Depresyja jak Bazaly
Od tych zdrbanych narozek s tym fajnym kinopřectavenim se specyjalnim zavěrem sem taki jakisyk němasny něslany, jak kompot v Eurestu. Furt dumam, esli sem zrobil dobře, že sem na Zdenku tak vyjel a esli sem to rači neměl spolknuť a udusyť v sobě. Ona neni špatna robka, enem mě semtam dosť sere, ale to asy robja všecke roby. Akurat že ne všecke maju takeho blbeho čokla.
Ale ni, určitě sem dobře zrobil, že co na srcu, to na jazyku, šak nejsem už maly harant, abych se musel přetvařovať, no ni? Ale na druhe straně, co jak už se něuvidime a to byla prvni a posledni dokonala roba v mojim životě? Co jak zytra cestu na šichtu přy nastupovani spadnu pod lokalku a ta mě posmyka od Plynarni až k Repronysu? Co jak se se mnu urve vytah v baraku a dole mě zeškrabu z teho linolea, co je věčně zescane od psu?
Fajně sem sy tu svoju depresyju pěstoval, enem co je pravda. Jak susedčin synek tu zeleninu v květinaču na balkoně. Ani sem s chlopami nešel na jedno z roboty, jak mě v ponděli a utery lakali. Jedine, co mě potěšilo, že se paru ludi zešlo a dalo do kupy a aji z darku sem měl radosť, bo darku neni nikdy dosť.
Včera se to trošku začlo s naladu lamať, bo se banda dopoledně zlezla v kancliku u Kamila a začla planovať tu slavnu dovolenu. Ani sem nevěděl, kaj to vlasně pojeděme, ale bo nejsem šofer, tak mi to je šumafuk. Trochu mě syce poděsyly zpravy o povodňach, ale co, enem ať leje, to je nejlepši počasy na moju depresyju.
Tuž co, začinam novy život (i když sem už dvarazy volal Zdence, ale to bylo určitě omylem, šak ju mam na prvnim mistě v tydlifoně), rozhodnul sem se trochu zaeksperymentovať. Něcham sy narosť taku tu pipinu na bradě, ať je jakasyk změna. Robam se to určitě libi, šak jak leťa na teho, co robi ty parakotoule na tych lyžach, no ni? Kura ale čemu mi něbrala ten tydlifon? Ale co, je mi to jedno. Na te dovolene budě určitě fajně a možna tam aji ulovim jakusyk novu rybku. Akurat nevim, esli tam vubec jakasyk roba pojedě. Na te planovacy schuzy o tym něpadlo ani slovo. Trochu mi zatlo, bo jedě aji Karel a esli ma za kamošku eště Mašinu...
No nic, baťoh nabaleny, hadry, jakesyk to žradlo, fernety, pro istotu dvě plaštěnki, nove goreteksove buty, na ty sem pyšny, bo byly v akcyji a někup to za třysta, trochu te kultury – snad mi ty hovada, jak se navala, teho Leonarda něspala v krbu. Chvilu sem dumal, esli sebu něvzať aji gumovy člun, v kerym sem kdysyk padloval každe leto a včil už ani nějdě poznať puvodni barva přes ty gumove laty – je kajsyk ve sklepě pod tu haldu bebechu, co sem tam za ty roki odložil – ale podle te bloncki na Nově už leť něbudě.
Odjižďame dněskaj odpoledně po robotě. Musel sem partyju přemluviť, aby se jelo až v šest, bo chtěli hned ve štyry, ale ja musym odpoledně eště na ten Kuřy rynek. Chvilu vyryvali, ale nakoněc sme se domluvili. Eště, že to budě take tajne, že mě tam nikdo něpozna.
Tuž se tu mivajtě fajně, ludě zlati a až se přyšti sobotu vratim, esli to přežiju, všecko vam po pravdě napišu.
Narozki - něnarozki
Přes tyden se nic něstalo, co by stalo za zapis. Akurat sem se parurazy přejel doma na kolobce po chodbě, bo ven se mi za světla a střyzliva nechtělo a chodbu v baraku mame velku. Raz sem syce musel letěť o patro vyš, bo zrovna jak sem vytačal zatačku kolem vytahu, buchly dveře od susedki. To tak – aby mě potkala na chodbě, jak zkušam kolobku jak jakisyk mladežnik. Malem sem sy rozvalil palu, jak sem zakopnul o schod.
Němoh sem se dočkať soboty, bo oslava mojich narozek u Zdenki budě určitě lepši jak u našich a včil němyslim enem darki, šak rozumitě, no ni? Pěkně sem se oblek, navoňal zbytkem stare špice a vyrazyl. Ku Zdence sem dorazyl jak zescany, bo jak sem chtěl přejsť cestu u Plynarni, jakisyk pajtaš v otřyskanym Typu mě obchlustnul z jedine kaluže v širokim okoli. Kolera a scypli tchuře na bestyju karvinsku.
Zdenka se chvilu divila, od čeho sem mokry na nohavicy a potem na mě aji šibalski mrkla a pry, ty nědočkavcu jeden. Vysvětlil sem ji, že mi něrupla pemrpska, ale oblel mě jeden chumaj v autě. Na to už nic něpravila a pozvala mě dal. V obyvačce bylo prostřene pro dva. Nalela nam po sklence vina a po přypitku šla nachistať oběd. Zrobila mi fajne maso s oblohu a hranclami. Po obědě mi potřasla pazuru a popřala mi všecko dobre v životě a dala mi darek. Nětrpělivě sem rval obal jak zdrbana skartovačka a jak sem se konečně dorval dovnitřku, snažil sem se nasadiť překvapeny a šťasny gzycht.
Kolinska a budik.
Tuž tu vodu určitě využiju, ale ta tikajicy capina s ružami a andilkami mě šokla. Trošku mi přypoměla darki od mamy. Kura, že by egzystoval jakisyk obchod přymo pro baby, kere něvja, co kupiť chlopovi? A to sem Zdence přes tyden něnapadně sugeroval, že bych něpohrdnul knižku, jak mě familija tak sklamala s darkami. Čuchnul sem sy aspoň k te smradlave vodě – a to sem tež neměl robiť – tym se v životě něpoleju, bo to byl čuchovy remix jak v chlopskim burdelu.
Zdenka byla celkem potěšena, že se mi budik libi a začla mi předvaďat, jak fajně zvoni. Tak ni enem, že ta sviňa tika jak časovana bomba, ale ona eště zvoni jak lodni syrena. Zahuhlal sem cosyk něurčiteho a schoval darki do přecyně, abych na ně nězapoměl. V duchu sem planoval, v kerym popelaku ich odložim, ale včas mi docvaklo, že by se Zdenka na keresyk navštěvě u mě mohla po nich zhaňať. Tuž to musym eště vymysleť inač.
Mezytym Zdenka vykladala o čimsyk inym, akurat že mi utěk začatek, bo sem se zamyslel a tak sem enem tak kival a dumal nad tym, esli by se mnu nejela na tu chatu, na keru mě pozvali kolezy ze šichty. Počkal sem, až zrobi pauzu mezy větami a jak se nadechovala, zoptal sem se ji na to. Podivala se na mě jak Jehovista na vojensku knižku a pry že mi pravě vysvětlovala, jak v robotě něstiha a že je rada, že mohla jet aspoň do teho Chorvacka, bo kolegině su chore a ona musy dřeť za ně a pry esli ju vubec poslucham. Tuž jasne že poslucham, aspoň semtam, ale zoptať se možu, no ni? Na to mi trochu najedovaně odpověděla, že jasne, že by se mnu rada kajsyk jela a esli sy spominam, že sme planovali Řecko. Do dupy, na to sem už zapoměl, tuž sem ji pravil, že ať je rada, že sme neletěli, bo sme mohli skončiť hned vedle teho modreho ocasa na tych řeckich horach, bo včil to pada jak zdrbane zavory. Chvilu krutila hlavu a ja sem byl rad, že sem ju utluk argumentami, ale ona sy tym kivanim hlavy enem asy rovnala myšlenki, bo se nadechla a dluhim monologem se do mě pustila, že cele leto čeka, až ju kajsyk vyvezu, ja furt na ňu němam času a jak se sejdem, hned cosyk poseru a podobne dřysty prdy. Než sem sy stačil dať do kupy odpověď na prvni vytku, ona už byla u dvanaste.
Jaksyk sem něstihal. Jak to ty baby robja, že jim ta huba mele a mele a chlop něma šancu? Zas sem se trefil do minypauzy a pravil sem ji, že to je fakt fajne, jak se se mnu hada na narozki, kere se slavja až měsyc po termině. Tuž jasne, že ne měsyc, ale zni to lepši, než tyden a paru dni, no ni?
Trochu se sklidnila a nalela po dvuch deckach, ale cosyk zymneho zustalo ve vzduchu, bo jak začla dřystať zas o tym a tamtym, trochu mě sralo každe jeji slovo. Nechtěl sem ty narozki uplně zdrbať, tuž sem vypnul poslech a uvažoval, jak ju přemluviť, aby jela se mnu. Kdyby jela, moh bych aspoň před chlopami machrovať, jaku mam šikovnu babu, ale co jak ona budě vyryvať, jak buděme mět svoju zabavu?
Asy sem se zadumal trochu vic, bo jak sem se vynořyl, viděl sem na sobě dvě oči, z kerych lezly dva otazniki a čekalo se na moju odpověď. Kura, ale na co? Tuž sem kivnul, že ja, bo tym se beztak nic něskazy a beztak se ptala, esli vypada fajně. A guvno! Odkival sem ji, že pujděme do kina a ona mě zve. Kdybych aspoň věděl, esli mi něnabizala jakesyk možnosti, přyklad straviť odpoledně a večer v ložnicy a nebo isť do kina. Chtěl sem zajisť do kupelki a před zrcadlem sy pluvnuť do gzychtu. Misto kontroly hromadek buděme čučet na film. Tuž ale co se dalo robiť, beztak už měla kupene listki.
Cestu do Kinestaru sem eště pruboval, esli se mnu pojedě na tu chajdu a asy si spoměla, narozdil ode mě, že mi už raz pravila, že němože a zas mě lehce zdrbala. Potem zas plantala o te svoji erobicke dovolene, že je rada, že ji to vyšlo a že už měli dvakrat sraz s tu partyju, ale že v robotě něstiha, tuž sem hned smečoval, že to je smutne, že ma tolik roboty, ale dufam, že to zvladnu na dovolence aji bez ni, bo jedu ty dvě robki, co sem je vez do tych Beskid – tuž jasne že nejedu, ale cosyk sem sy musel vymysleť, abych ju trochu podraždil. Moc to něvyznělo, bo sem sy nemoh spoměť na jejich mena.
I když bylo venku celkem teplo, kolem nas byla taka kula se vzduchem asy tak minus třy. Tuž snad aspoň vybrala jakisyk fajny film, bo doma furt mluvila, že je to tajne a take dřysty. Jak sem viděl plagat na Valku světu, trochu mě potěšilo, že sy pamatuje, jak sme se o tym před časem bavili, že to byla kdysyk moja oblibena knižka a že bych to chtěl porovnať, esli to ten Štefan z teho dynosauřyho parku zrobil přesně podle te knižki. Jak sem potem na listkach viděl Roman pro roby, trochu se mi v krku grclo tymi hranclami. Asy sy všimla moji momentalni indyspozycyje, bo mi na usmiřenu doněsla plny kibel teho praženeho nic, co člověk zežere třy kila a ma pocyt, jak by zežral hrsť polistyrena.
Lapnul sem do sedadla s naladu jak řecki patolog po přesčase. Hned vedle seděl par chobotnic, co se omacaval jak na osobnim konkurzu na Miss a chvilu ty chapadla měli aji na mojim sedadle až sem měl strach, že mě přyberu mezy sebe. Z filmu sem měl guvno, bo to byla taka capina pro roby a tež sem pulku filmu uhibal před chlupatymi rukami teho chobotnicyho samca. Ku koňcu už sem byl tak otraveny, že sem se vymluvil, že musym na zachod, bo mam cosyk s ledvinami. Na chodbě sem ten vztek rozchazal až do koňca filmu. Jak sem potem viděl Zdenku, jak vyšla nadšena, něudržel sem autopilota a zoptal sem se, kdo že to ma dněskaj narozki. Nafukla se jak vystupni kontrolorka ve Vulkanu a pry že mi chtěla zrobiť radosť a tež abych trochu poznal žensku dušu. Fakt řekla dušu! Tuž nevim, keru dušu myslela, ale viděl sem tam enem hole cycki, dupy v tangach a udřystane roby. Počkal sem, až sme vyšli ven, ať něrobime sceny v kině, bo by na nas mohli začnuť vybirať listki. Venku proběhnul kratki, ale uderny dyjalog.
Vyměnili sme sy všecke dojmy od počatku našeho scuka u Kajoša až po včil. Zystil sem, že něsnaša moje kamoše, tuž sem ji proklel teho zasraneho vojerskeho čokla. To sem asy neměl, bo se chvilu nadechovala a potem se otočila na podpatku a chtěla isť pryč. Potem se otočila eště raz zpatki a vyčetla mi, že moc robim. Tuž a co? Mam uněsť šefa a požadovať vykupne, abysem se uživil?
Dřystali sme tak asy deset minut, kolem chodili ludě z kina a čučeli na nas dva, jak po sobě štěkame jak Lajka na řydicy pult. Jak už došly argumenty, obratili sme se a každy šel po svych.
Jak už byla ode mě tak dvacet metru, nědalo mi to a zařval sem na ňu, že ten budik je stejnak hnusny...
Ostravakova Partyja
Ludě zlati, tuž to stě mě fakt dojali, skoro k slzam. Malokeremu obyčejnemu chacharovi se podařy taka věc, že ma vlasni fanklub. Banda paru ludi, co se zešla v sobotu v Bastyle, podřystala, popila a založila fanklub, kery nazvala Ostravakova Partyja. Dik všeckim za to a aji za věcne dary, co tam pro mě vybrali k narozkam.
Ja, a tu najdětě stranki fankluba OP aji s ostatnimi fotkami (zrobil ich Mystique).
Čitani na Kuřym rynku
Esli budětě mět cestu kolem Kuřyho rynka v patek šesdadvacateho srpna ve dvě odpoledně, přyďtě sy poslechnuť paru dřystu z obuch knižek živě. Budě se aji sutěžiť o paru knižek s věnovanim. Tež tam budu hrať fajne grupy, tuž určitě budě sranda.
A sranda musy byť, no ni?
Sobotni narozki s familiju
To tabořeni pod širakem na haldě mi moc zdravja něpřydalo, bo jak mě probral z komatu budik v tydlifoně v jedenast, cytil sem se jaksyk chujovo. Chvilu sem se spamatovaval a spominal, co se robilo a čemu ležim v obyvačce na gauču špinavy od hliny a potem mi docvakla ta hruza – za paru hodin mam slaviť narozki navoňany a ve formě. Znatě to, jak je člověkovi, jak se probere po take chlastacy lazni. To by se nejrači otočil a prochrněl cely den. Ale nevim, co by mi familija pravila na to, že sem něpřyšel na oslavu vlasnich narozek.
Napustil sem sy horku vanu a chvilu se tam rochnil, ale jak mě začlo brať spani, rači sem se sprchnul zymnu vodu a vylez ven. Hadry ze včerejška sem hodil do igelitki. Musym to mamě něnapadně podstrčiť do te jeji tatramatki, bo bych ji asy něvysvětlil, od čeho mam ty hnědočervene fleki na řbetě a na řyti.
Cesta mi trvala del jak normalně, bo sem sy větral palu. Celkem to pomohlo. Hned ve dveřach sem dostal zdrbane od mamy, že sem tam mel byť ve dvě a je dvě patnasť a kaj se flakam. Pravil sem ji, esli něrobila kdysyk uvaděčku ve Vitku. Zle se na mě podivala a pravila mi, že esli budu drzy, nědostanu žaden darek. Familija už byla rozlezla kvartyrem jak pliseň v kupelce. Děcka litaly po bytě, mavali na sebe vařechami a řvali po sobě cosyk asy latinski. Ta mladši hulakala, že ona chce byť Hary Potr a ten věči na to, že ona němože byť Potr, bo něma izvu, ale esli fakt chce, že on ji ju zrobi nožicami. Na to ona začla vřyskať eště vic a šla za segru, že ju chce bracha zabiť. Segra zařvala na maleho, ať ju nědraždi, bo ho zvali vařechu. Kura, taki chaos a to sme eště nic něvypili.
Mama zavolala všeckich do obyvački, že se budu předavať darki. Prvni mi potřasla pazuru, popřala všecko nejlepši do dalšich rokuv a take ty dřysty, pocalovala mě na obě lica s tym, že ma opar a dala mi nafuklu igelitku z Teska a malu krabicu velku jak zešit. Chtěl sem to hned rozbaliť, ale zeřvala mě, že darki se rozbaluju až nakoněc. Foter mi enem potřas pazuru. To je cely on. Cely život někupuje darki a něchava to na mamě, bo raz, jak mi bylo asy osum, byla mama nemocna a darek měl kupiť tata. Komedyja jak cyp, jak mi pry tenkrat jedenasteho, po puldenim bluděni městem, předaval s vyrazem baseta papirem a mašlu obaleny hasak. Fakt hasak! Pry, že se mi to budě raz hodit. Mama zrobila scenu jak v Myronu, narozki na guvno a od te doby pry foter darki někupuje.
Dalši mi přala segra s jejim starym. Dali mi jakusyk podluhlu krabicu, celkem těžku, tuž to určitě něbudu žadne hadry, ledaže by to bylo brněni. Jeji stary mi potřas pazuru a zakvakal cosyk o tym, že už se mi ta štyrycytka bliži a že konečně budu chlop a zařechtal se přy tym vtipu jak stryk Jedlička. Asy se mu fakt libil, bo ho za večer eště štyrykrat zopakoval. Ku koňcu už enem robil teho stryka. Šak už sem vam raz o nim psal, že se divim, že sy vubec umi zavazať buty. Potem přyšly konečně na řadu děcka. Maly mi dal jakesyk autičko ze svoji zbirki a kopija segry mi dala aštverku s jakimsyk obrazkem. Zoptal sem se, co to je za mikulaša a něchapal sem, čemu se rozbečela a zdrhla do pokojika. Segra mi se zatnutym pyskem vysvětlila, že mi mala chtěla zrobiť radosť a namalovala mi obraz moji nastavajucy roby, bo už se těši na tetičku. Tuž podruhe už sem v tym robu viděl, ale ty fusy mi nikdo něvymluvil.
Potem sme si dali všecy krom děcek po pulce, familija mi popřala všecko nejlepši a hlavně zdravi ("a že už budeš chlop – hahahaha!") a potem mě vyzvali, abych to rozbalil. Začnul sem Tesko tašku. To sem fakt nečekal. Kostkovana košula jak pro dřevorubca, manžestraki a zelenohnědy pleteny sveter. Kura, či už je zyma? Akurat, že jak se mě eště před paru dňami mama ptala, pravil sem ji, že chcu knižku o tym Leonardovi. Chtěl sem se zoptať, v kerym vyprodeju kupila zelenu a hnědu vlnu, ale nědala mi šancu, bo mi nadšeně pravila, že podle jakehosyk katalogu je včil hněda a zelena nejvěči moda. Položil sem to vedle na stul. Odbalil sem malu krabicu, v kere by mohla byť ta knižka, ale tež guvno – bombonyjera. Akurat nevim, čemu byla zabalena ve vanočnim papiře.
Tajak každy rok. Chtěl sem Merkur, dostal sem dřevěne kostki, chtěl sem angličaki jake měl Patryk z vedlejšiho baraku, dostal sem pleteny sveter, chtěl sem kolo, dostal sem galaty a košulu, chtěl sem magnetofon, dostal sem okarynu. Všecko je enem otazka zvyku.
Včil sem lapnul krabicu od segry a ichtyla. Tuž to mi nikdo něuvěřy – vevnitřku byla taka ta železna skladacy kolobka. Tuž či mi je osum? Segra mi začla vysvětlovať, že jak jezdim na kolobutach, musym skusyť aji totok, bo to je včil moderni. Maly zmiznul v pokojiku a za chvilu přytahnul kopiju segry a oba začli skakať kolem kolobki a vyřvavať, že budu jezdiť se strykem po parku. No potěš. Tuž to bych skusyl tak leda v nocy, až budě Komeňak komplet prazny, bo jak mě kdosyk uvidi na kolobce, nedejbože z roboty, kdovi co by sy moh pomysleť.
Potem sme pojedli slavnostni oběd – maso, kere už sem viděl v Kauflandu, jak sem ho kupoval a kobzolovy salat. Přy zakuskach začla segra tahať rozumy, co ja a ta moja, ale asy pochopila, bo sem enem pokrčil ramenami a už se dal něptala. Švager s fotrem řešili Banik se Zlinem, kery měl za chvilu začnuť. Skusyl sem se zapojiť do odborneho rozboru eště nězačnuteho zapasu, ale jak se parurazy podivali zle mojim směrem, pochopil sem, že včil asy mohli sedět na Bazalach. Šak ja vas nědržim, no ni? Skusyl sem mamě povykladať, jak je to včil v robotě na guvno, že šef se po nas vozy jak po kalandře. Chvilu posluchala, ale potem začla se segru řešiť cosyk o jakichsyk rodinych putach. A tak sem seděl na svojich narozkach, žral sem chlebički, kobzole a křupki, zapijal to červenym vinem, bo fernet mi od včerejška jaksyk něšmakoval a kupodivu mi bylo celkem fajně.
Ku koňcu už sem se enem bavil sledovanim teho segřyneho pajtaša, jak do sebe leje jednu za druhu, kere mu čepoval foter, posluchal sem jeho pindy o tym, jak vi jak vydělať velke chechtaki a že se na to musy chitře a tušil sem jak dopadně. Segře už to tež bylo jasne a přemluvala ho, ať už něchlašče, že ona ho dom něpotahně, ale ten byl s každu štamprlu chitřejši a samostatnějši a nakoněc ji pravil, že on je hlava rodiny a jak se ji to nelibi, tuž ať idě dom. Jak znam segru, to posral. Segra se zebrala a šla za mamu do kuchině. Foter už měl tež celkem dosť. Dopil sem to červene, poděkoval za darki, rozlučil se a zamaval spicymu fotrovi. Nikdo mě nědržel, tuž sem šel.
Dom sem šel už za šera a napadlo mě, že to je kusek, nikdo tu neni a co kdybych... Tuž jasne, vytahnul sem ju a zkusyl, jak se na ni jezdi. Celkem fajne, akurat člověk musy davať pozor na šutry a velku rychlosť. Jak sem dojižďal před barak, motal se pravě dom přykuřeny Marcel. Eště s tym moc něumim a tak sem ho taktak minul. Naštěsti mě ale něpoznal, bo enem zařval cosyk o mladych hajzlach, co jezďa po chodniku. Rači sem eště raz objel cely barak, než sem se dostal dom. Doma sem schoval nove hadry hluboko do šifonera, kolobku bechnul do komory, lapnul sy před bednu, zežral pul te bombonyjery a usnul sem přy krokodylach na Nešlu.
Jak sme hledali hvězdy
Jak banda slibila ve štvrtek, tak aji splnila. Dokoňca mě aji v patek něchali vybrať, kaj zapadněme. Nechtěl sem to mět moc daleko dom, kdybysme to nahodu přehnali. Bo přece enem se lepši idě po štyrech ze Stodolni, jak z Hlučina.
Hned ze šichty nas jelo pět – ja, Kamil, Franta, Jura a Milan. Laďa chvilu tež uvažoval, že by šel s nami a doma se vymluvil na přesčas, ale potem mu kdosyk přypoměl ten monokel, co měl na pysku tyden po jedne oslavě narozek. Ladik tenkrat furt dokola mlel, že jak šel rano do roboty, kdosyk mu prudko otevřel vytah přymo do pysku, ale my sme stejnak všecy věděli, že to ma od teho svojeho chodicyho šifonera, co mu doma robi generala. A navic, otisk od struhadla na ogurki se těžko kamufluje.
Navrhnul sem Dilo. To je taka celkem fajna knajpa na Kuřym rynku. Dole je hospa a navrchu taki kulturnějši pivni bar. Kulturnějši v tym, že se tam chlašče to same, co dole, akurat je tam navic džubox, kulečnik, šipki a jakesyk ty automaty pro poťapane mladežniki, co doma kradu chechtaki mamě a tatovi, aby je do nich mohli nahazať.
Lapli sme se na ty lavki, řyť na řyť, bo to tam je těsne jak sražene galaty a chvilu enem tak dřystali o šefovi, co to zas robi za capiny, o polityce, potem o tym Šebrlem, že beztak dostal iněkcu se slivovicu a tak podobně. Jak robka doněsla prvni škopki, chlopi mi jeden po druhim potřepali pazuru a Franta mi za všeckich předal maly zalaminovany listek, o chlup věči jak velka krabica od zapalek. Tuž čekal sem spiš bombonyjeru a nebo jakusyk flašku, ale jak sem sy pořadně přečital, co na nim bylo napisane, pravil sem sy čert vem flašku. Byla to pozvanka na tydeni akcyju v jakesyk podnikove chajdě kajsyk v Jesenikach koňcem srpna. Jak chlopi viděli, že mi zvlhnul zrak jak šesnastka na prvnim rande, začli mi vysvětlovať, že to tak planovali od počatku a ni, že zapoměli, ale chtěli mě překvapiť. Tuž moc sem jim něvěřyl, ale chuj s tym. Tajně sem aji slzu utřel. Tuž něbudu im přecy vysvětlovať, že mi slzely oči z pruvanu, no ni?
Švarna robka nosyla piva jak děckam zmrzku a my sme se fajně bavili, bo sme se spolu už dluho v knajpce nězešli. Asy po třetim sem sy uvědomil, že leto je v dupě a ja sem eště nikdě něbyl, krom tych paru dni v Beskidach. Se Zdenku je to tež take všelijake, nevim esli ma cenu cosyk s ňu planovať, tuž ty Jeseniki by mohla byť taka fajna dovolena.
Čarek na listku už bylo tajak když se rosypu zapalki a naša dyskuzyja byla čimdal vic odbornějši. Milan naraz začal vypravjať, že cosyk lita po obloze. Tuž to synek zaspal a nebo už je navaleny jak sysel, pomyslel sem sy, bo Diskavery už je zpatki aji bez teho kusku izolački. Kamil to pravil na celu hubu a hned za to dostal zdupane od Milana, že je kus hňupa jak nevi, že dněskaj padaju hvězdy. Nadchli sme se jak mali syncy, bo kdo z nas neměl v děctvi doma stavebnicu dalekohledu z Mladeho technyka a něčuměl s nim na měsyc (ja enem chvilu, bo mi ho tata zabavil jak zystil, že se čučim na susedku v protějšim baraku jak se večer převlika), a rozhodli sme se, že jak dopijem, že bysme zašli na ten zazrak počumět ven. Dali sme sy každy na cestu eště jeden fernet, aby nam něbylo zyma, zaplatili sme ten plot a vylezli na Kuřy rynek.
Museli sme vypadať jak ty Velikonočni sochi, jak sme tam tak stali uprostřed rynka a čuměli do něba. Jak se mi začla točiť pala a furt sem viděl guvno, ten nejchitřejši z nas navrhnul, že bysme se mohli lapnuť na ty lavki, aby to bylo pohodlnějši. Enem sem to dopověděl, bechnul sem sebu na nejbližši a ostatni se rozlezli na dalši lavki. Enem Jurovi, kery měl o dvě piva vic, bo ho nejvic sušilo, se nechtělo chodiť daleko, tuž sebu dřystnul na zem. Furt sme ale viděli guvno. Kamil začnul vyřvavať, že to je tež napad, čumět na hvězdy uprostřed města, jak je všude kolem ten světelny smog. Smog sem nikdě něviděl, ale Kamil dosť čita, tuž tomu asy budě rozumět lepši jak ja. Začli sme dumať, kaj bysme našli lepši misto na sledovani tych padajucych kusku hvězd, abysme němuseli cestovať kajsyk až do Beskid. Kamiluv napad, že vrazy do jedne lampy sponku z paska od galat a vyskratuje celu Ostravu, sme hned zavrhli, bo ten vul neměl pasek.
Naraz přyšel Franta s napadem. On je z nas tak nejchitřejši (šak vitě čemu, no ni?) a navic je byvaly gumak, tuž sy nas něchal nastupiť do řady a zavelel k odchodu. Chtěli sme mu zrobiť radosť, aby sy zaspominal na stare časy, tuž sme šli jak jeden chlop a vyřvavali sme Leva, Leva, Leva. Enem Milan-dyslektyk furt Prava, Prava, Prava. Dolezli sme tak až k byvalemu Kahanu, tam nas to přestalo baviť a začli sme vyzvidať, kaj to vlasně iděme. Franta nam pohrozyl, že jak buděme zvědavi jak stare babki, tuž nam zavaže očiska. Pochodovali sme dal a u Sykoraku začnul kdosyk spominať, že jak byl maly pajtaš, lez přes ten mostni obluk a malem sy u teho dřystnul do galat. Začli sme rozebirať, esli je to možne a chtěli sme to aspoň skusyť, ale Franta nas zas zeřval a tak sme šli dal.
Na druhe straně Ostravice už se mi z teho pochodovaňa začinala motať pala a trošku sem možna aji myšlenkami zdřymnul, bo sy pamatuju enem, že sme lezli do jakehosyk kopca a furt do kopca a furt do kopca. Tuž skoro jak na Kilimanžaro, ale možna že už starnu. Franta byl furt vepředu a povzbuzoval Do teho, Do teho. Tuž že bysme lezli na Banik? No ja, zapněme ty štyry velke latarně a posvitime sy na ty perzeidy.
Po paru hodinach (možna meň, nebo vic), sme doškobrtali na jakisyk kopec, kaj to smrdělo jak na Zarubku. Franta už trochu něartykulovaně vysvětloval, že je to byvala halda a že vevnitřku eště trochu hajcuje. Bechli sme sebu všecy na řytě a čučeli na hvězdy a povim vam, bylo to fajne, bo na dupě to fajně hřalo a kolem pofukaval studeny věter. Fajny byl aji pohled na osvětlenu Ostravěnku. Poznali sme radnicu a hadali se, kdo kaj meška. Akurat Milan furt čučel enem do něba, bo on je z Hlučina a svuj barak vidět němoh. Trochu nas rušily jeho vykřyki – Tam! He tam! He, čum ne? Tež sme začli skumať oblohu a fakt – paru šmuh sem aji viděl. Akurat něvim istě, esli to bylo před nebo po tym, co sem přyvřel oči.
Zbudila mě kosa jak cyp. Jura se mnu třepal, že nětrefi dom. Halda asy dohořela, bo sem se klepal jak osoleny kaper. Nevim, čemu budil mě, bo ja ocuď tež nětrefim. Už trochu svitalo, tuž sem se rozhlednul a pochopil sem, čemu sy vybral mě. Nikdo iny už tam něbyl! Do štajgrove řytě! Dvojhlasně sme ty bestyje převlečene za kolegi prokleli a vyrazyli směrem, kerym sme sy mysleli, že sme večer přylezli. Nakoněc sme vylezli u Zoo, tuž to sme se asy něvydali spravnym směrem. Chvilu sme pospavali v te kose na zastavce, než přyjelo cosyk, co nas dovezlo bliž cyvilizacyji.
Dom sem dorazyl zmrzly, špinavy a pomačkany jak listek na Šťasnych deset a hned sem zapadnul do lužka. Než sem usnul, s hruzu sem sy uvědomil, že za paru hodin mě čeka dalši oslava. U našich...
Rok se s rokem zešel
Včera sem měl narozki. Dalši rok v dupě.
Rano už sem lez z lužka s depku, bo sem tušil, že mi tajak každy rok nikdo hned rano něpopřeje. Venku hnusně lelo. Před barakem sem malem šlapnul do stejka s paru pivami a slivovicu (hruby odhad), keru měl kdosyk před paru hodinami eště v břuchu. Jak na sviňu tam byla ta megera susedka, co sem za ňu raz odklizal snih. Hned zrana mě zdrbala, že mam tyden a ať to hned sklidim, bo do teho ludě šlapu a roznašaju to po chodniku aji do baraku. Rebeka jedna, jak bysem to tam nagrcal ja. Rači sem šel pro metlu a lopatu, bo ta jeji střapata štěkajicy bestyja, co sy ju pořydila nědavno a prohlašuje o ni, že je čistokrevna, skakala něbezpečně blizko mojich kolen. Susedka navic měla v ruce svazek kluču, a něrad bysem měl napis FAB na lopatce. Tuž samo, že sem přy uklizani do teho hnoja trochu aji šlapnul.
V lokalce se k temu smradu z tych spocenych ludi přydal aji muj parfem z leve buty. Lapnul sem na jedine volne misto, kaj se hrnul jakisyk mladežnik, zavřel sem oči, tvařyl se, že ten smrad neni muj a dumal. Každy rok to je stejne. Mama vi, že mam narozki – šak ten den, kdy mě vytlačila na svět, asy nikdy nězapomeně, jak mi dycki přypomina. Ale popřeje mi deprem až na domacy oslavě, kera byva pravidelně nasledujucy sobotu. Ale co, šak nejsem maly, no ni? Jak sem se tak zadumal, naraz otevřu oči a čumim na nězname koleje. Do dupy, co se robi? Vyluka či co? Asy sem trochu zdřymnul, bo sem přejel dvě zastavki. Honem sem přestupil do spatečni lokalki, kaj něbylo ani jedno misto volne, bo polovina byla obsazena duchodcami, keřy valili do noveho Kaufu pro levne jabka v akcyji a druha pulka byli robotnicy, co jeli do fabryk a vyhřatych kancliku. Tuž to ten den fajně začina.
V robotě tež nikdo ani slovo. Ja se tahnu jak vul s fernetem, něcham ho chladiť v lednicy a guvno. Ale co, šak už sem velki synek, no ni? Tuž jasne, že sem něčekal balonki a kolegu vyskakujucych z dorty, keřy by řvali "Překvapeni!", ale potřepať pazuru od srca by mi mohli. Zatnul sem zuby, šak co je komu do mojich narozek. U oběda mi to nědalo a nahodil sem něnapadně řeč na narozki. A partyja začla spominať, kdo naposledy slavil na šichtě. A hned kdosyk spoměl, jak sme minule slavili Karlove narozki až tak, že Jaruna usla vkleče na hajzlu a zbudila ju až uklizečka. Tenkrat z teho byla celkem ostuda, bo kerysyk chumaj ju vyfotil, jak tam vkleče obimala misu a šef to našel. Jaruna na nas potem štrnasť dni něpromluvila ani "Dobre rano, hovada".
Naraz se Jura zarazyl a pravil, že ja mam přecy narozki v srpnu. Vyznamně sem zamrkal. Koněčně! Spoměli sy, pajtaši. Všecy se začli omluvať, že to je ostuda, bo zapoměli, tuž sem se chvilu dival, jak to fajně hraju a furt sem čekal jakesyk to překvapeni. Nakoněc sem pochopil, že ti gizdi na mě fakt zapoměli. Musel sem vypadať smutně jak cygan s vuzkem plnym šrotu před zavřenu sběrnu, bo mě hned začli utěšovať, že mě zytra zvu do knajpy. Zytra... tuž co se da robiť. Po obědě sem ich pozval na štamprlu, jak už sem se s tym tahnul až z domu, ale naraz kecafon. Mama. Pry ať zytra dovezu to maso a ty ostatni bebechi až kolem pate, bo idu s fotrem na jakusyk navštěvu.
Maso a bebechi! Na sobotni oslavu. To je tež v dupě. Slavim narozki u našich a musym sy na ně doněsť žradlo. Bo naši pry maju maly duchod. No ale furt lepši, jak by cela familija nalezla ku mě dom. Tuž dufam, že sy něbudu museť přyněsť aji darki. V pale se mi naraz spustil stroj. No ja, ale zytra mam isť s partyju do te knajpy. Tuž to musym ten provijant dovesť k našim dněskaj. To ale něsmim piť!, zařval sem o sekundu spiš, než sem do sebe kopnul pulku. Malem sem sy to chrstnul do gzychtu.
Po šichtě sem nakopnul svoju drahu Felinu a zajel do teho noveho Kauflandu, co se menuje něvim proč Karolina, když ta stavala až za kolejami. Sem už asy stary foter, bo sy pamatuju, jak sem kolem jezdil lokalku jako maly gizd. Nakupil sem podle rozpisu a zavez to k našim do lednički. Než sem mamě vysvětlil, čemu sem tu už ve štvrtek a ni v patek a než mi ona nadala, že se to do soboty skazy, uběhla pulhodina. Furt mi nikdo něpopřal...
Večer, jak sem čučel na atletyku, přyšla ezemeska od Zdenki. Přala mi tam všecko nejlepši a že mě chce pozvať na večeřu. Tuž pozdě, ale přece! Eště že sem to dočital do koňca, bo už sem se chtěl začnuť oblikať. Psala tam, že to dněskaj nějdě, ale že přyšti tyden v sobotu se na mě moc těši.
Tuž povim vam, ťuknul sem sy o špigel na zdravi dvuma velkimi fernetami a šel sem spať v devět hodin.
Jak sy udobřyť nasranu mamu
V patek mi volala mama do roboty. To mě dycki rozhodi, bo věčinu cosyk chce a složitě mi vysvětluje, jak je to pro ňu duležite a kdesyk cosyk a ja sem potem na všeckich najedovany. Užuž sem ju chtěl čimsyk odradiť hned v uvodu, ale předběhla mě a pry, co chcu k narozkam. No ja, srpen! To to uběhlo, ten rok. Potěšeny tym, že ma mama taku starosť o svoje davno dospěle děcko, sem začal dumať, co bych tak potřeboval a polohlasem sem sy to přemluval do kecafonu. Televizu něpotřebuju, pračka je syce v dupě, ale něvadi, aspoň se semtam vidime, auto mam fajne, možna tak... Než sem to stačil dořeknuť, pravila mi, že než sy to rozmyslim, povi mi cosyk o planu na vikend a začla vykladať o zahradě a o tym, že rybiz už je tam velki jak višně a že jak ho kdosyk něobere, zhnije a čemu sme to tam sadili a že segra aji s tym jejim zhnilym gizdem na ňu seru a fotra tam tež nědostaně a že je němocna, no dřysty prdy, tajak dycki. Doběhla mě, bestyja! Abych se ji zbavil a moh sem v klidu dal spočivať (bo šef ma dovolenu), kivnul sem ji na to a že tam v nedělu zajedu a oberu to. To sem neměl robiť. Dalši kibel kecu jak od opice scanek a pry čemu až v nedělu a do neděle to opada a zhnije a co to ma za gizda nevděčneho. Než bechla se sluchadlem, skončila slovami "Jak sys maly sral do plinek, tež sem tě něpřevlikala až na druhi den. A viš ty co? Něstarej se, ja sy to zařydim sama". A kura, to vypada, že dluho něbudě navštěva s obědem.
V sobotu odpoledně sem měl cestu kolem našich, tuž sem se stavil na kratku navštěvu, abych to trochu porovnal s tym rybizem. Doma byla cela familija a všecy na mě čuměli tajak by mě přystihli v lužku se susedovic křečkem. To mě celkem vylekalo, tuž pravim, že pravě jedu pro ten rybiz a esli cosyk něchcu eště na zahradu zavesť, abych trochu oteplil vzduch v obyvačce, bo mi to tam přypadalo jak v mražaku na Slezke. Mama prohlasyla krematornim hlasem, že už tam zajela lokalku rano a že už se celkem po te zpatečni cestě uklidnila. Nevim, esli sem zrobil dobře, že sem se zoptal, co se stalo v lokalce, bo v bytě se ochladilo eště tak o štyry stupně a dokoňca aji maly od segry se na mě podival, jak bysem mu rozšlapal pokemony. Mama nasadila hlas jak Švorcova na schuzy a začla.
Ona se svojim nemocnym řbetem musela jet lokalku až do Kijovic, pulku cesty dlubala kolenem do takeho mladeho gizda, kery ju nechtěl pustit sednuť, na zahradě se trapila ohnuta skoro dvě hodiny než narvala ty dva plne kible rybiza. Zpatki naštěsti byla lokalka praznější, ale u vozovni sy naproti ni lapnul taki slušně oblečeny starši chlop. Naraz na ňu začal tak divně pomrkavať, tuž chvilu myslela, že je chory, potem ji došlo, že ju asy chce sbaliť, tuž mu prvni nadala do uchilaku a potem sy chtěla přesednuť, ale jak chitla druhi kibel, narazyla na smradlavu pazuru bezďaka, co seděl za ňu. Ten baraba ji užiral rybiz! Tuž to bylo to divne mlaskani za ňu. Jebla ho po ruce a chtěla se přesunuť, ale jak lokalka škubla, kibel se něbezpečně naklonil a paru hrsti se vysypalo. Začla to sbirať, bezďak chtěl pomahať, zas se po nim ohnala a bo měla ruki jak Hanybal po večeřy, bezďak asy dostal strach a něchal ju tak. Dom přyšla nasrana jak po bernardynovi, že nikdo neměl odvahu se zoptať, co se ji stalo a tym, že sem se zoptal ja, sem sy to u ni zesral eště vic.
Tuž sem se chvilu zkušal omluvať a jak moc něreagovala, zoptal sem se, esli sy možu zrobiť aspoň kafe a nebo zajděme eště dněskaj na matryku, aby sy mě něchala vyškrtnuť z občanki. Cosyk odfrkla, tuž sem rači zaplul do kuchině. Jak sem se za chvilu vratil s turkem, ani se mi nechtělo do obyvački. Chtěl sem zalezť do pokojika, co je včil přerobeny pro male gizdy, ale zaslechnul sem cosyk o hlasovani. Chvilu sem posluchal a došlo mi, že familija dyplomatycki hlasuje, co se zrobi z teho rybiza. Ani sem tam němusel byť do konca, bo mi bylo jasne, jak to skonči. Mama ich prvni něcha hlasovať a potem stejnak rozhodně ona. A tež ja!
Upřymny synovec s fotrem hlasovali pro vino. Mama chtěla rozhodně kompoty. Malym gizdum to bylo šumafuk, bo tym to nejvic chutna, jak to možu zobať přymo z křaku, segra to chtěla zmrazyť, ať je s tym co nejmeň roboty. Svojimu staremu ale šeptla, že nejlepši by to bylo stejnak splachnuť. A včil začla ta spravna demokracyja. Mama ostatnim vysvětlovala, čemu pravě ten jejich navrh je na guvno.
Vino z rybiza? Tuž stě hlupi? Kompoty su zdravějši a del vydrža.
A ty bys furt enem chlastal a eště to uč teho mladeho.
Zmrazyť? Nejlepši je to čerstve, v mražaku z teho zmiznu ty vitaminy.
Nejmladši napadlo, že by se tež mohla upesť rybizova buchta, ale to ji segra honem rozmluvila. Pry, podivej se na stryca. V mladi enem žral buchty od babki a divej se, jak se včil furt němože zbaviť teho pupka. Bestyja jedna, ja ji tež něvyčitam nahlas před rodinu, že ma na řyti taku celulitydu, že jak byla naposled v plavkach na kupaku, dva přykuřeni mladežnicy tam po ni pořvavali, esli sy ju možu vyfotiť, že jejich foter je amaterski astronom – že by mu mapa měsyca zrobila radosť. A kurnik – ja a pupek?
Už se mi to nechtělo del posluchať a napadlo mě, jak sy mamu usmiřyť. Tuž pravim, že esli se divala na minuly receptař. Pry ni. Tuž sem ji začal valiť kliny, že Přemek tam vyhlasyl sutěž o nejlepši vypěstovany rybiz a že jak sy s tym dala taku robotu, že by mohla vzorek poslať aji do televize, no ni? Mamě blysklo v očach a zoptala se na hlavni cenu. Jak sem byl v raži, pravil sem ji, že fajna sekačka od Manfilda.
No ... už sem zas oblibeny synek. Po kafi, dvuch zakuskach a pozvance na nedělni oběd sem dostal od mamy balik s adresu Přemek Podlaha, televiza, Praha a valil sem na hlavni počtu. Tuž dufam, že keremusyk bezďakovi, co to najdě v popelaku, ta vitaminova bomba prodluži zdravi.
Jak sem dodrbal planovanu večeřu
Včerejšek stal za haviřski šnuptychel.
Zdenka měla konečně jeden volny den v tydňu, tuž sem teho chtěl využiť a pozval sem ju na večeřu. V pale už mi promitačka chrlila film. Zajděme do jakesyk fajne restauracyje, Zdenka fajně poji a popije, trochu pokecame, trochu sy omačkame pazury a potem možna pujděme skontrolovať, esli je čokel doma. Tuž plan to byl fajny. V pět sme měli sraz před radnicu, bo sme prvni uvažovali, že zajděme do tamte restaurački. Tam sem už dluho něbyl. Naposled tak deset patnasť roku slaviť čisy narozki či co to bylo. Detajlu už sy moc něpamatuju, akurat vim, že jeden vul z partyje se tam přežral kroket, kere zapijal červenym vinem a potem mu něbylo moc dobře. Celu cestu až k zastavce trolejbusu robil stopy jak raněny jelen.
Zdenka dorazyla, ale do radnice se ji nechtělo a že bysme se mohli projsť po městě. Ja sem byl už celkem hladny, bo v robotě dněskaj byly filety a to je lepši sy dať enem polivku. Ta syce tež chutnala jak voda z kvitek, do kere spadnul masox, ale cosyk žrať musym, no ni? Ale co, roba ma přednosť, tuž sme šli. Byla celkem zyma a semtam aji krapalo, ale Zdenka vypadala spokojeně a vykladala, co v robotě, co na cvičeni, že byla s Bobičkem na očkovani a chudačisko se tam poblulo dochtorovi na kolena, no a ine fajne pindy. Jak už sme přešli pomalym krokem skoro celu spravenu Sokolsku, už sem začinal byť trochu nasraty, ale enem tak v duchu, bo ona je taka fajna. V břuchu mi hralo, jak bysem zežral igelitku cykad, palu už trochu navlhlu, husy kožu ze zymy tajak antyperle, bo sem sy vul vzal enem tryko, ale zas mi probliknul ten osobni Kinestar v pale a trpěl sem dal. A ona furt dřystala a dřystala.
Naraz přyšla řeč na zpravy. Na chvilu sem se dostal ku slovu, tuž sem se pochvalil, že sem se byl v utery podivať u radnice, kolik ludi je nasranych na ty benga v černych hadrach, co zvalili tych mladežniku. Zdenka prohlasyla, že ty zfetovane troski na te luce měli policajti zvaliť po tych odredovanych palach eště vic, aby byl klid, bo taki burdel sy přece němožu dovolovať robiť. Tuž skoro všecko, co ji vyleze z pysku pro mě dovčilejška bylo svate. Nědalo mi to a kontroval sem, že tam byl synek od segry a dostal po papuli a přytym nic něrobil, enem se chtěl trošku zabaviť. A ona na to, že jak je hlupy, tuž ma co sy zaslužil. Že ona by nikdy na taku akcyju něšla a že takich gizduv třeba pozavirať, jak tam niča cyzy věcy. A v televizy pravili, že něbylo povoleni, tuž co tam měli co lezť. Jak sem byl hladny, zmrzly a navlhly jak hadra na dlažku, pravil sem ji, že bych něčekal, že budě mluviť jak přyhlupla uklizečka od nas ze šichty, kera ma dorobenych pět třyd zvlaštni školy a ja ju podezřyvam, že každy den jak přyjdě k nam do kancliku, mysli sy, že vidi novych ludi, bo se s nami zdravi, tajak by nas viděla poprvy raz a přectavuje se menem a přymenim. Na chvilu se mi zazdalo, že ma Zdenka pod kožu na obličeju eště jeden pysk, bo i když se navrchu tvařyla normalně, ta druha hlava vevnitřku se zatvařyla zle jak nasrany agent Smis. Kura, asy bych měl omezyť ty horory.
Tuž asy už tušitě, že z večeře nic něbylo a esli byl, či něbyl ten jeji blucy čokel doma, sem už tež nězystil. Eště chvilu sme sy vyměňovali nazory a potem ona řekla, že sy to idě dom promysleť a celkem nasratě odešla.
To ma člověk z teho, že předem cosyk planuje. Do štajgrove řytě! Že sem rači nědržel pysk.
Jak bylo na te demonstracyji
Měli sme se synovcem sraz na zastavce u Alberta. Mlady přyjel na čas, na řbetě zas ten svuj orvany ruksak a v nim asy ten transparent. Dumal sem, jak mu řeknuť, že sem cele dopoledně na šichtě přemyšlal o tym, že by bylo lepši isť tam bez něho, bo sy eště živě pamatuju, jak nas v listopadu zrubali ti motorkařy v přylbach na Narodni. No nas ... vlasně vas ... teda ich. Ať to něvypada, že sem byl tež u teho. A co jak se to jaksyk zvrtně? Bez transparenta se budě utikať lepši.
Snažil sem se mu to rozumně vysvětliť, ale on furt dřystal, že mu to dalo kupu roboty a dvě mamine cychi, tuž sem mu nakoněc pravil, že sem furt eště sylnějši a byl klid. Celu cestu k radnicy se tvařyl jak kuřy řyť. To mi přypomělo Jarunu a hned sem spomněl na Zdenku, bo sme se už paru dni něviděli. Furt kajsyk trajda a ma na mě jaksyk malo času.
K radnicy sme dorazyli chvilu po štvrte. Už tam bylo ludi jak na spartakijadě a vpředku na schodach byl jakisyk mim. Otviral pysk, maval rukami, ale něbylo ho slyšeť. Jak sme přyšli bliž, slyšel sem enem, že se omluva, že ho ludě pořadně něslyša, bo eště něma mikrofon. Tuž co je to za demonstracyja bez pořadneho amplijona? Pry mikrofon budě, ale pozdějši. Tuž sem enem tak sledoval ludi, co tam byli a bylo ich cele naměsti. Někeřy měli v pazuře transparent, ini pivo a všecy vypadali spokojeně. Mlady mi kajsyk zmiznul, bo byl ve svojim živlu. Pozdějši sem ho viděl litať s jakimsyk odredovanym chacharem a cosyk řešiť.
Po jakesyk době dorazyl chlop s reprakami a koněčně bylo temu mimovi rozuměť, akurat že ja sem začal měť ine starosti, bo sem zas viděl mladeho proletěť s dalšim gizdem a v ruce měl lahvač. Tuž aby se mi tak navalil, dom ho poněsu na ramenach a segra mě přyzabije. Eště ku všeckemu byl hic, že bych aji to vodni dělo přyvital, ale nikdě něbylo vidět. Chtěl sem to skontrolovať pruchodem za radnicu, ale ti kašparcy z radnice to zamkli. Ha! Pud sebezachovy začal robiť na plne obratki. Včil od kruhača najedě komando v antonach, natlači nas ku zdi radnice a zrobi nam na řbetach pamatku na zabijačku. Po jelitach sem nětužil a tež mi začlo byť jaksyk cypatě ze slunka, tuž sem se šel rači opřeť o byvalu unyjon baňku do stinu. Tam na mě žadne komando němože.
Naraz mě kdosyk jebnul do řbeta. Už sem daval pazury navrch, abych se vzdal a uvažoval sem, v kere kapse mam občanku a jak ju temu bengu dam s pazurami nad hlavu, ale guvno. On to byl Laďa – novinař. No jasne, ten němože na take akcyji chibět. Nadal sem mu do najemniku stodoly, bo mě vylekal. Omluvil se, že nechtěl a bo pravě začli pušťať tu jejich ducduc muzyku, keru němusym, poslal sem synovcovi ezemesku, ať se z naměsťa ani něpohně a zašel sem s Laďu na jedno do Indry. On byl celkem spokojeny, bo taku učasť v Ostravě něčekal, bo pry se to začlo organyzovať celkem pozdě. Zoptal se mě, esli s nimi potem pujdu v pruvodě a to mi zablikala vystražna kontrolka. Šak pruvodu sem se nachodil eště za komanču dosť, no ni? Jak sme dopili, on valil zpatki chitať informacyje a ja hledať gizda. Chvilu mi to trvalo, bo ludi přybylo. Nakoněc sem ho našel. Pravě tlačil do dredu kliny jakesyk mladežnicy. Tuž ni, že by byla škareda, ale ty pačesy mi přypominaju, co sem raz vytahnul z odpada od umyvadla, jak sem se přestěhoval do teho svojeho kvartyra. Ona ho naštěsti moc něvnimala, bo se enem tak něpřytomně kivala do rytmu teho ducduc, tuž sem ho drapnul a odtahnul kusek dal. Pravil sem mu vyhružnym hlasem Franty Krygra, že esli ho uvidim eště slopať pivo, kopnu ho do řyti tak, že už něbudě museť isť nikdy na operacyju slepeho střeva. To ho asy vylekalo, bo až do koňca se už držel u mě.
Jak koněčně vyhlasyli koněc, banda se vydala na pochod přes centrum a Stodolni až ku Tošenovskeho hradu. Řvali cosyk o policejnim statě a o tym, že Paroubek je cyp, ale možna sem jim něrozuměl dobře. Pravil sem varovně upřymnemu synovcovi, že pujděme kusek s nimi, ale enem k zastavce na lokalku a potem ho posadim do ni a povali přymo dom a esli mě sklame a vystupi, druhi den zajdu k nim dom a rozlamu mu všecke jeho cedečka. Bo jak by to zrobil a nědorazyl dom, segra aji s mamu by mi zrobily ze života peklo a jejich vyčitky "Ty něschopny gizde, pošlu tě se synkem jako dozor a ty ho ožereš jak hovado a eště přyjdě dom pozdě" bych slyšel eště na rozptylove luce. Na zastavce sem ho nacpal do lokalki a zamaval mu. Potem už sem šel dom.
V devět volala segra, čemu sem synka tak dluho držel doma, bo dorazyl až včil a byl omotany v tym transparentě. Hryznul sem se zevnitřku do pysku, abych ho něproklel nahlas do kecafonu a enem sem ji pravil, že sem mu ukazoval fotki z dovolene v Beskidach. Segra na to skočila a poděkovala, že sem ho tak fajně pohlidal a že se mu nic něstalo.
Gizd jeden, budu sy museť kupiť jakesyk špičate buty!
Pondělni oddech
Vikend byl naročny, bo sme čekali na upřymneho synovca, až se vrati z te Bublanovic zabijački (včil mě napadlo, esli slovo PAROUBEK neni od PARUBAŤ...), tuž sem se rozhodnul, že sy v ponděli vemu nahradni volno, kere sem měl něvybrane z minula. Šef chvilu cosyk mektal do kecafonu, ale nakoněc sem ho ukecal.
Žadne spočivani něbylo, bo gizd mě zbudil před poledněm, že pry potřebuje na ten Internet, bo mama mu doma zas přecvikla drat. Segra tak semtam řeši vysoke učty za kecafon, jak mlady hleda do nocy videa s cyckatymi robami. Šak ma na to věk, no ni? Než sem ho stačil poslať do řyti, že chcu eště pospať, už lapěl u komputera. Pulhodiny sem o nim nevěděl a jak sem už zas usynal v obyvačce, naraz pry, že ma hlad. Prolez mi špajzku a jak tam našel akurat dvě tatranki s divnym datem vyroby, podival se na mě jak bernardyn na prazny pytel od wiskasu. Chvilu sem odolaval, ale nakoněc mě přemluvil. Vytahnul sem paru chechtaku a poslal ho do Alberta. Než se vratil, sednul sem ku komputeru a zkontroloval, na co tam čučel. Mezytym volala segra, že mlady zdrhnul a asy fakt jel do te Prahi. Tuž sem ju uklidnil, že je u mě a enem sy odskočil. Malem mi prasknul bubinek jak zaječela, esli sy vzal sebu všecke bebechi. Trochu mi zatlo, ale odřeny baťoh byl v přecyni. Eště mě potvora donutila zkontrolovať, esli tam ma všecko, tuž sem tam nakuknul a našel sem tam ten ručně malovany transparent z tych povlaku. Šikovny synek. Uklidnil sem segru, že je všecko v rychtyku a jak sem to položil, šel sem sy dočitať ty stranki.
Kurnik šopa! Z tych zkrvavenych mladežniku a vypovědi očitych svědku mi moc dobře něbylo. Tak ich zrubať... Včil abych se bal, že jak na zahradě šlapnu susedovi na jeho travu, pozve na mě benga s antonem a ti mi spravja fasadu lepši, jak plastycki chirurg. A ni enem ja.
Mezytym se synovec vratil, ale bo se mi nechtělo ty parki ohřyvať, zežrali sme ich enem tak s chlebem a kecali a kecali. Pravil sem mu, že mama ma o něho strach, bo sy mysli, že chce do te Prahi. Na to se on rosvitil a pry, že do žadne Prahi němusy, bo kerasyk dobra duša zorganyzovala demonstracyju přymo u Zednikova hradu. Pravil sem mu, ať se sklidni, bo ani tam ho mama něpusti, bo ju eště něpřešel ten tik v oku z teho vikenda. Jak na mě chvilu smutně čučel jak Telma na Luisu, v pale mi to chvilu rachotilo a nakoněc vypadnul napad. Pujdu se synovcem před radnicu, budu oblibeny stryk, tym sy zrobim očko u segry aji u mamy, bo budu robiť upřymnemu ochranku. A zas moja reputacyja ve familiji stupně jak volebni preferencyje komančum.
Tuž to sem zvědavy, jak to dopadně. Dufam, že tam nědostanu jednu nebo dvě do mordy.
Stodvacku na čektek
V patek sem vez mamě jakesyk bebechi. Hned ve dveřach mě přyvitaly nadavki, ale naštěsti to něbylo na mě, jak sem za chvilu zystil. Mama s fotrem dvojhlasně nadavali na jakusyk zfetovanu bandu dluhovlasych hašišaku, keřy pry kajsyk chcu tancovať a bengam se to nělibi, či co. Došlo mi, že mysla ten Čektek.
Tuž mi je jakisyk tuctuc fesťak kajsyk u dupy, ať už legalni či ilegalni, bo ja sem ze stare školy a poslucham spiš Kviny a nebo Ozyho, i když – ten mě posledni dobu sere, bo kaj su ty časy, jak žral nětopiřy paly. Včil se něcha doma natačať aji se svoju familiju, kdě něfetuje akurat enem křeček, chodi tam ve slipach, vypada jak by se přežral rohipnola a cely je taki divny. Tuž ale zpatki k familiji. Musel sem sy vyslechnuť paru desytek slov jak z knajpy štvrte cenove bez obsluhi od obuch, tuž sem rači vypnul ušiska, vypil kafe a valil dom.
V sobotu bylo naraz všecko inač, bo upřymny synovec se přes vyslovny zakaz segry ("Doma budeš, bo dostaneš po tlamě, hňupe!") vydal s kamošami ve stare otřyskane stodvacytce do Čech – pry sy zapařyť. No v tym horku sy museli zapařyť akurat tak vajca. Mama žhavila kecafon se segru, ta se synovcem a svojim chlopem a potem zas se mnu. Mlademu prvni vyhrožovali, potem nadavali, prosili, nakoněc aji slibovali. Pry ať se vrati dom, bo ze zprav to užuž vypadalo, že tam všecy dostanu do pysku. Bylo vedro jak v huti, ja sem chtěl na Hlučin, ale familija je familija, no ni? Lapnul sem doma na řyť k internetu a posylal mlademu informacyje ezemeskami. Segra do mě tak hučela, že už sem skoro aji startoval Feldu, že bych pro něho zajel. Šak čemu ni, je to eště děcko.
Odpoledně sme se sešli všecy u našich. Tam to bylo jak na Slezke, pochmurna nalada, bo boje, vlasně "Legální potlačení nepovolené technopárty", začly. Večer, jak mama se segru viděly zpravy, bečely jak by robily gulaš pro cely barak. Ja sem se poprve v životě shodnul se švagrem, bo sme z teho byli něskutečně nasrani.
Mlady volal až v nocy. Pry ma paru modřyn na řbetě a jednu pod okem od jedneho Dartvejdra a že na to seru a jedu s kamošami dom. Akurat že maju vyvalene jedno bočni okno, tuž snad ich nězastavja poliši a něbudu sy mysleť, že to kajsyk šlohli. Chudak synek, dorazyl domlaceny, jak by spadnul ze schodu. Nědokazal pochopiť, čemu ich tam zvalili, jak oni se chtěli enem trochu pobaviť.
Ja temu moc něrozumim. Vebe prvni zatarasy sjezd z dalnice, ludě stoja v koloně jak na banany za komanču, bo se nědostanu tam ani zpatki, potem ich policajti rozeženu. Ludi, co idu pěšobusem, tam nakoněc pusťa, aby ich za paru hodin vypraskali jak o Velikonocach a nakoněc se eště v televizy pochvala, jak su šikovni, že to tak fajně zvladli.
Mlademu otrnulo, bo rano se chtěl vydať s partyju na jakusyk demonstracyju do Prahi. Segra zas volala, ať mu domluvim nebo ho nakopu do řyti, bo ona na ňho něstači, stary je zas kajsyk v dupě a doma ji mlady zničil dva povlaki na lužka, na kere načmaral "Stop nasili, Bijte si svoje děti, Sme zpatki na Narodni". Tuž co s nim?
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.