Jak se naučiť štyry čisla
Rano idu do dochtora na kontrolu, tuž doufam, že mě v ponděli už pošle na šichtu. Ne že bysem tam spichal, bo ti gzychti, co sy tam valaju šunki a robja že robja, mi vubec něchybja, ale už je mi celkem fajně a z teho vyvalovani doma mi už hrabe.
Rano sem po prašku eště na chvilu zalehnul a zbudila mě v jedenast pošťačka, akurat na dalši prašek. Něsla mi jakesyk rekomando. Jak sem ji podepisoval ten listek, jaksyk divně se zašklebila a odstupila o meter dozadu, tuž sem pochopil, že ty hadry co v nich hnipu, už by zaslužily vyprať. A nebo spaliť.
Rekomando byl novy pipin ku platebni kartě. Tuž do dupy! Moje stare čislo už sem za tych paru roku uměl vyťukať na baňkomatu aji jak by mě zbudili o pulnocy a včil mi zas robja maras v pale. To zas budu pul roka u Pryjora spominať, co to mam za numero a jak se třyrazy pomylim, zas budu stat řadu v Přyvoze ve Spořce, kaj chodim rad jak cyp. Raz mi z tamaď volala baba a pry, že pro mě maju jakehosyk osobniho bankeřa, či kereho šlaka. Hned sem sy přectavil chlopa jak Brus Vilis s kufrem přykurtovanym k pazuře a v nim všecke moje chechtaki, jak za mnu chodi jak zamilovana veverka. Vysvětlila mi, že to je trochu inač. Zoptal sem se te robki, na co by mi to bylo a trochu pyšny, že sy vybrali zrovna mě, sem se zoptal kaj na mě přyšli. Začla mě přesvěčovať, že je to vyhodne, že něbudu museť s každu capinu stať v řadě, ale že zavolam, domluvim se na hodinu, přydu a hotove. A že sy něvybrali enem mě, ale nahodně ruzne dalši chachary, co u nich maju učet, třetim zastupcem druheho naměstka ředitela ozo počinaje a starym Demeterem z Kuřyho rynka konče. Tuž to mi trochu spadnul hřebinek, ale znělo to fajně. Jak mi ale parurazy zežral baňkomat kartu a ja sem te robce volal, že sem bez chechtaku, kere nutně potřebuju a esli mi tu kartu přyněse spatki ona, neměla už taki mily hlas jak na počatku.
Tuž co se da robiť. Šak su to enem štyry čisla. Mam volny vikend, tuž sy to budu vryvať do paly. A přynejhoršim si to napišu fixem na druhu stranu.
Spominkove odpoledně s fotkami
Vypada to, že to nejhorši mam za sebu. V patek idu na kontrolu do dochtora (ten, co tak rad zkuša hemerojdy) a už je mi o dosť lepši. Včera už sem cely den něprospal, ale aji sem trochu pochodil po kvartyře a tež sem dolu sjel vytahem do schranki pro gazetu. Celkem na nic, bo je tam furt stejne guvno ("Kaj stě vzal chechtaki? – Pojčal mi stryc – Kaj vzal on chechtaki? – Pojčal mu Rod – Vitě, že vaša roba stavi burdel? – To sem něvěděl! – Odstupitě? – A čemu?") Jak mi je lepši, už mě docela sere, že sem sy ty praški, co musym brať co šesť hodin, vzal poprve tak cypatě. Odpoledně mi to je celkem šumafuk, bo sem věčinu vzhuru, ale rano v pět, jak mi tydlifon zahraje ten hasyčski poplach, to mě dycki beru mory.
Včera už mě honila mlsna, tuž sem mrknul do teho kastrola od mamy v ledničce, co mi tam navařyla. Naštěsti to něbyly jeji oblibene dršťki, bo to by letěly hned do hajzlu. Po te skoro tydeni dobrovolne dyjetě mi přyšly karboše s kobzolami celkem k chuti. Mama tam syce dycki narve kořeňa jak kuchařka v indyckim mekdonaldu, ale aspoň něpoznam, že se to mlete maso mělo spotřebovať do neděle. Tuž sem pojed, spočnul přy novinach a začal se nudiť. Střydavě sem čučel na bednu a z okna na tu sračku z roztateho sněha. Přy sledovani jakesyk brazylske capiny bez děja, kdě hraly same take ty kozate umělkině a kdě dostať hlavni rolu je otazka centymetru, se mi jaksyk zastesklo a vytahnul sem staru krabicu s fotkami, jak sem byl maly harant. Moc jich němam, bo i když byl foter haviř a tym padem sme byli cosyk jak dněskaj ti bohati podnikatele, na foťak něbylo, bo sme furt šetřyli na dovolenu v Jugošce.
Hrabal sem se v tym jak kura v hnoju a spominal. Prvni hupacy konik a ja na nim v roce. Dosť rozmazane, bo to asy fotil fotr po nočni. Druhe narozki a ja u polistyrenoveho dorta v jakimsyk fotostudyju oblečeny jak kašparek a s hlavu vykrucenu jak sfinga po obrně. Prvni třyda. Ty červene manžestraki s latami na kolenach, co se mi kvuli nim všecy chlamali sy budu pamatovať do smrti. Štvrta třyda a prvni bryle. Tu kravu třydni učitelku sem něnaviděl, bo jeji oblibena metoda jak kohosyk obudit byla jebnuť po nim křydu. Mival sem čelo jak po masti na neštovice. Pata třyda, to sem byl jaksyk spuchly, bo tata na čelbě měl častějši premije. Šesta třyda a Martina. Prvni šťastna robka ze třydy. Ostatni čekaly, až se jim ty neštovice na hrudniku podeberu a ona už měla dvojki. Ze středni sem našel akurat jednu fotku ze školniho vyleta, kaj se třydni navalila tak, že usla v jedne chajdě, tuž sme se u ni skupinově vyfotili. Potem ju chudaka vyvalili ze školy, bo se ta fotka dostala k ředitelovi. Paru fotek z vojny. Naša banda před rotu. Ožraly dozorči jak obima mušlu a spi.
Zbalil sem krabicu spatki do šuflady a šel se napit čaja, bo sem měl jaksyk hořko v krku. Leti to leti. Už sem stary cyp.
Večer sem zapnul bednu a čuměl se na Tytanyk. No to mi tež dodalo. Vypnul sem to, jak šel Džek ke dnu a šel chrněť. Zasrana chřypka, potřebuju se už dostať ven mezy ludi.
Dopis od stare vojny
Dopoledně mě zbudil zvonek u dveřy. Tuž to mě trošku nasralo, bo se mi pravě zdalo cosyk fajneho o Mileně. Otevřel sem, na rohožce položeny kastrol se žradlem a dva dopisy a do vytahu zrovna nastupovala mama a pry ať se brzo vyzdravim a že něpujdě dalej, bo by to eště chitla tež. Tuž neni nad cytlive rodiče, no ni? Vzal sem hrnce a dopisy a bechnul dveřami, že to muselo byť slyšeť až u popelaku. Rozbalil sem prvni dopis, co vypadal jak omalovanka – tam zas dalši vyhra v jakesyk loteryji, ten měsyc už třeti. Jak sy objednam capinu za pětset, pošlu mi hlavni cenu. Do dupy s nimi, už raz mi napalili mamu a aji kdyby to včil bylo prave, co ja bych robil s tolika chechtakami? Hodil sem to do kibla.
Druhi dopis měl moje meno, ale adresu eště k mamě. Meno na spatečni adrese mi bylo jaksyk povědome, ale zaboha sem sy němoh spomět. Tuž sem ho rozbalil a čital. A kura! Marek!! Před sto rokami sme spolu valčili v Bratislavě na vojně. Tuž to byly akce. Pomalu se mi začly před očami přehravať stare historki. Nězapomenu, jak sme šli raz navaleni z vychazki a do kasyna bylo daleko, tuž sme vlezli do embečka, kere stalo před hospu a chtěli sme ho nastartovať pětikorunu, ale než se nam to podařylo, už sem dostal jednu přes palu od majitela. Nebo jak sme raz na hajzlu v knajpě hrali hazenu s mušlu a ten vul ju pustil na zem. Do te knajpy sme už potem něsměli. Marek!!! Kaj ten sy na mě spomjel? Jak sem čital dal, vylezlo z teho, že se rozved po deseti rokach s babu a před paru tydňami se na jakesyk internetove chatě či kaj seznamil s fajnu robu, kera podle jeho slov byla ta prava. No a včil se domluvili, že by se konečně mohli sejit a z ni vylezlo, že je z Ostravy. Hned sy spomjel na stareho kamoša a prohledal šuplik se starymi bebechami z vojny, aby našel moju adresu. Syce nevěděl, esli tu furt meškam, ale za vyskušani nic nědal, krom tych sedumpadesat za znamku. Nakoněc dopisa se ptal, esli by moh na paru dni přyjet a přespat u mě a něchal mi tam čislo na tydlifon.
Hned sem mu volal zpatki. No po tolika rokach už to něbyl taki družny rozhovor jak kdysyk, ale aji tak sme se domluvili, šak sme ludě, no ni? Přyjedě přyšti patek. Tuž to budě bomba! Jak za starych času.
Na oběd sem sy uvařyl ryžu s trochu masla, bo s tym žradlem eště na tym nejsem nejlepši. Zežral sem prašek, cele odpoledne zas prohnipal a večer se akurat mrknul na zpravy, jak tam jakasyk roba otvirala kompot po babce po štyryceti rokach a divila se, že je z něho marmelada. Tuž takich kompotu mam plnu špajzku a tež něvolam dom Tunu. Akurat že na tych mojich je navrchu bilo zelena nadivka a otvirat je neni bezpečne. Raz sem to vul zrobil, bo sem sy něvšimnul nalepki na boku s rokem narozeni moji segry a malem sem hodil šavlu s teho smradu.
V bedni nic něbylo, tuž sem zalehnul hned v osum. Aspoň tu chřypku zabiju spankem.
Horki vikend se staru od Soukupa
Včera už mi bylo o cosyk lepši jak v patek, bo vikend sem skoro furt enem ležel, střydavě usynal, ve snu honil mimozemšťany po Zarubku ze zbiječku a ti se mi před očami měnili na zmenšene kopije te Oscvaldove ze Superstar, no zabava jak cyp, potem sem se zas budil, chlempal čaj a žral praški co šest hodin. Žradlu sem moc nědal, enem suche rohliki. Šak vitě, jaka je chřypka sviňa. Člověk něma chuť dychať, natož cosyk žrať. V sobotu se mi semtam zdalo, jak by kdosyk zvonil, ale zas sem dycki usnul.
V nedělu odpoledně mě zbudil telefon. Volala mama, že mě zhaňala v patek v robotě a tam ji řekli, že sem chory. Tuž mi volala v sobotu, ale cely den sem to něbral. Potem mě zdrbala, čemu nězavolam, že by mi přyšla cosyk navařyť a vyprat spocene hadry. Tuž to je fajne, spomene si na mě třeti den a eště mě napomina jak maleho haranta, misto teho aby přyšla. Pravil sem ji, že nic něpotřebuju a že mam enem spalnički. Tuž na to mi popřala, ať se pořadně vyležim a zavěsyla. Pry spalnički – tuž ta je inteligentni jak moderator z Něvahej a toč. K večeru sem se už přestěhoval z ložnice do obyvački, bo po praškach se mi dycki ulevi a chtěl sem se podivat co je noveho v te černe bedni – no ale hlavně bo to propocene lužko už smrdělo jak když něchatě ryzoto v hrncu tyden na pecu.
Už umim naspaměť cely televizni program a tež sem sy zeřadil všecke stanice podle abecedy, bo ležet mi idě, ale jak mam zajit do kuchině, sem hned hotovy. Akurat mě nasrali ve Frontě magazynu, bo jakisyk hňup zahral škatule škatule hibtě se a přehazal stanice a včil je prvni Nova a co ja s tym? Zvyk je ocelove tryko – vraťtě mi čete na prvni misto. Jak sem propotil všecke dvě pižama co mam, vylehavam včil v trykach, co sem na sobě neměl tak deset roku a co sem našel v šifoneře uplně vzadku. Ty bych sy na sebe něvzal ani do sklepa, bo v nich vypadam jak reklama na stare časy. Hned jak se mi ulevi, vyhažu všecke ty hadry, bo tam su aji take, co pamatuju spartakijadu. No ale kdovi, esli se mi eště kdy ulevi. Čaj už mi leze aji ušami, tuž abych mu dodal trošku chuti, kipnul sem sy tam trošku slivku, praški něpraški.
Chvilu sem aji uvažoval, že bych sy cosyk přečital, ale ty knižki su take těžke a ja sem utahany, jak bysem skakal po jedne noze na Bazaly, tuž čumim na hibacy obrazki a rozmyšlam, esli už němožu byť zavislak. Včera sem se tež zadival na jakisyk seryjal na Romantyce, do reklamy daleko a mi se chtělo s teho čaja chcať jak přepitemu velbloudovi, tuž sem se rozhližal po obyvačce, esli tam neleži jakasyk prazdna flaška. Hned sem se zastyděl, bo tak hluboko bych něklesnul, tuž sem dal hlasytosť na plne kule, odbelhal se na hajzel, snažil se trefiť s čajem do misy a přy tym čuměl přes otevřene dveře na televizu a hned po tym se zas odbelhal do pelecha, tuž mi teho ani moc něuteklo, jak něpočitam tych paru decy na zemi. Horši su ale ty mikrospanki, co mě semtam z unavy přepadnu. To mam potem promichany seryjal s dokumentem o přyrodě a včil jak to vlastně bylo? Měl ten chachar poměr s tu černovlasku a nebo s tym kočkodanem?
Tuž asy sy ten čaj něbudu vylepšovať tu slivku...
Sem nascypany
V patek rano sem staval rozlamany jak spadnuty rampuch. Cely člověk mě bolel jak kdybysem sebu bechnul ze schodu. Taktak sem se doplazyl do kupelki umyt. Bylo mi tak zle, jak když sem raz povečeřal smažene žampijony a zapil to vinem. Pala se mi motala jak po hodině na husenkove draze. Tuž tak přece němožu do roboty! Poslal sem Kamilovi ezemesku, že mi je chujovo a idu do dochtora a pomalu sem vyrazyl.
V čekarni bylo ludi jak věřytelu před Grosovym barakem, tuž ta chřypka, o kere mluvili na Nově, asy budě pravda. Postavil sem se do rohu, kaj bylo volno a čekal. Na řadu sem přyšel za dvě hodiny, jak už sem viděl všecki svate a slyšel tolik historek, že by se z teho dala napsať knižka "Domácí lékař pro naše nejstarší občany" Sestra mi nacpala teploměr pod pazuru a cosyk spisovala. Za chvilu mi ho vytahla, zacvičila obočim a pravila mi, že dněskaj mam střybrnu medajlu za teplotu se svojimi třycetosum osum. Zlatu pry měla jedna robka, kera to vytahla až na třycetdevět šest. Potem mi dala obrazek s veverku za druhe misto, kartu a poslala mě za dochtorem. Ten mě přyvital a se slovami "Vy ste tady nebyl pěkně dlouho, to si uděláme i preventivku" mi mrknul do krku, poslechnul sy mě a řeknul mi, že mam chřypajzňu. Potem chvilu čučel do karty a zystil, že mam aji těsně před prošvihlym tetanem a užuž chtěl chistať iněkcu, ale včas sem ho zarazyl dotazem, esli mě to přy te chřypce nězabije. Cosy zafrfňal pod nos a skřyňku s iněkcami zas zavřel. Potem se mě eště ptal na ruzne capiny, kolik važim a měřym, esli němam rani teploty a esli němam hemerojdy. Asy vycytil moju něistotu, bo mu blisklo v oku a natahoval se pro gumove rukavice, ale mi se jaksyk zamotala pala a taktak sem se chitil stolka, tuž pochopil, že něbudě nic. Napsal mi jakesyk praški a tyden něschopenki.
Cestu dom sy pamatuju tak matně. Dokavaď sem byl venku, chtěl sem sy zajisť do lekarni pro ty praški, abych už němusel z lužka a člověku je hned lepši, jak je chory a može do sebe cosyk hazať, než enem ležet. V lekarni sem sy vystal řadu pěti ludi. Předemnu stal Razovity Občan Města (zkraceně ROM), kery chtěl cosyk na opar. Celkem pěkna robka za pultem mu podala jakusyk masť a už ťukala na pokladni cifru stoosumdesatpět korun. Rom zapraskal fusyskami a zoptal se, esli by neměla cosyk levnějšiho. Robka se nafuněně natahla do regalu a podala mu inu krabičku a pry stodeset korun. Tež se mu to nězdalo a eště se zoptal, esli něma cosyk uplně obyčejneho. Baba zakrutila očami, cože to su dněskaj ludě za socki, hrabla dolu pod pult a vytahla stejně velku krabičku a nacvakala na pokladni štyrycetpět korun. No už mi taka sympatycka něpřypadala. Dal sem ji recept, zaplatil dvěsta za praški a odmotal se dom.
Doma sem poslal Kamilovi dalši ezemesku, esli by se odpoledně něstavil pro nemocenski listek, uvařyl sem sy čaj, převlek se do pižama, zežral prvni prašek a zalehnul. Než sem usnul, napadlo mě, že robka doma neni taka špatna věc. Když už nic, aspoň by mi mohla vařyť čaj a podavať čiste papiry na psani zavěti.
Ostuda v Avijoně II.
Venku sem se vydal pomalym istym krokem směrem k lokalce, ale po paru metrach mi začla byť pěkna kosa. Jak sem se viděl ve vykladě te samošky vedle, došlo mi, čemu. Byl sem enem v košuli s kratkim rukavem a bez šalka a čapki. Cvak! Kolca ve zfernetovane pale docvakly na spravne mista. Kura, sveter, bunda, peněženka! Milena!!! Nadal sem sy z oči do vykladu "Ty vole jakisyk, o štyrycet metru dal a šest metru vyš tě čeka baba jak modelka a ty bys to včil vzdal? Val za ňu, hovado!" Byl tam eště zbytek sněha, tuž sem do něho nabuřyl palu, abych se trochu spamatoval. Oprašil sem snih a vydal se pomalu zpatki. Ale jak se dostať něnapadně dovnitřku, když ty štyře kolicy už beztak na celu knajpu vyhlasyli, že na hajzlu je uchil, co sy foti trencle a včil už to beztak vi aji rodina teho eskimaka, co tam vařy, bo take srački němože vařyť našiněc.
Prvni mě napadlo vletět dovnitřku, porvať hadry a Milenu, něchať chechtaki na stole a zdrhnuť pryč. To ale mělo jednu chibu – počet fernetu v krvi dosazeny do rovnice pro rychly rovny pohib mi vyšel moc velki. Tuž a co tak přeručkovať po tym rantliku nahuře, něnapadně zaklepať na okno na Milenu, znakovu řeču ji řeknuť, co se robi a ať zaplati a idě ven. To bylo lepši, ale paru much to tež mělo – něumim znakovu řeč a aji kdybych uměl, asy bych ji něstačil řeknuť všecko, než bych sebu jebnul z tych šesti metru nadul. Potem mi ale pambuch zeslal anděla stražneho – kolem se motal jakisyk přykuřeny bezďak ve vaťaku a s klobukem, co beztak našel v popelaku. Jak mě viděl enem v košuli, pravil mi, esli němam jakesyk drobne. Hrabnul sem do kapsy a vytahnul dvě dvacki. Řeknul sem mu, že mu je dam, ale musy mi na chvilu pojčať ten mantl a klobuk. Honem sy spočital, kolik krabicovych vin sy kupi za štyrycet kaček a mantl s klobukem změnil majitela.
Smrdělo to jak tchoř na grylu, ale dobře mi tak. To mam za to, že sem se něchal namluviť do take hlupoty! Zamaskovany sem opatrně stupal po schodach do Avijona jak Přemek po deseti stupňach ku zlate. Klobuk sem sy vrazyl do čela a něnapadny jak Bila bez plavek sem se přyskokami šinul k našemu stolku, ale roba nikdě! Naše hadry tam byly, nědopite sklinki tež, tuž němohla byť daleko. A do štajgrove řytě! Stala u baru s jednym s tych koliku z hajzla. Tuž co včil? Z teho klobuka už mě svědila pala, tuž sem odehnal vši, nasadil sem sy pod něho tu svoju čapku a šel za tu dvojicu. Postavil sem se za teho bambulu a robil posuňki na Milenu. Asy mě něpoznala, bo dal posluchala jakusyk historku o nahim chlapovi, co tu lital před chvilu po knajpě. Kura, ticha pošta funguje rychlejši jak maratoněc po skaženym zelu. Nakoněc mě napadlo načmarať na pivni tacek, že mě zachvatila kolika a že přes ten bolebřuch sem ju už ani něviděl a šel pryč. Tacek sem bechnul na stul spolu s chechtakami na utratu, zebral sveter, bundu a valil něnapadně dom. Bestyja se ani něohlidla! Dole sem vratil hadry puvodnimu majitelovi, kery se jaksyk zalibně dival na moju bundu a sveter a odmotal sem se na lokalku jak motyl Emanuel po divnych hřybach.
Rano sem sy přečital ezemesku, kera přyšla večer. Pry ať se na ňu něhněvam, že sme se už něviděli, bo asy cosyk divneho zjedla, bo tež měla koliku. A ani slovo o pajtašovi z baru. Tuž to je divne. No ale asy omezym chlast, bo mi to něrobi dobře na pajšel a robim po nim cypoviny.
Ostuda v Avijoně
Jak sem včera řeknul, tak sem zrobil. Dal sem na radu partyje a pořydil si teho Eryka K700 (šak vitě kde). V krabici byl asy stostrankovy navod, ale na co, pravil sem sy. Šak sem technycki typ, to zvladnu, no ni? Prvni, co mě překvapilo, byla bateryja. Něšla tam mrcha zacvaknuť, ať sem rval jak sem rval. Po pěti minutach marne snahy mě napadlo ju obratiť a vida. Potem se konečně zapnul. Ludě zlati, ty barvy, až mi šla pala kolem! Přypadal sem sy jak navaleny na dysce. Jak to koněčně doblikalo, chtěl sem sy tam zapsať Milenine čislo, ale bylo to jakesyk ine jak moja stara nokija. No co vas budu valiť po ušach, nakoněc sem hrabnul do teho navoda a dvě hodiny sem študoval a mačkal knofle jak napity telegrafista. Po take šichtě sem spokojeny chvilu spočnul přy fernetu a slavnostně poslal prvni ezemesku – tuž jasne že Mileně – "Ahoj, uz zas mam co mackat, tuz nezajdeme kajsyk zaparyt?" Asy sem se měl podepsať, bo za chvilu mi přyšla odpoveď "Neotravuj uchylo, bo na tebe zavolam cajty!" Docvaklo mi v pale, že Milena němože tušiť, že moje nove čislo je zrovna toto a rači sem ji zavolal. Druhi fernet mi dodal odvahi, bo když sem tak nad tym uvažoval, střyzlivy sem s ňu eště němluvil a kdovi, esli tehdy po te akcyji, jak se stalo kdovico, sem s ňu vubec mluvil.
V tydlifonu měla fajny hlas a vypadala natěšeně, že koněčně volam. Chvilu sme enem tak plkali o ničim a nakoněc sem se odhodlal pozvať ju kajsyk na štamprlu. Ona je syce až z Vyškovic, jak z ni vylezlo, tuž ale ja sem žentleman, a tak aby němusela jezdiť přes celu Ostravu, nabidnul sem se, že za pulhodiny dovalim ja. Domluvili sme se do Avijona, bo ona meška hned v tym panelaku naproti. Kopnul sem dalšiho ferneta, abych zyskal istějši krok a trochu sem se ošpluchal voňavku. Syce sem sy nic něsliboval, ale rači sem ty jeji valentynske trencle vzal na sebe.
Lokalka byla poloprazdna, tuž to je ine kafe jak rano. Eště že mam legitku, bo u Šentala nastupil revizor. Taki pajtaš maly, s hubu jak by ho přyvřely dveře a hned se hrnul ku mně. Chvilu sem sy ho něvšimal, bo po fernetu mam dycki take hrdinske myšlenki, ale jak mi začal mavať před pyskem tym oznakem, rači sem mu ju ukazal, aby dal pokoj.
Milena už stala před schodami do Avijona a čim sem byl bliž, tym vypadala lepši. Už zdalki se tak pěkně tvařyla a na uvitanu mě aji pocalovala na lico a hned pry, že už se ji styskalo a že furt němože zapomnět na ten večer a kdesy cosy. Tuž to by mě zajimalo, co sem to tenkrat zrobil takeho světoborneho a hlavně kdě. No nic. Sedli sme se k oknu, přyšel viditelně přykuřeny servir a pry co sy dame. Bo ja už sem byl rozjety jak skejťak za aviju z teho ferneta, tuž sem pokračoval. Milena sy objednala jakesyk sladke scanki. Jak nam to doněsli, nědalo mi to a pochlubil sem se svojim novym kecafonem. Ukazal sem ji, co sem se za tych paru hodin s navodem naučil. Tuž moc teho něbylo, ale mi se hlavně libilo, jak sem sy ju moh fotit aji natačat. Akurat při te jebě, co to dycki přy foceni zrobi, se ohližali ludě od kulečniku aji od šipek. A ona na mě furt enem tak mile čuměla, jak zahradkař na scypleho krtka.
Po moji šeste a jeji třeti štamprli se zoptala "Máš je?" Tuž ja už sem měl pomaly zatměni a pysk se mi měnil v myci žinku, tak sem to hned něpochopil. Ometla řasami stul, jak se naklaňala a mrkala očami na moje ryfle a mi to naraz docvaklo. Ona mysli ty trencle! Eště že sem sy jich vzal, bo baby su haklive jak vam daju darek a vy ho něpouživatě. "Tuž mam", pravil sem odvažně, bo sem nětušil, čemu se pta a co budě nasledovať. Jak už byla taka fajně lizla, začla mě hecovať, ať jich ukažu. Tuž či sem ekshibicyluzyjonysta, abych se v plne knajpě chvalil, čim mam zabalenu řyť? Jaksyk sme to zakecali, bo dalši štamprla zmizla v krku jak spluva v kanale. Chvilu kecala o robotě a kamoškach, ale potem ji zas očiska skluzli niže a zas začla otravovať jak popelař na sylvestra. Tuž su ty baby ujete, či co? Jak už sem měl dosť v pale, tuž sem ji odfrknul, že nic, že ať idě do dupy s takimi kecami, a to se nasrala a pry že se mnu nic neni, že kdybych stal za to, tuž bych zašel na hajzel a s tym tydlifonem, co tu s nim machruju, bysem sy ty trencle vyfotil a přyněs ji dukaz, že sy važim jejich darku. Po dalšich dvuch fernetach už mi to přyšlo jako fajny napad a tak sem se vydal na cestu. Šlo mi to pomaly, bo sem se celu cestu snažil isť rovně, aby sy partyja okolo němyslela, že jedu hospodski slalom.
V kabince šlo všecko podle planu. Stahnul sem ryfle, zapnul foťak, přysvitil sy tu baterku, co je na zadni straně a vyfotil. Na jeden detajl sem ale zapomněl – zavřeť dveře do te kabinki, co je naproti vchodu. Ti štyře kolicy, co mě viděli, jak sy v černoružovych trenclach s galatami u kolen fotim kdovico, na to asy do smrti nězapomenu. Rudy jak ty trencle sem něchal Milenu Milenu a valil pryč.
Do Avijona už něvkročim ani ve skafandře...
Jak sem slavil-něslavil Valentyna
Zbytek neděle už stal komplet za guvno. Vystupil sem u Alberta, kupil sy igelitku lahvaču, doma lapnul před bednu, čuměl do blba a zapijal žal, bo sem měl zmatek v pale. Po štvrtym škopku sem asy zachrapal, bo sy něpamatuju, jak se setmělo. Zbudily mě spravy na čete a jakisyk chujovy pocyt v krku. Kura, asy to pivo bylo moc zymne. Chvilu sem se čučel, esli se už Gros přyznal a potem sem šel chrnět a dospavať sobotni nočni šichtu.
Do roboty sem staval jak zavaleny haviř. V pyščisku jak v žumpě a v krku jak bysem zežral šmirgelpapir. V zrcadle sem se chvilu němoh poznať. Tuž to mam skoro každy den, ale ty kruhi pod očami byli jakesyk vytahanějši jak obvykle. Že by na mě cosyk lezlo? Pomaly sem se odbelhal k zastavce mezy ty pajtaše, co tam stoja každe rano, zařadil se do fronty a kutkem oka sledoval ty jejich natěšene gzychty. Jeden chachar s kufirkem se tam vykecaval druhemu, jak sy rano přyvstal a dvakrat robu překvapil, když je ten Valentyn. Ten druhi enem zavistivě polykal a potem pravil, že on tež stanul spiš, ale z bespečnostnich duvodu, bo s tu jeho už to paru roku neni žadna řyť, bo devadesatsedum kilo u roby, to idě o pateř. Kusek dal tam cvrlikali a oslimpavali se jacysyk dva mladežnicy. Ona tak dvacet roku, on kolem pědadvaceti. Co ti tak brzo robja na zastavce misto aby chrněli doma? Babka, tak jednapadesat, co stala hned vedle, schvalně dycki počkala, až se on přycucně a potem jeb ho do žeber loktěm a pry "Promiňte, lidi se tu žduchaju." Stary už beztak doma cumla tak akurat lahvače a tak rebeka asy zaviděla. Do dupy, tuž na te naši zastavce, to je vyběr. Naštěsti už přyjela lokalka, tuž sem nastupil, urval volny flek těsně před tašku te megery a než sem zdřymnul, chvilu sem eště posluchal ty jeji pindy, jak je ta dnešni mladež něvychovana a že ju, kera ma rakovinu a alzhajmra a protezu a astma a zanět žil nikdo něpusti lapnuť.
Na šichtě mě čekalo překvapko. Kamil se tlemil jak Hočimin a podaval mi jakisyk balik, co smrděl jak prodavač v drogerce a pry, že to mi posyla Milena. Kura, malem už bych na ňu zapomněl. Bylo to převazane taku ružovu šňuru a viselo na tym srce, na kerym bylo napsane "Pěkneho Valentyna". Chtěl sem to schovať do taški, bo přece to něbudu rozbalovať před partyju, šak kdovi co v tym je. Ale ti hňupi zvědavi se kolem mě nahrli jak ludě před osmu před hlavni poštu a chtěli to viděť. Tuž něbylo zbyti, bo jich byla přesyla a utesť něbylo kdě. Rozbalil sem to a zvnitřku vypadly take černoružove trencle se srcem na předku a napisem "Jsem bejk" Partyja se začala řezať a poplacavať mě po ramenach. Všimnul sem sy, že z vedlejšiho kanclu nakukovala aji Jaruna, ale zas se tvařyla jak kuřy řyť – tuž asy zaviděla. Do koňca šichty mi nikdo něřeknul inač než "Ty bejku". Jak sem chtěl vyhodit tu krabicu, v kere to bylo, nadole pod papirem sem našel fotku jakesyk bloncki, kera mi byla povědoma. Kamilovi asy docvaklo, že nevim o koho idě, bo sem na ňu čučel jak Tuna do kamery a pravil mi, že to je ona. Kura, konečně vim jak vypada. Trochu mi přypominala jednu tu robku z teho ružoveho dyvidyčka od Jaryna. Na co ja vul tak dluho čekam? Taka fajna roba a ja utracam chechtaki za něvydařene akcyje v Kinestaru s babu, co vypada jak oholeny Narožny a protivna je jak stary vratny Dežo ze Založny. Obratil sem fotku a tam krasopisně napisane "Zavolej mi" a čislo, kere zustalo na kartě, kera beztak jezdi Ostravu napresovana do dražki zymni gumy teho zasraneho forda. Zbalil sem fotku do taški a čekal sem na koněc šichty jak na boži smilovani. Rozhodnute – nejpozdějši zytra sy kupim novy kecafon.
Překvapkum ale eště něbyl koněc. Jak sem se vratil s oběda, na stole ležela minybombonyjera převazana stejnu, ale zmačkanějši ružovu šňuru, jak ty trencle a na zastrčenym listku vyrvanym z bloku bylo napsane "Pěkneho Valentyna. P.S.: až pujdeš kolem mojeho kancliku, mrkni na zeď." Něnapadně sem šel kuknuť do Jarunina kanclu. Všecy Kokotcy pryč a uprostředka moja fotka z občanki zvěčena na aštyrku a Jaruna pomrkavajicy na mě, jak by měla zanět spojivek. Tuž to su šoki, naraz se o mě baby budu hadať? Co to do ni vjelo? V babach aby se čert vyznal.
Posledni překvapko dňa, pokud vyněcham to, že mi jaksyk něsednul ten bramoborovy salat, co byl na oběd a taktak sem stihnul vystupiť u Elektry a doletět na hajzlik na Spolku, byl dopis, co sem našel po navratu dom ve schrance. Bez znamki, bez adresy a vevnitřku listek: "Omlouvám se za tu scénu. Pěkného Valentýna a někdy zavolej. D."
A včil babo raď! Jedna roba lepši jak druha a třeti lepši jak prvni. Z počtu sem měl dycki kulu, tuž jak se mam rozhodnuť? Valentyne, ty hajzle!
Vikend plny seksu a plynu
Ve štvrtek, jak sem lez poloslepy poranu z ložnice do kupelki, abych sy umyl gzycht, sem jaksyk zavadil o televizni stolek a taktak sem zachitnul svoju pamatečni televizu. Tu sem syce zachranil, ale jedno ze štyr železnych kolec, na kerych ten stolek stal, to něvydrželo a ulamalo se. Tuž do dupy, televiza nakřyvo by mi něvadila, bo se stejnak na ňu čumim věčinu vleže, ale na tym křyvym stolku moc nědržela. Co včil? Prvni sem to chtěl podložiť jakusyk knižku, bo sem po babce zdědil jeji celoživotně hičkane zebrane spisy tych fusatych komanču, ale bo sem byval domacy kutil, rozhodnul sem se, že to spravim. Šak třeba kupiť akurat jedno nove kolco a štyry šrubki. No ja, ale kaj? Take ty Bau kramy to maju drahe jak sviňa, v centru neni žadne železařstvi, o kerym bych věděl, tuž možna Dřevoprodej v Hrabuvce, kaj sem to kdysyk kupoval, ale kdovi esli eště facha. No co, aspoň sy vyvjetram palu.
V sobotu rano sem vyrazyl. Aspoň zaspominam na stare časy, jak sem eště meškal na Letišťu u Buďaku, jak se temu tam kdysyk řykalo. Vystupil sem u Dřevoprodeja, mrknul na haldu, zaspominal jak sem tam jak maly harant lozyl s partyju a hrali sme se na taku tu vypravu mezy ty dynosaury, co o ni psal ten Konan Dojle a vychazalo to na zadni straně v Abecečku. Ta vyhlubena ďura plna stromu, kvitek a semtam aji vody, to bylo fajne, ale potom kerehosyk hňupa napadlo ten vnitřek zasypať a nasadiť tam stromki, tuž a kde su moje děcke spominki? Pod hlinu, respektyve v řyti.
V Dřevoprodeju sem uspěl, kupil kolco a šruby, v duchu zanadaval na poměry, bo stalo tak třykrat tolik jak před tymi sto rokami a vyrazyl ven. Cestu k lokalce sem mrknul směrem k byvalemu kinu Edyzon, kere sy pamatuju jak maly fracek. Kura a začlo mi byť tak jaksyk těžko u osrdi. Holt, už sem stary cyp. Jak sem se tam tak poflakoval, naraz sy to po chodniku vykračuje taka švarna robka, v každe ruce igelitku s nakupem a pysk jak by šla z pořbu. Přydě bliž, ja čumim, ona čumi, kurnik šopa!!! No neni to Dana? Tuž to je nahoda jak prase. Před hafem roku sem do ni byl hotovy jak modelař do balzy. Dokoňce sme spolu asy pul roka meškali. No laska jak cyp. Tež mě poznala, položila igelitki do te hněde břečki a s divnym leskem v oku mě pozdravila a pry co a jak, jak žiju, esli sem sam a take dřysty prdy. Tuž sem ji všecko o sobě pověděl a na oplatku sem se vyptal, co ona. Všecko na guvno. Před štrnasti dňama přyšla z roboty spiš, doma oder jak v burdelu a v ložnici jakasyk rezava mrcha s jejim kolikem, s kerym je štyry roki vdana. Tuž scena jak v Bezruču, druhi den měl kufry před dveřami a valil pryč jak odbržděna drezyna. Včil je sama z depku. Zablikalo mi v pale, akurat nevim, esli to bylo vystražně, nebo chtivě, ale než sem stačil cosyk řeknuť, zoptala se, esli mam odpoledně čas a esli se něchcu staviť. Tuž to se mi libi, jak mi kdosyk čita myšlenki.
Domluvili sme se na šest. Doma letělo kolco aji se šrubami do kuta, bo včil su ine věcy duležitějši. Ani už nevim, co sem požral, bo odpoledně uběhlo jak ve snu. Pomaly sem se začal chystať. Ne že bych s čimsyk počital, tuž to ni, ale pro jistotu sem sy vzal čiste trencle a fusakle. Nalel sem na sebe jakesyk ty smradlave vody, keryma mě segra s mamu zasobuju každe svatki a vyrazyl sem. K lokalce sem se spiš vznašal, bo mě hnala kupředu vidina čehosyk jistě zajimaveho. Před jejim barakem sem měl pocyt, že du dom, bo sme ten pulrok spolu meškali u ni. Otevřela mi v take prusvitne kombince, tuž to sem nečekal a huba mi dřystla až na prah. Kurňa, vypada furt fajně! Hned mě tahla do kuchině jak vlek něšikovneho lyžařa. Tam už přypravene vino, večeřa, svički, tuž sem chvilu dumal, esli ju němam drapnuť a hned s ňu valiť do ložnice, ale potem sem sy spomněl, že vařyla jak stara Retygova, tuž přece to nenecham vychladnuť, no ni? Jak sme do sebe cpali ty lahudki, valili sme na sebe očiska a vedli take ty jemne erotycke řeči. Po jidle a vině přyšlo to, na co sem myslel cely den – no myti nadobi to něbylo – pokračovali sme s tym, co nam před tymi rokami tak fajně šlo. Bo ale nevim, esli to tu něčitaju jacysyk mladežnicy, tuž možu enem prozradit, že sme usli kolem druhe rano.
Zbudil sem se prvni, tuž sem ji chtěl zrobiť radost a přychistať snidani. Vim, že měla rada vajca natvrdo, tuž sem je dal vařyť v takim malym hrncu, bo se v jejich bebechach něvyznam a vratil sem se do lužka. Navrat do kuchině se trochu protahnul, šak rozumitě, žlutek už musel byť jak šuter. Potem sem se šel sprchnuť, no a jak sem šel zkontrolovať vajca, přyvital mě puch jak v plynarni a nasrata Dana. Že pry sem idijot a hovado, co ju chtělo otraviť, abych pomstil jejiho chlopa, bo sme domluveni a všecy jedna pakaž. Tuž ona byla dycki tak trochu histerka, tak sem ju chtěl postiskať a poučiť, že ten plyn nětravi, enem bucha. Začla řvať jak goryla s přybitym ocasem, že guvno, že ten plyn pravě travi a něbucha a potichu vyznamně dodala, že se v tym jaksyk vyznam. Byla mi kosa, bo zrobila pruvan a ja sem měl enem ručnik. Tuž sem chtěl na všecko zapomenuť a lakal sem ju znova do lužka. Zas začla ječeť jak pavijan a vykřykovať cosyk o baňkartach a zaslechnul sem aji meno jejiho chlopa v nelichotivym slovnim spojeňu. Nakoněc mě vyrazyla na chodbu. Nevěřyl sem, jak take male tintitko dokaže zamesť s takim chlopem, jak sem ja (no, možna to zrcadlo přehaňa). Tuž ale přece enem to něbudě zla roba, bo mi za paru minut, kere sem stravil v podřepu, bo ty očiska na kukatkach sem cytil aji přes tu hrubu vrstvu dřevotřyski, hodila ven aji hadry. No ale stejnak mě nasrala tak, že sem ji ten ručnik nevratil.
Celkem s depku sem se vracal lokalku nedělni Ostravjenku do chalupy. Tuž užil sem sy, to zas ja, ale čemu musa byť ty konce take na guvno?
Dyvidy maraton II. - chaos v pale
Tuž posledni dva dni mam taki pocyt, jak by se totok už raz stalo. Že by dežavi?
V robotě sem se cely den posunoval jak zabržděny vagon na Hlavnim nadru, ale těšil sem se dom na zbyvajicy nadilku filmu. Cestu ze šichty sem poslal chlapy do řyti s jejich pozvanku na paru škopku do Vyběru, kupil sem sy dalši davku televiznich žradel a valil dom.
Uvelebil sem se do vytlačene ďury v gauču ze včerejška, paru razy se zavrtěl, podival se, jake fajne tytulki su na začatku Spajdermana a hned nato sem ocenil aji tytulki na koncu. Tuž co se robi? Okradli mě? Ten chachar Jaryn mi pučil enem placku s tytulkami? Jak sem sy to pustil kusek zpatki, bylo jasne, že sem chvilu zdřymnul. Tuž dobre, něma cenu tělo trapiť, chvilu spočnu, pravil sem sy. Probral sem se kolem jedenaste celkem vyspany, akurat zmlaceny jak obili jeble cepem. Oko mi padlo na stul na ty štyry dyski a bylo jasne, že času je malo. Tuž sem zlapil prvni – Zbohem Lenine – a celkem sem vydržel, bo mě to bavilo, šak komanče sy pamatuju. Jak ta mama dodychala a rozprašili ju do povětřa, ani sem nečekal až dojedu tytulki a hrabnul po Kulovym blesku. Česka klasyka, to se da sledovať dycki, nejlepši o pul druhe rano. Eště že to znam, bo těsně před začatkem stěhovacy akcyje sem zas chvilu zachrapal.
Potem sem eště kuknul na začatek Zloděja čehosyk, cely nazev už sy něpamatuju. Akurat vim, že tam hrala ta Anželina s tym nafuklym pyskem, co by mohla žrať tatranki naštorc. To mě moc něbavilo, no ale tež to mohlo byt tym, že se mi chtělo už tak chrapať, že sem viděl dvojitě. Před odchodem na šichtu sem se eště chvilu prospal.
Jak sem se dostal do kanclu sy něpamatuju, což je divne, bo ten smrad z tych spocenych ludi rano v lokalce by postavil na nohi aji Lenina v mauzoleju. Voli v robotě sy zas ze mě robili řyť, ale ja sem je moc nevnimal. Eště že něcvakam v robotě na psacy mašině, bo by se mi na obědě řehtali, že mam obtisknutu klavijaturu na pale. Cestu z roboty už sy pamatuju celu. Ten čas v robotě bez dyvidy mě jakžtakž dal do kupy. Doma sem do sebe natlačil posledni film, cosyk o jakichsy konyjašach a blonďate děvuše. Mohlo to byt dobre, ale pokažde, jak bylo v zaběru lužko sem automatycki zavřel oči, tuž ani nevim jak to skončilo.
K večeru sem zdvihnul řyť z gauča, nahazal krabički do igelitki a s krvavyma očama valil do pučovni za Jarynem, bo sme tak byli domluveni. Zrovna se tam štenkroval do jakichsy dvuch fešnych šesnastek, tuž sem chvilu zdřymnul opřeny o regal vedle jakesyk roby, co se tam schovavala a škviru mezy dyvidyčkami ho pozorovala. Jak ty rozhihňane baby odešly, začal mi Jaryn nabizať jakesyk novinki. Poděkoval sem mu a řeknul, že žadne filmy něchcu tak pul roka viděť a že mi stači monoskop. Jak sem šel dom, ten vul za mnu eště zavolal, že sem to nemusel vracať, že stačilo až v patek...
Asy ho zabiju!!!
Pondělni dyvidy maraton
V ponděli po šichtě sem zašel do te pučovni a napodruhe poznal Jaryna. Kura, čemu v knajpě vypada každy inač jak ve skutečnosti? Robil sem na ňho gzychty jak přykuřeny šimpanz, tuž mě hned poznal a že pry ma pro mě přypraveny super vyběr. Potem na mě eště zamrkal a přysunul ku mě dyvidyčko v ružovym obale a ať pry sy to vychutnam. Hned mi to nědocvaklo, tuž sem zbalil tu kupu, domluvil sem se s nim, kdy zas budě mět šichtu a valil sem dom. Cestu sem uvažoval, esli ma cenu sy jakisyk tydlifon pořyzovať, bo mi stejnak nikdo něvola. Ale na druhu stranu, ten foťak mě laka, bo na Hlučině se dycki jakasyk robka nahuře bez najdě. Jak sem potem v Albertu kupoval žradlo k tym filmum – smažene kobzole, ořyški, slane tyčki, pivo, hrancle – tuž sem zas čučel, kdo čim vola.
Doma sem lapnul před svoju drahu Oravu, natahal všecko žradlo, co sem kupil, do obyvački, abych němusel odskakovať od filmu, zalovil mezy tu hromadu a vytahnul jednu tu střybrnu placku. Nacpal sem ju temu pekelnemu stroju do chřtanu, vyrval pevnu linku ze zdi, bo co jakby sy segra, nebo mama spomjely, že cosyk potřebuju a začnul svuj filmovy maraton.
Vybral sem dobře, prvni film byl valečny, to možu – Tenka červena linyja. Tuž dobre jak cyp, samopaly střylaly po cele obyvačce, bo sem temu pořadně přykuřyl. Ludě řvali zleva doprava a zezadu dopředu, bo sem sy ty bedynki roztahal po kvartyře přesně jak to bylo nakreslene v tym letaku. Jak zabili posledniho vojcla a jely tytulki, protahnul sem se, zašel se vysrať, sklepal drobki od žradla ze sedački a vrazyl tam druhi film – denik jakesyk baby. Tam už teho střylaňa moc něbylo, no spiš tam něbylo žadne. Ale aspoň sem sy parurazy dokola pustil scenu, jak fajna robka v kratke sukni jede dolu po hasyčske tyči a tež sem sy vyzkušal ten bzum a přybližil sem si na maxymum to jeji tryko s vystřyhem. No přy nejvěčim zvětšeni už to byly spiš štverce, než kolca. Film celkem sranda, akurat že sem semtam něstačil přečitať, co tam kecali, bo to bylo enem s tytulkami a valilo to jak když sem raz zežral zkisany jogurt.
Dalši film v dupě, stul prazdny, tuž sem sy dal pauzu, hodil hrancle do fryťaka, otevřel dalši pivo a vybral třeti. Kilbil. Tuž přyznam se, že to sem sy parurazy vracal, bo jak sem zežral pulkila hrancli a zapil to pivem, tuž sem měl paru minutovych vypadku a zdalo se mi divne, že v jedne sceně je roba s mečem a banda ťamanu a v dalši sceně je stejna roba špinava jak řeznik od Gebauera a ťamani leža jak lego na zemi. Tuž řežba dobra, ale skončilo to jaksyk divně, bo hlavni zaporny hrdina přežil. Po tym třetim filmu sem vyskočil nabuzeny tu robku v tych žlutočervenych hadrach a chtěl sem se tež trošku rozcvičiť. Řek sem sy, že sy dam padesat kliku. Prvnich pět mi šlo celkem fajně, ale jak sem se přy šestym dotknul pyskem země, asy sem to nězvladnul, bo sy pamatuju, jak mě zbudila kosa od země a hodiny ukazovaly o hodinu a pul pozdějši.
Rozlamaně sem stanul a chvilu uvažoval, esli tam mam dať dalši film a nebo isť do lužka chrnět. Tuž ale přece to něvzdam! Šak je deprem jedna a ja sem vyspany, no ni? Nakoněc sem se přemluvil a hrabnul po Troje. No tuž nevim, esli to byl zaměr režisera, bo tam bylo paru scen, kdy tam kdosyk byl a za chvilu už ni a nebo kdosyk kajsyk jel a naraz už tam byl. A nebo že bysem semtam zdřymnul? Neni možne, bo na stopro vim, že tam byla bloncka, ta Helena Banik, kera vypadala jak Milena, no vlastně akurat ty vlasy.
Po třeti hodině už mě to čim dal vic lakalo do lužka, ale ta halda něprohlednutych filmu se zdala věči a věči a semtam se mi zdalo, že se aji hibe. Tuž sem tam zkusyl dat to tajemne ružove kolco, no ale vyklubalo se z teho porno. Ten vul Jaryn! Tuž ale co s pornem ve třy rano jak je člověk sam doma jak Kevin? Tuž sem se aspoň chvilu čučel ze studyjnich duvodu. By mě zajimalo, esli ty herce tam vybiraju schvalně s takimi štanglami, aby nasrali obyčejne smrtelniki. No ale docela mě sralo, že tam něbyl taki ten suchi dabink, co byval na prvnich porno kazetach, co sem kupoval kdysyk na burze za haldu v Hrabuvce, eště jak mi fungovalo video. V půl pate mě zbudil trojhlasy řev jak by zabijali stado vepřu, bo sem asy čelem, co sem měl chvilu opřene na stole, zavadil o hlasytosť. Honem sem hrabnul po ovladaču a ukončil to trapeni tych třy bloncek s šesti chacharami. Esli to slyšela susedka odvedle (však vite kera), co s ňu pravidelně jezdim vytahem, tuž to abych rači začnul chodiť pěški, bo sy budě mysleť jaki že sem kanec a jak by mě zalehla ve vytahu, tuž by mi ani stryc Vik s přytelem Rodem něpomohli.
Rano sem se taktak doplazyl na šichtu jak kobra s berlami. Partyja na mě znalecki mrkla a pry "Prvni noc s dyvidyčkem, co?" Tu zbyvajicy varku sy musym rozložiť na vic dni.
Jak sem se zeznamil s Jarynem
V nedělu sem byl domluveny s tym susedem od popelaku a jeho znamym z dyvidy pujčovni, že zajděme na jedno. Chtěl sem se s nim tež skamaradiť, bo taka znamosť se hodi. Dival sem se v tym Datartě, kolik stoja nove filmy na dyvidyčkach a je to všecko drahe jak byk. Tuž či sem vul, abych dal za štyry placate kolca z uměle hmoty tajak za cely ten pekelny stroj? Sused slibil, že mu řekně o tych filmach no a ja na oplatku mu zaplatim paru škopku.
Ve třy sem čekal v Jindřyšce. Přyšli oba a sused nas hned zeznamil. Aji zme sy všecy tře potykali, tuž přecy se u piva něbuděme vykať. Hned zkraja sem řeknul na rovinu, že utratu platim ja, bo cestu do Jindry sem se stavil v bankomatu no a tež se musim revanšovať za ty zadara pujčene filmy, tuž zme se hned domluvili, že se za nim stavim v ponděli po šichtě. Potem sem se pochlubil svojim novym strojem, bo sem z něho furt nadšeny jak Remek ze skafandru. Jak sem pravil značku, Jarek (ten z pujčovni) se tak jaksyk zatvařyl a zoptal se, kolik ten zazrak stal. Tuž sem mu řek, že necele dva litry, a on se enem uchechtnul a pry že za dva litry ma doma ten nejmenši reprak k te svoji zestavě. Tuž to mě trochu dožralo, že se tak chvali, ale polknul sem to, bo sem chtěl ty filmy a eště sem mu řek, že k temu mojemu byly repraki v ceně. Na to něřek nic a enem se tak blbě ščuřyl na Marcela (to je sused). Tuž začal sem sy tam přypadať jak hňup a rači sem objednal k tym pivam po fernetu, bo jak znamo, fernet zbližuje.
Chvilu zme kecali enem tak všeobecně, co kdo robi a co doma a jaki vul je ten Stanik, jak ani nevi, od koho ma chechtaki na kvartyr. Potem zme probrali celu tu našu Ostravjenku. Marcel spomněl a zanadaval, že se misto Uanu stavja dalši Kaufland, bo jezdi za rodinu do Beskyd a misto pořadneho autobusaku buděme mět enem jednu zastavku. Tuž zme ho uklidňovali, že jak budě čekať na karosu, može se povoziť na vuzkach z Kaufu. Jaryn, ten je ze Zabřeha, ten zas nadaval na Šokinpark, bo jak byl zvykly vystupiť z lokalki, přejsť mezi Obi a Ikeu a už vesele nakupovať v Hipernově, tuž mu to tam hňupi zastavjali a donakupoval, bo cele se mu to obchazať něchce. Mi su ty obchody celkem šumafuk, ale tež sem s nimi ponadaval, abych zapadnul do kolektyvu. Po štvrtym škopku a nevimkolikatym fernetu přyšla řeč na roby, bo su oba ženati, tuž sem potem byl rad, že žiju sam. Ne že by robka doma něbyla semtam fajna, ale tchyňu jako bonus – tuž to rači lužko z kaštanu. Marcel sy postěžoval, že ta jeho megera, keru sy bral před dvaceti rokami a važila padesat kilo aji s butami a kufrem, co sy přytahla od mamy, se po dvuch děckach změnila v chodicy šifoner, co doma akurat sedi, žere a pyskuje ho, jak se trochu opozdi z roboty, či jak semtam přyjdě z knajpy trochu nalamany. Tuž už je mi jasne, od čeho ma ty monokle, kere sem mu už parurazy viděl na gzychtě, jak sem ho potkal ve vytahu. Na to Jaryn kontroval, že to nic neni, že by rači měl doma taku kisňu, než tu svoju žarlivu semetryku, kera ho chodi něnapadna jak ožrala jeptiška kontrolovať do roboty, schovava se za regalami s dyvidyčkami a sleduje, esli Jaryn nělaškuje se zakaznicami. Po take něpřyjemne rozpravě zme museli splachnuť chuť v pysku čimsy chutnym, tuž zme kopli dalši fernet.
Kolem jedenaste zme se rozešli svorně jak bratřy v tryku, bo ti dva su fakt fajni syncy, jake sem dluho něpotkal. Jaryn eště chtěl zajisť na Čapkarnu zaplavať, ale po pěti minutach zme mu vysvětlili, že už tam budě zavřene a venkovni bazen budě v te kose asy zamrzly. Cestu k baraku zme sy s Marcelem parurazy zařvali "Ať žije dyvidy" a z dalki Jaryn odpovidal "Živijo živijo", ale jak kolem nas dvakrat projeli poliši v bilozelenym taksyku, něchali zme teho.
Rano sem zystil, že mě tych paru na odpoledně slibenych filmu stalo přes šest stovek. Tuž nevim, esli by pujčovne něbylo lacnější...
Vikend na sněhu s harantami
V patek sem přyšel z roboty celkem zadumany, bo furt eště němam jasno, jaki kecafon sy pořydim. Naladu mi spravilo, jak sem zapojil ten dyvidystroj, bo sem nakoněc zystil, že nechibi kablik, ale že je třeba sy přečitať navod. Chtěl sem ho vyskušať, ale čumět na dyvidy bez dyvidyček to je jak sex bezrukeho bez baby. Měl sem štěsti, bo jak sem šel tu krabicu vyhodit do popelaka, motal se tam sused a jak mě viděl, pochlubil se, že ma tež jakisyk superstroj a navic ma kamoša v pujčovni, tuž furt na cosyk čuči. Zastřyhal sem ušiskami, bo taki kamoš by se hodil. Zoptal sem se, esli by nešel aji s kamošem na pivo. Nebyl proti, tuž sme se domluvili na nedělu, bo zytra jel na Raču lyžovať. Chvilu mě přemluval, esli bych nejel tež, ale po tym Kinestaru němožu snih ani vidět.
K večeru sem sy zašel do Alberta pro cosyk k žradlu, bo v tych knajpach němožu furt žrat, bo mě semtam kruti jak hospodyňa pradlo. Potem jak už mě bralo spani před televizu, zbudil mě telefon. Domotal sem se k němu a to segra. Ptala se jak se mam, tuž mi to hned bylo divne, bo obvykle vola, aby mi nadala, že k nim skoro něchodim. Bylo jasne, že cosyk chce. No jasne! Pry esli bych v sobotu něpohlidal haranty. Švager je zas kajsyk na montaži (asy něukecal podminku), tuž pravim, esli by je nemoh hlidat synovec. Pry ni, bo ma zapas. No šak by se raz bez něho něposrali, no ni? Zas to provala dvacet nula tajak dycki a je jedno, esy tam budě nebo ni. Na to začla skuhrat jak zle trefena kura, že vlastni rodině něchcu pomosť, ona že je chudak sama na třy děcka, co by mi to zrobilo... Dal už sem něslyšel, bo sem zařval TUŽ JA! Přepla se zas do mile segry a zoptala se, esli nevadi, že malym slibila saňkovani, bo konečně nasněžilo a děcka eště něbyli. Nedošlo mi, čemu mi to vyklada, tuž pravim, no dobře a ona že pry sem zlatičko a že přyvali kolem devate a veme boby, saňki, lopaty a haranty a zavěsyla. Deprem včil mi to docvaklo! Kura, tuž přece nebudu s harantami saňkovať.
V noci se mi zdalo, jak na dvě male děcka lovim roby. Rano sem sy ten sen pamatoval, tuž sem sy řek, že to snad nebude take hrozne.
V devět mrznu před barakem. Přysvištěla segra v tym jejich omlacenym žigulu, co pry kdysyk ožraly švager s kimsyk vyměnil za babetu a zbirku Štyrlistku. Vytahla ze vnitřku dva haranty, dvoje boby, jednu taku tu plastykovu lopatu a saně. Vrazyla mi do ruki baťoh, že pry je tam čaj a jakesyk žradlo, každe děcko pocalovala a pry ať stryca nezlobja a že je za chvilu zpatki. Eště než vlezla do teho žďorba, řekla že je pěkna kosa a byla fuč. Tuž kosa byla pěkna, z patečni nuly to kleslo na minus deset a ja sem sy spomjel na svoje spodki, co sem nechal doma kvuli tym babam, co budu loviť na děcka, ale tež cosyk vydržim, no ni?
Obě děcka na mě hleděly jak policajt na auto bez parkovacy karty, tuž sem vydal povel vpřed do parku a vyrazyl sem, bo už mi tuhly aji chlupy na nohach. Po deseti metrach sem se otočil a ti mali gizdi seděli bez hnuťa na tych saňkach. Tuž snad sy němysla, že jich potahnu?
Po paru metrach už mi bylo teplejši. Mala převzala veleni a zorganyzovala karavanu. Ja sem byl šef, kery tahnul na saňach brachu, za ně byly zahačene boby, na kerych seděla ona a ta držela druhe boby, na kerych se vezla lopata. No pohled pro bohi. Vypada to, že ulovim akurat tak jakusyk veterynařku, kera ma rada tažne osly.
Doplahočil sem se do Komeňaku a zamiřyl dozadu, kaj su ty uměle kopce. Karavana několikrat změnila pořadi, akurat ten osel vepředu sem byl furt ja. Jak sem na chvilu zastavil, abych sy lyknul z plaskački, co sem sy rano prozřetelně přypravil, ti mali gizdi stačili postaviť na jednych bobach minisněhulaka. Tuž přece něpotahnu dalšiho haranta. Chtěl sem ho vytřepat z bobu ven, ale mala začla vřyskať jak ty tluste cygany u pryjora, jak chce kdosyk zpatki svoju peněženku, a pry že Františka nesmim zabit a tak sem tahnul dal, bo ten stary dědek, co šel kolem se na mě jaksyk divně čuměl.
Vylez sem s tym všeckim na kopec. Maly se rozhlidnul a nadchnul se, bo kopec byl paradni. Mala se podivala enem raz a hned začla skuhrať, že se boji, že je to moc vysoko. Všecy se na nas čuměli a tak sem ji slibil, že pojedu s ňu a ať něrobi ostudu (snad mě nikdo znamy neviděl). No ale jak viděla brachu, jak sjel a trefil skokaňak, co sy tam zrobily velke děcka, chvilu plachtil vzduchem a potem se zaryl pyskem štvrt metra do zavěje, přilepila se na saně a že chce hned dolu. Tuž sem saně aji s tu malu histerku jak hňup tahnul dolu. Celu cestu mě ryly do noh, ale bestyja furt hrozyla, že esli ju pustim, tak řekne mamě, že sem je bil. Škaredě sem se na ňu podival, vyhrabal brachu, posadil ho k ni a chvilu přemyšlal. Mam jim zdrhnut? Tuž to by mě segra asy zabila. Nakoněc sem sy pořadně glgnul z plaskački a aji se mi ulevilo. Spomjel sem sy na minikopec u vychodu z Komeňaku u Čapkarny. To by se jim snad mohlo libit.
A tež ja. Pro malu to bylo akurat a jeji bracha byl tež spokojeny, bo tam bylo paru mamin s děckami a jedna děvucha se mu asy zalibila, bo před ňu furt předvaďal snouborďaka na bobach. Ja sem sy zahral na starostliveho stryka, furt sem jim rovnal čapki, rukavice a šalki a ohližal se, esy sy teho kerasyk robka všimla. Taka mlada hnědovlaska, co tam byla se synkem, se se mnu dala do řeči a byla taka celkem družna. Vypadalo to slibně. Jak už byla kosa aji děckam, řek sem, že valime dom a pozval sem ju na grog. Kupodivu šla. U baraku se to ale jaksyk zvrtlo, bo zrovna přyletěla segra s farem (nevim, esli mě sviňa sledovala, nebo ma jakusyk vnitřni slepiči navigacyju), naložila haranty, kerym se nechtělo zlesť ze sani, lepla mi pusu a že děkuje. Hnědovlaska to pochopila po svojim, hodila synka na boby a valila pryč s gzychtem jak Jelcyn po mliku. No den na guvno!
Doma sem se prospal a k večeru sem se zbudil rozlamany jak studentska pečeť. Asy musym vic sportovať, bo přece mě nezniča jedny saňki. Večer volala segra, že pry sy u mě děcka zapoměli jakehosyk Františka a že se pry někdy stavi. Aha, tuž to budu muset uplacať jakehosyk pajtaša a narvat ho do mražaku, bo ta mala kopija segry je schopna mě udať na lince bezpeči!
Kery tydlifon sy vybrať?
Včera odjel šef na jakesyk školeni do Prahi, tuž sme měli celu šichtu veget. Využil sem teho, abych vytahal rozumy o tydlifonach od partyje. Ušetřyl sem za dyvidy, bo to z teho Makra stalo meně než sem planoval a co s chechtakami, no ni? Tuž sy kupim novy kecafon.
Ja se v tym guvno vyznam, pro mě by stačilo, jak by to mělo tlačitka na vytačani čisel a psani zprav, dysplej na čitani ezemesek a sluchatko na posluchani. V tym se dosť podobam mamě. Tež by to němuselo važit kilo, aby mi to něrvalo kapsu. No a nabijať bych to tež nemusel každy druhi den. Jak sem chlapum pověděl svoje požadavki, technycki zdatnějši jedincy (Karel a Franta) se rozřechtali a že pry by mi stačil taki ten děcki kecafon, jak se spoja dva kelimki od jogurta režnu niťu a napně se to a už se keca. Akurat že bych nesměl jezdit lokalku, bo bych pry brzo ztratil niť hovoru. Jak se dořehtali, poslal sem jich do řyti a pravil, že buď mi chcu poradiť, nebo ať drža pyski. Sklapli a začli chrliť svoje rady.
Tuž abych pravdu řeknul, rozuměl sem jim každe třeti slovo, bo každa věta krom nokija, nebo symens obsahovala hafo čisel a zkratek horšich jak er-ve-ha-pe. Karel mi nutil svuj symens, že to je pry nejlepši mobil, bo pry ma barevny dysplej, tedevitku, ten internet, da se přypojiť ku komputeru, je maly a lehki a dluho vydrži. A ma aji foťak. Tuž ja moc něfotim. Doma mi kajsyk leži stara ruska Smena po dědovi, s keru sem jako maly harant fotil krajinki a tajně aji děvuchy ze třydy, jak byly venku v tilkach. Svitilo slunko – nastavil sem jednym čudlem obrazek slunka a fotil. Bylo zamračene – nastavil sem stejnym čudlem obrazek mračku a fotil. Jednoduche jak vylezť na řbet hrbatemu. Tuž ale na co je foťak v tydlifoně, to něchapu. Oba mi začli jeden přes druheho vysvětlovať, že to je super věc, jak napřiklad uviďa kajsyk fajnu robu, třeba na kupaku, tvařa se jak když pišu ezemesku, něnapadně ju vyfoťa a hned to posylaju kamošovi, co ma podobny mobil. Tuž to se mi zalibilo, to bych možna využil. Moh bysem třeba chodiť po Masarykaču, fotit tam čorkaře a hned to posylať policajtum – bysem byl jak kdysyk pe-es-ve-be. A kdybych ho měl spiš, moh bych mět vyfocenu Milenu a věděl bych na čim sem. Potem mi začnul tlačiť kliny do paly Franta. Jeho nokija je pry nejlepši kecafon, bo nejen že ma to co ten Karluv kram, ale navic umi aji nahravať jak magič, ma radyjo, sluchatka a daju se tam přehravať aji pisnički z cedeček. Radyjo by něbylo špatne, ale co jak by mi kdosyk volal? Ja bysem posluchal dřysty na Oryjonu a Milena by utřela pysk. Ni, radyjo něchcu. Tuž a ani sem moc něpochopil, jak s tymi cedečkami. Šak cedečko je velke jak přejety tenysak. Jak bych to narval do tydlifona? To sem asy neměl řykať nahlas, bo se ti dva voli zas rozchechtali jak zdrbany klakson. Jak si Franta utřel slzy a osušil poslintanu bradu, vysvětlil mi, že z cedečka se nahraju pisnički do komputera a přes kablik se to nahraje do tydlifona. No co, nejsem moc technycki typ.
Jak sme šli na oběd, potkal nas stary Karasek z udržby a jak slyšel, o čim se bavime, hned chtěl tež poradiť. Vytasyl svoju staru nokiju velku jak ovladač od mojeho stareho videa a pry že to je nejlepši mobil jaki egzystuje. Na otazki tych dvuch volu, kaj se da kupiť a kolik stoji, nědokazal odpověděť a oni hned na to, že to je proto, bo on ma posledni model na světě a všecki ostatni už su pochovane na mobilnim řbitově. Karasek mi asy dněskaj tu prdlu žarofku nevyměni, přitom ja sem v tym nevině. Při přežvykovani gumoveho hovězyho s nudlami sy k nam přysednul Hajek, co je podšef Hanuska z kontrolingu, vytahnul jakusyk obdelnikovu desku, co vypadala jak ten gejmboj, co ma muj synovec a pry že toto je nejlepši tydlifon. Internet, emajly, hry, intraport, tutut, či co a dalši hafo kecu, kerym sem zas něrozuměl. Potem vytahnul jakusyk špilku a začal pichat do dispeja, no myslel sem, že mu šiblo v pale. Ale ti dva machřy se tvařyli naramně chytře, tuž sem pochopil, že to je asi jakasyk novinka. Jak sem se ho zoptal, jak se s tym vola, přyplacnul sy tu fošnu k uchu. No abych pravdu řek, ten nechcu, bo bych něrad přy telefonovani vypadal tajak by se mi ku gzychtu přilepila kalkulačka. A vytačať čislo v narvane lokalce, v jedne ruce tašku a ve druhe ten mobil a tu špilku, tuž to by mě moh kdosyk zažalovať za vypichnute oko.
Jak sme se vracali zpatki po te šlichtě do kancliku, potkali sme sekretařku od řydi. To je tež taka fajna bloncka. Syce nic moc ajnštajn, bo se všeckim vtipum směje dycki posledni, ale pěkně se na ňu diva. Mrknul sem ji na vypnuty hrudnik, tajak dycki a co něvidim! Visel ji tam jakisyk bazmek bez dyspleja. Tuž mi to nědalo a zoptal sem se ji, co že to je za bebech. Usmala se na mě jak na idyjota, tu střybrnu tabatěrku rozevřela a he – vevnitřku displej a tlačitka misto šňupacyho tabaku. Byl sem z teho nadšeny, parurazy sem si zaklapal a zkušal, jak se to mačka, no ale hlavně proto, že ji to furt viselo na krku blizko šak vitě čeho. Chlopum sem se potem chlubil, že se mi moc libi to bečko a že sy ho asy pořydim. Něchapu, co jim zas přyšlo směšne, že se zas chlamali tak, až Karlovi vyletěl snopel. Tuž mě poučili, že večka su enem pro roby, bo s moju pazuru bych na tym stejnak nic něnapsal. Chtěl sem to eště raz zajit k sekretařce vyskušať, ale všimnul sem sy, že tam zamiřyla aji Jaruna, tuž sem se na to vyprdnul.
Dom sem jel celkem nasrany, bo zas nevim nic. Asy zajdu do bazaru ku kamošovi a vemu prvni kram za devětset a budě klid. No ja, ale to už mi něbudu krakať vrany, ani střylať sapik, co? A nebo vyberu konto, kupim si nejvěči hypermoderni stroj, aby chlopi viděli, že nejsem žadna hola řyť. No a včil babo raď.
Jak sem byl s Vencu v Makru pro dyvidy
Na včerejšek sem byl domluveny s Vencu, že zajeděme do teho Makra pro to dyvidy, ale měl sem taku depku z teho rozbiteho kecafonu, že sem sy řek, že se na to vyseru. Ani mě tak nětrapil ten rozbity bebech, bo sem ho stejnak dostal od švagra loni k narozkam. On ma jakisyk ten pajšel u tymobajlu a zrovna pry byla akcyja, že jak vyměni svuj stary tydlifon za novy, dostaně k němu eště jeden či tak nějak. No a bo jeho roba byla se svojim spokojena, tuž ho dal mi. Tak sem k temu přyšel jak bezdomovec ku stavebnimu spořeňu. Vic mě ale sralo to čislo od Mileny, bo sem ho neměl nikdě napsane.
Jak sem tak seděl v depce doma a přemyšlal, naraz zvoni telefon a Venca pry co mam s mobilem. Tož sem mu pospal uterni storku a pravil sem mu, že se mi ani do teho Makra něchce. Zdupal mě jak zeli v sudu a pry že mu němožu rušit plany a ať honem valim pro kraksnu do garaže, bo za hodinu je u mě a jak tu nebude auto, tuž uvidim. Venca je celkem sylny, tuž sem se trochu zaleknul a valil na trolejbus. Z garaže sem rači jel na dvojku, bo ta sračka na cestě celkem šklhala a nerad by sem to nabuřyl do kerehosyk slupa. Jak sem vyjel, vidim kusek od vyjezdu směrem ku krymu stať dobiteho žigula s bandu grylovanych ostravaku. Jak sem jel kolem, všimnul sem sy dvuch maniku v uniformach černych šeryfu, či co to bylo, jak jim pomahali cosyk nakladať – asy cosyk stěhovali z garaži. Jak sy mě všimli, začli spichať, tuž nevim.
Dom sem to stihnul taktak. Venca zrovna přychazel. Lapnul vedle mě a hned vytahoval čiko. Taktak sem ho zarazyl, bo v moji krasce nikdo kuřyť něbudě. Řek cosyk o mě a řyti a celu cestu enem čuměl přyhluple z okna. U Makra bylo ludi jak na sjezdu Strany, ale Venca pravil, že to tam je tak skoro furt. Vlezli sme dovnitřku, Venca u vchodu tasyl jakisyk prukaz, roba mu to skontrolovala a už sme byli v tym raju levneho nakupu a draheho prodeja. Nechal sem si ukazať kaj je elektro a hned sem valil hledať jakusyk tu černu skřyňku s er-ve-ha-pe. Paru jich tam měli, ale žadna se mi nelibila a Vencove kecy "Ber to, to je levne a nevypada to zle" sem něbral važně. Vyhledal sem jedneho manika, co se tam skryval před zakaznikami a zoptal sem se ho, kere z tych dyvidy umi er-ve-ha-pe. Zašvidral na mě přes bryle jak Železny z obrazovki a pravil, že asi myslim er-ve. Chvilu sem se s nim dohadoval, ale už sem sy něbyl taki isty v kramflekach. Začnul mi vysvětlovať vyhody teho a teho a co to všecko umi, až mi šla pala kolem. Jak už mluvil deset minut, zoptal sem se, esli na tym pujdu vidět filmy z pujčovni. Pravil že ja a tak sem drapnul bednu a hodil ju do vuzka, bo Venca už nervozně čuměl na hodinki.
Užuž sem chtěl jet k pokladni, ale Venca mě zarazyl a pry na co sy myslim, že sme brali vuzek. Jak už sme tu, tuž zrobi nakup na cely měsyc. A tež ja! Jezdili sme od regalu k regalu jak navaleny vozyčkař a Venca enem hazal věcy do vuzka. Karton kavy, balik sladkich mineralek, dva baliki nesladkich mineralek, karton jogurtu, karton mlik, tři kila masa, pytel parku, dva pytle kobzoli, deset kilo muki, tuž vypadalo to, tajak by sy chtěl zařyzovať atomovy kryt. Potem eště jakesyk vitaminy zabalene do ovoca a už nevim, co dal, bo se mi už tmilo vzteki před očami. Kura, to bude žrat až do koňca roku, ni? Jak už sem měl problem tlačit vuzek aji na rovině, konečně pravil že možeme k pokladni. Před ňu zařval "Stop, zpatki, eště nemam žradlo pro rotvajlery", tož sem ten debilni vuzek, co jel jinde, než sem chtěl, tlačil za tym hňupem, co si vykračoval jak maly hitler a proklinal ty jeho nenažrane čivavy. Potem už sme milostivě dorazyli před kasu. Roba nas odbavila, Venca zacaloval přes štyrytisyce (kura, tolik dam za nakup tak za dva měsyce) a jeli sme k moji štyrkolove krasotince. Jak sem viděl ten narvany vuzek vedle ni, zauvažoval sem nahlas, kdo nam ho pohlida, než se z centra podruhe vratime pro zbytek. Vencove "Neboj, to tam vleze" mě přesvěčilo, že pojedeme enem raz.
Potem sem měl chvilku vypadek, bo sem fakt nečekal, že ten pajtaš podnikatelski začne rvat ty špinave pytle s kobzolami na moje fajne plyšove potahi, kere po každe jizdě vyčesavam a kere mě staly na autoburze ve Vitkovicach skoro liter. Než sem se spamatoval, vypadala moja něboha karka jak přežrany somalec. Opatrně sem nastupil, odsunul děcke lyže, co byly v akciji a Vencove ročni děcko je za paru roku určitě využije, bo mě pichaly do paly. Potem sem ho pozoroval, jak sy seda do tureckeho sedu, bo před nim bylo plato mineralek a naraz mi bliklo v pale – kaj mam svoje dyvidy? Venca přysahal, že ho bezpečně uložil a hned chtěl jet dom. Dojeli sme k němu před barak, on složil pulku tych bebechu do auta, kere naraz něbylo v servise, zbytek odtahal dom a byl v čudu. Jak sem šel zavřet kufer, pochopil sem, kaj tak rychle zmiznul. Ten hajzel! Moje nove dyvidy vypadalo, jak by ho krava třykrat zežvykala a vyplula! Na krabicy byly fleky od vajec. Ten hňup tu drahu krabicu nechal naspodku. Než sem odjel, pokusyl sem se mu sněhovu kulu rozbit zadni okno. Nepovedlo se, ale po mě to začla skušať banda malych harantu.
Hodil sem pomačkanu krabicu dom, auto do garaže a do deviti sem podle navoda zapojoval tu pekelnu mašinu. Po dvuch hodinach sem zystil, čemu to něfunguje. V krabici chyběl jeden kablik, do dupy!
Buch egzystuje! Než sem upadnul do bezvědomi, volal Kamil, že pry mě cely den zhaňala Milena, bo pry se ji vracaju ezemeski, kere mi posyla. Tuž mi zkušala volať a marně.
Mam zas jeji čislo! Asy ju miluju! Teď už mi chybi akurat novy kecafon. Zitra pokecam s bandu na šichtě, co bych si měl kupiť, bo mi fakt chybi, i když skoro nikomu něvolam a nikdo mi tež moc něvola. Aspoň mě zas bude mět co tlačit v kapse.
Mam z tydlifona skladačku
Pša krev cholera, jak by řek Antek z Polskej. Posledni dobu se na mě lepi smula jak Sam na Froda.
Šklham sy tak včera ze šichty pomalym krokem abych sebu nejebnul na rypak, bo cely den jaksyk vlhko sněžilo a na chodnikach byla taka ta hnusna břečka, co ji ma člověk plne buty enem vyjdě před barak. Vystupil sem na Stodolni, bo mě honila mlsna a chtěl sem se staviť na hamburger u teho řeka na Českobratrske. Tam maju celkem dobre, narozdil od te hnusne budy u Pryjora, kde vam ohřeju dva dni staru housku a než stačitě zaplatit a zahryznuť se, už je to tvrde jak vychodoněmecka marka za komunistu. Už sem byl skoro tam, když naraz mi zakrakaly v kapse vrany (konečně mi Karel zrušil ten sapik a nahral mi tam cosyk normalniho). Vytahnu tydlifon – sprava od Mileny. Tuž sem si to něchal až po jidle, aby sem sy vylepšil chuť. Naraz, kde se vzal tu se vzal, taki mlaďoch v hubertuse s batohem na řbetě a pry esli bych mu nemoh něchať zavolať brachovi. Že pry přyjel z Olomuca a su tu domluveni, ale bracha jaksyk nejdě. Zablikalo mi vystražně v pale, co jak to je jakisyk zloděj. Tuž mu pravim, že rači ni, že ať se zopta kohosyk ineho, že mi to moc něfunguje. Tuž to skušal inač, pry že to možu sam vytočiť a potem mu to dat k uchu. Ja zas, že ni, že ať sy zajdě k Impiku, tam su automaty na kartu. Nahodil gzycht chore želvy a pravil, že bych moh zrobiť dobry skutek, ale že to ja ni, že ludě su včil tacy zahleděni do sebe. Tuž to mi pohlo osrdim a nakoněc sem mu ten svuj kecafon pujčil do pazury. Šak vypadal celkem duvěryhodně.
Do štajgrove řytě!
Vytočil čislo, začal tam cosyk blekotať a naraz se otočil a začal zdrhať směrem ku kostelu. Chvilu mi to nězecvaklo, ale potem sem zahrabal na te břečce jak Šemik a vyrazil sem za nim. Ve škole sem kdysyk lital jak Chuantorena se salmonelozu, tuž sem tych dvacet metru naskoka celkem rychle zkracoval. Užuž sem ho měl, ale za kostelem mu ujela noha, jebnul sebu do teho marasu a kecafon mu vystřelil z pazury na kraj cesty. Asy sy to rozmyslel, bo něchal tydlifon tajak byl a valil pryč směrem k 30. dubna. Než sem doběhnul na misto, kaj ležel muj strojek s ezemesku od Mileny, stalo se mu mistem posledniho spočnuti. I gdyž moja nokija nigdy předtym neměla zdělavacy kryty, po přejeti zymni gumu z projiždějicyho forda už ja. Akurat že ne enem kryty, ale aji baterku a dysplej. Tuž včil vim, jak vypada taki mobil zevnitřku.
Tak to vypada, že misto dyvidy vyhodim zbytečně chechtaki za novy kecafon. Kdybych aspoň věděl, co mi psala Milena. Kartu sem v tym legu z mobila a sněhu něnašel.
A potem věřtě luďam. Ten hajzel!
Do dupy s pololetnim vysvěčenim
Ponděli stalo komplet za guvno. V robotě se na mě všeci čučeli jak na egzota, bo Jaruna asy povykladala svoju verzyju. A ona? Ta se mi vyhibala jak čert křyžu. Jak šla na oběd, něnapadně sem mrknul do jejiho kancla. Tapety s Matušovičem v kiblu a na stěně štvrt teho Kotka. Ja tak! Temu měla rano to Bravo, bo tam vychaza ten mlady gizd na pokračovani. A ja hňup na ňu eště pokřykoval, esli ide na ten časak lovit mlade synki před prumku a bacha na pedofiliju. No nic, dlabu na ňu, šak bab je dosť. Eště k temu kolega je nachcypany, tak na mě šef navalil jeho robotu, tuž sem od radosti hykal jak osel na trampolině. Cestu z roboty přyšla ezemeska od synovca, že se stavi v pět pokecať o tym dyvidy. Tuž to mu trvalo, barabovi jednemu.
Dorazyl skoro přesně, bechnul na stolek v přecyni letački, potem hrabnul do baťoha a vytahnul vysvěčeni. Chtěl sem se podivat, jak se gizd uči, ale on natahnul druhu ruku jak by na cosyk čekal. A do dupy! Zas mě ožebrači jak každy rok. Tuž či němaš tatu či co? Hrabnul sem do peněženki a než sem našel pajcku, už mi z ni tahal kilo. Tuž ať nežeru. Ale to eště nebyl konec. Pry "Eště pro brachu" a tahal mi druhe kilo. Tuž do dupy, brachove vysvěčeni sem ani neviděl a mam mu platit? Jak mi ale vytahnul eště pajsku se slovami "Segře by to bylo líto", ohnal sem se po nim jak po nadržene masařce a peněženku sem si strčil do zadni kapsy galat. Jak lito? Dyť ta mala eště ani do školy nechodi! Potem ale ten chachar misto teho, aby se hrnul do obyvački, začal ten papir se znamkami strkať zpatki a vychrlil na mě "Musíš-si-vybrat-stroj-co-umí-er-plus-er-minus-er-we-plus-er-we-minus-možna-taky-empétři-a-divix-a-budeš-v-pohodě-jo-a-nejlevnějši-mají-v-Makru." Bechnul dveřami a byl fuč.
Tuž zustal sem tam stat jak svata dala nevěděla komu. Snažil sem si uložiť do paly ty informace. Kaj ja bych se ale dostal do Makra? Či sem podnikatel, či co? A v ten raz mi zasvitlo v lebce: Venca přece podnika. Ten by moh mět Makro kartu. Poslal sem Pepinovi ezemesku, esli ma na Vencu čislo. Měl, akurat mu trvalo pět sprav, než pochopil, že mi ho ma vul poslať. Konečně sem vytočil Vencu. Chvilu se vykrucal jak Fibingerka na Zlate tretře, ale nakoněc suhlasyl s tu podminku, že tam pojeděme moju karu, bo svoju ma pry v servise. Tuž sme se domluvili na středu a ve mě to potem začlo hlodať. Co jak do středy bude tak hnusně jak včil? Šak to šklha aji pěški natož v autě. Na kole bysem do Heřmanic do garaže ani nědojel, bo němam radlicu na snich a stačil by ten kopec za křyžovatku, abych sebu bechnul a komusyk se podival, jak ma fajny podvozek. Tuž leda tam zajet trolejbusem. Ále co, rozhodnute, aspoň ušetřym, když je to v tym makru nejlevnějši. Večer sem sy před spanim vyměnil paru fajnych ezemesek s Milenu, bo na Jarunu zkusym na chvilu srat a Milenka je taka fajna robka. Akurat si moc něpamatuju, jak vypada, což je asy pruser, bo jak bysme si dali kajsyk spicha, tuž bych ju něpoznal.
Než sem komplet zalomil, furt sem si dokola opakoval jak zdrbana gramodeska "Chcu dyvidy s er-ve-ha-pe, chcu dyvidy s er-ve-ha-pe..." Určitě dobře nakupim, šak to je celkem jednoduche, no ni?
Dalši kidy nězmizly, ale su uložene ve skladišťu.