dycki ze zavřenymi očami sutěžili, kdo spiš pozna hranice Ostravy po čuchu. A to, že sneži černobile jak na stare televizy Merkur po dvanaste večer, to sem tež bral jako normalni. Až ty hory mě přesvěčily, že kajsyk je chiba.
Eště na vojně sem se něrad chlubil, odkavaď sem. Něstal sem o to jejich věčne posylani do sklepa, že pry se mi tam budě jako hornikovi lepši spať. Tež sem se parurazy zbudil s gzychtem natřenym černym kremem na buty. Stary mi potem vysvětloval, že sem ze spani řval, že chcu dom, tuž mi to chtěl ulehčiť. Tuž prvni rok fajne spominki. Po roce už sem se aji naučil "bez problémů krásně pěkně česky", bo kdo měl furt posluchať ty jejich blbe posměški.
No ale co chcu praviť. Jak tu člověk v te naši Ostravjence žije, skoro se ani něuvědomuje, co všecko se tu změnilo. Nědavno měli přyjet na navštěvu znami z Čech aji s děckama, tuž chtěli vědět, co tu. Hňupi se těšili na město obsazene hornikama v plne polni a jak budu překračovať kusy uhla na ulicy. Jak sem je povodil po znovuobnovenym Slezkim hradě, po minyměstečku vedle Černe luki a tež sme zabrusyli do dolu Michal a hornickeho muzea, aby s te horničiny tež cosyk měli, byli nakoněc spokojeni. Vytahnul sem je aji navrch na radnicu a sam sem byl překvapeny, jak je ta naša Ostrava zelena. Oni nadšenim ani nědychali a určitě to něbylo tym, že jeho robka ma strach z vyšek. Nakoněc sme skončili na Stodolni a to sme ju ani něprošli celu. Jak odjižďali, vyslechnul sem se sladke slova pro muj sluch: "Ty se máš, že tady bydlíš!"
Naraz sem pochopil, že muj děcki stud je v dupě. Včil sem hrdy, že sem z Ostravy a že sem Ostravak.
Tež chcu litať do roboty – 30.3.2005
Kurnik šopa, že ja vul ty chechtaki za gazetu něutratim za cosyk ine, přyklad za deset deka vlašaku a dva rohliki. Zas mě tam nasrali, pazgřyvcy. Pry se poslancy pohadali, esli je lepši do roboty jezdiť autem, vlakem a nebo litať eroplanem. Pry že autem je to strašně dluho a ve vlaku je kosa.
Tuž jasne, oni se budu vozyt řytě v eroplanu a voliči ať se jezďa třebas na štyrkolce, šak neni kaj spichať, jak člověk něřydi stat, no ni? Paryurazy už sem do Prahi jel karu a aji sem řydil a pravim vam, že to je pěkně na guvno. Než sem dojel do Brna, byl sem malem šedivy jak tata, jak ho raz zavalilo. Obchvat Olomuca trochu pomoh, ale ten nědorobeny Cyryluv skok to tam eště mrvi.
Tuž čitam dal a zas rudo před očami. Jeden poslaněc strany, keru němožu menovať, ale kera nam paru desytek roku pila krev, se tam stěžoval, že mu je ve vlaku kosa. Tuž to je jasne – jedine řešeni aby nam něnachladnul, bo to by byla pro stat něnahraditelna strata je, že do roboty budě litať. Ostatni možu mrznuť, hlavně že on se poveze řyť v teple, no ni? Tuž jaka kosa? Parurazy sem jel tež do Prahi železnym ořem, dokoňca aji tym Manažerem a to bylo cosyk. Taka fajna blonďata pruvodči se furt kolem mě točila jak děcko na řetizkaču, nabizela mi žradlo, kafe, vodu a pry všecko v ceně. Akurat špagety po ranu němusym, to mě aji natahlo. To druhe kafe sem musel zacvakať a hned sem se přypadal, že ten vlak sponzoruju.
To sem ale odbočil. Jak sem se dočital, že jeden spatečni listek na eroplan z Ostravy do Prahi stoji jak levnějši horske kolo, malem se mnu jeblo o zem. Hned sem chtěl volat mamě, že jak ji přydě duchod, može se zaletět mrknuť se na Vaclavak, ale asy by tu srandu něpochopila a jak mě pozvala na nedělu na oběd, beztak by se mi pomstila dršťkami, kere něnavidim, bo mi přypadaju, jak by už to raz kdosyk zežral.
Zkusym navrhnuť šefovi, ať poduma nad sponzoryngem mojich cest na šichtu. Že bych lital přyklad přes Brno. Měl by nad tym zauvažovať, bo taki pohled na našu krasnu vlasť z okna letadla poranu, to by mi určitě zdvihlo naladu a potem by se mi aji lepši robilo a ty pracovni vykony by hned byly vidět na produktyvitě fabryki. Ale myslim, že by mě šef poslal do řyti a nebo poletim, ale inač.
Tuž abych to uzavřel, pro někere obyvatele našeho kraja, co jezďa po našich něsylnicach a nědalnicach a sem tam vlezu do ořa, musel byt ten požadavek našich poslancu jak zamavani červenymi trenclami před volem.
A ja se tež tak přypadam.
Kolera kolektor! – 28.4.2005
Paru dni zpatki sem kajsyk valil svoju Felinu a bylo to strašně duležite, bo už včil něvim, odkuď a kaj, enem vim, že sem jel od Čapkarni do centra. A kura, ani sem se nědostal k radnicy, bo tam byla čerstva červenobila značka. Tuž sem to švihnul k Albertu, prokličkoval kolem červene školy a na Českobratrske sem se cpal doleva, že se do teho centra musym dostať. Guvno! Tež nic.
Na chvilu sem zastavil, popřemyšlal a nakoněc sem dorazyl kaj sem chtěl, ale byla to obižďka jak cyp. Celu cestu sem dumal, co se tam stalo, esli přystali marťani, nebo se Banik zazračně v puli sezony zvetil, stal se mistrem a ludě slavja, či uprostřed Sokolske odhalili pamatnik Zednikovi a nebo esli se tu omylem nědokutali haviřy z Polskej.
Na šichtě sem tym chtěl pobaviť kolektyv, ale pravili mi, že sem něinformovany hňup, bo pry se tam stavi jakisyk kolektor. Tuž jak něinformovany, šak sem o tym nic něčital. Ti pajtaši syce věděli, že stavjaju kolektor, ale jak sem se jich zoptal, co to je, všecy byli v řyti. Dohromady se potem shodli, že je to jakisyk tunel pod Ostravu, ale na co, to už vymysleť nědovedli.
Jak sme potem šli ze šichty na jedno, dumali sme, na co je taka ďura uprostředka města. Kdosyk se spoměl, že tam snad budu natahane ty inženyrske sytě, draty od kecafonu a podobne. Po třetim pivu sme vymysleli, že by vyšlo lacnějši využiť ty chodby po haviřach, tuž na co je mame, no ni? Po patym pivu zas kdosyk prohodil, že s tymi chodbami se počita na metro, abysme byli moderni tajak v hlavnim městě. Akurat, že ty vlaki budu jezdiť hlavně svisle. Po osmym už sme se na jakusyk jamu vysrali. Jednak někerym už něbylo pořadně rozumět a věčina už stejnak skoro chrněla.
Rano, jak sem se motal kolem schranek do roboty jak mura u lampy, potkal sem susedku, kere děcka choďa na Ostrčilku. Postěžovala se mi, že kerysyk pajtaš z radnice rozhodnul, že ten placek vedle školy, co na nim haranti hraju košikovu a podobne sporty, přeměni na parkoviště.
Tuž to mě dožralo! Jakesyk draty se budu hověť pěkně v ďuře a děckam se zebere misto na hrani a nacpu se tam auta?! Tuž něbudě lepši dať se do znaku Ostravy misto koňa kocura?
Mam napad. Co tak něchať parkovať auta v tym kolektoru, aby byl aspoň smysluplně využity a Ostravacy by aspoň byli spokojeni. Ti starši, bo by na jejich plechove žďorby něpršelo a ti mladši, bo by se měli kaj hrať.
Ostravacy přyšli o hokej a pisnički – 17.5.2005
V patek sme se s partyju v robotě domluvili, že v sobotu večer vyrazyme na Masarykač počumět na hokej se Švedami, bo velke platno na naměsti a banda ludi, to je atmosfera tajak na Baniku. Borcy mě pověřyli kontrolu stavby lešeňa na platno, bo bydlim nejbliž z nich centru. Naměsti bylo plne ludi, ale lešeni, ani platno nikdě. Tuž co se robi? Zoptal sem se paru ludi okolo, esli se vi cosyk o platně, ale nikdo nic nevěděl. Tuž že by se Ostrava bavila bez hokeja? Zavolal sem Frantovi, že platno asy něbudě a esli se možeme nastěhovať na večer k němu, bo on ma nejvěči televizu.
Odpoledně, než sem vyrazyl k němu, sem se eště mrknul na naměsti, ale guvno. Enem paru zufalcu v dresach tam bludilo jak zmateny turysta a hledalo to co ja. Tuž fajn, na sobotni Švedy to asy něstihli nainstalovať, ale určitě něpřypravja ludi o nedělni finale na naměsťu, jak mame hrať o zlato, no ni? V nedělu ale to same, žadne platno, žadne promitani, žadne kolektyvni fanděni.
A potem mi to zecvaklo.
No jasne, že mě to hned něnapadlo!
Čemu by se měli Ostravacy baviť u hokeja na Masarykaču, jak je třeba chechtaku na duležitějši akcyju! Hromadny vylet zastupitelstva na brycke ostrovy cosyk stoji, no ni? Trochu sem se uslintnul přy přectavě hokejove party, kera by se dala zorganyzovať za 1,2 mylijonu, ale potem sem se utřel bradu, bo mi došlo, že naši papalaši ty finance istě utraťa daleko užitečnějši.
Kerysyk vul špatně naplanoval cestu. Vsadil bych se, že kdyby měli jet spiš, nebo pozdějši, jisty přectavitěl města by určitě něchal platno postaviť, aby moh fanuškum hokeja před zapasem, přy komerčnich pauzach, během normalnich pauz aji po zapase zahrať na kitaru a cosyk fajneho zaspivať.
Radyjove odpoledně
Jak asy věčina vi, dněskaj bylo to nahravani denika v ostravskim rozhlase. Celu šichtu sem bojoval s tymi dvuma gizdami, co ve mě žiju. Gizd-ekzhibicyjonysta vyřvaval, že jasne že idem, bo to budě sranda jak cyp. A esli ni, vemem sebu vajca a nahažeme to na palu temu synkovi, co to budě čitať. Gizd-introvert, taki lehki Rejmen, enem tichučko špital, že něpujdě nikdě, bo venku je na každym rohu špijon, kery vi, kdo je. Tuž jak se ma člověk potem rozhodovať, no ni?
Něchal sem to nahodě a osudu. Esli němam isť, tuž to mě istě šef zahrně haldu ukolu, kere měly byť včera hotove, nebo zavola mama a budě chceť cosyk, co něpočka do zytra. A nebo potkam nadhernu robku, kera mi na ulicy vyzna před všeckimi lasku a požada mě o pazuru. V horšim přypadě o pět korun a budě hnusna jak štajgruv chlupaty řbet. Nebo napadně meter sněha a ja budu muset odhazovať cestu před barakem.
Pomalu se bližil koněc šichty a nic. Kolem šefoveho kancliku sem se něpližil něnapadně, tajak dycki, ale dupal sem jak ježek, co zežral štvrťmetrove ozubene kolco. Šef enem zdvihnul hlavu a dokonce mi aji zamaval. Kurnik šopa, to je divne. Dokoňca ani žadny hovor od mamy. Venku modro, slunko, žadne přehaňki. Tuž něda se nic robiť. Vystupil sem u Elektry a zamiřyl přes skoro dokončeny Masarykač do radyja. Bliklo mi, že tam budu davy ludi a ja se tam ani nědostanu. To mě trochu sklidnilo, bo gizd-introvert začnul machrovať a utlačovať gizda-ekzhibicyjonystu. Jak na sviňu, před radyjem ani but, žadne nadšene davy, tuž depresyja dolehla a ja sem zamiřyl dom. Po paru metrach mi zecvaklo, že je eště čas. Zrobil sem hodiny a šel pomalu zpatki. Dovnitřku se mi eště nechtělo, tuž sem zalez do Lasa a dufal, že sebu aspoň bechnu na jezdicych schodach, zlomim se hnatu a budě to vyřešene. Nic.
Nakoněc sem se dodal odvahi, bo už nejsem maly chachar a vlez sem do rozhlasa. Nikde žadna švarna regulovčica v plavkach, enem chlop za sklem. Zoptal sem se ho, kaj je ta akcyja. Eště že tam neseděla jakasyk rebeka, bo takich se bojim od dob paru navštěv na kolejach veešbe. Chlop mi vysvětlil, kaj mam isť. Bylo to kajsyk za rohem. Syce tam něbyly žadne šipki, ale trefil sem to napoprve. Kurec palec! Čekal sem sal nabity jak haviř po vyplatě, kaj se lehko ztratim a misto teho tam lapělo tak dvacet třycet ludi. Nasadil sem gzycht ala Superman, kery použivam v obchodach a temu mě tam nikdo něobsluhuje. Gizd-Rejmen řval na cele kolo, esli mi něšibe a co tam robim. Myslim, že to musel slyšet aji ten chlop v režiji.
Eště že něchali otevřeny unikovy vychod, tuž sem moh kdykoliv zdrhnuť. Potem štajger tych s tymi magneťakami řeknul paru rad co a jak a chlop začnul čitať. Snažil se synek, snažil a partyja v předni řadě se pochechtavala. Za chvilu už byli vysmati jak Koženy na madračce a chlamali se tak, že se rozřechtal aji ten chlopek, co to čital. To mě celkem potěšilo. Cela akcyja uběhla jaksyk honem, bo sem se ani něuvědomil a už se pleskalo na koněc. Potem se začli všecy fotiť kolem teho čitatěla a u teho sem byť němusel. Tuž včil uvidime, co z teho rozhlas zrobi. Snad to paru ludi potěši.
Dik moc všeckim, keřy přyšli. Fakt sy teho važim.
Doma sem potem lapnul před špigel a zkušal dřystať tajak ten manik v rozhlase. Aji mi to šlo, tuž že bych to další cedečko namluvil sam? Ale bojim se, že to zas ze mě dřystal enem ten gizd-ekzhibicyjonysta.
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.