Jak sem prožil ty vajcove svatki
V ponděli rano sem stanul celkem brzo, abych zajel za mamu a segru trochu ich pošmigrustovať. Čim sem starši cyp, tym je mi to protivnějši, ale mama trva na tradycach a kdybych raz nědorazyl na šmigrust, beztak by mě vydědila a ja se tak těšim na ten jeji moderni nabytek.
Karabač sem sy kupil na Masarykaču od jakehosyk ťamana. Je to rok od roka dražši a dražši. Nejlepši s tym vydrbal foter. Ten před dvaceti rokami přyvazal na vařechu štyry mašle a od te doby to použiva misto karabača. Pravda, ty mašle už su prožrane molami a ta vařecha vypada, jak by ju pravě vytahnul z hrnca, ale aspoň každy rok němusy uvaliť pul sta, tajak ja.
Z kvartyra sem se vypližil krok-sun-krok jak munvolker, bo ta věčně nadržena susedka každy rok na šmigrust hned rano odemkně a něcha pootevřene dveře, aby kohosyk ulovila. Raz sem viděl jedneho nešťastnika, kery šel vybuchať ceru od druheho suseda na patře, jak u ni zaklepal a zavolal na ňu, že ma otevřene dveře. Chudak... Jak ho lapla a zabuchla dveře, rači sem valil pryč, abych nic něviděl a něslyšel.
K našim sem dorazyl za chvilu, bo jak vitě, bydla štyry ulice ode mě. Symbolicki sem mamu jebnul přes řyť, gichnul na ňu trochu pitralona, co mi zustal od vanoc a lapnul v obyvaku s fotrem na štamprlu. Už mi odpustil tu zdrbanu helmu a tak sme fajně pokecali o Vitkovicach, o Zlině a tak. Esli Vitkovice postupja do finale, tuž kupim listki a vemu fotra po dluhe době do haly. Tuž ale esli budu zytra hrať ve Zlině tajak dněskaj, tak ušetřym. Stejnak něchapu, jak to mohli z třy jedna na seryje tak pokaňhať.
Po třeti pulce už sem musel fotra zarazyť, bo sem chtěl eště za segru a nerad bysem usnul v lokalce. Dalo mi to robotu, bo on jak začně slopať, tuž nevi, kdy přestať. Eště jak sem se v přecyni obuval, doněs mi eště jednu – pry na cestu. Rozlučil sem se, slibil sem mamě, že přydu v nedělu na oběd a valil pryč. Druhi but sem sy rači zavazal až ve vytahu. Dole u schranek sem potkal staru Maralikovu. Ptala se, esli něchcu štamprlu a že mě už dluho něviděla a že sem vyrostnul. Kura, ty baby su na šmigrust jak jeble cyhlu.
Cestu k segře sem z lokalki sledoval a počital koledniki. Pobavil mě jeden přykuřeny chachar, kery se s karabačem v ruce přymotal ku škodovce, nastupil, nastartoval a odjel. Kura, Kryšoti, kaj stě? Na šmigrust bystě měli fajne kšefty.
Segra mi otevřela, chvilu hrala překvapenu, ale jak sem ju hodil do vany a pokropil sprchu, proklela mě do devateho kolena. Celu vodni akcyju doprovodila mala neteř řevem "Pomooooooc, mamku topí nějaký úchýýýýl", bo mě s tymi minyvlasami ta mala trubka něpoznala. Jak ju segra uklidnila, lapla v obyvaku na křeslo a celu dobu sy mě podezřyvavo prohližala. Segra mi potem doněsla vajca, ale cosyk se mi na nich nězdalo a hned sem se zoptal, co to je za divnu barvu. Segra na mě vyjela jak Šumacher z depa, že ať sy pry skusym sehnať na velikonoce bile vajca a že na cele Dubině ani v Hrabuvce nejsu den před velikonocami barvy na vajca, tuž a jak se mi nelibja hněde vajca nabarvene slupkami z cybule, tuž ať sy naseru. Uklidnil sem ju, že to nevadi, že se mi libja a že je to aspoň nětradyčni. Každy ma malovane vajca, tuž a segra je aspoň oryginalni. To ju uklidnilo a nalela mi dalši štamprlu. Tuž nevim nevim, u fotra slivku, u segry fernet – enem aby mi chutnal oběd. Potem sem se zoptal, kaj ma ty dalši dva mlade. Upřymny synovec pry letos poprve vytahnul maleho na šmigrustovy tah po znamych babach na sydlišťu.
Jak sem pil štvrtu štamprlu, cvakly dveře a ti dva dorazyli s nadilku. Ten starši měl očiska jak saček skleněnek a tahlo z něho jak z prostějovske vratnice. Maly hned šel segře nabonzovať, že "Brácha se nějak divně motá". I když je věči, jak mu segra jebla přes pyščisko, skleněnki se mu orosyly a valil trucovať do pokojika. Cestu eště vykřykoval cosyk o tym, že už je dospěly. Sbalil sem sy vajca a karabač, něchal ich v te přyjemne rodine pohodě a odmotal se na lokalku. Jak segra za mnu zavirala dveře, ta mala kopija segry vystrčila palu ven a pry, esli sem byl v krymu. Tuž nězabili bystě ju?
Venku na dvoře sem viděl bandu štyrech koledniku, všecy tak okolo štrnasti roku, jak vychazali z kerehosyk vchodu. Ten nejvěči s nich hrabnul do igelitki, vytahnul štyry vajca, řek cosyk o ženskim centru chlopskeho potěšeňa a jebnul s nimi o zem. Potem hrabnul do kapsy a dal ostatnim po pajsce. Kura, tuž ti dněšni fagani sy něumja važit tradyc. Misto vajec beru chechtaki. Tuž kaj to sme? Asy sem cosyk z teho řeknul aji nahlas, bo jak sem šel pryč, jeblo mi jedno vajco do řbeta.
V lokalce sem chvilu schrupnul, ale zbudil mě jakisyk pajtaš, keremu sem chvilu rozespaly do gzychtu tvrdil, že žadne oznaki na vyměnu němam, než mi zecvaklo v pale, že je to revizor. Doma sem se němoh trefiť do ďury od kluča a asy sem trochu halasyl, bo dveře od susedy, od rana pootevřene, se otevřely naplno a ona v nich se mě zoptala, esli bych nězašel na pokec a kafe. Tuž kafe sem u segry neměl a protisusedkovske obranne mechanyzmy byly oslabene tym zastupem štamprli, co ve mě demonstroval, tuž sem šel...
Asy sme fajně pokecali, bo sem se zbudil okolo pate odpoledně v křesle u ni v obyvaku u rozpiteho zymneho kafe. Tuž jasne, že sme enem kecali, bo ona tež chrněla v polosedě na gauču a byla oblečena. Opatrně, abych ju nězbudil, sem se zdvihnul a přesunul o kvartyr vedle. Jak sem sy šel doma oplachnuť pyščisko, oblel mě zymny pot:
Do štajgrove řytě – od čeho mam na krku ten cucflek???
A oni sy budu vozyt řytě v eroplanu!
Kurnik šopa, ja chcu tež litať do roboty!
Chvilu sem byl celer bryta
Už sem tu pisal, že sem kdysyk trapil susedy mlacenim do klimpra? Tuž někecam, mama krom paru peřyn a hrncu zdědila po babce aji klavir. Taki ten uzki, co stoji u stěny, nězabira moc mista a praši se na ňho.
Muj prvni sraz s muzyku sy pamatuju jak dněskaj, bo sem asy ve štyrech rokach pozdě zystil, že ta spodni fošna s klavesnicu je zničehonic o dva cenťaki niž jak indy (asy sem moc žral) a ja zvykly podbihať pod ňu sem to ubrzdil až řbetem o pedaly. Jak mi potem šili palu na Fifkach, furt mi v ni hučel ten divny akord. V šesti mama rozhodla, že mam hudebni sluch, bo už ju sralo, že se na ten klimper enem praši a seru na ňho muchi, tuž mě přyhlasyla do hudebki. Sedum roku, tyděň co tyděň, sem jezdil do Vitkovic a deprem jak dal vypověď aji ten tetřev, co robil učitela enem temu, že ho tam nasadili komanči, aby dohližal na tych ostatnich živluv, pochopila aji mama, že to je na guvno a pravila, že ze mě žadny Paganyny něbudě. Fajne ale bylo, že jak mě přestala nutit, tuž mě to začlo baviť a jak něbyla doma, aji sem sy rad cosyk zabrnkal. Mezy partyju tenkrat letěl Olimpik a borcy na žerdi na tepichi před barakem balili baby na Jasnu spravu a kitaru. To sem byl ale mimo hru, bo na klimper mi to moc něšlo a aji kdyby, tak tahať ho ze třetiho patra před barak – na to sem byl slaby. Tuž sem enem tak brnkal doma.
Jak tata šel do duchodu, hned začal panykařyť, že něbudě chechtaku, tuž klavir šel z domu pro istotu jako prvni. Tenkrat sem to obečel, ale pozdějši sem začal šilhať po takich tych eletryckich klimprach, co hraju same jak cely orchester. Ale znatě to, člověk duma a duma a planuje a naraz je skoro v duchodu a klimper nikdě. Na teho gimnastu v trenkach je guvno spoleh a včil byly take fajne premije, tuž sem začal zvažovať, či to propiť, a nebo či sy konečně zrobiť po tych rokach radosť.
V patek sem zašel do teho muzykšopu za Banikem. Enem sem vlez dovnitřku, už kolem mě začnul tancovať taki pajtaš a co bych pry rad. Jak sem se pochvalil, co že sy to chcu kupiť, hned mě odtahnul k tym klapkam a chvalil a předvaďal, jedny lepši jak druhe. Tuž už vim, čemu se temu pravi samohrajki, bo k někerym fakt neni třeba nikoho, enem zmačknuť knofel. Jak sem mu pravil, kolik do teho chcu vrazyť, zatvařyl se jak Jaruna v Kinestaru, chvilu na mě čuměl jak Jan Tleskač na favorytku a potem mě poslal do pryjora do hračkařstvi. Chvilu sem něchapal, bo ty chechtaki se mi zdaly celkem slušne, tuž sem dřepnul a mrknul na ten štitek s cenovku (čemu ti hňupi robja ty nalepki dycki take male a lepja je na take cypate mista?). Ani nevim, jak sem se dostal ven, bo sem potřeboval na vzduch. Jak sem zas normalně viděl a stravil ten kulturni šok, naraz tak třycet metru přede mnu leze z auta Pastrňak a vola na mě AHOJ! Tuž přyznam se, zatetelil sem se jak nadržena štrnastka, bo mi došlo, že už sem ten celer bryta, jak chce se mnu aji Pastr kamaradiť. Asy sem byl eště trochu omameny, bo jak sem zdvihal pazuru, abych mu tež zamaval, napadlo mě, kura, jak mě asy zna? Tuž sem ju něnapadně lepnul na hlavu, že sy jako upravuju ježka a on se mi už omluval, že sy mě zmylil s kimsyk inym. Tuž sem enem kivnul hlavu, že to je jasne. Cestu na lokalku sem jebnul do zdi, jak sem se furt otačal, esli si to něrozmyslel. Přy posledni otočce sem přehlednul značku.
V sobotu sem byl doma, bo mě trochu bolela hlava. Sem nětušil, že taka stopka ma taki pevny slupek.
V nedělu mi otrnulo, tuž sem se rozhodnul, že se mrknu do šokinparku, jak sem tam byl minule s Markem. Nechtělo se mi pro Fildu, tuž sem jel em-ha-de. Bylo narvane aji v nedělu jak kravske vemeno, ale ja zvykly z ranich cest do roboty sem to vydržel. Prvni sem to zkusyl v elektrovordu. Tam to je jak v bludišťu. Jak sem bludil tymi něrovnoběžnymi regalami, spoměl sem sy na ty bludišťa v Dukovi. Ale guvno, eletrycke klimpry tam němjali a poslali mě do hipernovy. Tam ležely enem třy, tuž ale přece něvyvalim za klimper tajak za zymni gumy, no ni? Posledni šanca byl datart. Vlezu tam, same prački, ždimački a podobne bebechi, ale nic černobileho. Klapki něvedu. Naraz čumim jak vegetaryjan na řyzek a koho tam něvidim? Nohavica vedle prački! Tuž valim k němu, že bych mu potřepal pazuru, jak je ten celer brycki den, ale než sem tam dokličkoval, už ho lapla prodavačka a tahla ho k pokladni. Tuž sem tam tež zamiřyl, bo sem sy chtěl na ňho aspoň šahnuť, ale zavčasu mi zecvaklo, že bych vypadal jak uchil. Tuž sem ho něchal zepsať tu smluvu a šel sem do dupy, ale zas sem se ohližal, esli mi aspoň nězamava, ale včil sem byl šikovny, bo sem věděl, že tam němaju znački. Jejich chiba, že stojan s kazetami maju tak cypatě postaveny u vchodu. Tuž to byl den jak byk. Skusyl sem eště zajit vedle do bauhauzu, esli tam něpotkam Rotrovu, nebo Kobra, ale guvno.
Tuž a včil mam zas dylema: kupiť samohrajku za paru korun v pryjoru, nebo bazmek, co fakt hraje za těžke chechtaki a nebo ty premije uvaliť na Stodolni s partyju?
Kultura v kantyně
Po tym vraždicym večeru s komputerem kolem něho chodim po špičkach a malem se ho bojim zapnuť. Kura, taka mala krabica a ovladla mě jak to železne kolco Gluma.
Na šichtě sme s chlopami plkali přy obědě o všeckim možnym, abysme němuseli dumať nad tym, co je to hnědozelene na tym taliřu a řeč došla na Verna. Tuž jasne, že na teho francuskeho Bezruča, šak znatě kohosyk ineho s takim menem? Franta, ten s tu nejvěči uhlopřyčku, nas začal poučovať, že letos je to sto roku, co Žil dožil. A aby nam asy dokazal, jaki je macher, pochvalil se, že ma doma plnu knihovnu jeho knižek. Nechtěl sem se hadať, ale nědalo mi to a slyšel sem se, jak se posměvačně ptam, esli ma tych knižek meter, a nebo dva. Nafuknul se jak nešikovny plavec a pravil, že jich ma plnu řyť. Tuž to je možne, ale beztak ani jednu něčital, bo furt čumi na tu svoju kisňu. Ohnal se po mě a že pry jeho roba začla chodit na erobik a už neni taka spuchla. Tuž sem mu vysvětlil, že sem myslel televizu. Ja sem ty knižki jako maly gizd zbožňoval a mam kajsyk doma tež určitě všecke. Nakoněc sme se nad tymi karbošami s tu divnu mačku doštěkali jak čokli, kdo ma doma vic Vernu. Tuž jak mali cypi. Ale sme chlopi a hadki umime řešiť v klidu. Dohodli sme se, že každy nafotime svuj slupek verneovek a porovname. Kdo ho budě mět věči, vyhraje flašu ferneta.
Dom sem jel celkem klidny, bo mi bylo jasne, že v tym fernetu smočim pyščisko ja. V přecyni mi zecvaklo, že to možna budě trochu problem, bo ja němam knihovnu. Tuž ni že bych byl taki barbar, paru knižek mam hluboko v šifoneře, bo nejsem schopny si jakusyk normalni uschovňu na knižki kupiť. Ni, to sem něnapsal dobře, spiš v obchodach su same take hnusne police drahe jak cyp a žadna, co by mi pasovala do kvartyra. Ja, to zni lepši.
Zašmatral sem mezy tymi schovanymi knižkami, ale mezy titulami jako Dospíváme v muže, Vinetu, nebo Barbánek sem žadneho Verna něnašel. A do dupy! Přece sem sy to něvymyslel. Šak teho Nema sem čital, no ni? Aji to o tych harantach, co paru roku něchodili do školy, aji ten přes měsyc v baloně a tež to o tym děcku, co robilo štajgra na lodi. Nejvic se mi asy libil ten bazmek, co potem zrobil ten burdel. Tež něsmim zapomněť na tu rychlovku kolem světa, ta byla tež dobra. Fotrovi se moc libilo to Ocelove město. Měl to vystavene na čestnym mistě na policy, hned vedle jakehosyk tytulu "Udernik šichty", bo myslel, že je to o Ostravě.
Foter! No jasne, knižki su u našich! Psychicki sem se přypravil a vyrazyl. Po kavě, babovce a paru vyčitkach od mamy jako dycki sem zaved řeč na knižki. Po pulhodině planych kecu sem se dozvěděl, že doma nic němaju, že ich zbalila segra.
Segra! No jasne, du k nim. Cestu sem se ohlasyl tydlifonem. Segra byla nadšena a že sy pry, až přydu, na chvilu skoči na kafe s kamoškami. To viš, že ja! Žadne kafe, to bych ty male gizdy zas hlidal až do nocy. Asy proto mi otevřela s takim kunim gzychtem a bylo ji celkem jedno, čemu sem přyšel. Tuž ale nakoněc mi aji kafe uvařyla a mi bylo blbe ji řeknuť, že něchcu, že už sem měl jedno před chvilu u mamy. Srkal sem tu hnědu břečku (Kura, kaj to kupuje? Co je to za značku? A je to vubec kava?) a zoptal se na verneovki. Vylezlo z ni, že to dala upřymnemu synovcovi, ale v jeho pokojiku ať sy to najdu sam, bo ona tam něvkroči. Tuž nevim, čemu se tam tak bala, bo mi jeho pokojik přypoměl muj děcki pokojiček. Akurat plagaty na zďach byly ine, inač burdel a vrstva oblečeni na zemi stejna. Z police, kaj byly knižki, sem zdělal jakisyk hader, podle smradu dres a pysk se mi roztahnul jak temu kralovi syru. Mojich deset drahich knižek se tam na mě ščuřylo jedna vedle druhe. Pravda, byly jakesyk špinave a někere aji pokipane od žradla, no aspoň myslim, že ty bile fleki byly žradlo, tuž ale to je aspoň znamka, že jich ten baraba čital. Naskladal sem kominek, cvaknul paru fotek, něodolal a zebral dom na čitani tu o tym divnym kusku pevniny v mořu a valil dom. V přecyni se eště segra zoptala, esli něchcu dopit tu kavu. Trochu mě natahlo, ale pocyt buducyho vitěstvi to překonal a tak sem to u vytahu, bo mě potvora dohnala, vyglgnul.
Tuž jasne, že sem vyhral. Syce těsně o jednu knižku, ale vyhral. Jak mi Franta předaval tu tekutu vyhru, pravil že syce prohral, ale zas po dluhe době viděl všecki přybuzne.
Mam novu zabavu
V ponděli sem se nechal přemluvit partyju z roboty po šichtě na jedno. Museli mi slibit, že už mi něbudu řykat Fantomas ani Soukup a že enem v takim přypadku s nimi pujdu. Šlo nas pět a přydal se k nam aji ten pajtaš, co u nas opravuje komputery. Přyšla řeč aji na ten bazmek, co mam doma. Ja ho moc krom internetu něvyuživam, bo temu guvno rozumim a pořydil sem sy ho, abych byl moderni. Tomaš (to je ten komputerovy veterynař) se chvilu bavil, na co mam taki drahi kram, jak mi věčinu dňa enem leži něvyužity jak batoh od hrbateho. Tuž sem mu pravil, ať mě hňupa pouči, co bych tak na nim moh robit, ale aby to něžralo moc eletryki, bo tych peněz nědostavam zas tak moc, že bych to přehazoval vidlami. A co tak hry, pravil? Tuž či sem děcko, kontruju? A on, že pry až skusym takeho Volfa či Duka, tož se zeseru a budu chodit do roboty s očiskami jak překvapeny kralik, tajak po tym dyvidy maratonu. Tuž moc sem mu něrozuměl, ale předběžně sme se domluvili, že mi veme v utery do roboty jakesyk cedečka a stavi se mi to nahrat. Inač sme s ostatnimi dřystali o všeckim možnym.
Z jedneho piva byly nakoněc štyry a aji jakesyk fernety sy pamatuju. Dom sem dorazyl v devět večer a než sem sebu bechnul na lužko, převaloval sem sy v pale, že mě kdosyk z nich pozval na narozki, akurat nevim kdo a kdy. A esli to nahodou něbyl kdosyk uplně iny až cestu zpatki lokalku.
V utery zme z roboty jeli ku mě dom. Tomaš už se tam vyznal, tuž zamiřyl přymo do ložnice. Pustil komputer a ja sem mezytym šel nalet po pulce (musym zehnat dalši slivku, po minule akcyji s Markem už ji moc nězbylo). Chvilu sem mu čuměl přes rameno, ale potem mě to litani te šipki na te televizy přestalo bavit a šel sem sy přečitať do obyvački gazetu. Za štvrt hodiny mě volal, že pry už je to hotove a ať se idu podivat, jak to vlastně vypada a jak se to hraje. Lapnul sem vedle něho a dival se. Objevila se tam jakasyk divna krajinka a dole jakasyk tyčka. Vysvětlil mi, že to je moja pistol a že se to hraje tak, že jako chodim, hledam pazgřyvce a střylam jich do řyti a nebo lepši do gzychtu. Hmmm, zajimave. Eště chvilu mi to ukazoval a potem se do teho jaksyk ponořyl hlubši, bo doba mezy mojimi otazkami a jeho odpověďami se prodlužovala, až nakoněc přestal odpovidať uplně. Tuž sem se zebral a šel sy dočitať, jak sy ludě něchali zrobiť plagat s napisem "Stydím se za svého premiera". Tuž to je celkem fajny napad. Že bych vyvalil třy litry na taku srandu a muj gzycht visel nad Bazalami a strašil partyju, co jedě rano do roboty? Eště pouvažuju. I když, raz sem se u segry prohližal v tym zvětšujucym zrcadle a něbyl to až tak pěkny pohled. No rači počkam, až budu robit take stydicy se tryka.
Z ložnice se celu dobu ozyvaly zvuki jak na zabijačce. Občas sem zaslechnul aji motorovu pilu. Dočital sem, co noveho u nas aji ve světě, chvilu spočnul a šel sy zrobiť večeřu. Pomalu už mě začlo srať, že mi tam tak dluho hraje. Zjed sem jeden chleba a šel se zoptať, kdy už mě tež necha zkusyť zrobit z paru tych hnědych pajtašu sračku. Asy mě už nevnimal, bo vypadal, že sebu brzo jebně o zem a začně slintat. Zašel sem na chodbu a vyhodil poistki. Z ložnice se ozval řev jak z pysku jedne z tych mimozemskich přyšer. Chvilu sem počkal a nahodil ich zpatki. V obyvačce sem se srazyl s Tomašem, kery se omluval, že se už němože dele zdržet, bo stara dněskaj vařy na večeřu placki. Nakvap se obul a byl pryč.
Vzal sem sy druhi chleba do ložnice, zetřel z klavesnice sliny, spustil znovu teho Duka a zkusmo pomačkal šipkami. A vida! Ono se to hibalo. Tuž sem chodil sem a tam, semtam vlez kajsyk dovnitřku, ustřelil pysk jakesyk te vrčicy či chrochtajicy bestyji, semtam zebral cosyk ze země, parurazy mě cosyk zežralo a musel sem začnuť znovu, ale docela mě to začinalo baviť. Obzvlašť fajne bylo, jak proti mě vyletělo prase ze sapikem a než sem mu zrobil z gzychtu rajsku, přectavil sem sy na mistě hlavy palu šefa, nebo Ladi ze šichty.
Tomaš měl asy pravdu. Jak sem sy za chvilu chtěl kusnuť do teho druheho chleba, zystil sem, že už je jakisyk okoraly, tuž sem mrknul na hodiny a kura – pul dvanaste! Do dupy, ja to hraju štyry hodiny! Jak sem stanul ze stolka, malem sem sebu bechnul na zem, bo se mi pala motala, jak po Kajošovym koktejlu "Dvaadvacaty pramen".
Tuž řeknu vam, to je navykovka. Vypada to, že omezym večerni navštěvy knajp a po nocach budu hrdinně likvidovať ty hněde gizdy. Šak na co mam komputer, no ni?
Kaj všude najdětě Ostravaka
Dněskaj nic nové o mě a familiji, bo se nic, co by stalo za otlačeni pazur o klapki, něstalo. Akurat vam chcu povědět, že hlavni chachar z OstravaBlogu do mě tak dluho hučel jak stary od sovy, až mě přemluvil a semtam moje dřysty možetě čitať aji tam, jak budě co zajimaveho k napsaňu o Ostravjence. Prvni dřyst vyšel včera večer a najdětě ho tu.
Včil už je všecko inač.
Jak dopadnul ten kulturni vikend
V sobotu rano sem volal mamě, esli se mnu počita na ten oběd. Byla z teho dosť vyvalena a že pry sy něpamatuje, že by mě pozvala. Pohrozyl sem ji, že jak budě tak zapominať take duležite věcy, objednam ju na vyšetřeni na teho Alzhajmra a povali do hospica. Asy se zlekla, bo naraz začla blekotať, že sy spomina. Zavěsyl sem a v duchu sem sy nadal, co sem to za sviňu, robiť sy srandu z vlastni mamy. Ale co – to ma za to, že mě jako male děcko strašila dochtorami a iněkcami. A eště ušetřym za oběd v hospě.
Na oběd byla pečena kura. Mamě se povedla, jak by to ani něvařyla ona. Obral sem ju, že by to ani menyngokok nězrobil lepši. Nacpal sem se jak bravek, že se mi ani dom nechtělo. S tatu sme pokecali o hokeju, jak to ti naši pěkně vala v tym plejof. On syce teho moc něnamluvi, ale jak přydě řeč na šachtu, nebo na hokej, hned ožije jak trabant po šel-vi-pavr. Pochlubil sem se aji, že zytra idu se segru do divadla. Tata se divil, čemu a mama hned začla vyryvať, že on s ňu nebyl v divadle dvacet roku a nikdě s ňu něchodi a že ona ma rada kulturu a vubec. Tata se oblek a nasrany vyrazyl na pivo. Eště než jebnul dveřami, zařval na mě ať rači přyště žeru indě. Tuž sem se rači sbalil a šel dom. Chvilu sem schrupnul, abych nabral syly na tu večerni akcyju na Stodolni a zbytek odpoledňa spravoval hajzel, bo jak sem po tym dobrym obědě zasednul, jaksyk moc sem ku koňcu naklopil zatačku a jebnul mi jeden ten šrub, kerym je to přydělane ku dlažce. Tuž trochu se aji vylelo, tak to tam potem smrdělo jak na hajzlach na Uanu.
Moc se mi nechtělo večer hned ven, tuž sem se mrknul na kusek tych Andělu na Čete. Zezačatku mě to jaksyk poplantalo, bo sem myslel, že to budě uvaďat Jarek, ale akurat tam cosyk žbleptnul a šel do dupy. Jak sem se šel vyscať, cosyk se asy stalo s televizu, bo celu pisničku to bylo jakesyk spomalene. Parurazy sem bechnul z boku do te kisně a potem to přešlo. Jak začli hrať dalši pisničku, začlo to zas. Malem sem rozvalil televizu, než sem pochopil, že to kašparcy v režiji asy robja uměni. Co chvilu sem sy pravil, že už to vypnu a povalim na tu Stodolni za Laďu, ale ten gauč byl jak magnet. Nakoněc sem vydržel až do koňca. Vypnul sem to s tym, že už pujdu, ale eště sy na pět minut poležim. Šak to znatě... Zbudil sem se až rano.
V devět volala švigra a pry esli už sem nachistany a těšim se. Tuž hlupně, či co? Šak se hraje až v sedum, no ni? Dyť sem sam kupoval listki, abych zrobil druhi dobry skutek a ona němusela jezdiť do centra, když to mam tak blizko. Pravila, že vola enem pro kontrolu, abych se na posledni chvilu něvymluvil a že mě v šest vyzvedně a ať nejdu jak hastroš, že to je divadlo. Tuž třeba zkontrolovať oblek, esli ho od minule akcyje před rokem nězežraly moly. Chvilu mi trvalo, než sem ho našel, bo sem prvni hledal na věšakach v šifoneře a něnapadlo mě podivat se dolu mezy spadle hadry. Byl tam! Syce trochu pomačkany, ale paru prostocviku s žehličku zrobilo divy. Nejvic času mi zabralo zlikvidovať ten flek dole na nohavicy z te večeře z minuleho plesa, kera mi moc něsedla, aby něvypadal moc napadně. Tuž ale v divadle je tma, no ni? Bilu košulu sem něnašel, tuž sem sy vzal černu. Aspoň sem němusel hledať šlajfku. Skusmo sem sy to na sebe navlek, ale přypadal sem sy v tym jak topič na Slezke, tuž sem tu černu košulu vyměnil za zelenu.
Segra byla přesna jak švicarske dygi a v šest zastavila smykem ze svojim žigulem před barakem. Zoptal sem se ji, co je, bo vypadala jaksyk něsvoja. Už sem se radoval, že tu estradu zrušili. Guvno! Je pry nervozni, bo něchala mlade hlidať upřymnym synovcem a jak šla z domu, tak pry prohlasyl, že je škoda, že segra už mluvi, bo všecko, co ji robja, dycki nahlasy. Eště, že němam haranty. K divadlu pajtašku na šňurkach sme šli tu kosu pěški. Tušil sem, že segra budě nasrana, ale držel sem pysk. Roba v šatni se zoptala, esli vime, že Kašparcy su nascypani a že se hraje cosyk ine. Segra tam začla vyryvať, že to mohli kajsyk napsať a že to je burdel a kdesy cosy. Baba ji pravila, že to psali v novinach aji na internetu. Na to segra zmlkla a šla pro mě, bo jak se začla hadať, rači sem se k ni něhlasyl a odešel k bufetu dat sy dvě decki červeneho. Jak sem sy prohližal ty mladežniki, co tam chodili, v duchu sem sy nadal do cypu, bo věčina z nich byla v ryflach a ja tu strašim v obleku jak svadebčan, co zabludil přy schovce. Segra potem eště volala dom skontrolovať mlade, ale to ju eště vic znervoznilo, bo synovec pry pravil, že všecko je oukej, ale v pozadi slyšela mladu vřyskať cosyk o pradelni šňuře a rozbitych sklenkach. Chvilu dumala, esli ma jet dom, ale zazvonilo, tuž mě drapla a valili sme dovnitřku. Na podyju byla taka šikma fošna, na předni straně asy meter vysoka a ja sem se v duchu chlamal tym frajerum z prvni řady, co museli sedět s hlavu zakloněnu jak by vyhližali přylet komety. Eště než to začlo, přyšel hlavni Kašpar a poradil jim, ať sy lapnu vyše, bo byla pulka mist volnych. Celu dobu, co tam chodil, segra svitila jak polarni zařa a cosyk mumlala o jakimsyk dřevu či co. Musel sem ju přydržovať, bo tež chtěla lapnuť do prvni řady a byť osobně oslovena režizerem. Potem zhasli a estrada začla.
Tuž povim vam, za ty štyry kila tam bylo celkem malo hercu. Přyběh tež nic moc. Celkem pěkna robka s chlopem se tam věčinu času dohadovali, esli se maju zabiť skokem ze skaly kajsyk v Norsku a nebo ni. Myslim sy, že ten asy desetilety chachar, co seděl ve třeti řadě s mamu, musel byť celkem vyvaleny z teho, jak sy tam ti dva na te nakloněne desce popisovali, jak by sy zrobili dobře a čim. Hodina a pul uběhla celkem rychle. Dvě věcy mě nasraly – než zhasli, furt se tam po mě ohližal jakisyk chachar z robu. Asy se mu nelibil muj divoki zestřyh, ale co, ja už sy zvykam. A druha věc – jednemu pajtašovi v keresyk řadě před nami pipal uprostřed estrady mobil a on robil, že to neni jeho.
Segra v šatni a aji cestu dom chvalila, že to bylo fajne a že mě zas vytahně za kulturu. Tuž přyště se skusym vymluvit na nakažlivu nemoc. Cestu k jejimu autu sme potkali štyry zelenobile taxyki a ja sem marně spominal, jaki sygnal sem sy to s nimi minule domluval, že by mě kerysyk z nich moh hodit dom, bo byla fakt kosa. U Vesmiru sme sedli na lokalku a dojeli dom. Segra se rozlučila, optala se, kaj asi su Kašparci ubytovani, nasedla do žigula a ze smradem jak z fichtla odvalila dom.
Večer se mi to rozleželo v pale, že ta kultura neni zas tak špatna, bo sem zrobil segře radosť a aji se pokochal pohledem na vyšňořene mlade robki. A nakoněc, aji ta moderna na jevišťu něbyla špatna, až na to, že ta stara babka vedle mě to špatně rozdychavala. Holt kultuře je třeba rozumět!
Furt dokola jak na řetiskaču
Inač se nic zvlaštniho něstalo. Zbytek tydňa mě jezynki v robotě obskakovaly jak bysem měl dědit po strykovi z Ameryki. Tak se mi to libilo, že o vikendu sem aji popřemyšlal, že tych paru chlupu, co mi mezytym dorostlo, zas sjedu. ALE Jakisyk gizd tym ropucham v ponděli řeknul, že něumiram a jak to ve skutečnosti bylo (podezyram Kamila), tuž momentalně se mnu němluvi ani klika od hajzla. Ale čert je vem.
Tu sobotu a nedělu sem se enem tak doma povaloval. Trochu sem poklidil a zas spočival. Asy na mě leze jarni unava. V ponděli zas do roboty, ten kolotoč mi už leze na nervy. Žadna změna. Na vikend na Jozefa sem planoval, že spočnu a budu vyhližať jaro, bo už ma byť pěkně. Ve středu sem se aji odvažil isť dom s rozepnutu bundu a kolem se motaly mlade robki v kratkich sukňach a bundičkach, tuž to sem čuměl.
Člověk planuje a Laďa novinař měni. Včera mi volal a pry esli idu o vikendu na Stodolni, bo se tam budě slaviť to předavani tych Andělu. Než mi zecvaklo, o čim mluvi, ni moc vtipně sem mu pravil, že za andělami rači do kostela, ale jak mi to vysvětlil, něchal sem se ukecať, že to pujdu omrknut. Vymenoval mi ludi, keřy tam budu. No znal sem tak každeho druheho, tuž sy to možna eště něcham projisť hlavu. Moc se mi něchce, bo vzpominka na Kajošove permoniky v pale je eště čerstva.
A aby teho něbylo malo, do hodiny volala segra, esli mam eště oblek. Pravil sem ji, že esli něma v čim švagra pochovať, tuž že ji ho rad daruju. Chvilu nad tym zjevně dumala, ale potem takim sladkim hlasem rozteklym jak med na linoleu mě začla chvaliť. Trochu mi přypoměla Maju. Po tych rokach už bych měl byť ve střehu, ale zas mě dostala, bo sem ji mezy řeču odkival, že s ňu pujdu o vikendu do divadla. Jak sem zavěsyl, došlo mi co sem to slibil a hned sem volal zpatki. Dluho to něbrala, ale byl sem vytrvaly jak podomni pojišťovak. Nakoněc to zdvihla a eště než sem cosyk stačil řeknuť, hned začla vyryvať, že ma třy děcka, že potřebuje kulturu a švager je furt kajsyk na montažach a ona furt enem dřepi doma a podobne duperele. Měl sem na jazyku, esli ji něstači ty švarove videokazety s velkim napisem Gultůra, ale rači sem to spolknul a zoptal se na detajly. Pry to je do divadla loutek. Tuž to mě mohlo napadnuť, segra je dluho s děckami doma a jak sy bude chtět vyraziť ven, tuž kaj indě jak na pajtaški na šňurkach. Pravila, že sem barbar, bo pry nevim, že tu budě Kašpar. Tuž co ineho v loutkovym divadle, jak kašparek, no ni? Smutně vzdychla a vysvětlila mi, že to je jakesyk pražske divadlo a že se mi eště ozve a ať nic ine něplanuju.
Tuž abych byl upřymny, divadlo moc němusym. Naposled sem byl v divadle na Hurvinka. To mi bylo tak osum roku. Pamatuju sy z teho enem, že sem se přepil take te žlute bublinkate sodovki a co chvilu sem chodil scať, děcka tam na mě cosyk vyryvaly a mama byla ruda jak bravči jatra. Tuž ale co bych segře nězrobil raz za čas radosť, tuž asy pujdu. No ni asy, ale určitě, bo ona jak se rozzuřy, to by mi zrobila ze života peklo.
Skinhed v robotě
Na šichtě sem byl prvni. Tuž sem sy na chvilu sdělal z paly tu hnusnu čapku, keru doma pravidelně obědvaju moli, bo už sy paru roku na začatku zymy dycki řeknu, že sy kupim novu, ale skutek utek. Nevim, čemu sem ju eště něvyhodil jak podobne rukodělne pletene vyrobki od mamy. Ona jak se doma v duchodě nudi, tuž sy našla zalibu v oblikani cele familije do pleteneho. Ta je schopna uštrykovať aji oblek. Raz sem něprozřetelně prohlasil, že idu na ples a šlajfku už mam od matury dost jetu. Na druhi den stala u dveřy vytlemena mama s čimsyk oranžovym v pazurach. Tuž sem poděkoval a vyexpedoval ju ven, bo sem nechtěl ať vidi, jak ju hažu do smeťa. Tuž přece sy něvemu na ples k tmavěšedemu obleku pomerančovu šlajfku z vlny, no ni?
Využil sem tych deset minut, než dovalil kdosyk dalši, abych sy na hajzlu skusyl, esli něbudě lepši na tu lysu palu šatek, přypadně kšiltovka, keru sem sy pro zycher přybalil do taški doma. Skusyl sem paru varyjant. Nejlepši se mi libil styl pirat, nejhorši styl uklizečka na hajzlach ve Vitkovicach na autobusovym nadru. Jak sem to tam skušal, začal sem sy přypadať jak na přehlidce a něpostřehnul sem, že dorazyl Kamil. Asy se rano doma přepil čaja, bo vrazyl na hajzel jak serfař na cunami. Jak mě viděl, zarazyl se, cosyk zablekotal, jaksyk smutně se na mě podival, omluvil se a vypadnul ven. Mrknul sem na buntek, esli mi cosyk nepřečniva, ale nikdě nic něbylo vidět, tuž sem se uklidnil. Narazyl sem kšiltovku a šel robiť. Pomalu dorazyl zbytek partyje. Čekal sem jakesyk posměški a vtipne kecy, ale nic. Enem se po mě všecy tak divně divali a nikdo někomentoval ani kšiltovku, ani tych paru vyčuhujicych vlasu vzadu, kaj sem sy pořadně nědošahnul strojkem. Měl sem roboty jak na kostele, tuž sem byl rad, že mam klid. Na svačinu mi Jaruna přyněsla kusek jakesyk babovki, či co to bylo ružoveho a pohladila mě po rameňu tež s takim divnym gzychtem. Tuž že bych ju zas přytahoval?
Na obědě sem zaslechnul u vedlejšiho stola, jak se partyja z druheho patra bavila, že kdosyk v podniku ma raka. To mě zaujalo, tuž sem se hned zoptal, kery chudak. Naraz byli zaraženi jak srani po černym uhlu a jeden z nich mi jaksyk vyhibavě odpověděl, že teho asy něznam. Po obědě se stavila Šarka (to je ta sekretařka od řydi) a pochvalila mě, že je fajne, že mi chutna. Tuž pravda, žaludek sem měl po tym vikendovym vyplachu eště trochu na vodě, ale čemu by mi něchutnalo? Šak mam školu od mamy ("Žer, bo nic ineho nědostaněš!")
Po odpolednim turku sem sbalil tu sylikonovu dortu a zašel za robami. Předtym sem sy vyměnil kšiltovku za šatek, ať je jakasyk změna. Robki mě furt hladily, dortu chvalily, akurat Marta pravila, že sem z teho syra moh vykrajať cosyk ine, než kosoštverce. Napřyklad kolca, nebo srdička. Zaostřyl sem a fakt! Ten vul Marek to ozdobil kolem dokola kosoštvercami ze syra a aji tu čaru doprostředka každeho nožem zrobil. Ho asy přyště zabiju. Tuž sem ženskim navrhnul, že bysme to mohli společně zežrať. Viditelně s nimi hrklo, jak bysem jim nabidnul mrtvu krysu. A to pry ni, že sem šikovny, ale ať sy to zdlabu sam, bo jedna nic třepacyho němože, druha drži dyjetu a třeti drži oběd. Parurazy mě eště pohladily po šatku a doprovodily mě do kancliku.
Tuž přyznam se, že sem z teho byl mimo jak ten most, co spojuje porubske mosty s nadražim, tuž sem to převykladal Frantovi. Ten se uchechtnul a upozornil mě, že jako těžki marod sy musym na take chovani zvykať. Tuž jaki ja sem marod, no ni? Za chvilu z něho vylezlo, že jak mě potkal rano Kamil na tym hajzlu, zecvakla mu v pale moja nemocenska, moje kratke vlasy a jejich schovavani a došlo mu, že asy umiram a rozhlasyl to po podniku. No a ty ropuchi přece něbudu žrať dortu, co zrobil na smrť chory člověk, no ni? Tuž to se mnu zamavalo jak Mamula mavatkem a tak sem mu povypravjal, čemu vypadam, jak by mě přejela splašena sekačka na travu. On nakoněc dodal, že cosyk podobneho čekal, bo mě zna a společně sme zežrali ten aspik.
Domluvili sme se, že babam nic něpovime, bo mi na zytřek slibily jakusyk dobrotu.
Dycki sem měl hlavu na šachi
Cely tyden mi uletěl jak Foset kolem světa. V robotě to stalo za dvě guvna na každu podražku.
Jak v nedělu odjel Marek, sednul sem v kupelce před zrcadlo a dumal. Tak přece němožu isť na šichtu!!! Bylo mi syce eště chujovo z teho Kajošova dryjaka na uspavani mamutu, ale byl sem tak zufaly z te zgichane paly, že sem sy dal štamprlu slivki, co mi eště doma zbyla. A zas sem lapnul před zrcadlo jak u holiča a čuměl sy do gzychtu. Slivka přyněsla do břucha teplo a do paly odvažnu myšlenku. Co jak vemu strojek, kerym sem kdysyk střyhal svojeho stareho Zora – dej mu buh věčny klid a temu hňupovi s tym naklaďakem věčnu sračku – a trochu to zešmiknu zvrchu? Šak u holiča sem už dluho něbyl, tuž mi to něuškodi, no ni? Slivka v kombinacyji s mamutim rohipnolem rozhodla za mě. Vyhrabal sem ten pekelny stroj dole v šufladě v přecyni, v kupelce pichnul do zasuvki, nastartoval a pomaly se bližil k lebce. Parurazy sem šmiknul po tych barevnych špicach, ale furt to něbylo ono. Zkusyl sem vic přytlačiť na ty inkryminalizovane mista. Buď to bylo tupe jak Hrachovcova, nebo sem malo tlačil, ale furt to něbylo ono. Srknul sem sy eště jedne pulki a přytlačil tak, že sem cytil brněni až v břuchu. Jak mi ujela pazura, strojek mi vyžnul na lebce hrsť vlasu, kera spadla do umyvadla. Sklonil sem palu a v zrcadle viděl štverec skoro hole lebki zhruba třy krat třy centymetry.
Do štajgrove řytě! Co s tym včil?
Chvilu sem na to čučel jak poloslepy mravenečnik na rosypany mak, ale jak se ta druha slivka dostala až do břucha a vytvořyla chemicku slučeninu ze zbytkem Ostramoštu, už mi to něpřypadalo až take zle a aji sem se temu po chvili trochu zachlamal. Ze srandy sem zajel strojkem o kusek dal na dalši červenu bodlinu a vytnul druhi štverec až na lebku. Začlo mě to baviť. Jak by mě kdosyk pozoroval, řekně sy, že mi jeblo. Strojkem sem sy vystřyhaval na pale šachovnicu a u teho sem se chlamal jak Mladek vlastnim vtipum. Jak sem skončil, zalibně sem sy prohlednul ty ďury, hajzelpapirem zetřel krev z teho, jak sem moc tlačil a šel sy po te dřyně spočnuť.
Zbudil sem se, jak bylo na hodinach pul štvrte rano. Tuž temu řykam anyz tetykum. V obyvačce se svitilo a ja sem nevěděl, kera bije. Šel sem se vyscať a jak sem sy potem myl pazury, malem sem se tam z teho pohledu kantnul. Střyzlivemu už mi ta šachovnica něpřypadala taka svěži a moderni. Kura, kura, kura!!! Za dvě hodiny idu do roboty a vypadam, jak by mě přepadnul sfetovany Gasparov. Chvilu sem skušal hřebeněm rozčesat ty zbytki kolem, že bych ty ďury tym zakryl, ale moc to nešlo, bo po tym sem vypadal, jak bysem měl jakusyk škaredu nemoc, přy kere vypadavaju vlasy. Ani se mi nechtělo domyšlať tu jedinu možnosť, kera mi zbyvala. Tuž ale něšlo inač. Zapnul sem druhu rychlosť, ohnul palu nad umyvadlo a jezdil a jezdil...
Za chvilu bylo v umyvadle chlupu jak by se holila Fibingerka a ja sem vypadal jak tenysak kombinovany tym starym od Oscvaldove, akurat že on tam něma take krvave jizvy. Musel sem potem zbudit cely barak, bo mě chitře napadlo, že jak sy to poleju pitralonem, přestaně z teho tesť. Zařval sem jak trefeny kojot, bo to palelo jak stojan pod Husa. Něbespečně se začla bližit chvila, kdy se pravidelně odbelhavam na lokalku. Dobra zprava byla, že červena barva a bodliny su pryč, špatna, že sem vypadal jak klijent z Heřmanic. Mrknul sem z okna, bylo pod nulu, tuž to se hodi. Vyhrabal sem čapku, oblek sem se, narval sem sy ju na palu, třepacy dortu sem hodil do igelitki a zmateny jak karviňak před křyžovatku sem vyrazyl na zastavku. Celu cestu sem se rozhližal, esli mě kdosyk něpozoruje, ale všecy se starali akurat o sebe, tuž asy něbylo nic napadneho.
Byl sem zvědavy, esli si teho kdosyk na šichtě vubec všimně...
Markove prvni rande
Tuž sme vyrazyli. Protahnul sem ho tu našu slavnu ulicu, povykladal sem mu, kaj sem kdy byl s partyju a co sem tam robil. Jak sme šli kolem teho baru, jak tam tanča ty roby na stole nahuře bez, cosyk mi bliklo v pale a spomněl sem sy na pařbu s Milenu. Kura, to snad ni?! Honem sem tu myšlenku zahnal.
Šli sme dal. Marek chtěl skusyť jakesyk mistni specyjalni pivo, tuž sem mu navrhnul kelt nebo velvet. Chtěl to druhe, bo se mu libil ten nazev. Našli sme hospu, kaj ho toča a dali po štyrech decach. Ja sem pomalu srkal, bo vim, že je kapku sylnějši, ale Marek ho skoro exnul. Pry že to je normalni pivo a hned sy dal druhe. Tuž to budě určitě zajimavy večer, až se ty velvety potkaju s tymi slivkami, co sme sy dali doma po obědě. Jak sme tak lopali a kecali, naraz Marek kuknul na hodinki a začal zmatkovať. Pry rande už začlo. Cvakli sme velvety a valili z Bumerangu do Bastyly, kaj měli scuka. Cestu sem se ho zoptal, jak ju pozna. Enem se tak chitře usmjal a vytahnul z kapsy pomačkany hader, na kerym měl vytisknutu fotku, co mu poslala. Na guvno bylo, že fotka byla černobila, podle velikosti zvěčena z občanki a navic mu asy v tiskarně dochazala naplň. Jak sme vlezli dovnitřku, rozhledli sme se a ja sem mu pravil, že podle te fotki to može byť kdokoliv s tych co tu su. Tamta černovlaska, aji klidně ten blonďaty barman. Cyp se urazyl a pry, že podle te fotki ju rozhodně pozna. Parukrat prošel knajpu a rozhližal se jak želva na přechodě, ale nakoněc se vratil ku mně.
Zabylo mi ho lito, tuž sem mu poradil, ať ju prozvoni, šak čislo na ňu ma, no ni? Zastyděl se, že na taku samozřejmu věc něpřyšel sam a začal točit. V rohu vedle dveřy, kusek od nas zazvonil na stole mobil a hmatla po nim taka moc sympatycka rezka. Tak sympatycka, že sem zalitoval, že tu nejsem enem sam. Zamavala Markovi a on hned valil k jejimu stolu. Čučel na ňu jak filatelista na maurycyja a blbě se tlemil. Ja sem sy razem začal přypadať jak třeti u šachu. Jemně sem ho nakopnul, on se spamatoval, přectavil mě a dodal, že mě vzal sebu, bo beze mě by to něnašel. Helena (tak se ta rezka menovala) se zařechtala a pry že tu tež neni sama, bo měla obavy, aby něpřyšel jakisyk ten internetovy pedouchil. Mavla za nas a ku stolu přycupitaly dvě podobně pěkne robki, kere se furt hihňaly jak ten pajtaš ze Superstar a prohližaly sy mě jak pyroman senik. Napadlo mě, že mě trefil šlak a ja sem v nebi. Hned sme sy lapli k jednemu stolu a Marek začal šuškať s Helenu a ja sem robil kašparka ostatnim. Z jedne z nich sem byl nadšeny, bo měla na hlavě zrobene z vlasu bodliny jak kaštan a ja sem měl chuť ji na ně maknuť, esli fakt pichaju. Ale rači sem se krotil.
Marek přešel bryskně z velveta na bile vino, bo ho chlemtala Helena. Tuž to mu určitě zrobi v břuchu dobře. Esli budě spať u mě, tuž doufam, že mi něpobluje tepichi, bo z vojny sy pamatuju, že sme mu přezdivali mikser, bo jak smichal na vychazce pivo s tvrdym aji měkim chlastem, progrcal celu cestu do kasyna a raz hodil šavlu z druheho patra a dozorčimu v přyzemi to vteklo takim tym sklapjacym oknem přymo do gzychtu, bo zrovna kuřyl u okna.
Ti dva už nevěděli o světě kolem sebe, bo sy mačkali ruki jak študent jebaki a čučeli sy do oči tajak na kontrole u očniho. Objednal sem fernet pro sebe a aby mě ty robki něpomluvily, aji po štamprli pro ně a dal sem vykladal vtipy a podobne cypoviny. Ten večer sem se překonaval, bo ty dvě se řechtaly jak Čip a Dejl. Čas letěl a ja sem se snažil vymyslet, jak spojit dohromady akcyju u Kajoša s mojim dalšim pobytem s tu ježatu mladežnicu, bo s Markem se asy nědalo počitať.
Naraz vešel manik, co mi byl jaksyk povědomy. Jak mě viděl, zařval na celu knajpu "Zdar Svejzy, vedle už začli". Něchapal sem, tuž sem ho ignoroval, ale jak sy sednul k pultu a cosyk začal šuškať servirovi a oba se potem začli řechtať na cele kolo a čumět se směrem ku mě, došlo mi, že se asy bavja o mě a ja enem matně vim čemu a spiš doufam, že to neni pravda... Dali sme eště po fernetu, hodil sem dvě kila na stul a zavelel "Všecy za mnu, mam napad!" Přyožraly Marek se svoju samolepku, aji ty obě kočeny vyrazyly za mnu ven. Venku sem jim řeknul o jedne fajne akcyji (někere detajly o Kajošove chemicke minulosti sem zamlčel). Partyja se dobře bavila, tuž šly jak ovce. Marek eště zašel dovnitřku kupiť flašu vina.
Kajoš bydli v Michalkovicach u řbitova, tuž sme jeli trolejbusem. Obě ty pijonyrki se mě držely jak snopel okna, bo sem byl čim dal zabavnějši. Ty dvě holubički spolu seděly na zadnim dvojsedadle, střydavě upijali vina, ale na Markovi už bylo vidět, že se mu v břuchu hadaju ty ruzne chlasty, kery se pujdě prvni podivat, čemu to tam venku tak hušta. Dojeli sme na konečnu, zazvonili u Kajoša, přyvitali se a vlezli dovnitřku. Eště že ma rodiny domek, bo tam už to hučelo jak v ule. Bylo tam asy patnast ludi a to sem počital enem tych, co eště stali na nohach. Jako veducy vypravy sem všeckim ukazal cely kvartyr. Marek chtěl hlavně vidět hajzel. Cely večer potem střydavě miznul a vynořoval se jak neplavec v bažině, ale Heleně to asy něvadilo, bo dycki s usměvem stala za dveřami a obětavě čekala, až on vyjdě ven, utře sy pyščisko rukavem a zas se na ňho zavěsyla. Ja sy z večera ostře pamatuju akurat jak Kajoš doněs prvni vzorek svojeho noveho koktejla s pracovnim nazvem Ostramošt. Tuž něbylo to špatne, chuťově bych to přyrovnal ku vodce s pepřem, olejem z rybi konzervy a možna aji trochu jaru sem tam cytil. Kajoš to podaval jak tekilu, navrchu s cytronem a posypane solu. Jasně sy pamatuju štyry kališki a potem už to bylo jak na Švermě přy zavalu. Eště než sem dostal hajcmanem do paly zevnitřku, viděl sem Marka jak leži v kuchini na zemi zalomeny jak hřydel z vetřyeski a vedle něho sedi Helena, jeho hlavu na klině, usmiva se a hladi ho po vlasach...
Zbudil sem se rano. V pale sem měl jak po transplantacy mozku. Bolely mě oči, bolely mě uši, bolely mě vlasy. Vlasy! Kura!!! Jak sem sy šahnul na palu, pichnul sem se do dlaně. Štvrt hodiny sem se zdvihal ze země, až se mi podařylo doplazyť do kupelki k zrcadlu. A kura!!! Vypadal sem jak jedna z tych pijonyrek. Na pale sem měl ty bodlaki, co sem včera tak obdivoval. Asy sem je obdivoval moc nahlas, bo mi je kdosyk zrobil, asy abych měl radosť. Na omak byly dosť tvrde. Možna bych na ně aji jabko napichnul. Zařval sem hruzu, bo sem sy přectavil, jak s tym pujdu v ponděli do roboty a šel sem hledať po baraku ty mladežnice, bo to byla beztak jejich robota. Prolez sem dum od pudy po sklep, našel plno dvojic aji jednotlivcu, co byli eště v komatu, potem sem našel aji Marka s tu jeho, jak spali omotani jak žižaly, ale moje kadeřnice nikdě.
Vratil sem se do kupelki a rožnul sem všecke světla. Do řyti! Prvni sem sy něvšimnul, že mi kdosyk ozdobil ty bodliny červenu barvu. Vypadalo to jak dilo šileneho sprejera. Posledni kapka byly dvě telefoni čisla – jedno na každym licu. Opsal sem sy je a zkusyl je vydrhnuť, ale asy to bylo lihovym fixem. Zkusyl sem to přetřeť zbytkem jedne štamprle a kupodivu to šlo trochu dolu. Vztekly jak Goro ve vyhibce sem parurazy kopnul do Marka, esli idě dom, ale jak se nehibal, řek sem sy že trefi sam a vyrazyl sem, dokavaď su ulice eště prazdne. Neměl sem čapku, bo v zymě sem věčinu frajer, tuž sem hlavu vrazyl mezy ramena a dufal sem, že něpotkam nikoho znameho, bo jak by mě kdosyk viděl s tym rudym kaštanem na pale a tymi licami jak černošska Marfuša, už bysem se na šichtě něukazal.
Jaksyk sem se dostal dom. Vrazyl sem palu pod sprchu, ale to svinstvo něšlo dolu. Nasrany jak v parku od psu sem sy šel lehnuť. Kolem třeti mě zbudil zvonek. Hrdlički dorazyly. Před dveřami se pomuckali, pobavili se nad mojimi flekami a Helena odešla dom. Marek se v kvartyru vznašal jak vzducholoď nadmutych duchodcu a furt mluvil o Heleně. Potem se vrhnul na tu dortu, co mi slibil. Ja sem dal dumal co s tu barvu. Tuž sem v kupelce skusyl aspoň ty stvrdle špički trochu ostřyhať nožicami. No nic moc. Skušal sem eště smyť ty rozpite čisla a už to vypadalo celkem dobře, no ale možna to enem přebil ten egzem po te štamprli, co sem sy rozetřel u Kajoša po gzychtu.
Po dvuch hodinach sem na tym byl tajak rano – barevny, natekly, nasrany a ten gizd sy v kuchini pohvizdoval. Než se se mnu rozlučil, pravil že dorta je v ledničce, pry vypadam dobře a určitě se do měsyca zas zastavi. Ve dveřach se eště zoptal, esli něchcu odvesť do holiča.
Jak vypadnul, šel sem skontrolovať ten zazrak. V poloprazdne ledničce se na mě šklebila dorta, akurat taka, keru sem něčekal.
Ten vul mi splacal aspikovu dortu!!!
Marek z vojny dorazyl
Ten přebytek cukru v te něpodařene snidani mi zdvihnul naladu a ja sem se zařeknul, že mě ty rebeki na šichtě něrozhoďa. Jak se budu shaňať po dortě, cosyk vtipneho jim odpovim a budě klid. A beztak už na to zapoměly.
V robotě sem měl dopoledně ine starosti, bo epidemija vrcholi a krom šefa, keremu bych to přal, su všecy na nemocenske. Šef je ale sviňa odolna jak flek na galatach, bo žere cečko a beztak aji anabolika. Roboty jak na kostele, navic mi přyšla ezemeska od Marka (ten kamoš z vojny), co měl přyjet v sobotu, kaj se ptal, esli to teda plati a že sem měl zavolat a potvrdit to. Aha, vypadlo mi to z paly jak předvolebni slib. Jaksyk se mi to rozleželo a moc se mi do teho nechtělo, tak sem sy pomalu začal přypravovať odpověď, ať se něhněva a že sem chory a že sem vyhořel a kdesyk cosyk. V tym vlezla do kanclu bez zaklepani Petra (jedna z tych hijen, co mě navlekly do pečeni) a pry kaj mam dortu. Jak sem byl zamyšleny nad dyplomatycku ezemesku, moja přypravena rani zabavna odpověď byla v dupě a ja sem se slyšel, jak ulisně kvakam, že přes tyden něstiham a ať sy počka po vikendu. Kurňa! No nejsem ja cyp? Jasně se rozhodnu se z teho vyvlecť a zas sem v tym až po lopuchi. Jak to dam o vikendu dokupy s tu navštěvu, tuž to fakt nevim.
Po oběde mi jak na sviňu volal Kajoš, že pořada o vikendu akcyju, esli se něchcu staviť. Jeho akcyje su dost dobre. Kajoš je pověstny zalibu michani koktejlu a testovanim jich na luďach, co přydu na ty jeho pařby. Kdysyk sem z jedne odchazal po paru kališkach ružovohnědožlute směski z uplně cyzy blondynu a zbudil sem se rano na zastavce u křyžovatki Bohumin-Dětmarovice enem ve slipach, přes kere sem měl přetaženu pemprsku. A jeden manik tež asy dodněska spomina, jak popil cosyk zeleneho a doma dostal přes pysk od roby, bo se dobyval ve dvě v nocy dom zabaleny v alobalu s cedulu C3PO na krku a řval cosyk o klonach. Ja ja, to všecko ta Kajošova manyja. Co chcetě od nědostudovaneho chemika.
To mě celkem nalakalo, tuž sem pokračoval ve vymyšlani ezemeski pro Marka, že navštěvu musyme odložiť, bo chřypku vystřydala cholera. Pro změnu do kanclu vplula Jaruna jak ledovec před tytanykem a začla cosyk žbleptať, ale ani nevim o čim, bo jak přemyšlam nad jednu věcu, nědokažu se sustřediť na inu. Tuž sem sy řek, že na to seru, bo tu je klid jak na dostihach a vymyslim to doma.
V lokalce mi zazvonil mobil a nervozni Marek se ptal, čemu sem se něozval. Tuž co mi zbylo ine než mu to potvrdit. Na celu lokalku sem vykřykoval, jak se těšim, až to pořadně roztočime jak na řetizkovym kolotoču. Byl sem na sebe trochu nasrany, ale zduvodnil sem sy to tym, že to nakoněc budě fajne a přynejhoršim možeme zajit ku Kajošovi oba. Doma sem byl znechuceny z marasu v kuchini a uvažoval sem, že zavolam mamě. Ale tak hluboko sem eště něklesnul, tak sem do jedenaste poklizal. A zežral sem aji drobki nepřyliš jedle barvy.
V patek sem kupil zasoby žradla ať Marek něřekně, že sem socka. Do posledni chvile, než zazvonil, sem čekal, že nědojedě, bo zas sem měl ten zachvat, že němam rad navštěvy. Tuž ale musym řeknuť, že Marek se vubec nezměnil. Pokecali sme jak za starych času. Potem vytahnul krabicu řyzku, co mu mama nasmažila na cestu – moja by mě na cestu vybavila kecami, čemu tam musym jet – no a po obědě z něho vylezlo, že než pujdě na to rande, potřeboval by si kupiť jakesyk hadry ať něvypada jak hastroš, bo u nich na dědině take ty velke hipermarkety němaju. A pry esli ho budu navigovať. No oživla nočni mura. Ale dal sem se přemluvit a zajeli sme jeho olcytem do šokinparku. Cestu sem popisoval ty běsne roby ze šichty, jak mě nuťa pect. To ho rozesmalo a nabidnul se, že mi třeba v nedělu pomože. Hned byl svět veselejši a ja sem začal premyšlat, jak v ponděli tu třypatrovu dortu dostanu do roboty. Budu muset na zastavce trochu zabojovať. Prošli sme paru obchodu, mě to moc něbralo, ale Marek byl nadšeny a nakupil sy hadru jak na dva člověki. Jak sme jeli zpatki, došlo mi, že sem toho moh využit a tež cosyk kupiť, když sem sy zrobil tu čistku v hadrach. Dosť mě to nasralo, že mi to nězecvaklo hned. Možna umiram nebo mam alzhaimra, když už mi take samozřejme věcy dochazaju tak pozdě.
Jak sme přyjeli dom, Marek se navlek do tych hadru co sy kupil a začal se nakrucať před zrcadlem. Pochvalil sem mu to i když mi v tym přypadal jak kašparek. Nalel na sebe trochu smradlave vody, co mi zbylo na dně, ja mezytym planoval, co spacham u Kajoša. Marek naraz znervozněl jak třynastka před prvnim rande a začal motať, že vlastně nevi, kaj maju sraz s tu babu, a beztak že tam nětrefi, a co jak tam něbudě, a dalši dřysty prdy. Pochopil sem a nabidnul mu, že ho tam doprovodim. Rozzařyl se jak uran 235. Scuka měli mět v jednem knajpě na Stodolni, tuž sme vyrazili spiš, abych mu všecko ukazal a řeknu vam, to sme neměli robit...
Jak sem robil dortu
V receptu psali, že taku dortu zvladně aji začatečnik v kuchini, bo neni třeba vahi ani podobnych capin, tuž to mě celkem povzbudilo do roboty.
Začal sem vajcami. "Oddělte žloutky od bílků", psalo se tam. Tuž to se snadno řekně, ale jak? Spomněl sem sy, jak to robila mama a jebnul sem vajcem o okraj hrnka. Vajco aji se skořapku bylo v hrnku.
Akurat že ten hrnek stal na kraju linki a tak chvilu dumal a potem se odebral parakotoulem k zemi. Dumal sem, jak ten žabi hlen se střepami dostať z lina pryč, ale potem sem obětoval staru košulu, co sem stejně chtěl vyhodit. Eště že sem tych vajec kupil cele plato, bo to asy něbudě až taka hračka. Vzal sem dalši vajco a skusyl to menši sylu. To už bylo lepši, ale jak sem se snažil odervať obě pulki od sebe, ruplo mi a šlo cele do druheho hrnka. Kurec palec! Po deseti minutach a osmi zdrbanych vajcach se mi konečně podařylo rozebrať vajco na třy dily, akurat mě celkem nasralo, že sem to neměl kaj dat, bo ten hrnek byl plny tych něpodarku. Chvilu sem balancoval a hledal třeti ruku. Něnašel sem, tuž sem ramenem na třeti pokus otevřel vrchni dveře linki, pyskem vzal nejbližši čisty hrnek a přytym daval bacha, abych to rozdělene vajco nevylel ze skořapek. Jak sem pomaly před stolem robil dřep, hlavu vytočenu, abych ten hrnek pyskem spravně postavil a ruki sem měl furt vodorovně, v duchu sem sy postěžoval, že to vařeni je dřyna jak cyp. Paru takich vařeni a mam svaly jak Jarmila Kratochvilova, jak eště litala za Kocembovu, kera ji šlohla holici strojek, po Vitkovickim tartanu. Potem už sem celkem zkušeně rozložil třy dalši vajca na bilki a žlutki.
"Z bílků ušleháte sníh", to sem viděl u mamy robiť šlehačem, ale ten ja němam, tuž sem to zrobil vidličku. Šlehal sem jak kombajn s motorem ze stihački, ale snih to furt něpřypominalo. Tuž sem eště zrychlil a nakoněc to aspoň trochu zbělalo. Jak mam utřeť žlutki s cukrem se v navodu detailně něrozebiralo, tuž sem to enem slel dokupy a michal, až se cuker rozpustil. Skusyl sem a něchutnalo to zle. Přypominalo mi to, jak mi mama jako malemu harantovi davala skusyť, jak pekla. Včil se měl vmichať tuhy snih do tych smichanych žlutku. Kurec, jak tuhi? Čemu to něnapsali na počatku? Vlel sem tu bilu břečku podobnu temu, co je venku na cestě, jak vyjedu sypače, do žlutku a pořadně promichal. Na co tuhi snih, šak to musy stačit. Přysypal sem šest lyžek polohrube muki a hrdě sy prohlednul budoucy dortu. V duchu sem se pochvalil, že eště paru vařeni a budu tak dobry, jak ten fajny kuchtik Džejmi Olivijer, co na něho čučim na kabelovce, ja se cpu chlebem s paštiku. Dalši větu mě ale navod zaskočil: "Směs nalejete do formy vysypané hrubou moukou."
Do dupy, kaj vemu formu???
Že bych ju zašel kupiť, to něpřypadalo v uvahu. Přece něvyhodim dalši chechtaki na cosyk, co už v životě něbudu potřebovať. Kastrol! Kulate to je a jak to pořadně vymažu maslem, tuž to musy isť vyklepnuť aji jak to budě upečene. Dole v lince sem našel eště jeden stary hrnec od mamy, co měl dobru velikost, ale jakesyk divne věcy na dně. Chtěl sem to vystlať alobalem, bo kdo by se s tym drhnul, ale potem sem sy to rozmyslel, bo by to mohlo smrdět po gulašu, či co to bylo to zelenomodre na dně a navic, kaj bych vzal alobal? Rači sem vzal hrnec na špagety, aspoň budě dorta velka.
Vymazal sem maslem a nasypal tam muku (eště že sem vzal všecke třy druhi). Nalel sem tam tu kašu a přečital sy v navodě, že to mam bechnuť do rozehřate truby. Kurnik šopa, přyště si navod přečitam pořadně cely a vickrat. Zapalil sem trubu naplno a šel se projit po kvartyře, abych se uklidnil. Za štvrť hodiny už byla žhava jak vysoka pec před odpichem, tuž sem tam bechnul dortu a nastavil sy budik na pulhodiny. V navodě psali, že raz za čas se to ma zkontrolovať pichnutim špilki. Jak sem byl nervozni a furt pichal a pichal, tuž to nakoněc vypadalo, jak by tam po hlavě spadnul ježek.
Něbudu vas napinať. Z truby sem vytahnul cosyk, co syce mělo barvu dorty, pokud spruměruju barvu na kraju a uprostředka, ale bylo to stejně vysoke jak ta vrstva te břečki, co sem tam před třyštvrtě hodinu nalel. Tuž to by mě zajimalo, jak to podelně rozřežu na třy stejne plata? Změřyl sem přesně hlubku bodcem ze šuplery a planovany počet vrstev snižil na dvě. A to eště v přypadě, že to pujdě. Něchal sem to vychladnuť venku na řymse a dal sy slivku na povzbuzeni. Za necelu hoďku a šest slivek to bylo chladne, tuž sem to skusyl vyklopiť na taliř. A nic. Klepal sem, ťukal, prosyl, nadaval aji vyhrožoval, šparal kolem okraju nožem, ale guvno. Jak sem byl vic a vic vstekly, nakoněc sem s tym jebnul o taliř a naraz bylo vyřešene, jak tu centymetrovu placku podelně rozřežu na dily. Z dorty byla drobenka michana s porcelanem. Proklel sem ty hyjeny baby v robotě, rozškubal tu gazetu aji s navodem a šel spať.
Rano sem sy vzal snidani do obyvački, bo v nocy se něstal zazrak a žadna vila-uklizečka nědorazyla. Rovnoměrna vrstva muki pokryvala všecke stolki aji stul. Semtam kusek těsta nebo dorty, v dřezu halda bebechu, kere sem určitě němoh všecke použit a na dně špagetoveho hrnca rany od kladiva. To mě ale něchalo klidnym, spokojeně sem žvykal kuski spravne barvy, zapijal to šlehačku, kera to dilo měla dozdobiť a přytym přemyšlal, jak s tymi ropuchami v robotě vydržim.
Asy sy něcham přyvřeť palu mezy dveře lokalki a něcham se posmykať paru zastavek. Otřes mozku a strata paměti to isti.
My chlopi dokažeme všecko na světě
Druhi den na šichtě po nemocenske začlo peklo. Roboty jak na kostele, bo moju robotu za ten tyden moji nemocenske nikdo něpřevzal. Šef mě přyšel osobně poplacať po hrbě a pochvalil mě, jaki sem dobry pracant. Čul sem cosyk podezřeleho. No jasne! Chřypkova epidemija dolehla na ostatni a ja sem dostal robotu navic za ty chore pazgřyvce. Do gzychtu sem se šefovi usmival, ale v duchu sem mu nadal do hovad, bo za mě ten tyden tež nikdo něrobil. Eště sem mu vul řeknul, že to neni žadny problem, že to zvladnu. Abych se ztrestal za tu odvahu, hryznul sem se do jazyka a zašel sy do kantyny kupiť pralinki. Jak sem prochazel kolem Jarunina kanclu, zaslechnul sem cosyk o Kokotkovi, jaki byl super přy sobotni volbě miss. Ta bestyja ho zas ma na stěně! Tuž ani sem sy ho v te bedně něvšimnul. Čučel sem syce jednym okem, ale viděl sem enem fajne roby v plavkach.
Na oběd sem šel sam, bo banda doma žere paralen a s šefem něchodim. Ja vul sem sy lapnul ku stolu k babam a něchal sem se vtahnuť do debaty o chlopach. Ty hlupe feminystki nas tam pomluvaly, že pry sme hovada, co umja akurat chlastať a žrat, doma nic nězrobja, guvno umja a su nechutni. Ony že přydu dom utahane jak matka M30 a eště musa tym gizdum navařyť. Misto teho, abych držel pysk a žral ty divne nudle, co mi plavaly v taliřu, sem začal chlapy obhajovať, že všecy nejsu stejni, že ja napřyklad sy poradim se všeckim možnym, aji doma pospravuju ruzne věcy. Moc duvěryhodně sem asy něvypadal. Jedna z nich pomluvila svojeho chlopa, že ten sy neni schopny ani čaj uvařyť bez ni. Na to zas ja, že jak by bylo třeba, že bych si aji navařyť doved. Šak podle navodu to musy umět každy, kdo umi čitať. Ty harpyje se rozchechtaly tak nahlas, že naměstek, co byl zrovna na řadě, nechal tac se žradlem u pokladni a valil sy na hajzel zkontrolovať přyčesek. On je na ňho trochu haklivy. Marta z informatyki se tak smjala, že sy polivku pokipala bluzu. Jak se uklidnily, asy mi definytyvně jeblo v bedni, bo sem se s nima vsadil o liter fernetu, že jim do patku podle navoda upeču buchtu, a co buchtu, dortu! Chudak naměstek. Ten se asy dněskaj něnažere.
Po obědě sem šel domastit tu haldu papiru po chorych kolegach a na ty kecy sem zapoměl. Vypadalo to, že tu budu do večera. Jaruna jak šla dom, jaksyk litostivě se na mě podivala a položila mi na stul složeny kusek papira a pry že na mě budě myslet. Tuž dobre, tak sem zas pro ňu něodolatelny, pravil sem sy, jak sem rozbaloval ten papir, istě pozvani na romantycku večeřu ve dvuch. Guvno! Byl tam ruku nadrapany recept na ořechovu dortu. Spoměl sem sy na sazku a už sem do teho něbyl taki hrr. Tuž přece něklesnu tak hluboko abych vařyl pro baby ze šichty, no ni? Co tak poprosyť mamu? Blisknul mi hlavu nedělni oběd. Tuž to rači zajdu kupiť do te martinovske cukrarny před Masarykačem.
Cestu z roboty sem vystupil u Elektry a šel to omrknuť. Dortu tam bylo jak na děckim dňu. Asy sem nasral prodavačku, jak sem se ji zoptal, esli tam němaju jakisyk lehce olezly, bo ty marcypanove ruže by mi ty naše roby asy něuvěřyly. Jak mě ten o hlavu nižši pajtaš v uniformě černeho šeryfa vyvaděl ven, v duchu sem ho proklel a vyrazyl do Delvity kupiť věcy na vařeni.
Stal sem tam mezy regalami a nadaval sy do hňupu, že sem ten Jarunin navod něchal v robotě na stole. Z čeho se asy tak robi dorta? Matně sem sy pamatoval, že tam byla napsana muka a vajca. Tuž sem kupil plato vajec a třy sački muki, ať je teho vic. Jak sem šel kolem regalu s gazetami, na jedne byla fotka jakehosyk žradla. Začal sem tym listovať a dostal sem hlad, bo tam byly same fotki žradel. Asy sem tam stal dosť dluho, bo přyšel jakisyk rambo v o dvě čisla menšim tryku a pry esli sy čitam, nebo kupuju. Jak sem to chtěl vratit zpatki, řek mi, že včil jak sem to poslintal, sy to musym kupiť. Vul jakisyk, jak by to šlo z jeho peněz! Vzal sem tu kuchařku, pomalu šel k pokladni a listoval. A vida – dorta! Už mi chyběl enem cuker, šlehačka na ozdobu a čokolada na poleti. U pokladni sem všecko vyložil na pas. Jak sem platil, taka ta vesela robka u prvni kasy na mě spiklenecki mrkla a pry esli budu pecť. Spokojeny s tym, že mam všecko aji s navodem, sem se ji pochlubil, že to je muj prvni kuchařski pokus. Baba ve frontě za mnu mi pluvla žvykačku na kabat, jak se uchechtla. U vchodu sem se eště otočil. Ty dvě sy tam asy vypravjaly vtipy, bo se smjaly jak Uršula Klukova.
Doma sem se převlek, rozložil na stul recept a ty bebechi a parurazy sem sy to nahlas přečital. Napsane to vypadalo lehke jak vyskočiť z rozjete lokalki. Jak to dopadlo, o tym někdy přyště...
Nedělni oběd u našich
V sobotu se mě asy mamě zželelo jak mě viděla v tych sněhovych papučach, tuž mi večer volala, esli něchcu přysť v nedělu na rodiny oběd. Potem mi ale došlo, že možna enem chce zpatki ten kastrol, co mi pojčala s tym žradlem, jak mi doněsla ten dopis z vojny.
Rano sem ho oškrabal od tych plesnivych zbytku, ale moc to něšlo, tuž sem ho hodil do vany a pustil na ňho sprchu. Mezytym sem rozmyšlal, co sy obleču, bo včerejši oryjentačni běh sněhem v pantoflach zanechal nasledki – mam rymu jak cyp. Jak sem se tak prohrabaval hadrami v šifoneře, polovičku sem vyhazal na zem, bo jak sem viděl ty hadry z katalogu Zyma75, rozhodnul sem se, že se budu oblikať modernějši, ať sy o mě roby nemysla, že sem stary cyp. Jak sem se tak v tym hrabal, zystil sem, že věčinu z tych hadru, no skoro všecke, mi kupovala mama a i když ona dycki tvrdi, že to je ta nejvěči moda, mi to až tak něpřyjdě. Zabalil sem ty nejhnusnějši kusy do igelitki, přyhodil kastrol, kery sy plaval v ucpane vaně jak Leonardo a ne a ne se sviňa odmočiť a vyrazyl sem. Před barakem sem chvilu uvažoval, že bych ten přypečeny hnus vyhodil aji s tymi hadrami, bo to zas budě kecu, že sem něpořadny jak prase, ale kdybych přyšel bez hrnca, tuž to bych moh na řyzek zapoměť. Beztak je ten bebech eště z věna po babce.
Jak sem tam tak dumal u kontejnera, ze dveřy vyšel Marcel (šak vitě, kamoš od Jaryna z dyvidy pujčovni) s hrablem v ruce. Na pul huby sem prohodil, že to je hnus měť tyden jak tak vali sněhem. Nasrany jak bezruki šachista mi řek, že on tyden nema, ale susedka z přyzemi ho poprosyla, esli by to něvzal za ňu, že ma cosyk s nohu. V duchu sem se zařechtal jak Šemik před přystanim a než sem odešel, poradil sem mu, ať sy potem k ni zajdě na štamprlu, že ona ho určitě rada odměni.
Jak sem dorazyl k mamě, už tam byla cela ta naša familija. Segřyne děcka byly slyšet až do přyzemi. Pozdravil sem se se všeckimi a něnapadně schoval kastrol v kuchini mezy ostatni hrnce a eště pro zycher sem ho narval do věčiho hrnca a zakryl přykřyvku. Potem sem se zašil do křesla v ložnicy a robil, že tam nejsem. Na boku šifonera visela nažehlena haviřska uniforma. A do štajgrove řytě! To foter budě mět zas sraz stare partyje z roboty. Raz za čas se tak u nich slizaju jak bezdomovcy na hlavnim nadraži a spominaju na stare časy, jak eště za komanču byli mistřy světa. Všecy dycki přylezu v uniformach a to potem vypada jak na soutěži "Kdo na sebe narve co nejvic hornickich hadru". Věčinu mě mama pozve, abych je po te akcyji rozvez dom. To sy dycki vyslechnu ožralych kecu o tym, čemu sem lez na školu a nešel do rubani a robil sem fotrovi ostudu. Skoro měsyc předtym tata lešti knofle a narameniki a pokažde němože nic najisť. Eště že už tam němeškam, bo to aspoň němože svesť na mě.
Konečně žradlo! Dojed sem polivku, přy kere se celkem nic něstalo krom toho, že mala od segry přelivala polivku staršimu brachovi do taliřa a ten do ni pluval a sledoval jak ty chrchle robja ostrovy a vykřykoval "Novy Zeland" nebo "Gronsko". Zas machroval, co se ve škole naučil, pajtaš. Nejstarši synovec, ten upřymny, vysvětloval mamě, že potřebuje do školy nejnovějši model komputera. Mama ho sledovala tajak dycki, přytym kivala hlavu a zaroveň radila segře, co sy ma vybrat z jakehosyk noveho katalogu tych ženskich sraček na gzycht. Otec v klidu žral řyzek, sledoval mě jak kobra kralika a potem na mě vybafnul "Kaj sy zašantročil moju helmu, gizde?" A pry, že sem sy ju v letě pučoval na kolo. Tož či sem hňup, abych jezdil na kole s hornicku přylbu? Segra misto aby se mě zastala, enem sy přysadila a pry že mě fakt s ňu viděla na kole. Mezy fotrovym pohledem a řezanim řyzka sem rozmyšlal, kaj bych ju tak asy dal. Po obědě sem se poflakoval kvartyrem a nakukoval do skřyni, kutu a polic, esli tam někdě neni. Helmu sem něnašel, zato sem objevil svoje radyjo, o kerym kdysyk mama tvrdila, že se ji rozbilo.
Nakoněc sem zabrusyl aji do svojeho byvaleho pokoja, kery je včil přerobeny na děcki pokoj, bo segra je tam častějši jak v robotě. A vida! V obrovske kisni hraček sem tam našel červenu přylbu s černymi tečkami. Hned sem valil tatovi segřyne děcka nabonzovať a měl sem z teho pocyt, tajak Zaremba přy přebirani zlate. Až do te chvile, než z děcek vylezlo, že tym balakrylem sem jim to natiral ja, jak měli před vanocami maškarni besydku a ja sem se stavil navaleny k segře s darkami. Jaksyk sem se tam přestal cytit jak doma a rači sem vypadnul.
Před barakem sem sebu jebnul, bo Marcel to jaksyk nězvladnul. Jak sem vlez do vchodu, slyšel sem tu semetryku, co zaměstnava susedy odmetanim sněhu jak řve na Marcela esli neni blby, že kaj by ona vzala štamprlu a že tu vodku sy schovava pro syna. Dom sem šel rači pěški.
Robtě dobre skutki - dostanětě do budki
Včera sem byl konečně na šichtě. Syce dluhe pochody mi eště moc nesvěča, ale mezy partyju sem se cytil lepši jak doma, bo tam už sem sy ku koncu přypadal jak v hrobce. Rano na zastavce všecko přy starym, ale kupodivu mi ty zavody v přetlačovani a v běhu na deset metru přes prekažki něvadily.
Těsně před volnym sedadlem mě předběhnul taki mlady turysta s batohem na řbetě, ale čert ho vem, bo mě stejně eště bolela řyť ze soboty, tuž sem rači celu cestu stal. Sobota stala fak za to...
V sobotu sem sy užival poobědovu syjestu. Lapěl sem sy tak u okna, srkal turka a čučel ven, jak tam litaju take fajne nadychane vločki. Jedna se přylepila na okno, tuž sy řykam, to su borci tam nahuře, kura, to su majstřy. Možna bych u te přyrodni televize aji zachrapal, ale naraz zvonek. Susedka z přyzemi, taka fajna pohadkova babka, usměv jak ředitel Stražne věže a pry esli bysem něbyl taki hodny a něpomoh ji s uklidem sněha před barakem. Na ňu je tyden a ona předevčerem ušklhla na ledě a dobila sy koleno. Tuž čemu ni, syce se mi po chřypce moc nechtělo, ale šak dobry skutek se hodi, no ni? A navic, co je paru vloček pro chlapa, jak ja? Poděkovala a odspichala k vytahu krokem milicyjonařa na prvniho maja, po nabitym koleně ani pamatki. Tuž to mi bylo podezřele, ale co.
Oblek sem se jak Mesner, bo venku bylo minus dvacetosum, ale ten teploměr němožu brať moc važně, bo jak sem raz skušal na maminu radu zavařovať ogurki, asy sem ho dodrbal. Vzal sem hrablo dole na chodbě a vyšel před barak. Asy sem se měl vzať pořadne buty a ni domacy korkove cukle od ťamanu, bo enem sem šlapnul na chodnik před domem, řyťberger jak Romanov a už sem brusyl kostrč. Kolem šly zrovna dvě take fajne dvacytki, tuž sem se přes ty mžitki před očami usmal a pravil, že led je fajny a asy se vratim pro brusle. Asy mi to něspolkly, bo se začly řechtať a pravily cosyk o navalenych duchodcach. Postavil sem se na nohi a zaryl hrablem v tym bilym betoně až sem ho malem zlomil. Tuž do dupy, to je tvrde jak ten cytron, co sem před pulrokem zapoměl vzadu v ledničce. Chvilu sem se trapil s tu bilu sračku, ale po pulhodině, jak mi prokopana cesta zas zapadala, sem se rozzuřyl, proklel ty pajtaše nahuře a skušal mavať hrablem ve vzduchu, abych ten maras odmet eště než dopadně na chodnik. Malem sem sejmul tu nadrženu susedku, kera to naštěsti pochopila jako vyzvu a pozvala mě na večeřu. Tuž ale taki zufalec zas nejsem...
Za dalši štvrhodinu už sem měl syly jak bager s prasklu převodovku, tuž sem zapnul mozek. Na to se musy inač. Naštěsti je v baraku pytel ze solu, tuž sem ho dotahnul ven, dvakrat sebu eště jebnul a nakoněc to uspěšně posypal. Nejsem žadny Harparagon, tuž sem se přy sypani pořadně rozmachoval. Jak na sviňu šla pravě kolem taka stara kožuchova manekina s takim tym čoklem, co se vleze do kabelki aji s kličami a pudřenku a v nouzy zastupi chlopa. Baba začla řvať jak Gubarev, když mu Remek mačkal špatne knofle a pes kvičel jak špatně trefeny bravek, bo posypova sul v očach, to je maras. Schoval sem se ve vchodě a počkal, až pujdě do dupy. Ta štvrhodina akurat stačila, ja sem sy mezytym přečital všecke novinki na vyvěsce, na kere sem nikdy neměl čas, snih mezytym pěkně natal a potem sem enem tu hnusnu rozměklu sračku hrablem zhrnul, hned jak sem se znovu postavil na nohi.
Sklidil sem bebechi, vytahnul mřyž na buty, kera mi služila jako poistka dveřy a valil vytahem dom do tepla. U dveřy mi zatlo. Kura, kaj mam kliče?! Třykrat sem se prošacoval od čapki až po ponožki jak teply celnik. Ja vul sem jich zabuchnul doma! Co včil? Prvni mě napadlo zavolať hasyče, ale spoměl sem sy, jak raz navaleny Laďa (ten, co se mota kolem tych novin) vypravjal take storki s hasyčami, že ho podezřyvam, že ma s nimi smluvu a jak neni o čim psat, tuž jezdi s nimi na vyjezdy. A že by se mi dvakrat chtělo vidět se misto te pravidelne zoo na koňcu novackich zprav, tuž to ni. Pravil sem sy, že skusym tu babku, kvuli kere se mi to vlasně stalo.
Zazvonil sem a čekal. Za chvilu mi otevřela naježena zamračena čarodějnica, o kere sem sy chvilu myslel, že je kdosyk iny. Jak sem se ji zoptal, esli něma jakesyk nařadi, tuž pry že ni a že čemu otravuju ju a obtiskla mi kukatko na gzycht. Ludě su svině nevděčne. Tež mě napadlo, že bych to zkusyl po balkonach, ale v te kose bych tam beztak přymrznul a už sem se viděl druhi den v Blesku s tytulkem "Ostravski spajdrmen". A navic němam balkon.
Tuž nězbylo mi nic ine jak zajist za mamu, bo ta ma ode mě kliče. Eště že meška tak blizko, ale v tych cuklach to stejnak byla dalka jak cyp. Naštěsti se celkem rychle obalily sněhem, tuž sem aspoň něvypadal napadně. Mama mě prvni sprdla, esli sem blby, že chodim po venku v papučach a potem eště, čemu nězavolam než přydu, že by zrobila buchtu. Než bysem ji to vysvětlil, rači sem zbalil kliče a valil dom.
Na dobre skutki se už možu vysrať. No ale možna, že sy mě ta babka spletla s kimsyk inym, no ni?
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.